zmagnetizoval sem si kudlu! z čeho je ta čepel?! todle bude pokračovat, to je kvůli něčemu. co mě na tom zaráží, je že sem si toho všimnul. prostě mě to napadlo vyzkoušet. dokonce si i pomatuju, že sem to kdysi zkoušel, jestli neni magnetická... když byla nová.... ale na to sem si vzpoměl až nějakou chvíli po tom, co sem zjistil že je zmagnetizovaná. když sem přemejšlel, kde se mohla vzít ta dnešní tendence to zkoušet.

___________

o víkendu má pršet. těšim se jak malej kluk. uplně moc v poslední době přemejšlim o dešti, jak skvěle by se v něm asi přemejšlelo. většinou si uvědomim, že až bude skutečně pršet a já budu mít čas jen sedět, poslouchat a koukat skrz něj, bude mi teprve pořádně chybět kouření. musim nastartovat tu fajku.

___________

dnešek je zvláštní. nemá ozvěnu.
každý den má nějakou hloubku a lze v něm slyšet že ona část která ještě neproběhla má nějaký tvar, meze. ozvěna úplně utichá vždy až s příchodem spánku. dneska na úvahu o jeho dalším pokračování nepřichází žádné echo. standartně je plán, o tom co budu dělat. stane se, že si člověk něco naplánuje. ozvěna však zní jinak... nikdy neříká ne, nebo ano. lze pouze odhadovat.
občas ozvěna zní jako plán. někdy ne, a když ne, většinou to pak je jinak. nebo se v odrazu mísí nějaká další událost jež proběhne během plánu nebo v jeho intermecu a zastíní ostatní děj svojí důležitostí.
i když clověk nemá žádný plán, den má ozvěnu. svět by se děl i kdyby se nikdo nesnažil!

dneska ale neslyším nic. neslyším ani prázdno. proč?
záleží asi na tom, na čem je tadle zchopnost vnímání ozvěny založena. jestli jde o intuici, v kombinací s podvědomou pamětí, která dělá závěry na základě vnímaných skutečností pro které vědomí nemá jméno, a pročež s nimi nedovede pracovat?
jako třeba smysl pro rovnováhu... nedovedete o něm polemizovat, tak jako o citu pro estetiku. a přitom je nám všem stejně přirozený. ale mimo vědecké kruhy, není důvod se o něm bavit, víc než jenom "ty vole, to padne" .. "ti říkám, mam balanc! matka cirkusák, otec kozel!" a podobně.
s každým krokem provádíte neskutečně moc nevědomé činosti s vyvažováním. ale blbě se o tom mluví, narozdíl od nějaký čmáranice.
něco jako podvědomej cit pro ozvěnu budoucnosti. budoucnosti dnů, budoucnosti lidí a věcí, cílů a plánů. těžko popisovat. neni to nic pro co bych nalézal slova.
každej to určitě cítí, někdo víc někdo míň, asi podle toho jestli se snaží. nemusí se tomu říkat ozvěna.
(ne samozřejmě někdo kdo věští a nebo se strachuje co bude a nebo je zaslepenej jinou podobnou lidskou úchylkou.)

no, a tadle věc, která mi většinou spolehlivě říká nejmíň, že zítra je taky den. dneska neříká nic. zvuk v odrazu je ve spektru které nedovedu vnímat, nebo se ještě nevrátil, nebo mi v rozlišení příchozího signálu něco brání? strach, vnitřní rozpolcenost, lenost? nebo je v krajině dneška cosi co zvuk pohlcuje? doufám že se to dozvim. den bez ozvěny se neděje často.
třeba!... Třeba!... TŘEBA! to znemená že je možné cokoli! ...nebo že umřu! (ne, to by měl ozvěnu, silnou ozvěnu.) :-D
třeba je pro dřeva, já sem skladatel! dneska nejmíň. si to zkoušim, zatim to vypadá poměrně ordinérně. dovoluju si víc věcí který si obvykle nedovoluju.. ale to může bejt jenom tim že je pátek.

NEBO ! je to všechno sen! bu bu bu! okey, sem trochu nedočkavej a na trní, co to teda bude :-D přiznávám se