sem se říznul včera, nožem, vlastnim. do prstu když sem blbnul. tak to má bejt. bylo to docela hluboký, což sem pochopil když se mi začla točit hlava. byla tma a já neviděl jak moc to teče. jako než se mi podařilo to dostat pod kontrolu tak sem toho vylil docela dost, nevim kolik... ale nebyl sem dobrej. možná mě to ale skolilo o něco víc, protože sem byl zbombenej.
na pohotovosti sem si vyseděl hodinku v čekárně, viděl spoustu americkýho fotbalu, poslechl si loučení staré paní s její rodinou a mezitím mi odezněl adrenalin a ustálil tlak. (říkam, docela mě to rozhodilo, nebyl na to pěknej pohled a teklo to fakt dost) načež mi naběhlo thc. pan doktor byl mladší než já a rozhodl se mi to zašít. nechal mě koukat a prej když to neumrtví, tak to bude snažší. bál sem se že mi to thc umocní bolest, což asi udělalo, ale byl sem velkej hrdina samozřejmě a nevydal ani hlásku, ne sem se necuknul. asi nespíš protože sem byl naprosto fascinovanej všim co se děje.

chvilku si teď nezaboxuju, chviličku. ale moc mě to neštve. nějak to zapadá.
musim si koupit košile. nejsou v nich tolik vidět svaly. nelíbí se mi že si mě lidi zařazujou podle svalů, sem nádherná osobnost! téměř intelektuál! citlivej a rozvážnej člověk! nejsem svaly!... lidi si mě neuměj zařadit, tak berou z toho co viděj, takže když jim přestanu obtaženejma třičkama vnucovat svoje polobožský svalnatý tělo, předejdu předsudkům o klukovi co víc cvičí než myslí! mam to zmáknutý, metroodysej pokračuje!

ještě pořád nejsem uplně schopnej napsat to co bych chtěl. ještě tomu nerozumim. ale je to príma, věci se pomalu řaděj a skládaj do obrazce.

vlastně nazdar.
jindy.
chtěl bych aby mi ta nedávná upsanost vydržela, když mam konečně zajímavý věci k psaní... ale tak to asi nechodí.

and again, all was well, yet still!
deep within, i was yearning for freedom. freedom of myself.
for only thing, that ever holds me from what i want, is myself.
and myself is everything that i know of this world.




so i quit wearing shoes, began wearing a skirt and restricted all my hygiene to wiping my ass after a dump.
... to begin with...

What a holiday that was! first long one, after two years of me being the guy who is the work that he does.

mimo několika pěkných historek sem si přivezl nataženej loket (ano... byl mi prolomen, vrátil se, bolel a pak přestal... ta gumovost má svoje výhody.)
měl sem nejlepší hostinu v mé skromné historii.
po dlohé době sem masivně šermoval.
poznal sem dobrý lidi, dobrym způsobem.
potkal spoustu lidí z daleka a dlouha. a se spoustou z nich, jakobych se nikdy nerozloučil.

což by byl započatej nějakej soupis co ničemu neslouží. vlastně se jenom loučím s volnem které mi zítřkem končí. myslim že sem v tom byl docela dobrej. v bytí volnej.

teď je tam pár věcí, i mimo práci, který prostě musim zvládnout. je to na spadnutí, jak sem si bytostně uvědomil. a není čas ztrácet čas. je třeba dál růst, nepolevovat a to nelze bez potravy. (nemyslim svaly... ty už asi větší nenaženu, zase se mi začínají dít věci zajímavější, než se ctyřikrát tejdně servat a zpotit.)