nějak se to zpříkřuje s každym krokem. skoro se mi radši nechce chodit dál/vejš.
vždycky sem měl daleko k obdivu, nedával sem ho najevo. a pokud se mi stalo že sem obdivoval, tak krátce a potají. většinou šlo o věci který sem nedokázal pochopit, byly pro mě neuchopitelný. jak obdivovat něco jednoznačných a reprodukovatelnýho(pochopenýho).
a když sem se s něčim takovym setkal, tak protož mi to stálo v cestě, a zíralo mi to do očí. jinak beru věci přirozeně postupně.... takže se stalo že většina objektů mýho obdivu byla také věcmi které jsem dovedl skutečně nenávidět (pár z nich se miloval, ale jak poznat rozdíl, že?)

takže když řeknu že to vypadá, že se mi přihodilo ego, popřípadě se vyjádřim jasně, a řeknu: občas sem ze sebe paf.
bude nyní pochopitelné, když si budu stěžovat, že čím si přídu úžasnější, tím víc se musím nenávidět. sem tak úžasnej že sem sem párkrát musel utéct. ale nerozumím tomu. jak to?! děte do prdele! (ne, prosím, zůstaňte) vnímám co je jinak, dovedu si představit jak asi působím, ale nedovedu si to vysvětlit. nedovedu reprodukovat.... sám sebe. (což je pro osobu mé prolhanosti mimořádně nepříjemné)

to s tim lhářem lhářem je taky uplně nová věc. lidi se mi spily se zvířatama a zvířata s kalkulačkama a vlastně je ze mě "zlá svině". ale aspoň stíham cítit k lidem, kteří mi toho přídou hodni. normálně řečeno: lidé které mám rád/ na kterých mi záleží. a taky to souvisí s tím že mezi těmito lidmi se nevyskituji já sám. ano, pořád si myslím že sem strašně chytrej (vlastně si to myslim víc a víc) a zajímavej a prostě nejlepší... ale nejsem schopnej se vnímat jinak, než jako ty ostatní. ostatní haldu lidí co se považujou za chytrý a úžasný, na základě response okolí. a často vůbec nejsou... nebo sou ještě víc, nebo sou krtina. nebo kdo? třeba nejsou...

todle vytržení z konceptu středobodu světa, mi v podstatě dává velkou moc, aplikovat se způsoby dříve nepředstavitelnými a nepřijatelnými. ale zároveď mi bere veškerou motivaci kamkoli se tlačit nebo něčeho dosahovat.
přistihl sem se několikrát, že nejlépe mi je jako pozorovateli. když se něco děje, někdo mluví, někdo prožívá. a já mám emoce. čím nečekanější, tím zábavnější, čím originálnější, tím zajímavější.
stačí aby se něco, nebo někomu něco dělo, nebo mě... tedy prostě někomu, a já z toho měl emocionální výstup. nic jinýho mě v poslední době nevytrhne. to je moje duchovní potrava, a jediná věc, která je mi smyslem života.

takže by bylo fajn, najít si něco, do čeho investovat ducha, dřív než mi všechny emoce zevšední. mohl bych pak bejt docela nebezpečnej (svýmu okolí... tedy i sobě)

____________

to byl jeden z těch méně positivních přízspěvků, ale nemůžu si pomoct, je to tak. na věcech, pravidlech a dalších věcech, dle kterých jeden zrcadlením určuje, posuzuje a evaluje vlatní existenci, mi záleží pouze ze zvyku. do málo věcí mam chuť. a to, mě z nějakého důvodu činí více a více zajímavého mému okolí. wouldn´t you hate him? :-D

ze zvyku, v dobrá naději, pro lepší zítřky. pac a pusu, teaz

usnul sem za chůze! probudil sem se během průchodu keřem, do kerýho sem sešel z chodníku.
!!!!! :-D.... ! :-D


což je hrozně zábavný zrovna. ale zábavný mi v poslední době příde plno věcí co bych dřív neprožíval. chci říct "koupej se v pylu" ... :-D nemůžu si pomoct, ale todle když se mihne jenom těsně pod hladinou vědomí, tak se musim smát. jako trotl. dokonce rozesměje i prostý "di do prdele" od cizího týpka co sem na něj nebyl milej, když přišel zevlovat o cigáro.

 (nakonec mi tvrdil že mě zabije, ale byly tam nějaký lidi co mě znaj a ty se z nějakýho důvodu snažili předejít bitce... nebo co si to mysleli že by následovalo. dost sem se na ně za to zlobil... hlavně když sem odcházel a zaslechl sem jak se mu omlouvaj... neštve mě že sem se nepopral, štve mě že mi zkazily tondle prchlivej okamžik kdy potkáte člověka co uplně vystupuje z řady denních běžných setkání.
připouštim že dřív by to setkání probíhalo asi uplně jinak a na konflikt by možná nedošlo... ale to nemění nic na tom, že sem zase jednou potkal osobu co ke mě mluvila ze stejný úrovně, přímo, otevřeně a upřímě, sršela vůči mě emocemi a toužila po fyzickém kontaktu. jaký měli právo se do toho motat?... to je jako kdyby mě bránili se zamilovat, protože "takovýdle" vsplanutí končívaj bolestivě nebo co... what is so wrong about violence anyway?)

a takdále. prvonápad příspěvku byl o nevybití.
sem agresivní... celkově je celý moje myšlení nastavený mnohem agresivněji než kdy bylo. chovám se agresivněji, řídím agresivněji, vystupuji tak a lidem tak jistě připadám. (nikoho nebiju, neřvu na lidi a nehádam se, sem stále ohleduplný řidič atd. když říkám agresivněji... tak ne ve smyslu že se chovam jako vyděšenej pavián na drogách)
a za zdroj těchto změn bych nejspíš označil nevybití... jedu furt, nic mě nezastaví. spim málo, jim hodně, reaguju rychle a stíham věci, neobjim se vzít si toho na sebe víc než kdy dřív. včera, v pátek, po dlouhém dni v práci (a ani sem na něj moc nespal), kdy bylo stále co dělat, sem šel na trenink.. box, tam sem se jako vždy oddělal. dal sem si malou pauzu (svižná chůze), pár banánů a cider. pak sem šel na párty, kde sem tančil a křepčil jako blecha do půlnoci, pak se pokračovalo dál. dělali sme píčoviny a nějaká únava mi vůbec nedocházela. pak všichni odpadli a mě se nechtělo. chvilku po tom co odešli, se k mýmu stolu posadily ty lidi co mě znaj, byl s nima nějakej cizinec co něco maluje... vypadal namachrovaně a tak sem byl trochu verbálně agresivnější... ale vše mu lze odpustit na základě toho v jaký byl společnosti než sme spolu mluvily my. (s nim se konflikt neměl, nakonec vyklidnil a bylo to fajn) Ale... s těmadle lidma sem šel zase dál, kde sem zase několik hodin v kuse tančil.
z tramvaje tady u nás sem vylezl v pět ráno... padla na mě konečně taková únava že sem za chůze usnul. (:-D) spal sem asi šest hodin, kocovinu sem smyl ve sprše, nic mě nebolí (jen cejtim svaly po treninku, fajn pocit) sem neposednej a normálně sem si zaposiloval, což bych dřiv po takovejdle kalbě nikdy neriskoval.

chtěl sem napsat: ztratil sem schopnost milovat a nenávidět, už se všemu akorát směju, když mam pocit že by to mělo bejt emocionálně zajímavý. Ale, ačkoli jsem to tak napsal, nemůžu si za tím stát, protože mám teď ve svém životě jednu maličkost co tomu celkově odporuje. koupil sem si uplně úžasný boty. černý taktický vojenský boty... jako zimní obuv. fungujou senazačně, nebudu se rozepisovat, ale dělam v nich všechno a všechno v nich jde skvěle. vypadaj skvěle. sou funkčí a pohodlný. mam z nich radost jako sem naposled měl, když sem dostal první mobil. dneska sem nebyl venku, ale stejně sem se na ně šel podívat a na chvilku si je obout. bylo to fajn.

____________

pak mi ještě v poslední době, skrze pár kocovin, došlo pár věcí... ale o těch zase příště.... podle toho jestli se mi rozlomí a shnije mi srdce. pokud ano, tak pravděpodobně nebudu psát o ničem jinym :-D.