so, im writeing my blog again.

dokážu si představit, dokážu pochopit a dokážu vymyslet. myslím že tohoto cíle už sem dosáhl vcelku uspokojivě, dycky se lze samozřejmě zlepšovat. ale to už není cesta dál, to jen růst. a ten se děje po cestě.

no, to samozřejmě nelze takle říct s čistým svědomím. nemyslím že dokážu rozumět všemu... vubec ne, to je blbost, ještě stále sem vězněm své bytosti.
jde spíš o popis pocitu, dojmu, který mívám poslední dobou. jako že sem se dostal za nenáviděný pomyslný bod kdy přijímání přechází v předávání. a možná by ani nebyl tolik nenáviděný kdybych o něj měl zájem nebo na něj byl připravený, ale to by jaksi asi nebylo ono.

a ani tak to není. spíš sem se dostal do bodu kdy co vím převádím do slov a dávám věcem světské názvy. což je uplně nový a bolestivý pohled na to co vím, z nové perspektivy která zahrnuje slova jako dobro, zlo, vypočítavost, závist atd.... je to poučné! dokonce to skýtá nový materiál k zamýšlení a zkoumání. nikdy mi nevadilo jak mě kdo označuje, až těď když se občas musím nějak popsat sám a je to snad nedostatkem slovníku, ale občas to nezní vubec uspokojivě a to to říkám já, ten co mě zná nejlépe.

jako kdyby dřívě šlo o přijímání, vysvětlování a posuzování "morálky". zatímco teď jde o její tvarování , přispůsobování a měnění. jako kdybych na něco takového někdy měl.... šajn?
ne, to není něco co bych mohl měnit, spíš v ní tak jako hledám svojí skutečnou podobu. ostré hrany a čelisti zahalené lněným povlakem se vzorem který mate zrak.

a pátý nesmyslný a poté vyvrácený odstavec už musí dávat znát že sem zmatený. uplně novým způsobem! prostě bych potřeboval vědět že nejsem netvor a co sem.
tedy ehm ehm: sem v pohodě a mam to v merku :-D