This is tremendously illuminating!
mám to, včera to nebylo dobrý. a dneska to taky nebylo skvělý... ale měl sem hodně práce, tak sem na to zapomínal.
pak byl trénink. nejsem zničenej... jen přiměřeně. ale dostal sem do držky. několikrát sem to vyklepal když sem byl škrcen a nedovedl sem se z toho dostat. zaprvý sem se dostal do polohy, kde sem neměl šanci a pak sem uznal prohru. nedělal sem to do krve, nebo takněco. hezky v klidu, ale musel sem připouštět věci, které v běžném životě nejsem nucen si připouštět. mimo klec nejsou pravidla... vždycky se dá všechno nějak vysvětlit, tak že to neni prohra. ale tady se buď můžete nechat uspat, vykloubit, zlámat, potrhat a nebo uznáte prohru. dává to smysl.
to je něco v čem tendle sport prostě funguje. báječnej prvek, jinde se s nim tolik nesetkáte. prohranej běžeckej závod? ... asi únava, tříslo, protivítr, ponemoci... bla bla... tady to nefunguje. dědek přepral obra a nemocnej vykostil atleta ve vrcholný formě... tady jde o jiný věci.
a pak sem byl po treninku, jel sem na vernisáž, zabloudil sem, potkal sem lidi z minulosti a stali se lidmi z budoucnosti. cítil sem se skvěle, uvažoval sem o včerejším shitu.
a co se nestalo! pochopil sem to. rozložil sem to na prvočinitele, vyklepal pár klinčů, a pak to složil zpátky. a fungovalo to, vlak se rozjel. ještě sem párkrát zkusil mapu otočit a znovu vložit do kompozice a vždycky to fungovalo. chápu.
zase sem se smál, furt... jak sem od toho měl chvíli útrum, tak to šlo ven jak ... venjdoucí věc. tančil sem (a následně kňučel... to tříslo je divný, nebolí průběžně, jen občas prostě ostře kopne a chvilku pálí, a natáhl sem si palec u nohy, strašně zajímavá věc. a levej bicák mam jak ze dřeva a ráno očekávam podlitiny na krku ... je to vážně supr! a příde mi nesmírně sexy, bejt pochroumanej, marně čekám na monokl, s mým nemodráním to bude muset bejt strašná mrda)
je to dobrý... je to dobrý. a co víc. vim proč nebylo a jak se to stalo. a dál co ještě víc... dovedu to reprodukovat, modifikovat a rozfoukat jako pampelišku. bum bum!
jdu hajati. včera sem měl ze spaní horečky a normálně si pomatuju jak sem ssebou házel a klepal se jak osika. úplně jako by se ve mě střílelo. dneska už nebude. stalo se příměří na dobu neurčitou, jedeme dál! je třeba budovat!
úterý, března 11, 2014
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat