its like with curtains. and im in the middle.
when the left curtain "little boy", covers the right curtain "old man" in the middle, it makes a dark strip from up till down.
it might be somehow like this... cause i feel and think so old, so as i act madly young.
the middle strip is cruel, on both sides.
so, by the simetry point of wiev, i could estimate, it wouldnt let go for about thirty years?
no, its stupid... i just need to cry :-D ... and im to cruel to let my selfs go. cruel on both sides. but i just shouldnt judge no one of my selfs, well i just cant help it.

curtains are bad metafor. rain would be bether... or somethink with a weather :-D

luck is i still know few thinks for sure... i wouldnt know what to do without them.

odvaha je předpovídatalná vlastnost. stojí krev, pot a slyzy. dává jasné barvy odhodlání a zkracuje rozhodovací čas... ten, kterej je navíc. bolest kterou způsobí halí do oparu nevyhnutelnosti a do jistého smyslu vznešenosti, vlasní víře v nekonečnost a neomezenost bytí.
nemá nic společného s rozumem či inteligencí a často na sebe bere přestrojení tak jako bývá zaměňována s neznalostí, horlivosí a (chtíčem?).

zmatek není průkazem slabosti a nejistota je jedna z nejúpřímějších obav a strachů, která se nezakládá na racionálním podkladu ačkoli může.

nerozhodnost je dvojsečná a nikdy jiná nebude. východiskem je pouze chytit zbraň za jílec a výpadem protnout tmu... chce to "odvahu".

____________

to že každý den je jiný není způsobené tím že vždy znovu vyjde slunce. dny se lyší tím v čem jsou různé po stránce pestrosti... to jsou některé události a skutky, díky nimž čas dostává náplň a formu. tak vzniká člověk... ta část kterou vlastní a která po něm zbyde.

to jestli je lepší více záhybů a bobulek je už věc jiná.

____________

pokusy bojovat sám se sebou vedou v niveč až ztrátu nebo smrt. protivníka je třeba si pečlivě vybírat. pomáhá nazývat věci správnými jmény.

hovězí si objednal, ale dal si cigaretu a odesel.
možná prokoukl že vaříme jen z toho co si každej přinese, a on měl jen sebe a svoje obleční, za pasem nůž a přes ramena svoji vlastní kůži. ale nechali sme ho jít protože zaplatil předem.
možná doufal že ho zastavíme, to je oblíbená teorie mezi mužstvem ale nikdo se neodvážil ho dotknout a to se ještě vrátil pro svůj kříž.
když vstopil, servírky se hned vsázeli že ho tu nechá. nikomu tu ale nechybí, bolelo se na něj koukat. mohl si ho alespoň nechat zabalit... ale pravděpodobně bych se vymluvil že takové služby neposkytujeme.

šéfkuchař se sebral jako boroviní každý rok, odešel z prázdné kanceláře a nechal se poplácat po rameni od cizích lidí co s nimi sdílí svůj život. psací stroj v cizí místnosti se otočil kolem své osmé osy a uzavřel se ve velké skříni pod stojanem na útočné pušky a plynové masky.

__________

nelze se stihnout poznat, nelze na sebe zapomenout a vždy jsou to velmi silné až bolestivé vzpomínky. člověk se musí naučit žít sám se sebou nebo přestat být člověkem.

"sebe samotného nelze změnit bojem, sebe samého se musíte naučit tolerovat"

odpověď je třeba hledat v zrcadle a mezi nimy. jen kdyby nebyla tak tvrdá... a najednou mi metafory o vodě přídou strašně pravdivé, jen mě nenapadá příklad žádné co by mi mohla pomoci... vodu nelze postavit proti sobě samé.
mozna vyrazim zase nekdy v desti sledovat odlesky svetel a hledat v nich jiskry, jen se asi nikdy nestihnu otocit dost rychle a chození pozadu svádí k lítosti. lítost nepřichází v úvahu.

__________

šel sem na louku a dloho tam ležel a pak sem šel zase zpět. myslim si že to pravděpodobně k něčemu bylo

no vybral sem si hovězí. snad maj nějaký v kuchyni, snad nějaký existuje a kráva je to za co ji pokldám. snad mi jde o maso z toho skotu co se poflakuje po loukách. zdálo se mi že mi přinesly uzenou panenku z mých vlastních zad.

rozhodl sem se, že dne kdy si poprvé vymknu kotník si vzpomenu na jedno tajné slovo co sem si dnes vybral.

v noci sem měl nepříjemnej pocit že mam v posteli bajonet a do rána sem ležel tak křivě že mam uplně mrtvej krk.

jdu spát po dni kterej byl fajn ale vyšel sem z něj prázdnej jako do něj vešel. mam v krku popelník ale přestal sem strácet na váze, snad se zase spravim.

sním o cestě zpět, rozhlížim se po cestě jinam a nezpomaluju na cestě kupředu ku nejasnému cíli. dost možná se o něco strašně rozflákam, protože mě z toho celýho k pláči pálí oči. a jedu rychlejc a rychlejc protože se bojim sám sebe a kdovíčeho ještě.
zajímalo by mě kam mě vemou až se rozsekam, pokud to přežiju samozřejmě.


smích prej léčí, říká se a já tomu věřim, tak proč sem si žádnej nezabalil na horší časy? prej bude hůř, říkáse a já tomu věřim. tak proč neustále cejtim spálenou gumu? kdo by řekl že za lesem bude řeka a za tou les? asi jich bude víc, tomu věřim. tak proč se cejtim jako držkou v bahně na plácku za barákem kam choděj chcát zedníci?


člověk se honí za tvary a barvami a ty přitom lze vnímat pouze dvěma smysly a to jeden z nich je dost nespolehlivej. nestačilo by si prostě zaškrtit prst? i gues not.
jednou si "toho" všimnu. napíšu si do dlaně nějakou sprosťárnu a na kapesníku si necham vyšít psí kost. budu nějakou dobu nosit ponožky s tenisovou raketou a na batoh si našiju komický křídla.


vedlejšim produktem snahy o vlastní integritu se lehce stane monstrum. a to mi momentálně cupuje sval na levym lejtku. cáry svalstva a kůže na všechny strany, šlachy zmítající se, crčící jako nehlídané požární hadice, kotník chybí a holení kost ulomená téměř podélně, jaksi nepřehledně trčíc se rozeklaná pohupuje a natřásá do rytmu bolestné křeče. skoro jako kdybych šlápl na minu, řekl bych. ale todle znovu začíná a končí s každým otevřením a zavřením očí.


"měl bych asi udělat něco co sem ještě nezkoušel" slyším se říkat si a uvědomuji si že tak to všechno začalo. a tak mě napadá "je to třeba? neni mi takle docela dobře?". a uvědomuji si, že právě to rozhodnití že Je to třeba, to celé začalo. a tak si říkám: "fuck?!" a dochází mi že sem dost ospalej.

life is about happynes obviously,
tough you cant be really, completely happy.
so its about finding the momento, when you are happyest.
but that is somethink you wouldnt ever be capable to identify.
life is pointles until you die.

some kind of end, is quite usual to be considered as an point, like with pencil.

luck is, its not just to get dead. would be to simple.

im trying to say that in searching for meaning of life, which you need revealed to live well, you have to consider your end. cause there is no other way out.

proč jsou standartní jídelní nože tupé

pokračování dilematu:
tak sem si nechal přinýst oboje. zjistil sem že sem si kuře dost oblíbil, ale musim dát šanci hovězímu abych si tim mohl bejt jistej. snad to stihnu než ten kuřecí plátek vystydne. kdoví, třeba mi bude chutnat ta kráva, to je pak dobře že sem si ji taky objednal, už kuli tomu kuřeti samotnýmu. nemívam problémy si stát v resauraci za svym ikdyž sem to já kdo se chová jako pitomec. ale neska je mi fakt zle.
kdo by to řekl že objednávka v restauraci bude nejtěžší životní rozhodnutí co sem kdy udělal, doufam že aspoň ten zákusek bude snažší rozhodování, a nebude asi i uplně na mě.