dělám od tmy do tmy ale to jen proto že je teď furt tma. příde mi to tak víc než kdy dřív.

vážně dělam ty věci se životem jak sem psal. některý sou dost děsivý a zároveň skvělý, další sou zábavný. některý se vlečou a jiné mizí jak se mi mění priority. svět má teď uplně jiný tempo.

vlastně pořádně nevím co vám psát. myslím že už sem nepatřím. nebo sem teď mimo.
jedno z toho to bude.
mívám stařecký nálady, takový jako že retrospektivní. stýskám si a raduji se, lituji a děkuji, kaboním se z oken a nebo se přihlouple usmívám a děsím/bavím lidi vně oken. oken tramvají.

na něco jako osud bych nikdy nevěřil. ani bych se nenadál jeho existence kdybych o ní nevěděl. a kdybych byl chytřejší tak ho dokážu i vidět napřed. ale to je zase jako s těma dvěma zrcadlama co sem tu o nich jednou něco kvák. (ví někdo co mám na mysli?)

respekt a strach jdou ruku v ruce a teď mě napadá jen jediná elevace strachu, která automaticky popírá respekt, je to zášť. (chtěl bych to rozebrat a rozvést jako za starých časů)
Sem děsnej klikař, ale nemůže mi všechno vycházet pořád ne? snad jedině kdybych na ten osud věřil. vím-li o něm, sem jej schopen nenávidět. ale zatím akorát vím že je snadné mít rád něco co má rádo vás.

kdybych aspoň nebyl tolik zvědavej...

"There is no sader place, than corner of my eye." by jester of neverdieing warlord.

težký mokrý sníh a mrholení. něco mezi dnem a nocí z jedné nebo druhé strany. jehličnatý les a cesta točící se skrz něj okolo balvanů. prochází se světla do tmy jak míjí polomy ve kterých dohořívají ohně rozprchlých vojáků.
sám jde mezi stromy. míří směrem ku strachu. déšť mu smývá vlasy do čela a od úst mu stoupají obláčky tajícího se dechu.
třímá v obou rukou pistoli a doufá v krev. v lese není slyšet ani hlásku jen lehké šustění deště v korunách.
vkročil na mýtinu a nachází několik těl. žádná krev, muži mají vyděšené, zamlžené oči a zkroucené krky.
stejne jako uz tolikrat, všechno stejné, ale teď tam s ním byl nepřítel


a už mě to nebaví, nepřítel byl strach a on si preostřelil hlavu. ale chtel sem to napsat tak aby to nebylo klišé.


jinak všechno jede jak má, dneska sem si přinesl domů diplom, sem ted lepší člověk asi. mam práci co mě sere (jako že sere mě šéf, práce je fajn. tak to asi má bejt :-D). nemám čas ale hodlám si vymyslet novej život. měly by v něm bejt jenom věci co mam rád a snad se mi to povede než budu starej.
zjišťuju o sobě divný věci. například že nejkrásnejší budu okolo třicítky, a asi mam nejakej podivnej komplex co sem si ho nevšim, takže se se sebou nebudu nudit jestli si na sebe najdu moment.


a dneska du brzo spát

je ze mě (privacy keeping attempt), DiS.

a asi mam práci v oboru, ješte sem tam nebyl, jen na pohovoru, pak ještě jednou a v patek tam du na prvni den a od pondelka dělam.
Bude to dřina a makačka, ale bude to dost zajimavy. tak se mi to zatim jeví.
tak snad se mi tam bude líbit, a já se budu líbi tam. je to interiérový designový studio, a delaj uplne vsecko.

videl sem nejaky filmy, nejhorsi byl Karate Kid... jediny dobry na karatekidovi byl trailer okomentovanej arnoldem schvarcenegerem: http://www.youtube.com/watch?v=JdrFwikfJNk
a vcera sem byl s Týnkou na Machete. to byl hoodne dobrej film a spatnyho na nem nebylo vubec nic. a nad ramec na nem bylo super ze se nam libil oboum stejne hodne. jde to

zdaj se mi nechutne realny a detailne propracovany sny ale uz zadny vylozene nocni mury od posledne. dneska seru na gramatiku jenom protože na ni nemusim nesrat. nedavno sem si zničil další nohu, a ta stara jeste porad neni stopro bojezchopna.

chtěl sem toho dneska psát mnohem víc, ale sto let sem se sem pokoušel přihlásit a veškerá technická podpora byla uplne debilni, a nejradsi bych nekomu vrazil kuty zelezo do lebky... tak aby praskla po vsech stranach a vykroutil zapesti az bych to vytahoval a vysadil mu potažmo urval čelist.

__________

mám rád lidi, dokud jsou lidští. všechno ostatni na nich je humus a náplava zapříčeňená potřebou řídit se a vyhovovat fyzikálním zákonům tohoto vesmíru.

říká se že člověk je přizpůsobivý. ale to neznamená že je pouze jeden z nejpřizpůsobivějších/odolnějších materiálů vhozenejch do kyseliny (metaforicky)

tendle svět mi prostě nepříde jako prostředí vhodný pro kvalitní vývoj duše(natož těla) a její vzkvétání a celkově pro zachování lidstva.

když se řekne lidstvo, myslí se krom té lidskosti i ten humus okolo jak sem psal vejš. říká se že lidstvo se zničí samo. což by dle mého v jiném, vhodnějším prostředí nemuselo.

prostě jenom prvek v nevhodném prostředí.

(a když říkám lidští, tak vám neschvaluju to jací ste.a jestli rozumíte tomu co sem se snazil rict tak je to skvely :-) a dekuju.)

!esence lidství, měl sem k ni nekdy bliz nez tomu všemu ostatnímu čím dnes jsem?

Sen / noční můra

Teaz (19:52:48 11/10/2010)
no, bylo to v nemocnici

Teaz (19:52:54 11/10/2010)
strasne divnej nemocnici

Teaz (19:53:19 11/10/2010)
byl sem tam jenom ja a jeden pacient, jinak byla cela prazdna, a bylo to v noci

Teaz (19:53:37 11/10/2010)
a svitilo mi jenom nouzovy zeleny svetlo

Teaz (19:53:43 11/10/2010)
a sedel sem u postele

Teaz (19:53:49 11/10/2010)
a tam lezela nejaka holka

Teaz (19:53:53 11/10/2010)
to byl ten pacient

Teaz (19:54:03 11/10/2010)
a byla cela zabalena v nejakym lecivym obalu

Teaz (19:54:20 11/10/2010)
jakoby staniolu, kdyz mas staniolovyho mikulase

Teaz (19:54:26 11/10/2010)
ale s rovnym povrchem

Teaz (19:54:36 11/10/2010)
a na tom obalu byl namalovanej clovek

Teaz (19:54:40 11/10/2010)
jako ze holka

Teaz (19:54:51 11/10/2010)
nevim jestli jina nebo ta co byla v nem

Teaz (19:54:56 11/10/2010)
ale byla hrozne hezka

Teaz (19:55:04 11/10/2010)
povidali sme

Teaz (19:55:23 11/10/2010)
uz poradne nevim o cem, ale nebylo to dulezity snad, jen konverzace

Teaz (19:55:51 11/10/2010)
a pak ta lecba ustala protoze ten zabal byl vybitej

Teaz (19:56:06 11/10/2010)
a zacal se sundavat

Teaz (19:56:19 11/10/2010)
a po pruzich sirokejch se strhaval

Teaz (19:56:50 11/10/2010)
jako ze, rychle zterel kdyz se vybil a pak se v pruzich zacal loupat, asi nejakej hightech

Teaz (19:57:23 11/10/2010)
vim ze sem ji jeste predtim slibil ze ji nekam vezmu a ze to pak bude dobry

Teaz (19:57:36 11/10/2010)
ale vevnitr byla strasne oskliva a nedouzdravena

Teaz (19:57:50 11/10/2010)
mela jako by ohorely ale zahojeny telo

Teaz (19:58:10 11/10/2010)
na hlave dlouhy vlasy ale byly ridky a ne na cele

Teaz (19:58:25 11/10/2010)
spodni celist byla dobra ale okolo hornich zubu ji chybela kuze

Teaz (19:58:50 11/10/2010)
a mela vsechnu kuzi potazenou nejakym prachovitym shitem co se loupal

Teaz (19:59:26 11/10/2010)
nemela ocni vicka a co sem v tom zelenym slabym osvetleni videl tak v ocich nemela moc barvy... jenom v jednom snad

Teaz (20:00:11 11/10/2010)
pak rozpraha ruce, chytla se okrajů postele, podivala se na me a zacle strasnym zpusobem rvat

Teaz (20:00:35 11/10/2010)
dokud sem ji videl tak sem se drzel ackoli me strasne mrazilo

Teaz (20:00:56 11/10/2010)
ale kdyz se na me podivala otevrela pusu a v jakoby vycitavym sklebu zacla rycet

Teaz (20:01:12 11/10/2010)
tak sem se zved a couval

Teaz (20:02:12 11/10/2010)
a kdyz se zacla na tech rukou pomalu zvedat a furt na me civela tema ocima bez vicek a to zeleny svetlo ji prosvitalo skrz ty ridky vlnity valsy. snad se i smala... tak sem zdrhnul

Teaz (20:02:17 11/10/2010)
do tmy v ty nemocnici

Teaz (20:02:36 11/10/2010)
a to sem se vzbudil poprvy

Teaz (20:02:58 11/10/2010)
premejslel sem jestli mi chtela ublizit nebo o co ji slo

Teaz (20:03:11 11/10/2010)
a kdyz sem zase usnul tak to bylo znova ale to sem tam zustal

Teaz (20:03:30 11/10/2010)
jen se zvedl ze zidle a poodstoupil

Teaz (20:03:35 11/10/2010)
a skusil sem na ni mluvit

Teaz (20:03:46 11/10/2010)
ale furt rvala

Teaz (20:03:51 11/10/2010)
a pak sla ke me

Teaz (20:04:03 11/10/2010)
tak sem se zase hruzou vzbudil... uz to mrazilo moc

Teaz (20:04:24 11/10/2010)
potreti sem zkusil nedat najevo strach a to prestala rvat a poslouchala

Teaz (20:05:01 11/10/2010)
ale pak seskocila z postele a sle ke me a natahovala po me ruce a chtela abych ji dokazal ze ji nenenavidim a libal ji... ale nemluvila u toho

Teaz (20:05:21 11/10/2010)
a to neslo tak sem to skousel diplomaticky ukecat ale vubec to neslo

Teaz (20:05:27 11/10/2010)
tak sem ji odstrkoval

Teaz (20:05:36 11/10/2010)
a zacla zase rycet a pokousela se me kousat

Teaz (20:05:43 11/10/2010)
a to sem se zase vzbudil

Teaz (20:05:58 11/10/2010)
zuby mela v hroznym stavu

Teaz (20:06:32 11/10/2010)
pak uz se mi to zacly slejvat ty pokusy a mluvil sem na ni ruzne, jednou sem se ji pokusil primacknout na postel

Teaz (20:06:48 11/10/2010)
ale dycky to nakonec mrazilo moc tak sem se vzbudil

Teaz (20:07:12 11/10/2010)
sel sem pak pit a dokonce se bal v zasnutym byte ze tam bude :-D

Teaz (20:08:10 11/10/2010)
tam slo o tom ze kdyz sem utekl poprvy tak sem nevedel co je a o co de, a vedel sem ze pude za mnou a ze to neni jen tak a ze tamto bylo jediny svetlo siroko daleko a aby me nasla nekde ve tme...

Teaz (20:08:25 11/10/2010)
proste utek byl to nejhorsi reseni, to na tom bylo nejdesivejsi

Teaz (20:08:54 11/10/2010)
jen to zeleny nouzovy osvetleni

Teaz (20:09:14 11/10/2010)
a jinak prazdna podivna nemocnice v noci ktera taky muze trvat vecne

Teaz (20:10:26 11/10/2010)
nedokazal sem si takle dat pokoj a myslet na neco jinyho a musel sem to resit

Teaz (20:11:14 11/10/2010)
sice sem se bal min a min a jednou se mi v ni snad podarilo vzbudit nejakej smutek, ale to uz bylo tak daleko ze si mnohem vic pomatuju tech prvnich par setkani

Teaz (20:15:22 11/10/2010)
:-) snad to dneska pude bez ni

Teaz (20:15:33 11/10/2010)
nesmim si na ni vzpomenout pred spanim


___________________

Teaz (20:18:02 11/10/2010)
byla to uplne jina doba... a myslim ze ta noc byla natrvalo... takze asi nekdy daleko v budoucnosti... a vubec sem nebyl teaz jako dneska

Teaz (20:18:48 11/10/2010)
a kdyz sem o ni mluvil jako o hezky tak jenom jako se starymu dedkovy libi vnucka... (bez perverze :-D)

Teaz (20:18:56 11/10/2010)
byl sem teaz

Teaz (20:19:03 11/10/2010)
ale starej teaz

Teaz (20:19:08 11/10/2010)
vypadal sem stejne

Teaz (20:19:24 11/10/2010)
ale byl sem klidnejsi

Teaz (20:19:58 11/10/2010)
a nebyl sem tak tvrdej... jako ze dneska bych ji asi pri druhym pokusu jednu natah

Teaz (20:20:29 11/10/2010)
takle staryho teaze? ja myslim ze mi bylo nekolik stovek let....

Teaz (20:20:36 11/10/2010)
takle starej teaz nikdy nebudu

Teaz (20:21:46 11/10/2010)
slo mi o me mnohem min nez dneska, to bylo taky divny...




je to vystříhaný z rozhovoru po icq, protože se mi to nechtělo psát znova... napadlo mě až po sléze že to sem dám.
nemůžu přijít na to co to znamená, hypotézy s asociacemi se neshodují s vizuálním podáním, které je personálně nestandartní a podobně. asi mi chybí nápad.
takže se tu ptám (toho davu co to ještě nečetl :-D,) na ten nápad co mi chybí.

.... nemusíte mě přeci znát aby vas něco napadlo! ale nezakazuju to nikomu...

:-)

(mam pocit že se to každou chvíli zlomí. nevim co mam dělat. so much for my confession)

Once the pain goes away, that´s when the real battle starts.
Depression, boredom.
You feel so fucking low, you want to fucking top yourself.

Trainspotting, sem konecne videl.

Musím se toho naučit víc než můžu. protože to je minimum proti kterýmu budu stát/stojím.
přemejšlel sem tuhle o víře. zas jednou. mam pocit jako bych jí už nebyl schopnej. ale to mě určitě jenom pokouší abych to zkusil a dal si ještě!

zrození ústředního padoucha

Jak se sakra můžou stát ty věci co se vám jistě stanou?
ale tak,... lehce.
uplne snadno jako ty co se vám nestanou.

u některých věcí víc záleží na tom jestli se vám stali a u některých jestli nestali, to je to samý. takže řekněme že u většiny záleží na obojím.
nejvíc záleží na tom co je to za věci. ale o to mi nejde.

často se stane že se vám něco stane, a je to něco o co vubec nejde, jde o to že se vám nestalo něco co bylo-li by se stalo, nestalo by se ono, o co nejde. což může být velmi nepříjemné.
zajímá mě pak, máli cenu, honit se za tím co se nestalo. když už se to stalo tak nešťastně, že o to víc nešlo, než že to bylo ono, co bylo potřeba. je potřeba? pokud to stále je potřeba tak mám problém. měl bych začít chodit fandit na fotbal a semtam se tam porvat nebo tak něco. a nebo vyzkoušet nějaký to "sado maso".

ach jo, je vážně možný že mě to takle baví. už skoro nic neni stejný jako dřív. něco se změnilo jen lehce a další věci radikálně. ačkoli ne třeba k dobrému, jsou jiné! a to mě nutí myslet, ikdyž mě teď spousta věcí trápí, některé si vyčítám. zkusil sem si pár skutečně odpornejch chvil.
bylo to asi špatně, viděl sem se v nich z venčí a přemejšlel jak se asi nejlépe chovat a co se ode mne očekává a zkoušel sem mačkat na knoflíky a koukal sem co vyteče. je škoda že mam jen jedno tělo a jednu osobu. kdybych měl víc, vytvořil bych novou úžasnou komunitu. jen nevim co by se v ní dělo. asi proto je "všechno"(jako že, víme jak to myslím ne? :-D) tak pohnojený na tom světě, jinak by se nic nedělo. a v tudle chvíli mi příde to, že problémi se nemají řešit ale vyřešit, uplně mimo. ale to bude asi jen pud sebezáchovy protože to je přece to co já dělám, ději se. kdybych chtěl vyřesit všechny problémi tak vše zničím že.
nemylte se, pochopit a rozluštit problém není jeho řešením, jde pouze o hledání cesty k jeho eliminaci, pokud nejde o eliminaci samotnou.
a co já potřebuju, je něco co udělá hrozně velký BUM :-D až z toho imploduje vesmír. s tímdle přístupem jedině mám pocit že se dostávám k jádru podstaty existence. existence je problém. neexistence! samotná její představa je úžasná.

otázka tedy zní: řešit nebo vyřešit?
asi je to tak že má člověk od přírody potřebu problémi, které ho potkávají nebo si je sám vytváří, řešit, a občas nějaký vyřeší. tam bude ta zakopaná sebedestruktivita lidké rasy.
lidi si řeší svoje problémi a často tím působí problémi dalším lidem a ti si také řeší své problémi. a tak se ti lidé řeší a řeší navzájem (čti: rubou) až se jednou ti lidé vyřeší (vyrubou).
bude klid! :-D už nebudou problémi, lidstva. nikdo jinej nemá problémi.

neska sem hodně opakoval jedno slovo neustále s měkým I. vážně nevím. slibuju že nikoho nezabiju, o tom tu dneska nepadlo ani slovo a pokud vam to tak přiapadá tak (...) děte spát.

takže doufejme že budu mít dost vlastních problémů (:-D haha) abych nemusel začít řešit ty vaše, vás, nás, BUM :-D. dneska budu usínat v naději na nějaký krasosen :-D

jednoho dne! udělám! díru do světa!!!

nebo do hlavy! svojí hlavy!!! :-D

one way or the other! i win (tough I´d prefere Walhala way)! diskuze nepřipadá v úvahu!!

Sekám kosou trávník, v tématicém kostýmu, jsem ochoten si pískat a nebo kouřit vlastnoručně umotaný cigára. sláma v botech je samozřejmost. účtuju si 100Kč za metr čtvereční.
zájemci pište do komentářů. (potřebuju prachy)

baBáseň!

jako ta znělka z pondělka
neulpěla mi na rtech její rtěnka
sem strakatý jako strouha
pod kůži vpily se mi její doteky
vzpomínka se mnou cloumá
na její vůni a ve vlasech květy

rty si nemaluje, ani vlasy nezdobí
jen moje představivost si hrála
když včera usínal sem bez ní
snil sem o tom jak se smála
noc byla pak příliš krátká
když nevzbudil sem se vedle ní

má brýle jak dva popelníky
skákávám do nich kufr
bych vylovil její oči
jako ze dna moře kameny
nad hladinou sou pak větší
mám pro ně slabost
čítám si v nich pro radost

na dnešek sem dlouho spal
a tak tu melu kraviny
je na čase abych toho nechal
než dostanu do tlamy



___________



BOŽE existuj, bude to tak pro všechny jednodušší! :-D
(ps.:ano, u té části s kufrem sem se maniakálně chechtal)

je laska a pohrdani zakladem nenavisti?

nejak sem se za tech par let odnaucil o sobe pochybovat. to by mělo bejt dobře ne?

možná z tý integrity zešílím. ačkoli nejsem v žádném případě sám. nelze vydat! řeč je málo a to bych řekl že zrovna dokážu říct co chci! básnění nee! to neni pro mě. nechci plakat svoji zpověď na umaštěnej papír.(blog je určitě mnohem víc cool :-D)
jak se tak posloucham tak znim jako někdo kdo touží po uznání :-D. ale nechce nic dokazovat. sobě bych přece neměl mít co dokazovat. alespoň to tak se cítím. chybí mi křídla.

to sou hrozný kecy. jen si v poslední době víc a víc uvědomuju svojí hloupost. mám nápady a mám přístup ale nemám dost místa. proste mam moc malou vrtulku. věci který mi dochází zpětně bych si chtěl uvědomovat okamžitě. nejsem schopen překonat svůj obraz. některý komplikovanější věci nedokážu v hlavě poskládat... není to nedostatkem treningu... dyť nedělam nic jinýho než že dávam věci dohromady a tvořím z nich obrazy, teorie, plánky. a když se dostávám ke složiějším věcem nedokážu už je udržet v hlavě pohromadě... jako když se pokouším složit pucle v ruce aniž bych si je vykládal na stůl.
ale nejsou to pucle a nedokážu to vyložit na papír abych se v tom spětně vyznal. dílky sou moc složitý než abych je dokázal nakreslit nebo zobrazit tak aby to nebylo časově kontraproduktivní. potřeboval bych CPU boost!

a zase jistě že ne... jen je tam nějakej blok kterej mi brání v konstruování. nemůžu položit prst na to co to je! výzva co? dycky je největší výzva to co člověk vlastně vubec nechce dělat. to musí bojovat sám se sebou. ten je nejhorší!!! protože je nejlepší! je vevnitř, nemá proti vám jen pět smyslů! má proti vám uplně všechno! uplně všechno co jste! Ooooh, jak já ho nenávidim :-D miluju? říká se tomudle bohatý vnitřní život?! :-D

ať žijí prsty! co bych bez nich dělal! no rozhodně bych se nedloubal v nose.

:-D řekl by někdo že podle sestupné tendence mých příspěvků tady směřuji k sebevraždě? :-D
dobře! to ne! ale co k alkoholismu? možná kdybych zešílel tak bych mohl bejt kosmonaut!

a bláá bláá blá, bla bla blááá! tak

jenom doufám že už to nikdy nebude tak drastické stejně tak jako vím že vždy to bude jen a jen drastyčtější.
seděl sem předevčírem s Květou, prostitutkou. seděli sme na posteli, ona mi povídala příběhy co se mi před tak dlouhou dobou vypařily z hlavy a já mezi svými prsty pozoroval prkenou dubovou podlahu. mohl sem si o ní myslet spoustu věcí. například jak asi vonělo to dřevo když se sušilo na hráních na pile. věděl sem jak voní dub. byly časy kdy jsem ho vdechoval a nechával bobtnat ve svých plicích v horké koupeli v lázních nedaleko domu co už není, co sem v něm měl život.
předevčírem sem si tu vůni nedokázal vybavit. možná sem plakal ale bylo to tak potichu že jsem nerozeznal jestli pláču smutkem nebo prázdnotou, možná radostí. nemohl sem to rozpoznat.
Květa mi povídala o mužích z vojsk které jsem ve dne vyhlazoval. byli sme vítězná armáda, byli sme živy. proto museli všichni zemřít.
nepamatovala si jejich jména, bylo jich tolik. vyprávěla mi o jednom co si nechal ostříhat nehty a pak odešel. prý se třásl a prosil ji aby na něj nemluvila a pak když ho stříhala tak plakal, než odešel tak se ji vyzpovídal že už to nebolí, proto že plakal. nezbylo v něm už žádné další místo pro bolest. měl prý hezké nehty, silné, a měl za nimi krev.
další si většinou žádali obvyklejší služby, byl tam jiný a ten ji prosil aby ji mohl sledovat při spánku, nejdřív nemohla usnout a když se jí to podařilo, on ji nedokázal sledovat. tak předstírali.
bylo to jako číst knihy které sem ještě nestihl napsat ale byly vydány dříve než sem se narodil. všichni ti muži byli já. a já jsem strach který stvořil vše co dokázalo milovat a zničil vše co nemilovalo. nic se nezměnilo. avšak mnozí museli padnou. pro nic nebo za něco čemu zatím nedokážu porozumět.
jenom Květa se neměnila a její pokojíček v prvním patře nad uličkou ve které se toulali psi kterým hazívá knihy vázané ze svých snů.
armády proudí jejím městem a všichni muži umírají aby přišli jiní toužící slyšet o těch co tu byli před nimy, takových jací skutečně byli.
Květa si nepomatuje jména ale ví o nich mnohem víc než jakákoli kronika.
všichni touži po tom vědět že jsou lepší. musí přece být když zvítězily.

nelhala jim, už dlouho jim nelže. a noví muži neustále vítězí. snad proto že jsou lepší, musí přece být.

musí se ale nechat že počasí je teď krásnější než kdy bylo a řež v ulicích pod sluncem se teď vede pomocí bajonetů a niž více zlými slovy. umírání je tak mnohem milejší a upřímější. optimistické je to že vždy musí být alespoň dva muži aby se navzájem mohli zabít. a Květa a její psi si je vždy budou pomatovat.

jednou jeden muž zestárne, možná

so, im writeing my blog again.

dokážu si představit, dokážu pochopit a dokážu vymyslet. myslím že tohoto cíle už sem dosáhl vcelku uspokojivě, dycky se lze samozřejmě zlepšovat. ale to už není cesta dál, to jen růst. a ten se děje po cestě.

no, to samozřejmě nelze takle říct s čistým svědomím. nemyslím že dokážu rozumět všemu... vubec ne, to je blbost, ještě stále sem vězněm své bytosti.
jde spíš o popis pocitu, dojmu, který mívám poslední dobou. jako že sem se dostal za nenáviděný pomyslný bod kdy přijímání přechází v předávání. a možná by ani nebyl tolik nenáviděný kdybych o něj měl zájem nebo na něj byl připravený, ale to by jaksi asi nebylo ono.

a ani tak to není. spíš sem se dostal do bodu kdy co vím převádím do slov a dávám věcem světské názvy. což je uplně nový a bolestivý pohled na to co vím, z nové perspektivy která zahrnuje slova jako dobro, zlo, vypočítavost, závist atd.... je to poučné! dokonce to skýtá nový materiál k zamýšlení a zkoumání. nikdy mi nevadilo jak mě kdo označuje, až těď když se občas musím nějak popsat sám a je to snad nedostatkem slovníku, ale občas to nezní vubec uspokojivě a to to říkám já, ten co mě zná nejlépe.

jako kdyby dřívě šlo o přijímání, vysvětlování a posuzování "morálky". zatímco teď jde o její tvarování , přispůsobování a měnění. jako kdybych na něco takového někdy měl.... šajn?
ne, to není něco co bych mohl měnit, spíš v ní tak jako hledám svojí skutečnou podobu. ostré hrany a čelisti zahalené lněným povlakem se vzorem který mate zrak.

a pátý nesmyslný a poté vyvrácený odstavec už musí dávat znát že sem zmatený. uplně novým způsobem! prostě bych potřeboval vědět že nejsem netvor a co sem.
tedy ehm ehm: sem v pohodě a mam to v merku :-D

včera sem si udělal výron v kotníku. neustále sem poškrábanej jak se různě peru a dokonce mam i modřinu! (mě se nedělají modřiny) pořád mě bolí nějaký svaly jak sem si je kde namohl nebo přez ně dostal. neustále si leju horký kafe do rozbitý pusy, myslel sem si že mam zlomenej malicek ale uz s nim zase hejbu, jenom to bolí. tu nohu co nemam s výronem mam potrhanou na chodidle a furt sundavam nějaký strupy.
podobnej stav si užívam každej rok po skřetbale ale letos to skřetbalem začlo a pořád to nechce skončit. z nějakýho důvodu sem strašně sebedestruktivní a neopatrnej a to sem se dřív až styděl za svůj pud sebezáchovy.
nerozumím tomu a nevím proč. nějaký základní nápady proč to tak je, by byli ale žádnej nemam dál o co opřít. asi se na sebe kuli něčemu zlobim. těch věcí by mohlo bejt víc, ale žádná mi nepříde pravděpodobná... to už mi příde pravděpodobnější že jde o spoustu náhod.

sem na sebe zvědavej dál. sice sem teď o berlích ale i tak se určitě dá dobře zrakvit! kdyby měl někdo nápad proč se tak ničím tak prosím, podělte se.
má teorie je ještě neřečitelná tak jí tu zatím nebudu sdílet. ale KURVA to bolí >-D.

nebo mě někdo proklel! ne, kdybych chtěl bejt furt zničenej tak sportuju a nebo sem narukoval... ale já se rakvim při dobíhání autobusu a podobně. něco se stalo, něco je jinak, třeba sem jenom zneschopněl! třeba... něco je se mnou podivně jinak, v důsledku bolestivym způsobem. skusim si kreslit, třeba se ukáže že mě někdo znásilil nedávno!

jdu si udělal led. chtěl sem toho psát víc, ale už nechci.

střed uprostřed

dítě se odnaučí že je středem světa. malý kluk se naučí že není středem zájmu druhých. mladý muž se naučí že jeho vlastní hlava není tabu. dál sem nebyl.... ve vývoji, muž, starý muž ... whatever.
(velmi zjednodušeně, ne do důsledku... plamen taky jen líže a nemusí spáli aby posvítil)
ta myšlenka co sem měl teď byla něco jako: to že se něco stane není vždy kuli tobě, jako v nějaký počítačový hře kde sou naskriptovaný události podle toho co uděláš nebo kam se hneš ať je to zřejmé nebo ne... není to jako ve hrách s matkou kdy okolo nebylo nic a všechna pozornost byla jen tvoje a vše co si dokázal vnímat se dělo aby si na to reagoval.
když si člověk uvědomí že to tak není... že to že někdo např. vyjádří svůj názor neni další test toho jak dokážeš zareagovat, jsi hodnocen a všeobecně ze sebe musíš vymáčknout to nejlepší protože o to ve hrách samozřejmě jde. nebo se někdo zeptá lidí v místnosti jestli někdo neví co je dneska k obědu a ty mu obratem s nejlepším svědomím odpovíš že nevíš!
nepomatuji se že bych hrál hru která by vedla k tomu, nikomu nevnucovat svůj život když o něj nestojí. rozpoznat motivaci chlápka co k tobě přistoupí na refíži a zeptá se jestli si někdy slyšel o šlapacích balonech.
takový hry se asi nikdy moc nehrály, protože většinou si člověk všimne jestli tomu člověku smrdí z huby a když ne tak se zamyslí a podívá na oblohu ... to člověk udělá ,když se ho někdo zeptá na balony a třeba cukne obočim nahoru nebo "potajmo" ukáže prstem vzhůru. pak se lehce stane že vás druhej očoruje i o zlatej zub jak otevřete pusu když koukáte nahoru.

to neni nijak nová myšlenka. ale je to příklad onoho výše zmíněného... že nejste středem světa a zájmu všech okolo. to s tim tabu v hlavě je podivně formulováno, ale neska si nehodlám rvát chlupy z nosu.
jde mi o to že jakmile si uvědomíte že "o vás nejde" posune se vaše vidění ža vaše oči... do vaší hlavy kde je uplně nový svět, mnohem skvělejší od předešlého protože v něm jde jen a jen o vás, však nedostačující protože jste v něm uplně sami ať je vás třeba osm.
a tak je na výběr, listuji jak mě napadá:
žít před očima- povrchně v očích druhých a dovnitř si strkat svoje obrázky
žít za očima v krásně jednoduchý VYkrajině a za společností občast vylézt ven a zle je zmást či pobavit svojí ztraceností

pak jsou kombinace, v lidských silách je dle mého stíhat oba světy, však obtížným bude v žádném nezabřednout příliš a žádný nezanedbat protože oba jsou úžasné.
jsou položeny v řadě za sebou jako by první měl být příprava na druhý... zatím těžko soudit, nemusíte první pochopit úplně aby jste se dostali do druhého... jde jen o to jedno zaklínadlo. Dále toho jejich rozložení nabízí pokračování, tam sem nebyl (asi), nabízí se různé teorie povznesení či života po smrti a Možná to má co do činění s dětma. v tudle chvíli bych vážně jen fantazíroval dopředu, o to mi teď nejde... vědět co bude dál, co je ta další skvělá věc co najdu tam kam svoje zraky zatím nedovedu otočit.


než sem se rozepsal tak byla nejistota jestli To vše není to samé znova ale jinak a zmizí to stejně jako předtím až si uvědomím že sem si pomíchal světy.
jde o něco jako zodpovědnost, když se rozhodnete někoho pustit do svého světa, nevzít si jeho obraz a netančit dál bez jeho osoby stojící ve dveřích. to je pak špatně (asi).. ať pak s osobou trávíte třeba každou minutu, nenávratně se stane že se podoby ukradeného obrazu a oné osoby rozejdou. nakonec zjistíte že obraz vypadá mnohem víc jako vy a z osoby je "místo kterým denně chodíte" (často vám taková místa připomínájí že nemáte to co chcete) a že ukradený obraz vám už nic nedá, jen srovnání a to bolí všechny "zůčastněné". a osoba je všední, jaká jiná by také mohla být?! (ne že bych sledoval jen moje světy... ale ty dva když nejsou spolu tak to bolí... to beru jako znamení že je to špatně... ne že bych se nesnažil je sloučit jinak... a vubec, todle není moje obhajoba.)

znám špatný postup, neznám správný. samotnou "teorii světů" nechápu(zatím) dost dobře abych na ní mohl stavět konstrukce, teorie a odovozovat z jejích proporcí účely jednotlivých součástek.
ale vědět jak to nedělat mi v tuto chvíli příde lepší než nevědět nic. je třeba mít na vědomí že ve hře jsou čtyři světy. žádná novinka, ale nabízí možnost teorie pátého světa, personálně tedy třetího... dalšího v řadě.

(jsou-li liché sdílené nejde o pátý)

logicky tedy... něco jako podmínky v nějakejch počtech co sem už zapomel: třetí(pátý) svět netvořím jen já. třetí(pátý) svět vznikne spojením dvou a dvou světů, tedy neznámá chybějící by mohlo být zaklínadlo (láska by nahrávala teorii s dětmi :oD).třetí(pátý) svět lze pravděpodobně identifikovat tak že se po vzoru předchozích dvou nerozpadá ( ty se rozpadají až v momentě kdy už si to nelze pomatovat z nedostatku života(to je uplně hloupá a bezpředmětná podmínka)) třetí(pátý) svět nesouvisí se čtvrtým (:oD ne to už neni uplně logika ale spíš intuitivní hlod vyšinutého autora)... další brány se otevírají ale už mě to neba



to může bejt všechno blbost, omyl nebo poloteorie ale v při hypitetické korektnosti je zajímavé zamyšlení nad lokací onoho světa... jeho tvarem. myslim že by to šlo sledovat a přirovnat a přiřadit k reálným pozorovatelný věcem. ale to už je zase uplně jinam než sem dnes mířil.
šlo mi asi o to tu sdílet nějakou nejistotu, která nemá místo nikde jinde. a to by se mi asi povedlo i s mnohem jednodušším obsahem ale já sním dál... řekl bych že jsem osoba s vysoce vyvinutým smyslem pro naději :oD. (což samozřejmě nelze říct a nelhat :oD(lze, ale o tom jindy))

Berlin

25.06.10 chtělo se nám jet někam z prahy... na víkend nebo jen na den. snad na chatu nebo na karlštejn a pod.
okolo šesté odpolední padlo něco o berlíně, okolo osmé jsem se "nějak" rozhodli (skutečně jsem tomu uvěřil až v berlíně druhý den tou dobou)
v děvět sme si začli zjišťovat jak na to... v plánu byl autostop ( žádně skušenosti ani na jedné straně :-D). v půl dvanácté jsem měl zabaleno a "připraveno". vyrazili sme přes prahu zabalit k Navitas.

falešný start :-D

ale byli sme brzo zpět z důvodů děravý hlavy :-D. dali si pár hodinek spánku a vyrazili znovu.

start

dobalili sme a zjistili že máme jen auto mapu střední evropy (a nezjistily co všechno nam chybi :-D). vyměnili peníze a vyrazili na první stanoviště (strašně sme bloudili po praze jako by nás nechtěla pustit :-D).

kuchyňka holešovice 1145

šlo to rychle, asi pět minut než nám zastavila Helena z Moldavie a vzala nás až do Dresdenu.

dresden 1400-1600

v dresdenu to bylo na dost dloho, chvíly trvalo než nám zastavila bezejmenná paní jejíž dcera dalšího dne odlétala do argentiny dělat něco hrozně zajímavýho a pár dašních věcí co sme dali dohromady přes jazykovou bariéru, vzala nás až do berlína a vysadila nedaleko Charlie checkpoint v centru berlína.

berlín 26.06.10 18:15

dobrá věc se podařila, dostali sme se kam sme chtěli (kvalita fotografií je omezena možnostmi mého telefonu a kompozice snímků se samospouští(všechny společné fotografie) je zapříčiněna jeho tvarem naprosto nevhodným pro focení bez externího stativu :-D(podpíral sem ho čim šlo o co šlo) ).....(na tý poslední fotce sme ještě nestihly zaujmout nějakou pozu :-D... ale byla to první fotka)

braniburská brána a superstativ: batoh, nůž, šátek a kůl(dále nebudu popisovat)

Inu zajistili si technické zázemí.... turistycké informace a rozbourali stan v kempu který se nacházel v parku v centru Berlína (prima věc je že tam všichni co je to u nich třeba umí anglicky)

fotka pochází až z druhého dne ale je tam stan

a vyrazili hledat doporučený kebab a porozhlédnou se než uplně skončí den (všude je tam pěšky strašně daleko a mhd stojí peníze)

kebabárna na hlaváku

Reichstag

a na kutě. druhý den sme si pujčili kolo... na celý den a projeli celý berlín (s spálili se... kdo by řekl že to chce do berlína opalovací krém když ho v praze nepotřebuje... je tam plno volných a velkých prostranství i v centru)

v pozadí berlínská zeď

ve skle muzea: Topographie des Terrors

berlínská zeď

přes řeku Hauptbahnhof

další skovostná stativovka

Navitas> Spree> Bundestag(...)>Reichstag

fascinace Sony-centrem... ty fotky nebyli dvě

a tak dále... kolo se v berlíně fakt hodí. a nestihli sme technické muzeum (berlín neni na dva dny).
kola sme vrátili s bolavými zadky a před spaním se zkebabovali.
Předem neplánované pondělí (původně bylo v plánu se v pondělí vracet) proběhlo pěšky. navštívili sme co sme prve jen viděli a ozkoušeli MHD načerno i nabílo.

ve skle Paul-Löbe Haus

Reichstag a jeho sluneční fronta na prohlídku kde se nesmělo fotit ale byla fantastická

autobusem 100 okolo berlínských památek a Gedächtniskirche Memorial church

Gedächtniskirche Memorial church on foot a itneriér jeho dostavby

pozvolna opékaní lidé a umění

něco metra...

Holocaust Memorial (vesele)

noční reichstag

toho večera sme byli těžce unaveni, takle sem ten spánek dloouho nespařezoval. našli sme skvělou zmrzlinárnu s relativně přijatelnými cenami a skusily německé pivo s nepřijatelnou cenou. a tak dále a tak dále ale todle je výcuc.
v úterý sme se polehoučku sbalili a vyrazili ku praze.. chtělo to ještě vymyslet odkud budem stopovat a jak se tam dostanem a tak, nemělo cenu cokoli uspěchat :-D.

fascinace hlavákem ráno a kdykoliv

Mhdčekm na první stoppost, úterý 1130

někde mezi Berlínem a Dresdenem (improvizované ochrané doplňky proti slunci)

upně dementí odpočívadlo za dresdenem s kapičkou zoufalství, hladem a žízní na několik hodin :-D

Ústí nad labem ...

Pražské metro 2130

Mise splněna. s velmi úsporným rozpočtem, mnoha novými poznatky . skvělým poměrem doby plánování s oběmem dobrodružství a zážitku.(doba těšení se až převáží sirovostí a ohromením neznámem) příště nezapomenout příruční zavazadlo a opalovací krém.

říkali mu Ten jež hledá duše v kamenech.
a za zády se šuškalo že mu ještě žádná nezabrala
pak přišel mrak oblázků a nerozemlel je na prach
pronásledovaly ho tisíce kamenů, všechny omleté na oblázky
to tím mrakem, hemžil se a proudil jako pět tornád v hospodské rvačce
duše kamenů mají bolesti, jsou to nejosamělejší duše ze všech.
i v tom mraku byl kažý z nich úplně sám.
a on přece chodil a kameny budil z jejich svobodného spánku
jenže když samota se samotou se snoubí vzniká jen samota pokud se dá říkat že vzniká
a tak chodil a budil kameny aby nebyl osamělý tak sám.

ale teď už všechny kameny zase spí. dostihly ho a rozemlely.
a mlely tak usilovně že se samy rozemlely a vznikla hora prachu
prachu z muže a jeho kamenů a spousta samoty utíkala na všehny strany
nakonec hora zůstala uplně sama, spící ve vzduchoprázdnu v míru
a je tam pořád, obalena spoustou svinčíku a bahna a rostou na ní stromy
chodí po ní lidi, ale ješte se žadnému nepodarilo vzbudit jediný kámen.
zkoušelo jich to už hodně...

na kopečku seděl a koukal jak se voda zvedá.

cesta se tě nezeptá co si o ní myslíš, nebude se ji stýskat když odbočíš a nestane se že by na tebe v noci skočila, vzala tě až na konec a bez rozloučení skotačila až k moři, brodila se kam stačí a pak by kouřila nekonečnou cigaretu sledujíc nekonečný západ slunce nad klidnou hladinou. chtěl bych todle všechno tej cestě udělat, nejlíp dneska (ale to cigáro by muselo bejt nejaký fakt dobrý).

hlas zpoza, dneska poradil, že bych rozhodně během svého dlouhého života měl skusit vystupovat jako komik. aspoň to zkusit. mam na to, dokážu lidi rozesmát fakt moc, jen je to většinou kombinací mě a jich a s davem sem takle pořádně nepracoval. komik má moc, jeho hlas má váhu a může hodně ovlivňovat, necejtil bych se ztraceně. možná bych byl i šťastný.
ale nenapadá mě kde něco takového zkusit, většinově improvizovaná one man show v podzemním baru v místech kde mě nikdo nezná.... dám to do zásuvky a na blog, třeba to jednou zkusim. líbí se mi ta představa zvláštním způsobem, tak jakoby lepkavá skutečností. (a mohl by z toho bejt velice stylovej a příjemnej vedleší a tajnej přivýdělek... wow, fakt dost stylovej)

a pak ještě: venku je fakt tma, nějak se dneska třpití. třpití se nebezpečně.. je ostrá.

_________________________

kdo to je?!

post toho co pil

nedokážu si představit něco co by mě zbavilo schopnosti se smát. dycky se mužu smát sobě, proto se mam rád, sem nesmírně zábavná bytost!

až se to jednou stane. a nebudu se moci smát, budu mrtev nebo budu ten druhý. každopádně to nebudu já. tehdy se vzdalte pokud mě neznáte, bolelo by to, já znám vás. a jestli mě znáte, není co radit ale hrdinství nedoporučuji. ale vlastně sem schopen vám, ať jste kdo jeste, slíbit že to se nestane.

bude to tou diplomkou a absolutoriem a par dalšími věcmi, řekl bych. ačkoli ten pocit přichazi i mimo stres. není mi dvaadvacet, je mi mnohem víc, nebo míň, nebo nejsem. mám vzpomínky co mi nepatří a ani tejdle době, mam pocity co připomínají narození na které nemá mít žádné vzpomínky a občas se ocitám tak daleko že se nepočítám jako jednoho z nich.... vás... koho?

sýr si sám nikdy nemůže všimnout že je zkaženej. můžete ho upozornit, ale neuvěří vám, vyhoďte ho. třeba se nevrátí ale to to musíte udělat včas, všimnete si včas že je sýr zkažený?
spíš ano, ale to je většinou sýr co máte v lednici, a lednice je modla.

kdykoli přijmu za své že něco chápu, praskne jedna obruč. nemyslim to tak že mi to začne dávat smysl ale že jsem přesvědčen že chápu podstatu. naštěstí všechny obruče drží, zatím, sem mladý a mam dost sil se držet toho že morální síla nespočívá v tom co mi nikdo nemůže vzít(viz. Werich) ale v tom že mi nikdo nic vzít nemůže, dokud nic nepovažuji za vlastnictví, však já jim toho mohu mnou dát (ne že bych něco někomu vnucoval). a tak! keci v kleci!

byl bych se bil ale nebyl čas se bít. být jinde bylo třeba. trochu doufam že sem se nebil jen kuli tomu.

ještě jednou bych rád zdůraznil že jsem požil :-D a dodal bych že todle neni nic jinýho než místo kam se chodim vylejvat a neobdržel sem a možná bych i zapřel jakékoli požadavky o .... cokoli, sem rád co sem, nebudu vám lhát, stejně to nepochopíte! (a kdyby jo, tak mi to nerikejte, citil bych se nahy(ne nahy jen tak ale nahy nekde kde je to fakt nepříjený))

na hacky a cárky dneska sere pes, zkousel sem to ale nejak to nejde furt sledovat, tam pisu takle a jinde jinak a ted to nejak nestiham :-D "smich toho co požil :-D"

stalo se již pár let očekávané ale nejednané. byl sem u chlápka přes nohy. byl uplnej ortoped a měl cimru v nemocnici, nechal mě zrengenovat a vubec to vzal velice zodpovědně.
takže sem prej hyperflexibilní ale za tu cenu se mi rychlejc opotřebovávaj klouby. je běžný že se mi unavujou protože sou celkově volněji ukotvené (normalně se mi všechny klouby vrklaj jak mi ukázal) a tím se rychleji opotřebovává chrupavka. tu prej mam jen jednu a nová nenaroste. předepsal mi prášky, prej to neni doplněk stravy jako sem bral doposavaď a že to skutečně, prokazatelně funguje(byla to vojenská nemocnice, a podobný problémy sou u armády běžná věc).
mam je na tři měsíce a pak se mam ukázat, že prej když to nezabere tak už je to v prdeli s tou chrupavkou a že se mi do těch kolen podívá kamerou a přinejhoršim (ale netvářil se že by to bylo vyloučeno O.O) mi někde něco ustříhne a nastaví, někde něco přišroubuje nebo co a budu je mít plný železa.
... to by bylo jistě cool, ale asi ne až tak. sou velký a zabalený jako že to někdo myslel vážně, ty prášky, tak snad.
dokonce sem mu prásknul že šermuju a všemožně skotačím ale nezakázal mi to, mam dělat všechno jako dřív. aby prej nezlenivěly, to by taky nebylo ono a ze stejného důvodu mi nedoporučoval nosit nějaký exoprotézy. prej dokud mě ty nohy nesou, kdyby se začly podlamovat, jako že by povolili krom tý bolesti tak se mam ukázat. ale to rači emigruju, už ho vidim jak mě držej a von mi do nich seká polní lopatkou a zle se chechtá!

to bylo k nohám! a zbytek teaze? hm, svět se točí, mam pocit že to cejtim mnohem víc než kdy dřív... jako že to cejtim. zle nestíhám diplomku a bojuji sám se sebou. jak bylo zamýšleno, dovídám se o sobě plno věcí a všelijak se učím jak být správně nekonečný a nebýt příliš(nedostal sem manuál, musim ho ještě napsat). ještě se chci naučit složit jeřába, jako z papíru a už du skoro na to, ale straaašně pomalu!

chce se mi napsat něco uplně jinýho, vcelku stejnýho ale ne o mě. nesmí se mě to vubec tejkat a musi v tom bejt něco o něčem tak aby to naznačovalo něco co se mě netýká. a ja v tom vubec nebyl. a mělo by to bejt napsaný jako kdybych to psal ja, bejt někdo jinej na jinym místě v jiny situaci a jinej době... ale ne zase tak odlišný.
nějakej psychochytrolín by ted mohl říkat že bych chtěl utýct před tím kdo sem ale to je taková blbost že sem tady musel poznamenat že to bych vážně nechtěl.
spíš to bude asi tim že mám pocit jak se mi odcizuje můj vlastní blog tím že už nejsem ten samej člověk co ho zakládal. ne že bych se tak změnil ale z pohledu z venčí, těch pohledů kterými sem byl blogu známý. už mi nemůže bejt uplně jedno co se o mě blog dozví.

a tak, ale to je blbost že? můj blog, moje víkaly. to už sem se naučil o životě, ještě to naučit blog o mě. znělo by to skoro jako bych předpokládal že má někdo nějaký nároky na obsah mého blogu, a třeba i má, ale to je jedno. blog fungoval tak že je nikdo nemá, jen já, a to z větí části na sebe. to mi chybí, proto ten první odstavec dnešního příspěvku.

zapisoval sem zde sebe, šifroval sem to do žvástů(to neni výmluva proč sou to takový žvásty :-D), někdy víc někdy míň. teď musím příliš, až tomu sám občas nerozumím.
přestal sem a začal znova.

člověk přece nezavrhne svůj vlastní blog protože zůstal v tramvaji kterou sám opustil. nehodlám mu ujet jinou tramvají jinam, která odjíždí každou chvíli ale nehodlám ji ani zmeškat. řešení je několik plných nasilí a poškozování veřejného majetku, pak je tam jedno zahrnující strašnou kliku a pak je tam ta s rozdvojenou osobností.
to jsou vlastně řeči o době minulé... tehdy sem zavrhnul všechny tři, ta s klikou je nejasná jak vyšla.

:-D a vlastně je to složitější ještě než dokážu napsat... ale jak sem řekl, na čem záleží neni ta část blogu co mě soudí, nebo tak něco. já myslim že je to srozumitelný všechno :-D neni co dál psát, snad jen:

dokázal sem to jednou, dokážu to zas.
a todle může znamenat tolik věcí a tendle příspěvek může být tak matoucí že překecám třeba bráchu aby ho publikoval za mě ve jménu starých dobrých časů.

(moč s kapustou v mixeru :-D)

šel sem do prčic!

pochod

z čerčan

vzal sem ssebou svého padawana Navitas. nebo vlastně ona mě. šli sme spolu, to bude ono. ona to vymyslela. a nakonec to zvládla mnohem lépe než já. posledních deset kilometrů sem se snažil jít tak abych co nejméně používal kolena, pravou nohu sem měl zaškrcenou aby se nerozpadla, v jednu chvili se mi začaly bolestí klížit zraky a točit hlava jako bych měl omdlít. klepala se mi čelist jako umírající zvěři a vubec sem si užil spoustu nečekané legrace!
ne nebylo to tim že bych nějak magicky přišel o skvělou formu kterou tak nějak mam od přírody ale jak všichni víte,(někdo třeba ne :-D) mám velice špatná kolena. při dvacátém kilometru se začaly ozývat víc než běžně a na třicátém už sem regulerně kulhal, cejtil sem se jako navracející se z fronty ale musel sem vypadat jako hromádka hoven.
skřípla se mi v kolenou spousta věcí a tahaly mě od nich šlachy na všechny strany a pravé se nakonec začlo i nebezpečně viklat v kloubu, proto to žaskrcování, potřeboval sem ho stahnout.

ale jak tady píšu o hrůzách padesátikilometrové procházky na celý den po rovinatých středních čechách a vypadá to že sem tam málem našel smrt, mohlo by to působit jako že sem si zkazil sobotu. ale vubec, vlastně to bylo moc prima, užil sem si to. spousta legrace, pěkný místa, zajímavý věci, čerstvej vzduch a příjemný počasí. i pro ty kolena to bylo vlastně dobrý, už na tom nejsou o moc hůř než bejvaly a navíc to byla poslední kapka, začlo mi to vadit víc než málo a jsem obejednán k ortopedovi.
navíc to bylo poučný, člověk se o sobě a druhých dozví spoustu věcí když se takle zničí (sáhne na dno se říká, ale to se mi nechtělo napsat... dno zní hrozně).

ano, to že sem debil že si takle ničim zdraví padlo víc než jednou, souhlasím s tím ale kdybych měl jít zítra ráno znovu tak jdu rád.(samozřejmě bych si nějak zafixoval kolena hned na začátku, pořídil si nějakou tlumící vložku do bot a možná bych si vzal i vycházkovu hůl) jako malej sem na takovýdle výlety o chození pro chození chodil každou chvíly a dycky to bylo fajn. a pořád mě to baví a dělá dobře(krom kolen).

prostě zajímavý... stala se mi v poslední spousta zajímavých a něčekaných věcí jako na tom pochodu a dějí se další. mam třeba novej mobil a tak :-D

dobré věci se nedějí obráceně ale ani v jiném posloupném pořadí, to pouze šálí paměť.

plameny okolo rukou a led v hlavě/ plamen v hlavě a led kolem rukou? ne.. plamen v hlavě, strach v srdci a v rukou třes.

led je voda a ta má téct protože času je málo. led nestárne tak jak to známe ale zurčení přes kameny mi zní ze všeho nejlépe.

ticho nikdy nerozmrzá, jen se táhne v pozadí událostí a příhod, které nikdy nezamrznou a nepostojí.

kotrmelce v sudu!!! spousta sudů!!! všechny jedou na moře!!! a zpátky!!! ale puky se v nich nevozí...

jetel a nějaký kytky v něm a je mi dobře, netopím se a ani neschnu

a tendle příspěvek sem nějak nepatří ale časy se mění, některym těm odstavcům sám nerozumim což se dřív(opravdu) nestávalo.(nebo jen trochu)

103

záznam sto tři. stej sem neoznačil, chtěl sem ale neudelal sem to.
už je to docela hromádka záznamů. asi by to chtělo nějakou rekapitulaci nebo aspoň pár slov ale nechtělo se mi nic takovýho psát při záznamu stém a nechce se mi ani při tomto. nejsem připraven se rekapitulovat.
tak jako zamyslel sem se nad timdle blogem tak jako on nade mnou, už to táhnem dlouho, jsme oba zvědaví jak dlouho nám to vydrží a na co všechno spolu ještě přijdem.
založil sem ho kdysi na radu affaii, už si nepomatuju jak to bylo. ale nejdednou sem byl rád že ho mám, ještě stále plně nerozumím tomu proč ho mám a píšu. ale je na něm něco skvělýho co mě drží. běžně mě věci takle dlouho nedrží a když drží, tak to o nich většinou vim předem, o tomdle blogu sem to nevěděl a to z něj dělá něco víc :oD nebo tak něco.

uzavrel sem teď pár sázek , jedu s myší, druhou se skupinkou prázdnejch hrnků od kafe, třetí s mandarinkou a čtvrtou s čepičkou od flashky. sázíme se na kolika příspěvcích tendle blog skončí s tím že se nebudeme zabývat důvody.
já sázky pouze přijímám. myš tvrdí o mnoho víc než ostatní a mandarinka tvrdí že sem ho tímto příspěvkem zabil a že je jeden z posledních. hrnky s čepičkou hodily nějaký stovkatý čísla a já se teď tvářím neprostupně jako knír skutečného bockmakera(nebo jak se to píše, či co to znamená). samozřejmě jakékoli sázky přijímám i nadále ještě několik dní.

zacinkal sem na skliničku vydličkou, než sem začal psát... to ste si určitě všimli. no, a teď sem se z ni napil nebo tak něco, možná sem do ní z nosu frknul pár rybiček co teď založili hnutí břichem nahoru proti bublinkám, nebo sem si tu skleničku uložil do kapsy až zhasly všechny světla v okolí a já zmizel ze života lidí abych si dal cigaretu a než se to podařilo opravit vrátil sem se zpět. neboo.. a todle je nejlepší!! sem naznačil přípitek, napil se a posadil, tváril se jako že vím přesně co si o všem myslím, zvouce "tleskající hosty" aby pokračovaly kde sem je přerušil. ale to spíš jindy, třeba u dvoustovky(spíš dál)..... teď se mi zdají nejpravděpodobnější ty rybičky.

kynu!

kalná voda. studená voda. tekoucí voda.

není vidět dna, studeny nohy a tak... něco o tom jak teče a věci se mění, běžný kidy.

jedi larp byl prima, vypadal sem drsně a neprohrál sem, dosáhl sem všeho pro co sem šel a co hledám.

mlha se mísí s tmou a naopak, hned se zase rozední. nové věci dávají nový smysl a pak ho zase ztrácí jako ty staré. zůstává jen málo věcí a jen jedna se nemění... skutečně bych rád věděl která to je, abych s ní taky mohl něco udělat.
to kým jste není vaše rozhodnutí , je to následkem činění toho kým jste byli. o tom, kým budete, sami vymyslíte pramálo. ale není to tak že by se vám prostě stal život... děje se to naopak, vy se stanete životu . ale co jste vy, to ještě nevim, možná vaše nejhlubší přání a nejhlubší obavy, plus nějaky barvičky a do obrazců nalepený těstoviny různých druhů.

boj bolí, vítězství je na pokračování a pak ještě něco co taky vlastně dává smysl ale nikomu neříká proč to vlastně píšu, nebo říkam, nebo tak něco.
trochu začínam srát sám sebe, ale já nejsem hádavej a ani člověk co se zlobí... blíží se čas kdy za sebou zaskočim na kus řeči a nakonec to skončí v posteli, vznikne novej teaz a k tomu se stane ještě něco strašně zábavnýho co bych kdykoli mohl vymyslet ale ne teď.

jsem fakt strašně ospalej, a co tu píšu nevzniko pouze srážkami střepů mé příčetnosti... člověk je takle pozdě a unaven, náchylný k vnějším vlivům víc než by jeden řekl.

ve větru je prach, chlad nepálí a stopy v dešti neusychají předčasně. zvuky věcí jsou blíž. naslouchání vlastnímu srdečnímu tepu se po tak dlouhé době zase zdá uklidňující. "rčení" že strach vede k nenávisti už nezmiňuje jak strach nenásledovat a pravda, že vyhýbání se vlastnímu osudu vede k přímo k němu a ne jinam, v hledání směru také moc nepomáhá. skoro to zní beznadějně... ale naštěstí je venku i vítr a déšť a strašná spousta životů co mění tváře, tvary, chuti a ovlivňují názory a pocity. životy mají vlastnost nevyzpytatelně reagovat s jinými, a to s každým jinak.

pravidla a hrací plochy se mění a tak i hráči samotní. (šlo by to vyjadřit ještě v divadelní metafoře, ale pes sere na každém rohu jindy.)


letokruhy přibývají a ty staré už se nemění, ty pouze vedou živiny celou délku až ke koruně a v podstatě ani ne letokruhy samotné, nezáleží na jejich barvě nebo tvaru, jen že tam jsou... je potřeba aby tam byly. jejich síla a odstín jsou odrazem jiných časů. tvary stromů lze srovnávat ale co je komu po tom.
když je strom spotřebován tak jako život, oba končí v knihách. některé jesou zapomenuty a některé pokračují dál v podobě výrobků nebo vzpomínek.


mam teď v hlavě strašnej vítr, je tam nacpáno až to bolí a mele se to a nezváno se vynořuje bez jakéhokoli řádu. ale cítím se čistě, jako pramen, neustale omýván novou vodou. ledová voda na kůži bolí a to bude ten důvod proč se skleničky vyrábějí ze skla.
skoro mam pocit že mam v hlavě mraky a vodstva a koloběh co se děje jen světům, kdo by řekl že je to může takle bolet, zajímalo by mě co dělaj místo pití kafe...
jistě to zase přejde. bojím se však, že to nebude úleva.


chtěl bych si na hlavě vysadit špenát. >jou<..

its like with curtains. and im in the middle.
when the left curtain "little boy", covers the right curtain "old man" in the middle, it makes a dark strip from up till down.
it might be somehow like this... cause i feel and think so old, so as i act madly young.
the middle strip is cruel, on both sides.
so, by the simetry point of wiev, i could estimate, it wouldnt let go for about thirty years?
no, its stupid... i just need to cry :-D ... and im to cruel to let my selfs go. cruel on both sides. but i just shouldnt judge no one of my selfs, well i just cant help it.

curtains are bad metafor. rain would be bether... or somethink with a weather :-D

luck is i still know few thinks for sure... i wouldnt know what to do without them.

odvaha je předpovídatalná vlastnost. stojí krev, pot a slyzy. dává jasné barvy odhodlání a zkracuje rozhodovací čas... ten, kterej je navíc. bolest kterou způsobí halí do oparu nevyhnutelnosti a do jistého smyslu vznešenosti, vlasní víře v nekonečnost a neomezenost bytí.
nemá nic společného s rozumem či inteligencí a často na sebe bere přestrojení tak jako bývá zaměňována s neznalostí, horlivosí a (chtíčem?).

zmatek není průkazem slabosti a nejistota je jedna z nejúpřímějších obav a strachů, která se nezakládá na racionálním podkladu ačkoli může.

nerozhodnost je dvojsečná a nikdy jiná nebude. východiskem je pouze chytit zbraň za jílec a výpadem protnout tmu... chce to "odvahu".

____________

to že každý den je jiný není způsobené tím že vždy znovu vyjde slunce. dny se lyší tím v čem jsou různé po stránce pestrosti... to jsou některé události a skutky, díky nimž čas dostává náplň a formu. tak vzniká člověk... ta část kterou vlastní a která po něm zbyde.

to jestli je lepší více záhybů a bobulek je už věc jiná.

____________

pokusy bojovat sám se sebou vedou v niveč až ztrátu nebo smrt. protivníka je třeba si pečlivě vybírat. pomáhá nazývat věci správnými jmény.

hovězí si objednal, ale dal si cigaretu a odesel.
možná prokoukl že vaříme jen z toho co si každej přinese, a on měl jen sebe a svoje obleční, za pasem nůž a přes ramena svoji vlastní kůži. ale nechali sme ho jít protože zaplatil předem.
možná doufal že ho zastavíme, to je oblíbená teorie mezi mužstvem ale nikdo se neodvážil ho dotknout a to se ještě vrátil pro svůj kříž.
když vstopil, servírky se hned vsázeli že ho tu nechá. nikomu tu ale nechybí, bolelo se na něj koukat. mohl si ho alespoň nechat zabalit... ale pravděpodobně bych se vymluvil že takové služby neposkytujeme.

šéfkuchař se sebral jako boroviní každý rok, odešel z prázdné kanceláře a nechal se poplácat po rameni od cizích lidí co s nimi sdílí svůj život. psací stroj v cizí místnosti se otočil kolem své osmé osy a uzavřel se ve velké skříni pod stojanem na útočné pušky a plynové masky.

__________

nelze se stihnout poznat, nelze na sebe zapomenout a vždy jsou to velmi silné až bolestivé vzpomínky. člověk se musí naučit žít sám se sebou nebo přestat být člověkem.

"sebe samotného nelze změnit bojem, sebe samého se musíte naučit tolerovat"

odpověď je třeba hledat v zrcadle a mezi nimy. jen kdyby nebyla tak tvrdá... a najednou mi metafory o vodě přídou strašně pravdivé, jen mě nenapadá příklad žádné co by mi mohla pomoci... vodu nelze postavit proti sobě samé.
mozna vyrazim zase nekdy v desti sledovat odlesky svetel a hledat v nich jiskry, jen se asi nikdy nestihnu otocit dost rychle a chození pozadu svádí k lítosti. lítost nepřichází v úvahu.

__________

šel sem na louku a dloho tam ležel a pak sem šel zase zpět. myslim si že to pravděpodobně k něčemu bylo

no vybral sem si hovězí. snad maj nějaký v kuchyni, snad nějaký existuje a kráva je to za co ji pokldám. snad mi jde o maso z toho skotu co se poflakuje po loukách. zdálo se mi že mi přinesly uzenou panenku z mých vlastních zad.

rozhodl sem se, že dne kdy si poprvé vymknu kotník si vzpomenu na jedno tajné slovo co sem si dnes vybral.

v noci sem měl nepříjemnej pocit že mam v posteli bajonet a do rána sem ležel tak křivě že mam uplně mrtvej krk.

jdu spát po dni kterej byl fajn ale vyšel sem z něj prázdnej jako do něj vešel. mam v krku popelník ale přestal sem strácet na váze, snad se zase spravim.

sním o cestě zpět, rozhlížim se po cestě jinam a nezpomaluju na cestě kupředu ku nejasnému cíli. dost možná se o něco strašně rozflákam, protože mě z toho celýho k pláči pálí oči. a jedu rychlejc a rychlejc protože se bojim sám sebe a kdovíčeho ještě.
zajímalo by mě kam mě vemou až se rozsekam, pokud to přežiju samozřejmě.


smích prej léčí, říká se a já tomu věřim, tak proč sem si žádnej nezabalil na horší časy? prej bude hůř, říkáse a já tomu věřim. tak proč neustále cejtim spálenou gumu? kdo by řekl že za lesem bude řeka a za tou les? asi jich bude víc, tomu věřim. tak proč se cejtim jako držkou v bahně na plácku za barákem kam choděj chcát zedníci?


člověk se honí za tvary a barvami a ty přitom lze vnímat pouze dvěma smysly a to jeden z nich je dost nespolehlivej. nestačilo by si prostě zaškrtit prst? i gues not.
jednou si "toho" všimnu. napíšu si do dlaně nějakou sprosťárnu a na kapesníku si necham vyšít psí kost. budu nějakou dobu nosit ponožky s tenisovou raketou a na batoh si našiju komický křídla.


vedlejšim produktem snahy o vlastní integritu se lehce stane monstrum. a to mi momentálně cupuje sval na levym lejtku. cáry svalstva a kůže na všechny strany, šlachy zmítající se, crčící jako nehlídané požární hadice, kotník chybí a holení kost ulomená téměř podélně, jaksi nepřehledně trčíc se rozeklaná pohupuje a natřásá do rytmu bolestné křeče. skoro jako kdybych šlápl na minu, řekl bych. ale todle znovu začíná a končí s každým otevřením a zavřením očí.


"měl bych asi udělat něco co sem ještě nezkoušel" slyším se říkat si a uvědomuji si že tak to všechno začalo. a tak mě napadá "je to třeba? neni mi takle docela dobře?". a uvědomuji si, že právě to rozhodnití že Je to třeba, to celé začalo. a tak si říkám: "fuck?!" a dochází mi že sem dost ospalej.

life is about happynes obviously,
tough you cant be really, completely happy.
so its about finding the momento, when you are happyest.
but that is somethink you wouldnt ever be capable to identify.
life is pointles until you die.

some kind of end, is quite usual to be considered as an point, like with pencil.

luck is, its not just to get dead. would be to simple.

im trying to say that in searching for meaning of life, which you need revealed to live well, you have to consider your end. cause there is no other way out.

proč jsou standartní jídelní nože tupé

pokračování dilematu:
tak sem si nechal přinýst oboje. zjistil sem že sem si kuře dost oblíbil, ale musim dát šanci hovězímu abych si tim mohl bejt jistej. snad to stihnu než ten kuřecí plátek vystydne. kdoví, třeba mi bude chutnat ta kráva, to je pak dobře že sem si ji taky objednal, už kuli tomu kuřeti samotnýmu. nemívam problémy si stát v resauraci za svym ikdyž sem to já kdo se chová jako pitomec. ale neska je mi fakt zle.
kdo by to řekl že objednávka v restauraci bude nejtěžší životní rozhodnutí co sem kdy udělal, doufam že aspoň ten zákusek bude snažší rozhodování, a nebude asi i uplně na mě.

dneska se mi poprvé v životě ulevilo uvědomění si že jednou zemřu...a pak to přešlo.

objevila se taková věc, dilema. rohodnutí které neustále oddaluji a nejsem schopen se hnout z místa. je to jedna z těch věcí, kterou, když to svedu, si vezmu až do hrobu. problém zmizí

jen nevím jestli je to správně, ale to je součást toho dilematu. mám pocit že v tédle věci jsem se zasekl na mrtvém bodě a bez vnějšího vlivu se asi nehnu. ne že bych potřeboval radu nebo tak... neumím si představit takovou radu která by k něčemu byla a člověka který by měl tu moc a zodpovědnost tvrdit a mít pravdu že zná "důvod/význam" a tudíž řešení.
vnější vliv jež mám na mysli je spíš nějaká událost co zamíchá balíčkem a já to budu moct vzít odznova nebo se prostě zjednoduší situace jako když se konečně můžete vyčůrat.

je stále možnost že opomíjím nějakou maličkost či veličkost, každopádně fakt který udělá jasno. ale to jej opomínám už druhým rokem.

je to něco jako když se rozhodujete mezi kuřecím a hovězím plátkem a o jediné o co vám jde a kdy pude je ten jeden oběd a tak si řeknete dam si kuře, bude dřív, jenže v tu chvíli zjistíte, že hovězí došlo a ačkoli by vám to vůbec nemělo vadit máte pocit že teď už si nemůžete jentak dát kuře, že to bude mnohem složitější, máte pocit že ste o tom nikdy nepřemejšleli tak, že pokud vám to kuře prostě nepojede, dáte si hovězí. už to nejde a vy si uvědomujete že celou dobu máte chuť na hovězí ale volili ste kuře že je snažší a dřív. jenže teď to vypadá že si to kuře prostě nemůžete správně užít a napadá vás jestli počkat než hovězí zase bude, však hrozí že se zatím dojde kuře a vaše chuť na hovězí opadne a různé kombinace, s tím jak moc ještě vyhládnete, plus další proměnné.
skoro si říkáte jestli nevyrazit do rybí restaurace ale víte že to s tím kuřetem a krávou není jen tak a bojíte se že je mezi nimi více spojení než si uvědomujete a sami dokážete.
a když si nevyberete a nenajíte, časem zemřete a přídete o zákusek, kávu a případně cigaretu nakonec.
a tak tam jen sedíte a nikdo není spokojený a nic se nehýbe. už nejde o to se najíst, ale chcete to udělat správně. a jediné co vám příde správně, je zkusit vepřové ale je vám líto kuřete a kráva vás straší ve snech.

jenže todle přirovnání asi nebude uplně fajn, jídlo není tak osobní.

každopádně co si nakonec objednám a co dostanu vám prozradím u zákusku