ze střední

Pan Profesor Korejs

ten mě naučil jak vzít za práci, a nejenom manuální.
říká se o něm že vládne dílnám ale ve skutečnosti
jimy zcela prostupuje a utváří v nich vše co si z nich lze odnést
(v pozadí prady)

je lepší psát nadpis předem, či naposled?*

už je to nějakou dobu co se můžu hýbat, a v tuto dobu už sem v oblasti krku a zad vyléčen.
a je pravda že už si ten pocit nedokážu pořádně představit... co sem tu popisoval a tak. když to vezmu v dosti nezvyklém úhlu vnímaní a uvědomím si že bych tam našel ten pocit který mívám když někdo potřebuje helfnout a nebo aspoň povzbudit. je tam.
a přece sem ho předtím nezaznamenal, myslel sem si že vím že si na to už nevspomenu a taky bych si třeba nevzpoměl, nerozmáznout to tady. a tak jako mě předtím minulo povzbuzení a soucit mě nyní zasáhla nedůvěra mě.. nebo snad jeho?

je to dost složitý psaní. jestli k takovémuto uvažování není uzpůsoben jazyk, nebo mé myšlení? asi bych se zase dostal na složitou vodu a ještě dál od břehu.
každopádně co mi vyplívá z myšlenky bez mezipopisu a vyjádření(asi sem ho vzdal): záleží mi na tom kdo jsem byl a mám ho rád(občas je to těžký jako s bráchou),...toho kdo a kým sem byl. a záleží mi na tom kým a čím budu ale ten kdo budu je mi v tuto chvíly vcelku ukradený. beru to z pohledu vnějšího a vnitřního. a pokusil bych se ještě přidat jak je to s tím kdo jsem a kým sem v současné chvíly ale v tomto způsobu nazírání je velmi těžké zaznamenat rozdíl mezi současnosti a minulostí, a když, tak je ještě problém přimět se abych dle toho hodnotil.
nemusel bych samozřejmě hodnotit současnou chvíly ale například dobu ale pak se mi nedostává náhledu k hodnocení a šťourám v minulosti.
nic nemá cenu se dál rozebírat tímto, myslím že to bude dosti suběktivní a zbytečné je tedy nadále rozebírat se příkladam.

byl by to děs to nějak srozumitelně napsat kdybych se s tim páral.
a co to znamená? je to příběh o neopětované lásce? je tato neopětovaná láska důvodem k lidské rozporuplnosti, je snad příznakem nebo lidstvím samotným?... no, to asi ne.

mají to tak všichni? či věstšina alespoň? může to být nalezená díra ve schodišti k mému egoismu... :) ..... není ego krásné? co když je to co člověk hledá, třeba je slast být egoistou, a nebo ne teda. (já nevim... ikdyž to zní dost divně.)
každopádně neopětovaná láska nikdy nikomu neudělala dobře(bez hlubší úvahy).

chtěl bych si někdy sednou t chlapcem kterým sem byl a mužem kterým budu. jenže v tu chvíly by nám chyběli všichni ostatní a já bych byl třetí kolo na byciklu.
pak mě napdala představa že by se sešel ten nejmenší(od doby kdy umíš přemýšlet... mě se to datuje od nejakejch patnácti... předtim to byl elementární vývoj a základní poznávání světa... velice důležité období ale k tomuto hovoru nepotřebné a možná i zbytečně matoucí) a ten finální(ne konečný, abychom nemuseli zahrnovat nepředpokládaná umrtí) (bez utrpení ze smrti teda ale nepředpokládám že v ve více pokročilém věku se budu měnit takle rychle)
konec závorek.... a v představě takového setkání u stolu k diskusi by došlo buď k výbuchu a nebo zmatku a možná bych třeba byl schopen opětovat tu lásku naprosto neznámé osobě která je mi tak podobná a zároveň vzdálená.
a nyní v této představě naprosto neschopen úvahy nad výsledky prahnu znát jak bych na sebe reagoval......... možná bych se nenáviděl... jako umí puberťáci nenávidět rodiče(hlavně ti televizní). možná bych se bál a možná bych i utek nebo si skazil náladu na dost dlouho, a to stále uvažuji z ohledu toho mladšího.
možná bych si troufnul něco předpokládat i za staršího ale netroufnu si.

ale něčeho podobného lze dosáhnout usednuli se svým otcem nebo dědou... ale, nikdy sem to nedokázal docenit až dnes. však kromě základního vývoje mě nechávají tápat nebo snad ještě nedohládnou finále... což mě vede k dalšímu poznání které se škodolibě zrcadlí ve veškerém lidském konání a to že není finále ani cíle, je jen konec

a ještě jedna drobnost k tématu co mi skočila do hlavy... jak vlastně milovat člověka kterého vůbec neznám. někdo to prej umí... nějaký zbožný lidi snad, mniši z televize nebo bůh (idyž ten nás podle všeho všechny zná).
ale s toudle houbyfrází, jako že miluj bižního svého a že bližní je vlastně každej člověk protože sme v podstatě všichni stejný a že to tak někdo fakt dělá, si nějak nevim rady.
protože mou současnou osobnost zná jen někdo kdo je mi levej a to ten kdo budu.... asi mi k lásce nestačí podstata... tu bych občas až dokázal nenávidět tu lidskou podstatu, nebo je to lidskost co se mi hnusí a podstata je stále to co mi uniká? je podstata láska? teď si řídu jako ptající se tmy... ta neodpovídá.
(:D:D asi bych dokázal kecat celou noc) tma člověka provází odjakživa, a dycky se ji bál. je snad nevětší obavou že nedojdeme odpovědi? nikdy to nebyla tolik tma jako neznámo.
k zamyšlení by bylo jestli člověk vynalezl umělé osvětlení že strachu z neznáma či jen čistě k orientaci? aby v zmimě mohly dělníci pracovat déle a tak?.... a co je horší? strach nebo člověk?

*po dnešním "výkonu" si vskutku nejsem jist

....asi předem... to je jednodušší

chains

Udělal sem to, mám dva papíry se spoustou razítek a podstatných informací. a prej mi za ně daj řidičák v jungmannově ulici.
to jako že sem udělal zkoušky na řidičský průkaz. teď si počkám ještě tři týdny od pondělka kdy si tam zajdu. a možná dýl kuli nadcházejícím svátkům, ale už v lednu bych mohl sedlat.
perličky nebyly. pár odchylek od scénáře jo, ale to je i když du močit dycky něco, jako to dělam častějc než řidičák ale nikdy sem to neudělal naprosto stejně, tomu nelze věřit.
prostě nic zajímavýho dost abych tady plejtval řádky.


včera mi ztuhnul krk, brzo z rána... bolelo mě se převalit a nešlo to přes tu bolest. přece se nebudu převalovat krkem si řeknete, ale mě bolelo tu hlavu zvednout a nebo aspoň otáčet s tělem. fakt mizérie, nic takovýho se mi ještě nestalo. dlouho sem si v posteli zoufal a skoušel se hnout znova a znova, jeden si uvědomí jak ke každýmu pohybu využívá víc svalů než si pomyslí. nakonec sem se s trochou slz z bolesti svezl bokem z postele a s bojovým řevem posadil o postel do tureckého sedu.
měl sem z tý bolesti v hlavě takovej šumák že sem málem začal zdrhat jako zajíc kdyby to dycky nezabolelo ještě víc. inu nakonec sem se uklidnil neb když člověk sedí rovně a nehrbí se namáhá krční svalstvo jen minimálně. a tak to bolelo jen trochu. nakonec sem se dost nepřirozeně zvedl s pomocí skříně, došel(velice pomalu vyrovnaně jako modelka) si pro hřejivou mast a šátek, s pláčem si ošetřil krk, a oděl se jako marod. můžu sedět a stát a teď už i bezbolestně chodím. noc bylo peklo, jediné co mě přimělo ulehnout byla myšlenka společně s podvědomým že po ránu to bude lepčí. se slzami sem přebalil krk(abyste daly ruce do polohy kdy si dosáhnete na krk musíte použít krční svalstvo) a volným pádem se snesl do peřin. předklonit se bolí... takže i usedání jak ho známe by byla strast. se spoustou fíglů, které mě jakožto bojovníkovy anatomie znalému, šly samy od sebe docela rychle, sem se nakonec dostal do polohy ve které jsem byl schopen relativně bozbolestně usínat.
ráno byla past, musel sem se vzbudit zpět do bolesti a nemohoucnosti. na chvíly po probuzení sem ztratil víru že to zvládnu bez lékařské pomoci když došlo na zvertikálnění. ale po přebalení a smyslovému zaostření(vyvoraná myš) sem zjistil že například v případě že dojde k náhlému a nepředpokládanému předklonění jsem schopen se s vypětím všech sil i přeze všechnu bolest opět narovnat aniž bych si pomáhal rukama a opíráním o stěny. v tuto chvíli jsem schopen i natáčet hlavu na obě strany, ze začátku i bezbolestně, a nahoru a dolu s bolestí ale lze to, ne moc ale pokrok to je. věřím že zítra už vstanu nohama napřed.

byla to lekce, vlastně furt je. jestli se to k něčemu vztahuje nebo náhoda(asi spíš co?) těžko říct, ale kterak sem se vždy spoléhal na svě tělo, tak sem si uvědomil jak mě může vyřadit malá elementární a dočasná(určitě jo) ... disfunkce.?
měl sem podezření že to tak je i dřív ale teď sem si to fakt ověřil. asi sem to zvládl docela dobře, což mě vede k dalším věcem co sem se naučil, co sem věděl ale potřeboval sem se s nima plesknout a tak. brečel sem jen bolestí.. fizickou. tedy morálka drží.

nejlepší sou ty nejostřejší ze zkušeností, tomudle se budu smát až to budu mít za sebou. nenapadlo by mě jak strašně člověk spoléhá na svoje tělo. ikdyž měl bych z toho těžit asi teď protože pak to pro mě bude mít poloviční váhu a možná menší.

strávil sem víkend bolestí upoután v sedě. priority se míchaly, pocity taky a tak. prostě zážitek, až budu zase v pohodě tak to tady zmínim poukud na to budu mít pomyšlení ale něco mě nutí si myslet že už budu mít v hlavě plno jinejch věcí, život se musí žít dál. je jich víc co by to udělaly za mě ale co bych pak byl? skoro je mi líto že se nepolituju až budu v cajku, tou dobou si na mě teď asi ani nevzpomenu. krutost lidství.
a tak to tady píšu v záchvěvu naděje že si na sebe jednou vzpomenu a bude mi se trochu líto, bylo by fajn kdybych se tou dobou mohl poplácat po rameni a říct mi.. to bude v cajku kámo. nebo cokoli podobnýho co i přes svou zdánlivou jednoduchost člověka povzbudí.

sobecké? opak mi příde zase krutý. člověk se furt učí.

Dublin

můj Gang z leva: Felipe ze španěl, Christianova holka z itálie, Gica z maďarska, Christián talián a Jan El checo

stát se sebou? :)

je to divný, všechno, cítím se divně.

ale jinak se mám fajn.
byl sem na koprconu, ten byl famfárovej, takovej že zas budu mít pár tejdnů o čem přemejšlet.

tančil sem, potkával sem, šermoval sem, hrál sem CTF, pil sem i trochu kouřil, mluvil sem a snažil se chápat... prostě sem se děl v čase a prostoru víc než běžně což... mám rád.

stalo se toho dost. něco víc něco míň a něco bylo víc fajn než něco jinýho ale positivní pocit převládá.

nahlédl jsem do své minulosti i budoucnosti, protancoval sem střevíce, obdivoval orlanda a hladil nepochpitelé kusy zdi na vozíku

jely sme autem, affaia řídila a šlo jí to. taky sem ssebou vzal pradyho a tomu šly zase ploužáky, se mnou. ale affaia má větčí kozy. Terezka pila v závěrečném součtu víc než já.(v pomeru tělesné hmotnosti vůči monožství alkoholu. snad)

s pradym sme v kořivnici objevily šikmou dráhu. a nord mě resuscitoval v pivu.

_____________

mám dnes jízdy a měl sem včera a závěrečné zkoušky už jedenáctého a to mi chybí deset jízdních hodin. ale cítím se dobře.

mám nový počítač, je tak supr jak sem si představoval jen ho ještě naučit mluvit.

často vzpomínám jak sem byl malý... hlavně na to jak sem byl malý když sem byl malý... vzrůstem jako. měl sem mindráky a ještě je furt asi mam jen sem na ně zapoměl a oni na mě. možná bych je chtěl zpátky. nějak bych chtěl bejt malej(ne vzrůstem.. ale klidně taky) dýl, na kopru sem se tak cejtil v několika situacích a bylo to takový... jako že bolestivý ale nechyběl mi výhled dozadu.
ale to je asi jen pocit

______________

pochopení je věc kterou si každý rád upře. ačkoli po něm každý touží, zdálo by se že má dvě strany ale ... to asi ne, já nevim chtěl bych to pochopit.

..nejsem furt zmatenější a zmatenější, jen mi to překáží víc a víc.

časy

(z mobilu jako většina mých fotek a těch co zde prezentuji- můj bratr adam, ještě když neměl na džínsce nápis jimi hendrix forever. bylo to na chatě, kopec nad myšticemi)

o přednosti z prava

toho neni moc co psát. byla to jediná věc co mi neska ujela. mezi domkama. ale jinak sem jel báječně, nebrzdil sem provoz ačkoli sem jel podle předpisů, nesahal mi na volant a nedělal sem žádný chyby všeobecně.
včera sem jel 110na dálnici a už se i na křižovatkách nerozjíždim pomalejc než ostatní. k tomu mě to ještě baví. už za sebou budu mít polovinu jízdních hodin a má zkouška se plánuje na 14.prosinec.
jezdím se škodou octavia, nafta a 66kw. je to paráda, vypadá dobře, je pohodlná a lehce zvladatelná. jen ten sloupek je vobčas trochu velkej. chtěl bych jí někdy skusit bez toho chlápka co mě furt připomíná že nespěcháme.

koupil sem si druhý nunchaky. stejný jako ty první záměrně abych mohl cvičit se dvěma zároveň. je to větší fuška než by člověk co umí s jedněma řekl. ... to jako že s jedněma už si docela věřim. někdy něco třeba natočim a budu se tim tady vychloubat. je to zábavná věc tydle nunchaky, jen to někdy trochu bolí, neska sem si dal pekelně do brňavky až sem si vspoměl na dolomity.

zítra a nejpozději snad ve středu budu mít nový počítač. dle všeho děsivé dělo, čtyřjádrový procesor, čtyřgigová ramka a 512ka grafika. potřebuju to do školy. fakt.
dělám víc a víc s třidéčkem a noťásek už to nestíhá a to dělam zatim jen v autocadu 07.
ten nový by měl tvrdě potírat cad09, cinemu, max a další, možná něco skusim i s rinocerosem.

a pak ty hry no, ale nebudu to přehánět... fakt ne, umřel bych. ale těšim se že bude odpovídat rychle, nebude se sekat video když si k tomu spustim render a nabudu muset každej dez vybalovat a zabalovat notebook. půl tera na disku a tak... prostě teču. zejtra začne nová etapa mé designérské a grafické... onanie?

dospěl čas a můžu to tu zmínit. začal sem cvičit, opět, konečně, zase pravidelně cvičím, konec hnilobě, dokázal sem to. pravidelně si udělám po ránu čas a zacvičím si, zezačátku to byla křeč ale teď je to osvěžující.

poslechl sem si neska co řekl pan václav havel o radaru do televize. je to chytrej člověk a má zdravej rozum a moc si ho vážím a chtěl bych ho za třetího dědečka a chtěl bych mu cuchat kadeře.. ale fakt .... je to frajer, udělalo mi to moc dobře.

________

život de dál a já du taky, někdy bych si chtěl bejt jistej že to co nachám za sebou mi to odpustí. dost často zanechávám v čase i sám sebe.

roční období jsou fascinující a to co ohledně nich cítím jim na tom tak jedině přidá

složení výrobku:

osobnost člověka je tvořena vzpomínkami.

osobnost je paměť.
spoustu ze vzpomínek ze kterých je člověk upleten si ani nemusí pomatovat.
pro sebe samotného je člověk osoba se kterou tráví svůj život a důležité je aby si uvědomil že je sám se sebou nebo snad sám sebou. pak přes to hluché místo ve výhledu teprve dokáže spatřit okolí, přestane se trápit okoukanou siluetou kohosi ve svém životě a soustředí se na "hvězdy"

"don´t focus on the pointing finger, or you miss all the heavenly glory" - bruce lee, enter the dragon
(nejsem si jistej zněním, už je to chvíli co sem to viděl a nechci po tom pátrat... důležitej je obsah)

tehdy v sobě člověk konečně spatří sám sebe a může začít v dlouhé cestě pochopení sebe a druhých. nebo i v očích druhých je jeden tvořen výhradně vzpomínkami a ne jenom na něj přímo, však i na malé zmínky o něm ba dokonce tvar lícní kosti může v paměti druhého vyvolat něco vdáleného a nesouvisejícího.

kdykoli mluví spolu dva lidé jde o komunikaci nejméně čtyř osob: prvý, ten jak si prvého druhý představuje, druhý a druhý v očích prvého. (pak ještě jak si prvý myslí že jej vidí druhý a ....)
(abych pravdu řekl tak tento odstavec sem se trochu inspiroval od pána jménem- don miguel ruiz)

proto je komunikace dvou lidí složitější než by se zdála a pokud se do hovorů připlete "prvý tak jak vidí sám sebe" začíná to bejt zmatek. ale to už bych odbíhal... prostě: zjednodušit znamená jít kupředu

____________

jsou teorie které existenci zjednodušují.. teď mě nic nenapadá... prostě teorie o nekonečnosti (nic konkrétního). které věc vytrhnou z nesrozumitelných vírů okolností a vše vysvětlí a člověku poskytnou nepříjemný ale opojný pocit maličkosti v poměru s ostanímy věcmi velikostí nepodstatnými.

pak jsou teorie které věci v odvrhované ale nádherné a všeobjímající ignoranci, začnou rozebírat nekonečností všeho opomíjené, velikostí nepodstatné maličkosti.
některé člověk ví a druhé jej zaskočí. a nic není větší než cokoli jiného protože velikost je v nekonečnu nespecifikovatelná míra... až na tu kterou si lidstvo specifikovala ale teoreticky musí být mylná.

pak si člověk uvědomí svoji zásadně mylnou představu o nekonečnu a z těžka se přinutí začít znova aniž by zvážil jestli to samotné není v rozporu s jeho hledáním(asi mluvím hlavně o sobě).
tehdy vyvstane ta neopominutelná, zlomová otázka: jestli je takového hledání schopen už jen po fyzické a psychycké stránce jeho existence.
je třeba vzít v úvahu že člověk a ani nic jemu známého není nekonečné a přece něco musí být.

jeden by se nejradči odprostil (ne že bych věděl jak.. todle neni dopis před sebevraždou kdyby to někoho mátlo... to vubec ne)... ale ten lidskej život taky dost stojí za to.

a sme na začátku... uvědomit si co sem... ... a hlavně se s tim stotožnit a naučit se s tim žít.
něco jako uvědomit si co sem za osobu, přijmout to že sem osoba....... a dál do nekonečna a člověk si představí jak je na konci nekonečna a chápe vše, dojde mu že je to blbost... pak si nějak nasupluje tu neskutečnou představu nekonečna a nejradši by se tím přestal rozebírat a přišel na to nějak sám od sebe jako na všechno doposavaď. leč valnost je nejistá.


proč musí být všechny cíle reálné? abych je dokázal ve svém životě splnit? NASRAT!
chci se promítnout v nekonečnu, chci jej dohustit nebo cokoliv... aspoň jej vidět, pochopit a možná jít i dál pokud mi na tom tou dobou ještě sejde.
musí být jednoduché, teoreticky pokud někde nedělám chybu tak musí. jít k podstatě a pak už to bude jenom kousek... což znamená že vůbec nevím kam směřovat. a k tomu ještě žiju svůj život takže jsem hledačem nekonečna jen na poloviční úvazek. a možná sem v tom i úplně sám. asi sem blázen nebo k tomu jenom směřuji.. ale mě ono hledání dává smysl k žití v nesmyslnosti(přídu na to) bytí.


ps.: kdyby něco nedávalo smysl tak je malá možnost že sem to nedokázal napsat tak jak sem chtěl... samotnej text nebyl účelem

_______

láska je bizardní... čuju v ní něco neopakovatelného a možná i nekonečně zajímavého. lze jí žít víc než život.

jak se kola točí

a barevně to jde i k tomu blogu, docela. sem já na FFku 06.

nainstalovala mi photoshop. potřebuju ho ke studiu. a tak sme se seznamovali.(já a photoshop)

__________

a proč zrovna za jedije. poslední sobotu po dnešek proběhl jedijský trenink.

který jsem zorganizoval. náhodou sem měl čas dva víkendy za sebou takže se stihl i jeden a to první pokust nevydařit.

ještě den pred večerem to vypadalo na na osm lidí což by bylo chvalitebné ale nakonec jsme se sešly v dobré pětici.

příjemně v pohodě sme si zacvičily, báječně sem si ťuknul s dasherem abych si uvědomil jak moc mi ten šerm chybí.

oklepaly jsme prach a oživili sme si to co mě ještě nedávno tak bavilo až naplňovalo.

tuhle sem projížděl starý fotky na stránkách cja. to byly skvělý časy... chci nový ve stejnym duchu.

__________

(dnes sem absolvoval třetí hodinu jízd v autoškole)

ať si ptáci táhnou

je víkend a mám dost času.

dlouho to tak nebylo. sem doma, a nemusím nic.
trochu pochybuju že je to dobře, konečně sem se tak nějak naučil organizovat si čas a hejbat se protože musim. a teď sedim a přemejšlim co asi provedu, možná pudu ven trénovat jako sem protrénoval v sobotu... dokud je hezky.
a co ji jiného od ostatních vejkendů? no, zůstal sem doma, nikam sem nejel, nejel sem za trezou, ona nepřijela za mnou, sobotní tréninky na které sem chodíval padly a jedijskej se taky neuskutečnil.(sou to lemry)
a tak sem včera vyspával opičku a šel ven kde sem byl do večera, nejdřív sám a pak s pradym sem trénoval...
neska to udělám asi podobně, jen asi bez toho vyspávání. ikdyž už je deset.

tak si říkam jestli je to to co sem fakt chtěl dělat a nemohl? dycky když sem měl jinej program a říkal sem si že bych chtěl mít víc času. jít ven a tam trénovat, sám(a včera sem teda trénoval i pradyho) a dnes opět sám trénovat. někdy si říkam že to neni ono, ale pak mě napadá že mi to vlastně vyhovuje. ten hlásek je tam naučenej z televize nebo vodkať. ¨
v dublinu sem o vejkendech taky byl sám, jel sem na dlouhej výlet do okolí a nebo jen hluboko do dublinu se flákat podel moře.
nejdřív sem spekuloval jestli sem to tak fakt chtěl a pak se mi večer usínalo strašně lehce, byl sem spokojenej, nikdo mi nechyběl (až na ní, ale to je něco jinýho o čem teď mluvim).
ta tak sem začal chápat mého otce. a díky tomu i sebe.
nejsem samotář, to ne, ve společnosti si dycky místečko najdu. jen prostě potřebuju občas trávit čas porozumíváním sám sobě než ostatním, občas mít svůj tichej šum v hlavě a nenucený rozvlalování myšlenek. s lidma se asi nikdy nedokážu fakt uvolnit.. dovedu to hodně ale nikdy ne tak jako sám někde kde nikdo neni a nebo nikoho neznam, a pak ještě s terezkou, však tehdy sou pořád věci na který se musim soustředit, naštěstí jí miluju a nemám to zatěžko a funguje to samo ale sám sem jedině se mnou.
v tomdle si ještě musim udělat pořádek, je to jako dělat obrázek z rozsypaných zrnek rejže ale můj otec to dokázal, a nejspíš se mu to dost povedlo.
a já si pořád říkám, je mi dvacet a pořád si vracim že to mi nebude dycky a nevim co si vybrat.
a valstně když sem sám, tak tyto přetvávající průběžně řešené myšlenky odpadají.

dřív sem samotu nesnášel. bude to asi tim že sem nechápal a neměl rád sám sebe. což je pravda, časy kdy sem neměl kapku sebevědomí, chtěl sem abych byl něco jinýho než sem a bál sem se že ostatní ví líp než já kdo sem, sou ale naštěstí za mnou. takže sem možná za pubertou. neska sem se sebou spokojenej, v rámcích možností (dycky můžu víc trénovat třeba).
a tak když sem sám mám rovnováhu a klid, vnější vlivy si vybírám a uvnitř mam smíření, klid, jistotu, radost?, a proud myšlenek si usměrňuji jako když si rozčesávam vlasy.(mam na mysli tu příjemnou část, ne to kdy si z hlavy rvu trsy dredů)

ale tim se nesnažim říct že nikoho nepotřebuju, to by byla blbost, samota je příjemná ale nevystačila by mi dlouho.
žít ve společnosti sem se naučil už dávno, a osvojil sem si to už pár let zpátky. přispůsobování se skupině už mě nebolí. mám v tom jasno, priority a tak.
lidi sou velká inspirace, člověk si uvědomí že je člověk a co je člověk a ta nedokonalost a pokroucnost ho vede ke kreativitě, tvořivosti a přemejšlení. lze si najít vzorec podle ktrerého jednat s jednotlivci ale taky lze s každým jednat jinak, lze každého pochopit zvlášť a tam je ta zlatá žíla inspirace, ale chce to nervy a občas i sebezapírání. je to jako se poslepu pohybovat prstorem se strašným množstvím jných předmětů a bejt schopnej je skutečně spatřit dokud každej dopodrobna neosaháte(ne že bych osahával koho potkam.. todle je jen ilustrace) a neproskoumáte. a tehdy člověk se spoustou novejch znalostí a zkušeností začne přemejšlet co ho v tom prostoru drží a uvědomí si svou maličkost, maličkost svého středu vlastních myšlenek, a moc bejt kdekoli a zároveň ve svojí hlavě, naučí se toužit po poznání pozadí celé té maškarády. a mám strach že se jednou budu muset zvyknout že prostor za kulisamy je mi uzavřen a nebo že sem v něm od začátku a že to je něco, na co přes svůj krátký život nestihnu přijít.
hledám ultimátní vzorec založenej na nekonečnosti prostoru a času abych jendou mohl přeskočit to trapné představování.

a navíc to všechno chápu jen z půlky a možná míň a mam pocit že se cpu někam kam nepatřim.

_________

z mého skutečného života:
poslední školní úkol a projekt jež sme odevzdávali bylo navrhnout skříň do historického prostoru školní knihovny SUPŠ. která je chráněna uneskem, ve své době vyhrála grand prie, je vybavena ve stilu artdeko bývalými stdenty naší školy.
jeden z našich návrhů má jit do výroby. což je motivace a tak sme se snažily... až na některé renegáty.
skutečně sem si s tím vyhrál. návrh sem propracoval do podrobností, rys byl na A0 a ještě byl namačkanej. samotnej návr a pak ještě konstrukci sem vymejšlel několik dní.
ale všechno klaplo. udělal sem artdekovou skříň s moderníma prvkama, tak aby rozvíjela ale nepřečuhovala v historické knihovně. konstrukce je propracovaná, od toho jak se povede výroba až po to jak se dostane do prostoru knihovny kde se smontuje a jak se bude využívat + několik různejch možností a všechno co nám paní knihovnice nadiktovala že by si představovala.
zadání od profesorů byo velkolepé, hlavním motem bylo že se musíme jako obor předvést že sou ve vzduchu velká očekávání. přežily sme přednášku jakých tvarů si máme na staré knihovně všimnout, které bychom neměli opominout a veká přednáška o historii školy....
atd atd.
nicméně uzávěrka proběhla, školní komise zahrnující vedoucí oborů a vedení samotné si prošla naše návrhy.
můj návrh byl vybrán jako nejlepší. nejvíc se hodí do knihovny a všechno možný... to by byla ta idilka ale pak byl do společnosti mého vydřeného návrhu vybrán ještě jeden.. a to ten nejlevnější.
jde o něco co bych neodevzdal ani na střední škole. nic proti holkáma a jejich konstrukčním schopnostech, nic proti holkám co maj rádi vánoční výzdobu od října do května, samotnou spolužačkou nijak neopovrhuji a vlastně prorti ní nic speciálně nemam.
jen sem prostě stašně skalamanej že vybírali takto po tom co nám všechno navykládali, co nám zadali a v čem nás celou dobu drželi. onen konkurenční návr nesplňuje nic z toho co bylo kýmkoli vyžadováno, do starého interiéru nesedí, konstrukčně není vyřešený a myslim že v tom ty knížky ani nebude možný postavit.... vypadá jako laciná kopie ikey a už o něm nebudu dál pokračovat.
jeho předností je cena. je to jjedinej návr svýho tipu ve třídě, jsou tam jiné levnější než ten můj.. ale todle je prostě sajrajt.(navíc to ani hezky nevypadá)

cítím se trochu podražený a jako by mě někdo vytáhl z výřivky a postavil do studenýho větru.

a tak tyto dva návrhy postupují dál a bude se vypracovávat oceňování. ale já už sem se vzdal. nějak je všechna tam motivace kdesi a já mam chuť jim vyčítat jejich vady a říct jim co všechno je na nich opovrženíhodný a taky vim že to nikdy neudělám a že bych to dělal hlavně kvůli sobě a to se dá vošéfovat i jinak stejně jako sem se s tim návrhem piplal kvůli sobě a nikomu jinýmu.

je to prostě lekce pro příště. nechal sem se unášet na romantické předsatvě že můj návrh jednou obohatí dokonalej, stařičkej a velkolepej interiér knihovny. a dočkal sem se zklamání na všech frontách. jediné co mi z toho rozjaření zbylo je ta sobecká pravda že sem to všechno dělal kvuli sobě a pro sebe. a že sem udělal nejlepší návrh ale jedinej pro koho to kdy bude něco znamenat sem já. a tehdy si člověk v tý sobeckosti řekne, jestli by nebylo fajn kdybych místo toho času strávenýho rýsováním a designováním, šel třeba do lesa a trénoval nebo si šel vydělávat peníze?
no, a vono to vlastně neni sobecký, proč si vlastně nejít vydělávat, dyť je to pravda... ale já potřebuju titul, i mizernej, a nejspíš pudu studovat dál, jenom kvůli sobě. spalovat zbytečnej čas za titul, něco co mi jednou možná bude k něčemu dobrý.
a stímdle všim je otázkou, proč se vlastně snažit, proč neudělat shit, rychle a bezbolestně abych prolezl.... asi kvůli egu, prostě neumim dělat shity, bolí mě to a prostě to nedokážu dotahovat, neni motivace dělat shity, ego chce víc. sem egoista. basta, políbim si prdel.... a vlastně nemusíte(ím). člověk se učí furt, hlavně o sobě.

romantika aromantičnosti

myslel sem že nemam o čem psát ale uplně to tak nebylo. už je to pár dní, stvořil sem své vlastní nunchaky. zvládl sem to ve dvou dnech, jsou z mořeného dubového dřeva a jako špagát je padáková šňůra, prozatím. ještě toho nevim dost abych to prohlásil finálním.




neumělá a narychlo vytvořená fotka o mnohém nevypovídá, ale tadle fotka je jiná je, skvělá, impulsivně a naturalisticky vytvořená a vypovídá o sajrajtu v mém koberci.
musím říct že jsem s dílem spokojen a překvapen že sem nenarazil na háčky v překvapivě jednoduché konstrukci.
navíc to byla fajn práce, taková malá piplačka s velkou odměnou.
o proti dvěstěpadesátikorunovým v hayashi koupeným jsou lehčí. náhodně rány z nešikovnosti bolí méně a člověk se jich tak nebojí. ale nemám z nich ten respekt který vzbuzují ony černé tradiční japonské nunchaky, jak jsem o nich posléze zjistil. ty jsem nefotil, ale člověk se s nimi cítí mnohem víc vyzbrojen a má mnohem větší pocit řemdihu v ruce.




tak jediné co mě mrzí je že nemám ve svém pokoji ani jinde po bytě dost prostoru abych s nimy mohl cvičit, pár technik se mi do pokoje vejde ale nemůžu to rozjet. blíží se zima a věřit že si pravidelně udělám čas s nimy někam vyrazit ven by bylo krátkozraké. však nemám to vplánu a nedoufám v to dost aby se to mohlo náhodou stát.

___________


nyní z jiného soudku.

dneska sem měl den pod toho nejmenšího psíka. postavil se mi autoCad. naprosto odmítavě a vzpůrně se mi vzpouzel celých pět hodin co mi pro rýsování ve škole vyhradily a ty tři co sem si vyhradil sám.
třikrát sem rys na A0 tisknul, třikrát se to posralo a dycky jinak ale dost podobně na to abych z toho rostl. chybu sem napravil a tak vyskočila někde jinde a já se cítil jako candát co ho moc rychle vytáhnete z velký hloubky. očička pálila, čas pálil a pádil, a pak sem pádil domu kde sem si dal chleba s máslem a se solí abych zase vypadnnul na španělštinu.


minulý rok jsem chodil na francouštinu ale ta mě prostě nevzala a ještě odpudila ale v dublinu sem přišel na chuť španělštině a tak sem si řekl že sem mladej a na vrtochy mam právo. je to zatim fajn a sem spokojen že sem se rozhodl jak jsem sem.

__________




takle to vypadá když si s autoCadem rozumím, a to nejde jen o takovýdle radůstky ve volném čase, některé z vizualizací nedávných školních prací se mi rozhodně také povedly ale to bych sem strkat nechtěl.
jen ještě vědět jak zařídit aby se ten obrázek zvětšil ve vlastním okně. hodně sem si hrál s některýma detailama které lze v této velikosti přelédnout ale co. uznání sklidil už ve škole a mám z toho moc hezké pozadí plochy.
je pravdou že sem chtěl ještě rozsvítit trysky a tak ale to bych nemohl tvrdit že sem to kompletně vytvořil v cadu07. ....třeba časem.


___________


tuhle sem se zamyslel přoč se v sobě tolik pokouším potlačit romantika a napadlo mě že možná proto abych ho zachránil. a pak mi celá ta myšlenka utekla a já dál zíral jak za voknem trmvaje prší a tma se tváří svěže.

píšu že sem dlouho nenapsal

normálně k tomu mívam jiný důvody ačkoli si nedokážu vybavit jedinej.

koupil sem si nunchaky. je to psina, a fajn celkově na svalstvo odreagování, a rozhodně se i člověk naučí líp koordinovat, mimo další je to i jedna z nejefektivnějších zbraní svého druhu.

zlámal sem si s nima spoustu nehtů, některý dvakrát a párklát se vzal přes škebly a nebo brňavku ale víc mě to baví než cokoli negativního.

stály 250korun a mám podezření že nejsou uplně to nejlepší co sem mohl dostat ale plánuju si vyrobit vlastní a to bude taky fajn.

nechtěl sem se o nich zmiňovat ale nějak se mi zachtělo, což je dost častej důvod k psaní do blogu. a tak tu tak jako nesouvisleo nich kvákám



konečně sem se dozvěděl jakou známku jsem dostal z loňské ročníkové práce. čekal sem tři a doufal sem ve dvě ale byl sem na výbornou, já to věděl už předtim že sem na výbornou ale netušil sem že si toho všimnou. takže radost, překvapení a spokojenost. možná i spása neb tíhl sem po onom nedoceněném výkonu k rezignaci na další snahy, neboť při obhajobě se tvářily jako bych neměl právo se hájit. dostal sem za jedna.
ve třídě sme s jedničkou dva a jsem na sebe právem hrdý a sem rád a je to můj školní úspěch a na ty sem nikdy nebyl zvyklej.
je to dobrej pocit bejt nejlepší s tím že sem na to pracoval jako zaujatej a ještě sem u toho pomáhal ostatním, zdá sem že mi obor sednul. nikdy sem neměl touhy bejt nejlepší... až na dětství.. to bych byl divnej, ale nakonec je to docela fajn.


dnes večer a to právě teď se vrátil můj otec z irska ze stejného kurzu který jsem před nedávnem sám absolvoval. sme si hodně podobný, já sem mladší. je to jednoduchý, to by mohl říct i člověk co nás vubec nezná ale taky to lze vyřknout po delší úvaze s dostatkem informací.


a ted du spát

s velkou pompou

napravuji

dostal sem tuhle malou lekci blogistického chování. a tak bych chtěl napravit svoji předešlou nedbalost. k čemuž ne*slibuji že budu v časech příštích odpovídat na komentáře i bez požádání pokud bude jak.
odpověď na affain komentář k příspěvku "v poslední době":

terezka jak ji někdo třeba zná

(ona to umí i líp, bejt roztomilá, ale nějak se nedostavuje fotek nebo co. a taky si uvědomuju že je to její první fotka na mém blogu... a asi zase na dloouho poslední, ale přecijen se to tváří jako mezník)

odpověď na tarkishin komentář k příspěvku "v poslední době":

souhlasím že vyděsila není to správné slovo, ale rozhodně si mě zaskočila a ne jedinkrát toho večera :D. a vlastně vubec nevim co ti mam odpovědět... tys viděla jak se tvářim.

myslim že to slovo bude něco vo tom když se jeden chce schovat jak jen muže a ne proto že by byl vyděšený, spíš jako by se něčeho děsil ale ne strachy ale.. a zase mi chybí slov.

....... a vlastně si mě možná i vyděsila.

_____________________________________________

.

.

.

a taky jsem sem chtěl dát fotku z dublinské autobusové linky 16a a napsat o tom jak se mi v ní skvělo pospávalo, snilo a jinak trávilo čas se svým zorným polem a jeho marném boji o pozornost k němu věčně odvrácenou zády. jak totiž velice rád v dešti cestuji pražskou mhd tak tydle autobusy byly něco fantastickýho. a v irsku o déšť není nouze.

no, a tu fotku jsem sem prostě nějak nedostal. a už se mi fakt klopí víka.

ahoj světe

včera na večer sem se vrátil z irska.

byl sem v dublinu na dvoutýdením kursu angličtiny a přivezl sem si diplom. potkal sem lišku, tuleně a možná lachtana, spoustu lidí, nějaký hezký baráky a přivezl sem tři mušle.

vcelku sem si to užil až sem neska spal do dvanácti hodin.

potkal sem spoustu nový lidí a přátel a dokonce sem s nima i poklábosil ačkoli s některými to bylo těžší.
auta jezdily v levo, nikdo nemluvil česky, jídlo bylo nečekaně dosti jiné, klávesnice byla nudná a chudá, měl sem přístup jen k maku, počasí bylo nevyspitatelné a já se divim že sem z toho nepřišel o rozum, naprosto vytržen z kontextu a známého bytí sem si to nakonec i docela užil.
s městem a jeho organizací sem se sžil vcelku rychle posílen věčně zmítanou a těžce pokoušenou nadějí, že to všechno musí být založeno na logickém základu.
dva týdny sem bydlel ve zpočátku cizí rodině, žil sem ve starém domě uplně nahoře ve druhém patře pod střechou a z oken hleděl na archanděla pozvedíjícího meč ku obloze.
zjistil jsem že i průměrný český vidlák může mít v očích víc jistoty o sebeurčení v čase, než průměrný italský student university.
zjistil sem že jaksi záhadně umím z ničeho nic ubalit dobrou cigaretu. a to sem to nikdy netrenoval.

měl sem absťák svého meče a chyběla mi žena... ta moje hlavně.

co se kurzu samotného týká a nebudu mluvit o zajímavých lidech a jejich pozorování, bylo to fajn, gramatika byla nudná ale měli sme na ni hodně pěknou učitelku a tak sem nespal a konverzace byly většinou i vcelku zábavné.

zpočátku sem se bál že nebudu rozumět ani dyž sem mě zeptaj jak se menuju ale nakonec sem rozuměl všemu. angličtinu sem si skutečně zlepšil jak bylo předpovězeno.
ujistil sem se že španělky sou skutečně moc hezký, že lidi směrem na jihozápad od čech neumí pít. že francouzská rugby musí bejt něco uplně jinýho než jakákoli jiná chladnokrevná... a s tim sou si udělal drobnej obrázek o tom že teplokrevní lidé- italové frantíci, španělé a pod nic nevydrží ale zase žijou o pár let dýl a studenokrevní naopak.... je to skyca.. jde to nějak stranou zdravému rozumu, ale nějak mi to tak přišlo.

jo taky sem se naučil jednu důležitou věc, nevadí že se neumíš vyjadřovat přesně a že třeba řekneš jen půlku a nebo prostě nevíš jak vysvětlit co potřebuješ.... nikoho to stejně nezajímá... všichni se zajímají o to aby samy dokázaly říct to co chtějí tak jak to myslí... a tak sem si uvědomil jak je nedůležitý myslet dyž chceš mluvit a jak hloupý je mluvit dyž můžeš myslet. jak je sobecký mluvit o smysluplných věcech když se žvástá o nesmyslech.
a z toho plyne že samomluva je jeden z nejčestnějších způsobů jak si ujasňovat věci jež je třeba prosít vzduchem.

dále sem zvěděl že mám humor jako hug grant.. že dyž si rozpustím vlasy tak vypadám jako villiam valace, že vypadám a mám stil jako postava z hellsinga(toho anime) a to sem se tam snažil chodit oblečenej jako slušnej člověk a ani sem nebyl tak často v černej.... zároveň sem pochopil, že když něco potřebujete tak vás to míjí a dyž už je vám to levé bude vám to skákat do náruče a snažit se olíznout vám ucho. a s tímto poznáním se mi při pohledu do budoucnosti dělá smutno až si říkam že bych snad měl přestat psát do blogu.

to je asi zatim, dost, časem možná i vylovim nějaký fotky z mobilu a časem mi nějaký možná pošlou i moji teplokrevní přátelé.


to je jedna z věcí co mi fakt chyběla... možnost žvástat si... čeština mi tam přišla taková nepatřičná.. dokonce i v mym pokoji. a aniglicky přecejenom ještě nenamluvím odstavce tak abych nemusel přemejšlet o tom co budu říkat tak abych mohl přemejšlet o tom co říkám. nebo tak nějak.... teď koukam na trpaslíka dyž to píšu a tak se mi o tom nechce přemejšlet znova ale dá se to sna d pochopit i bez přepisování... a dyž ne tak je mi to jedno... záleží jen na tom co si myslim... protože nic jinýho pro mě nemá žádnou hodnotu a to co si myslim sou moje hodnoty všechny a jediný. sdílení myšlenek a pocitů je jediná skutečně krásná věc. a to se na blog nehodí, to bych rovnou mohl mít humor jako tom hanks.

ha ha

good night my fellow earthygens

nový gangsterštější image

v příspěvku níž sem to neslíbil, tak tady to je. bylo to jednodušší než sem si původně myslel. uvažoval sem o bílim ale to by bylo už zase moc

v poslední době

Stalo se pár věcí.

dost mě zasáhly. některý mě změnily. vyřešil sem pár okamžiků kde jsem byl nejistý a získal spoustu nových otázek.

a nevim jestli sem tomu rád. před tím to bylo jednodušší, teď je to temnější a smutnější.. takový na kroužkovku a pevný ideály.

nicméňě jak praví logika a lidi co mluví v metaforách, tak ke světlu se jde tmou. jen se ptám, kde sem to začal když ne ve světle, že se mi vše zdá temější a temější.

Brečel sem, chvilku sem váhal zdali to sem psát či nechat si to pro sebe, ale dle všeho někdy brečí každej.

takle sem nebrečel, dobrejch deset let. a před tím možná taky ne. skoro sem zapoměl jak se to dělá ale nakonec mi to šlo fakt srdceryvně.(tímto se to nepokouším nijak zlehčovat.. je to přecejenom Událost)

Trvalo to dvacet let ale nakonec sem si konečně dokázal po čem sem už dlouho prahnul. sem dobrej, umím se bít líp než "tak nějak" a nepřicházím při tom o rozum. sem chytrej, přemejšlím a vyvozuji s nejlepším svědomím se snahou nenechat se ovlivnit tou spoustou sajrajtu co se dneska tlačí. možná sem potřeboval někoho aby mi to řekl přímo, někoho o kom smýšlím jako o chytrém člověku, nezaujatém. v pravdě byly časy kdy sem k tomu člověku vzhlížel a nechápal jej a myslel si, že je tomu tak protože sem hloupej.

pozadí celé věci se z větší části odehrálo na letošním, dost zvláštním FFku. (a popředí v mé hlavě samozřejmě)

došel sem několika sdělitelných závěrů. a že je těch co bych dokázal napsat málo, napíšu jeden ten zásadnější pro moje hledání.

"tak jako s dobrem přichází zlo tak se sílou přichází slabost."

(a naopak ale to by pak tak neznělo)

to sem mohl odvodit a logicky zdůvodnit mnohem dřív ale nejspíš sem na to měl prostě přijít jinak.

určitě by se to dalo někde vyčíst ale nikdy by mi to neřeklo tolik jako mi to říká nyní.

jak tam postupem času poznávám sám sebe, nabízí se mi spousta "magických mečů" s jejichž pomocí bych mohl vyrazit kupředu a pohodlně si probíjet cestu ku štěstí a jednoduchosti. jsou to takovéty stereotipy ve kterých bych si mohl hovět a ospravedlňovat jimi svoji ignoranci. někdy po nich až toužím ale pokud mi něco neuteklo tak pokračuji nadále nezmámen a v nepohodlí hledám dál.

znám spoustu lidí kteří se zlákat nechaly, pár z nich sou mí přátelé, nazýval bych je lidmi kteří přišli o svou tvořivost. řekl bych že naprosto tvůrčí člověk neexistuje, stereotipy jsou všude a za vším, a umění je se vymanit a nevypadnout ze společnosti či ze života. (ikdyž spousta umělců vypadla)

a jak na mě leze ta temnota mého hledání(budu-li to tak nazývat) tak to šířim i sem.

nenechte si skazit náladu. pořád sem tamten teaz, nebo ten bláža. to budu dycky, čestný skautský.

tady sem se chtěl rozepsat o spoustě světských věcí, o tom co se stalo a co sem dělal a tak, něco o ffku a o tom co pak, a jak to souviselo, ale tu už sem psal vejš, chtěl sem to psát stravitelně, tak jako že nosil sem aldorovo tričko co mi dělalo velký svaly, hrál sem skřetbal a nátepníky se mi poprvé skutečně osvědčily, a podobný lehce stravitelný záznamy mých zážitků, ale nějak už nevim jak na to. možná jindy

obsah mých příspěvků se temní a proto se pokusím o nový světlejší vhled svého blogu ale neslibuju nic.

toto je vendulka, teď už je větší. a sem na ni zlej a alergickej a oba si to moc užíváme. je drzá, oprsklá a velká hlídačka. já sem velkej a hloupej a nic ji nedaruju, dycky nakonec prohraju v přetahování a běham pomalu jako slimák

znám ji od terezky, bydlí u nich. terezka na ni občas žárlí

-toliko positivního až roztomilého teaze

i have got a blues

sem k ničemu, cejtim se tak a taky nic nedělám. neska, jindy ne, to sem báječnej a schopnej a dělam všechno možný, někdy. jindy a to většinou, sem zase v normálu, ale neska sem jako šutr co se potopil na dno a začíná se potápět do bahna na tom dně.

nic sem nikomu neproved, nikdo mi nic neproved. mohlo by býti tvrzeno že je to kvuli právě probíhajícímu zkouškovému období (které nestíhám, jako nikdo, a jako dycky)... ale není, z větší části.
sem sám doma: mám prázdej byt, jídlo a klid a práci ale nejsem schopnej se do ní pustit. sedim a čumi, nebo se procházim po bytě, dyž se chci pustit do práce tak mam vokno až do doby kdy zase sedim a čumim a nejde s tim nic dělat, začíná mi to bejt jedno a to je uplně nejhorší. sem vospalej ale nemůžu spát, chodim jako zombie a mám v hlavě hluk a prázdno.
ne nechlastal sem.
bolí mě ruce když todle píšu a musim s nima furt měnit polohu aby mě netlačily. byl sem předat nějakej balíček a po cestě spátky(pomalej a nudnej) sem si řekl že se proběhnu... dlouhá prázdná rovinka, a já sem běžel. bylo to na hovno, nemohl sem se dostat do nějaký pěkný rychlosti, cejtil sem každou blbost, jako že mě tlačí bota nebo že mi skáčou věci v kapse a nemohl sem se soustředit. běžel sem dlouho a s vypětím všech sil, ani sem se pořádně nerozběhl. a když sem dosáhl konce chodníku tak sem nebyl ani zadejchanej, bylo to nanic, jak rád běham tak todle bylo stejný jako kdybych šel akorát hodiny na to měly jinej nároz.
teď tu sedim a přesvědčuju se že todle nikoho nebude zajímat, a ten druhej já že většina věcí co píšu na blog nikoho nezajímaj. a něco jako že oba nárory sou na pytel bo sou ovlivněný tim že mam splím.
a pak si říkam že sem jenom jeden a že to píšu tak to píšu. a podobný existenciální hovna bez vyšší pointy co se honěj v hlavě přiopilímu bernardýnovy když vyje na měsíc po té co ho zbil malej kluk klackem a polil močí.
bolí mě oči a mam buď moc tvrdou nebo moc měkou židly, moc těsný tričko. a nejsem si jistej jestli mam hlad nebo ne.v bytě se ozývaj divný zvuky a mě je to jedno. chtěl bych důvod, znát důvod proč sem v takovymdle stavu, abych s tim mohl něco dělat. mslel sem si že je to tim že sme se tak dlouho neviděli. ale zase tak dlouho to neni.. jen o tejden dýl něž normálně, ale to nic neznamená. dyž sem byl malej neplakal sem na táborech kuli rodičům. nikdy sem netrpěl osamělostí že by mi to spůsobovalo takovýdle stavy (jen při mononukleose, ale to sem byl dva měsíce sám).... takže slepá ulička.
buď to bude všechno dohromady nebo mam krámy, nebo sem se probral po třiceti letech a zvykam si na ten rodíl, nebo sem klon a je mi něco okolo jedenácti hodin. možná sem dostal prach do mozku a vydim přes něj šedě. třeba sem se ve spaní uškrtil povlečením a sem duch. co když sem mi v noci smrskly plíce a mam nedostatek kysslíku. nebo mě mohli unýst mimozemšťani a teď mi simulujou moje přirozený prostředí a zapoměli že sem blázen nebo jinou drobnost co všechno změnila v hnesnej mrak.
jo a je pěkně hnusně, když du v kraťasech tak mi neni zima a když si vezmu tepláky a svetr a zabalim se do deky tak mi neni vedro. furt je mi stejně... tak jako hnusně neurčitě.
asi se převleču za holku a pudu si se sebou povídat do zrcadla, nebo se slíknu donaha a pudu se velet na podlahu do předsíně a sledovat jak se hejbou stíny na stropě a otlačova si na záda a na zadek čtverečky, nebo si napustim vanu, nasipu do ní spoustu malejch útržků papíru a budu si hrát na spláchnutý hovno. mohl bych se pokusit ukousnout kliku u dveří a nebo nakreslit něco co sem ještě nikdy neviděl tak abychto sám nepoznal.

a vůbec nejhorší je přesně todle... to vůbec, to se vyskytuje kamkoli se podívam a za čímkoli na co pomyslím.


du si číst kdyžmi oči dovolí, sbohem váš člověk bez duch

(však věřím že je to dočasné, tak se nehrozte zbytečně moc(pokud ste teda měli něco takovýho v plánu), já na to taky kašlu)

vše a nic rozhodně nejsou dvě věci

teaz na vrcholu

chybí mi to... ty hory. ty vejšky, ten záhul, ten klid, ta samota, ta jednoduchost... to nebezpečí, a nevypadá to že bych se tam někdy v blízký době dostal. a neni nic čim by to šlo aspoň z části nahradit.

ta fotka vlastně neni z žádnýho vrcholu, dle zeleně lze odhadnout že je to ještě nízko, však nemam jinou fotku kde bych nebyl daleko a nebo zezadu(sem jako dráha). však na vrcholu sem tou dobou byl, bylo to po jednom delšim a technicky náročnym úseku a bylo mi moc dobře.

taky sem si na tom úseku dal o skálu do brňavky na lokti, že sem to cejtil ještě čtrnáct dní :D . ale to k tomu patří a já sem si to náležitě užíval.

teaz v suti

suťoviště sou fajn.. daj se sjíždět, a vobčas se něvco urve a jede či letí to dolu a to je adrenalin jako dva kocouři v bedně. což jenom svědčí o tom jak sem nevyspělej a nezodpovědnej ..teaz. a taky o
spoustě dalších věcí co se možná časem vyjeví jasněji či zcela zaniknou.... asi tak jako spousta věcí

hlavně se dívat dolu

nebo přídete o to nejlepší... miluju to. zajistit se a vyvěsit do svahu.. na tu hloubku pod sebou, ta krása osamocenosti v prostoru...ne jako na poušti.. tam se nedá viset. okolo tvrdo a studeno, jedinej zvuk je tvůj dech a maximálně nějakej vodopádek poblíž.!!!!!!!!!!ten klid!!!!

-toto bylo velice intimní vyjevení mých pocitů, citů, prožitků, tužeb a podobnejch věcí... jak se na blog sluší a patří, tak si toho važte, hnedtak to zase nezopakuju

a na závěr citát co k předešlému vůbec nijak nenavazuje a ani nemá ale dnes sem na něj narazil a moc se mi líbil

If you'r in fair fight.
You didn't plan right.

Havran Hovnem Hodil

toť vše k vynalézavým nadpisům.


viděl sem teď díl sg,

daniel se tam dohadoval s replicarterovou co je jak a co ne a tak. ona furt žvatlala o tom jak se množí a to je to co je správný aniž by se snažila nějak ospravedlňovat a on jí řekl že vesmír je nekonečnej ale to že vona nikdy nepochopí bo je stroj, a vona že on je taky stroj, jenže mnohem chatrnější a von že ne a vo tom to je. a mě bliklo že to asi fakt trefil....

jako mladší tak často a nyní, když se nějak nechci přemáhat, tvořím ve svých fantasiích zmetky. chci-li simulovat nějakou situaci a ne vždycky je k ní možnost nějaky spůsobem dojít aby byly podmínky jaké chci... a někdy se předcházejícími událostmi prostě nechci zabývat. vzniknou podmínky ve kterých můžu konstruktivně se spoustou uzlů a rozuzlů snít. samozřejmě že většinou se předcházejícím dějem simulované situace zabývám(většinou skutečně nejde o erotiku) a musím sahat hluboko do scifi a fantasi kapes(někdy víc někdy míň). jen málo kdy se probírám tou reálnou realitou, a je to těžké dostat se někam kdy to stojí zato abych to snil, lze to, ale cesty sou dost omezené... a tak mě napadá že při tom jak je lidstvo a jeho kultura rozmanitá, děravá jak ementál, strakatá jak saruman a fousatá jak krakonoš, musí bejt lidská bytost taky pořádnej "zmetek".
ta replikátorka se prostě množila a stravovala, bez víčitek, bez vnitřních rozbrojů... bez fantasie, bez citů, šla za jediným cílem ktreý ji plně uspokojoval. ta se měla sakra fajn!!!

jestli nás někdo stvořil, nebo snad náhoda žofka... tak nás udělal chybovými, chybujícími, nedokonalými, a slabými... nejspíš proto aby s náma byla trochu zábava. musíme bejt... sme, a někteří si to plně uědomujeme, strašně směšní. všichni

jo a stim že ona nemůže pochopit že vesmír je nekonečný... nevim jestli toho byl schopnej on... aspoň já teda když si to pokaždé pokusim plně uvědomit tak mě tou nedefinovatelností rozbolí hlava. nikdy nemam ten pocit co mívam když věci pochopim.


a s tim předposlednim odstavcem mě tak napadá .... chápu proč sem se dycky situoval do toho kašpara a baviče... je to nejčestnější cesta bytí člověkem. aspoň dle toho co sem dnes napsal.. a o tom se i možná přesvědčen že to tak je.... ale nevim, nevim! nevim, kde se to tam vzalo a tak..:D prostě sem moc ementál

tak dobrou noc a krakonoše v duši

Scon nebo ne

to byl con. www.scon.cz šak už sem se tu zmínil. pro mě osobně měl bejt zvratovej, byl, ale už sem zapoměl jak prožívat takový okamžiky.

a že byl zvratovej? byl sem staff, nepíšu spolupořadatel bo nejsem tolik zasloužilej jako jiní.
zadruhé jsem měl svoji první přednášku(:D dalo-li by se to tak nazvat).
hrál sem v divadle na galavečeru heryho potera.
dále sem začal s fajvkou a novou filosofií... fajka mě furt drží, filozofii sem z nové přejmenoval na modifikovanou (právě teď) a osvědčila se.
byl to můj první kon s mojí dívkou... byl avalcon ale to se nepočítá, byly jiné podmínky a ještě sme spolu nebyli tak jako dnes.

staff... měl sem to na vstupence vytisknutý...! odnosil sem spoustu věcí (a odvozil s jistým duchovním vůdcem a šamanem co nesouhlasí s myšlenkou václava klauze o globálním oteplování), odseděl pár hodin u vstupu a zpíval koledy do vysílačky...
přednášku sem měl o futuramě, měl sem toho připravenýho asi jako na obhajobu před vydláckou lůzou... takže sekerku maximálně a ani tu ne. nakonec sem to tam moc nepřeháněl. pustil sem hypnožábu, řekl pár rozespalejch žvástů (spal sem ale ne zase tolik) a pak bylo promítání, tak sem pustil o díl víc. (navíc z hojné účasti na přednášce nebyl nikdo kdo, by neznal futuramu, neviděl všechny díly a jen čtyři se našli co neviděli film...což mi docela vzalo vítr z plachet(mohl sem to čekat:D))
v sobotu večer byl galavečer, asi byl fajn, spousta lidí se smálo věcem který sem neviděl bo sem nemohl zpoza kulis neb sem byl v divadelním kostýmu(..) pak se lidi smály divadlu na který nemam moc vzpomínek. snad jen když sem nemohl najít hada, to se nedá zapomenout :D:D. ale během tý šmouhy co sem v ní vystupoval se lidi taky smály... takže asi dobrý... existuje videonahrávka... ale tu sem ještě neviděl. měl sem pak pocit co sem ještě neměl... tak sem skusil skákat po žebřinách jako vopice aby zmizel... šlo mi to dobře ale pak mi klouzla ruka a druhá a já sem slítl na podlahu... a to proto že sem měl spocený ruce... což stojí za zmínku, ruce se mi normálně vubec nepotí totiž.(nic se mi nestalo, jako dycky)
fajfka je fajn věc. byly časy kdy sem kouřil cigarety... ale to se nedá srovnat! a o filozofii se nerozepíšu, neznám její koncept ve slovech a asi by mi jich spousta chyběla.
a teď to zásadní: nedávno sem byl na pragokonu, to byl návrat do minulosti kdy sem byl "sám".. jen s rozdílem že už sem nejsem takový ucho. na sconu sem byly dva... jeden nikdy neví dopředu jak se co přihodí a jak co bude ale nakonec to vyšlo dobře, vše proběhlo dle ...asi toho jak mělo, i sme na sebe měli čas (jen sem si nevšiml jedný smsky..ale to tak asi taky mělo bejt).
měl sem ty časy, kdy sem byl sám a flákel se s aldorem a nebo kimkoli celej con a dělal bůh ví co, docela rád. a bál sem se že se to změní příliš... a změnilo se to hodně... ale taky dobrý:)

a teď o conu a ne o mě na conu:
scon se povedl. fakt se povedl. (až budu znalý nahrávky z galavečera tak sem napíšu jak to bylo super ale budu se přemlouvat že skromnost se mě netýká a zase že jo a že neexistuje a podobně)


(dost sem si užil s jednou fešandou co se o ní říká SA58 a měla granátomet :D byla fakt těžká)(ale pššt)

víc toho o sconu nenapíšu, ne že by nebylo co napsat ale neni nic co bych mohl či snad chtěl napsat více.

chápat se, mohl bych vyloučit že sem zlý a nebo ne

stále přemýšlím. o ženách. ne eroticky, esteticky nebo tak. spíš o tom jak je to s jejich ....(určitě je pro to výraz ale nemam na to školu) zkrátka o tom jak je brát.
někde se říká že sou spestření, někdo říká že sou rovny mužům, někde se píše že by měly být nad muži. četl sem že se to tak nedá brát bo by to bylo jako posuzovat zadní a přední stranu koule.(ne jako že sou stejný, ale že to nejsou dvě věci.) a s tim bych se stotožnil.

ženy(holky, ženy mi zní jak kdybych se tvářil předčasně vyspěle) hodně z nich, mě předčí v mnoha věcech... jako je matika nebo prostě škola(až na specializaci(...)), ale když se podívám za to tak sou vybudovány na dost prosté konstrukci. co se praktických věcí týká, řekl bych že ženy sou všeobecně ...

a to je to. prostě ne a ne to utřídit. mam vizi kdy jsem to pochopil ale nejsem schopen ji uchopit.

vím jedno- sám sem bojovník a snílek, bavič a kašpar. orel. a se svou ženou mám ty ostatní věci potřebné pro minci k plnému bytí člověkem... jako je pozornost, komunikativnost, praktický pohlet na detail a reflexy ku běžnému bytí - "pannu"
každej orel má tu stranu mince na druhé straně... jinak by to nešlo, ale nikdy takovou aby se mohl zvednout na bok a kutálet se kupředu, dokud nemá pannu. a pana je na tom vcelku podobně. ale tim tady nechci vymezovat území na kovovém plátku... pana a orel je jen obrazné označení... asi jako on a ona a to je v dnešní době už dost narušená piramida.

chci říct jen to že se svou ženou sem skutečně lidskou bytostí a ne bez ní. bez ní sem jen kašpar snílek a rytíř.


nesouvislé, bez významu, vcelku dezorientující a neucelené. nic sem nevyřešil a nikoho neobohatil. nejsem hrd na tento příspěvek. většinou totiž vim co si myslim ale neska sem zjistil že tentokrát "sem v lese". až to pochopim (nebo zjistim že už to chápu a že je to fakt tak jednoduchý) tak se o tom rozepíšu znovu nebo snad konečně.

:) je to všechno jen o smyslech

protože to jsou jediné spůsoby kterými lze vnímat svět... zprvu mi to připadalo vyvrátitelný. ale pak sem si to vyvrátil představou kdybych o všechny smysly přišel... to by pak nemělo vubec smysl.

no a proč to píšu.. základní myšlenka je, že mě spousta lidí považuje za hlupáka někteří za blázna a tak. no a já se za něj nepovažuju a ve skutečnosti se považuji za inteligentního člověka. myslím, přemíšlím téměř neustále a sním jako o život. dalo by se říct že žiju bohatým vnitřním životem... no a tady sem si odpověděl..zčásti. tudle čás mne nikdo nezaznamená, na to není člověk smyslově vybaven. jedině tak že by mě pozoroval a vyvozoval. a to mi ještě nikdo pořádně nedělal... nějak sem je odradil nebo co :D.

tedy: dle čeho ještě hodnotit člověka... dle vzhledu jistě(mlč), dle vystupování, dle hlasu, dle stisku ruky či chůze a taky dle činů. na vzhled máme zrak, na hlas sluch a na ruce hmat, na činy nemáme žádný smysl, na to máme rozum, a zde bych řekl že jsou lidé vybaveni dost nerovnoměrně... když mluvíme o inteligenci ale může bejt inteligent co je sociálně uplně pakůň... takže má smysl spolíhat na to že budete posuzováni dle činů? ne, většinou ne.
správná strategie jak zapůsobit je o vzhledu(nebo jak bych to nazval), nacvičených řečech a vystupování.pak vám všichni uvěří cokoli. ale už sem tu(na blogu) psal o sobeckosti, o tom že všechny činy sou sobecké a o tom co to nehezké slovo znamená. nyní to vezmeme ze sobeckého pohledu, a to onoho správného lidského.. zrakem, sluchem nebo hmatem sám sebe jeden moc nevnímá, ale co udělal a jak, to je to co ho utváří a je na tom založeno jeho skutečné sebevědomí. to jak na něj druzí hledí je taky důležité, na sebevědomí to má vliv. ale aby to bylo podstatné musí si nejdřív jeden vyřešit na Koho ti druzí hledí když se na něj podívají. utvářet si totiž pojem o sobě jen dle toho jak vás vidí druzí je dost nestabilní, člověk se stává závyslím a ovlivnitelným ze strany druhých víc než je doporučeno v manuálu.

ale abych se tu nehnípal v něčem co už mam za sebou (...) zbytečně. Proč to píšu? píšu to na vysvětlenou proč se chovám(vystupuji) jako(možná sklamu ale nemůžu být sprostý neb své počínání považuji za správné) ignorant, sem sprostý jako dláždič a sem nehezky upřímný? nebo abych ..... myslím že tou delší závorkou výše jsem vyloučil další podobné možnosti i jedinou nabízenou.(takle sebeanaliticky a za pochodu píšu všechno..fakt)
takže: píšu to protože,.. zmíněno v poslední závorce.
a co vysvětluje ta první, jediná a nesprávná varianta ve skutečnosti?:

nejspíš to že sem protě takovej


mám se tak rád... jak to co vidí ostatní, blázna a podobně tak i to co o sobě vím jenom já(něco z toho i ona).


a poučení? věřte svým smyslům, ale nenechávejte na nich všechnu práci. a nebo klidně nechávejte
a skutečné poučení? bylo spíš pro mě samotného. ale spíš šlo o třídění myšlenek


dobrou noc, kašlete na moc(sleduji v poslední době stargate), nekašlejte na mě moc!(nesledoval sem rým, sledoval sem tři oc)

nikdy více ačkoli, bylo to skvělé

byl sem totiž na pragokonu... akce to byla fatálně nezajímavá, ubohá, drahá, a nudná. avšak že sem jedi a mám vlivné, krásné a tak přátele a přítele.. užil sem si to.

nejlepší část pragokonu byla kdy jsem rozdávali letáky na SCON... ahoj, přijeď na eskon.
http://scon.cz/

pak bylo fajn pár dalších věcí ale žádná neměla co dělat s pragokonem, jeho programem, a jeho účastníky... až na těch pár.
byli tam hoší v černých kožených kabátek s černým makeupem, byly uzení, nudní a oškliví, měli železné meče a používaly je jako nevim co ale ne meče a vubec jim to nešlo. ale věřili si to jo. na rvačku nedošlo... bohužel. a to nejsem agresor (většinou)
bylo tam spousta podměrečných děvčátek. většinou hloupá co sem tak odpozoroval(můžu pozorovat co chci). jiné vady na dívkách už roepisovat nebudu... sem zadaný člověk.
ale neříkam že tam nebyla jediná holka co by se neuměla hezky usmívat... to ne.
(většinou takle nehodnotim ale tady sem si téměř jist)
pak tam byli i nějací nezařazení a ty sem neznal.
pragram sem zahodil jak sem ho dostal... ale jednou sme se nečekaně vyskytli na promítání kresleného seriálů o želvách ninja.. what a day, it was!!! jak by řekl john zoiberg
ale většinu času sme se nenudily. můj pohlavní přítel a já. méno? na co?:D dyk všici víte kdo.
chodily sme a byly sme nepříjemní na lidi, příjemní na lidi, kašlaly sme na lidi a semtam sme i vykecaly díru do hlavy někomu méně šťastnému.
hospodu nesmím zapomenout... pili sme, a může za to fořtík. obsluha nahoře bez byla... eaná. hospodskej neupřímnej skřet ale pivo teklo jako jinde.

dlouho sem ty lidi neviděl a stejskalo se mi, díky pragokone že sem si mohl zaplati za to abych s nimy mohl strávit víkend. 30kč za přespání v tělocvičně kde se měl konat ples... rozbít hlavu málo.

ale neni to jen kritika... ale i výsměch :) pragocon je mrtev

jo a taky tam byly otakové a těch se straním... víte co si myslim o anime. a pro ty co neví... shrnul bych to takle: náhražka (názory mě nezajímaj)

těším se na Scon.. budu mít přednášku o Futuramě a budu drhnout záchody(prej).

díky všem ale jenom tak naoko, děkuji hlavně sobě. (berte to jako hlubokou myšlenku)

zdálo se mi

spousta věcí a některý byly fakt moc a jiný fajn, ale žádná z nich dohromady nedávala smysl.

zdálo se mi ,že: ležel sem na prkně.. vlastně na několika sbouchanejch prknech, abych měl pohodlí asi. no a ty prkna byly strašně vysoko, no, a nebyla tam žádná konstrukce na kerý by stály nebo tak že bych po ni slezl nebo se spustil, ani nevisely ale byly pevný jakoby pevně přivařený na něco velkýho, stabilního a těžkýho... když strčim nebo zacloumam s čimkoli tak se to aspoň kousek pohne nebo zachvěje a to mi dává onen falešnej pocit že mam věci na háku, kterej si jiný lidi navozujou třeba tim že moc mluví a nebo jinak... ale tydle prkna ne. no, a to bylo dost hrozný, vejška byla v pohodě, s těma problém nemam. možná bych v tu chvíly byl radši kdyby se mnou ty prkna začaly padat. zase bych byl někde kde se vyznam. ale todle bylo moc. myslim že to byla noční můra.

mam strach z hloubek... neni to přímo strach, spíš prostě moc silnej pocit když si tu hloubku představim. rozdíl mezi hloubkou a vejškou, v otázce bytí nad, je hloubka mnohem horší, protože neni vidět na dno a na spoustu věcí mezi ním a mým "ažemětoštve" snadno zranitelným a co víc rozporcovatelným tělem.
na moři třeba.. žádný pocity a tak, ale když si při pohledu přes zábradlí představim že už nejsem na trajektu ale na nafukovací matračce... tak mě to, že daleko neni nic než voda vyděsí až jako druhý.

však k co nejlepšímu přehledu o skutečnostch ku hledání odpovědi musím přiznat, že v poslední době docházím k závěru, že sem mnohem radši na suchu než ve vodě. tentokrát s tím hloubka nemá co dělat. de spíš o tu část kdy se ve vodě nemůžu zastavit, pootevřít pusu, stichnout a zaposlouchat se, rozostřit zrak, mít přehled o okolí, vypnout a nechat myšlenky volně se promenádovat... šplouchá to, teče si to kam chce, musí se to šlapat a zanechává to nepříjemný pocit mokrosti která skresluje pohyb vzduchu a jeho teplotu... a nejsem divnej, jen se na takový věci prostě spolíham jako se jiní spoléhají na hlubší výstřih nebo že žijeme v civilizovanym světě či jiní zase že musí existovat něco jako vyšší bytosti.
věřím snad v přehled? v něco co jsem o několik řádek výš, dost prostou poznámkou, vyškrtl z listu věcí "lidem"(a další) přístupným?

hned několik věcí co si neumim vysvětlit aniž bych se neuargumentoval k jupiteru....

/argumenty, to slovo se mi líbí už jenom tim jak zní./

onehdy a tuhle sem se dostal opět do opratí myšlence o chápání věcí okolo sebe. a došel sem k tomu, že toužím veci pochopit. a že pochopení věcí znamená udělat závěr nad něčím co jsem nějaký čas skoumal a nyní si myslím že o něm mám dostatek informací a jsem schopen je poskládat v obrazec co sem si přečet v knížce že tak ma vypadat (obrazně řečeno). hm, jenže to je dost nebezpečná věc.
protože mezi závěry se dost často a naschvál vyskytují mylné závěry, a ty můžou pokud se okoření způsobit třeba válku (řekl sem aby si každý uvědomil že to tak fakt je). tedy vyvozuji že jediný správný spůsob pochopení věcí.. neexistuje a ten správný spůsob jak se vyrovnávat s okolím je jej sledovat a chápat bez zbytečných závěrů které, když se člověk zamyslí, vznikají hlavně z lenosti.
samozřejmě nelze utvářet názor či náhled bez jistých poznámek a mezisoučtů, ale vzhledem k tomu že každá věc lze chápat nekonečně spůsoby (nevim jak sem na to přišel ale příde mi to logický) si musíme připustit že i třikrát podtržený výsledek musí být mezisoučtem. (a pokud tu teď hlavoukroutí nějaký matematik, tak kruťsi ale matematika je pouze jeden ze spůsobů nazírání na realitu,či,co (ačkoli nejspolehlivější na jaký sme zatím přišly, myslím))
a pokud tendle chumel neutříděných myšlenek dam dohromady, vychází mi že celé lidstvo a každý člověk sám jedná na základě mezisoučtů, nedokončených výpočtů, sic podložených ,aleneuplně, věcí a neuplných neuplností.

a těď to fakt přeženu opět pomocí příkladu: představeme si schodiště. není upné, chybí část základů, stupňů a vlastně všude kousek nebo snad kus chybí("neuplné neuplnosti jak sem to pracovně nazval")... no a po tom schodišti se hrne dav. nekonečný dav(lidstvo) ty schody můžou něco unést, ale pak se zhroutí(musí) jako most a lidé na schodech zemřou v sutinách. ale hrnou se další a ze starých dílců schodů budují nové(další mezisoučty) a celé panoráma se opakuje. a my, ti jež nemají výhled na onu scénu a dost možná sou jejímy aktéry musíme doufat že onen slepý dav nebuduje schody stále kupředu jak idiocie a ignorance velí ale že stavíme a umíráme v kruhu(poučeni ze starých omylů na které teď (obrazně) stavíme další omyly) a že jednoho dne bude val mrtvých těl tak vysoký že lidstvo konečně bude mít větší rozhled a zjistí zdali se nacházíme na pevnině či na pustém ostrově.(a možná časem vymyslej jak ty schody postavit tak aby se nezbořily ale: zaprví je to moc optimistická představa a zadruhé mohly by tou dobou přijít nato že z nějakýho důvodu je vlastně stavět nemusí a to by byl konec krásným věcem jako je láska, sex a dobrej pocit z čehokoli)

a pak se nabízí otázka jestli je úkolem lidstva najít ono tajemství nad mraky nebo jsme zamýšleni určením k hledání než se monstrózní hromada těl zhroutí.
a proč se zamýšlím nad lidstvem? no, protože většina věcí jež se týká lidstva se po drobných úpravách dotýká i jedinců samotných... !!neb poučeni z předešlých stavíme své nové omyly znovu a znovu snad jen z nudy a hladu.


možná sem se zamotal ale nepsal sem to zbytečně

stále nenalezen

krásnej co? chtěl bych, ale dybych ho měl tak bych byl nešťastněj že ho v nikom nemužu vykoupat.



stále nenalezen ale je blízko a já ho cejtim. mě.

neska sem měl strašně vysmátej den, nešlo to zasavit, musel sem spoustě lidí bejt dost otravnej ale.... nemohl sem si pomoct.

směju se zlejm věcem... sem zlej na mí okolí... a nikdy to nemyslim špatně. znamená snad že když neberu bytí zlým za zlým bytí, jsem pak zlý?

no asi jo. tak co no? co s tim? no co no? nic, sem... ale zase se mi někdy stane že sem nevysvětlitelně hodnej a občas o tom ani nikomu neřeknu aby mě za to chválil. no, a to znamená že sem fakt zlej protože pokud se o čemkoli co uděláte nikdo nijak nedozví, nejedná se o skutek. což usuzuji na základě faktu že: člověk je čistě sobecká bytost(nebyla by kdyby to tak lidi nepojmenovaly), člověk není lidskou bytostí není-li ve společnosti lidí.(občas ani to ne ale proč by sme se v tom dloubaly... ještě by sme došly k tomu že je to naprostá pravda), a z řečeného ,,pro druhé člověk činí kvůli sobě a pro sebe kvůli druhým"(což sem asi řekl jenom já protože si nepomatuju že bych to kdy takle slyšel... je to dost o tom prvním se sobectvím ale ne uplně, a taky se v tom nehodlám vůbec vrtat, rekl sem)

a na základě oné úvahy se skutkem a neskutkem sem nyní schopen sám před sebou ospravedlnit spoustu těch.... věcí co si sám vyčítám. ale ne všechny... vyčítám si i nějaké věci kde figurovali "druzí"... ale nelituji ničeho (to je teď in)


dnes sem uvažoval jeké by to bylo roztrhat lovené zvěři hrdlo.. a ta představa se mi fakt až fakticky líbila. (zařadil sem to na listinu přání co by se jednou mohly vyplnit(to sou ty co se nikdy nevyplní ale naděje neumírá))

sem šťastný, mám se rád (a že mě má ráda)

mít se rád takový jaký sem a ne takový jaký bych si přál abych byl to je TO!
(mám se rád akorát a né více!)

o doprovodných teoriích (prostě psichologie) ve škole sme se nějak mimochodem, snad v něakém textu zavadil sem, dostali k tomu že se z chlapce stává můž.
>mimochodem mám ten předmět rád, a máme na něj fajn profesora a tak<
a není nepravdou, že jsem ve věku kdy by to mělo nejméňě propuknout. a asi už se to děje a asi není správné slovo, a dokonce bych řekl že onen počátek lze datovat o nějaký ten rok zpátky.
no a k věci... měním se, to rozhodně. i to dovedu pozorovat sám. a shledávám, že ke smutku všech mých nohsledů a následovníků, mám myslím od běžného obrazu odlišnou představu o bytí můžem,... a dospělým. a k vlastní spokojenosti bych mohl říct že se oné představě přibližuji a blížím každým rozhodnutím, každým zamyšlením, každou ozvěnou a rezonancí starších zamyšlení.
no a jak se tu tak chvástám a oblažuji si dacha/y měl bych se postupně dostat k druhé části nádpisu. k tý části v závorce, byla dopsána po konzultaci s oběktem mé duševní přízně.
a to by bylo tak všechno o tý části v závorce¨

teď něco o silvestru a nebo až příště.. neb teď mě onen výše zmíňěný objekt odtatuje mé zmatené a zauzlené a nevyzpytatelné myšelní kam se mu zlíbí a tak píšu větší žvásty než jindy. a nebo bych psal kdybych pasal dál

bla