newim nic

tak sem tam byl... zase sem postoupil do druhého kola... zase sem odevzdal všechny práce v nejlepšm přesvědšení o jejich kvalitě... ne.!ne! NE! .. myslim že to co sem tam předved bylo nicmocovní vystoupení.
to je dobře... dycky dyž to bylo tak že sem věřil svojí práci tak sem se o tři body nebo o kolik kamkoli nedostal.
ještě nevim jak to dopadlo... spíš sem nejistej a převládá skeptická doměnná o možném výsledku který bych se měl za pár dní dozvědět.
když se nedostanu bude mi to možná i trochu líto. takový věci mi normálně líto nebejvaj... jen na venek abych uspokoji nároky okolí na předpokládané chování "přeci uplně každýho".
proč mi to bude líto zrovna tentokrát? ... no bo sem to tam fakt pokonil. kresbu sem zmršil a to až tak že sem podělal perspektivu(!!!). to se mi nestává .. ale tentokrát sem zvládl i to.
no a i ostantní výtvarný úkoly sem nijak dobře nepojednal ... nebylo to špatný ale něco tomu chybělo... vim i co a mimo to tomu chybělo ještě něco a to je moc.
no.... nebudu teď spekulovat o tom zdaly mě přijmou či ne, teď mam náladu jako pes a mam chuť někoho zbít ale tak abych se u toho nemusel moc hejbat... nebo ne.. mam chuť spát(ale v poslední době nějak nevim jak se to dělá a dycky musim čekat až to příde samo a neužiju si to tolik).

newim proč ale mam nějakou náladově špatně laděnou chvilku a snad bych i řval... to tu dlouho nebylo.

a tak tam stál a někde hřmělo a někde sněžilo a někde pálilo slunce a někde zuřil vítr a někde ležela mlha jako knedlík ale on slyšel jen pravidelné klapání vrzání a skřípání a jinak nic.. otevíral totiž konzervu guláše a velice se na to soustředil... měl hlad. měl konzervu. měl otvírák. víc nepotřebova. měl hrozný hlad, hladověl. jak se tak blížil k počátku zubaté trhlinovitě rozšklebené serpentiny na jedné z těch plošejších stran plechovky, aroma keklného ale výživného obsahu okupovalo stále víc a víc všem ukradeného ovzduší. a pak vytáhl zub otevíráku načež s ním odklopil výko... byl tam a byl to guláš.
vyklopil ho na plochej kámen co se tu vzal odtamtudnebovodkud a prázdnou plechovku položil hned vedle. pak na guláš dlouho koukal, pak koukal na spoustu mravenců co se do guláše po čase pustily, pak pršelo a zbytek guláše s mravenci voda smyla do trávy která mu byla cizí. začal plakat.. nejdřív tiše a usedavě až pomalu došel k hysterickému pláči beznadějných a nesmířených. pak vzal do ruky plechovku a zakousl se do odklopeného víka. snažil se jej rozkousat ale zuby jen skříměly. trhal škubal, rval za výko ale to nepovolilo, z úst se mu řinula krev a mísila se s dešťovkou a slzami stékajícími mu po tváři. pak v histerii spolknul jeden ze zubů které si vylomil. začal se dávit, odhodil plechovku i s víkem lehce ověšeným potrhanou tkání dásní a pokrytým smívající se hustou černou krví. klečel a v předklonu dávil, pozvracel se... neměl co zvracet.. dlouho hladověl.. šlo jen o žaludeční šťávy a zuby a krev. to vše nyní leželo kousek od jeho zakrváceného a vyděšeného obličeje. vše leželo ve zbytcích guláše v trávě smáčeného deštěm. pak se zatvářil jako někdo kdo pochopil. usmál se a popotáhl krev která se mu v předklonu řinula do nosu.
pak vstal, zvedl plochý kámen lehce zašpiněný od guláše a hodil jím proti zdi a kámen se rozletěl do stran v záplavě menších.
přestalo pršet, chlapec stál a od úst se mu táhla rudá skvrna přes bílé tričko až po holých lítkách do sandálů a mezi prsty se vlévala do splašků pod ním. stál a usmíval se, zle ale upřímě. pak se rozhodl poohlédnout po dalším kameni.....

to už tady bylo

zejtra mam přímačky... když se nedostanu tam tak du makat.. proč to říkam tak ošklivě.. du vydělávat peníze.

ne něco umim... tak mě snad vemou za to jak se umim usmívat (nikdy sem to nesledoval ale na starý babičky to platí)

to bych se na to podíval aby pršeli psi.

a jak se tak večer blížil...

a možná už i byl... cvičil sem... a proč to sem píšu? to je docela normální věc kerou nezveřejňuje nikdo pod třicítku (...). napsal sem to sem bo sem začal cvičit víc než po čtyřech týdnech... a neníliž pravda, za tu dobu sem pěkně zuzeněl... normálně vysazuju cvičení když je fyzická námaha nebo tak.. teď sem vysadil kvuli maturitě a to na obě strany od ní a asi to nebylo uplně šťastný tah.
stala se mi taková věc.. dělaly sme sedlehy na čas... a ani sem nenapíšu jak moc sem to projel. to že sem to projel je jedno... prohry mi v takovéto míře nijak nevadí... ale tak hrozně moc jak sem to nedal mě bylo dosti zarážejícím. spolehl sem se na tělo jako dřív... vim co dam.. normálka... ale todle sem nedal ani trochu a vubec sem to nečekal.. až dyž sem si našel ty výšezmíňěné výmluvy.. rozhodl sem se začít opět cvičit a tvrději když sem teď ten nezaměstnanej nebo co.

dal sem jen !třináct! sedlehů v minutě... nezačal sem cvičit sedlehy abych jich příště dal víc... to ne na sedlehy mam svůj názor.. zradilo mě břicho... moje bříško co přežilo treningy s dasherem a kdo ví co ještě... no prostě nepřestanu dokud nebudu mít bříšáky po kolena a pak budu pornohercem a bastafidlywoepico23wiolonchelo!!!!¨

co dál? nevim co bude dál. nevim co bude za měsíc.. natož za hodinu... idyž za hodinku by mohly přijít bramborový knedlíky plňený uzenym.... budoucnost vypadá slibně a zajišťěně.. krásně a sladce(spíš slaně teda.. a trošku mastně s cibulkou).
ale za ten měsíc.. hm.. musim se dostat na školu(pak se ozvu).. musim a nebo du makat.. ale nějak se toho bojim míň a míň.............................................................. gaga

a cokoli bude se dít, Vlak provázej mé kroky a nedej nepřátelům nebo čemukoli aby zkřížilo mou cestu víc než bych si mohl přát (a dycky se nejdřív zeptej prosimtě).