What the fuck, em I going to do there?!!!!

to my dneska tak občas probleskuje hlavou :-D

najednou se to blíží strašně rychle a já ještě pořád sedim v práci a snažim se to tu po sobě dotáhnout... bez šance.
samozřejmě.
těžko se dokončuje něco co je na pokračování.
a není kdo by to tu po mě vzal.. většinu z těch věcí...
mělo by mi to bejt u prdele, měl bych to brát tak že když si myslí že místo mě nikoho nepotřebuje, ať se v tom ráchá on a ne já.
ale pak sou tam ještě ty lidi pro který to je...
ale ty to pochopí..
sem vocas, že tu ještě strašim

A pak co v tom Londýně?! :-D dyť tam nikoho neznam!

Sněhoprinc Podpatkáč, si před chvilkou nezáměrně objednal mimino..
Paráda, jestli se má někdo množit, tak je to tendle člověk!
prostě doletim na skok zpět! už bych mohl bejt nějak usazenej a nemuselo by mě to tak rvát.
A tak se teď rozhodnul, že se vlastně ještě vožení... možná už za měsíc nebo dva.
to tam ještě zaběhnutej nebudu... ale žejo, vrátim se na skok.
Nevyčítam mu to, to ne :-D jen čekam, co ještě se mi předestře jako na výběr mezi tím odjet a nebo to odložit.

říkám si, jestli pro snažší cestu nadcházejícími dny, nepřijmu za svou nějakou představu, že tam jedu na půl roku nebo rok. že to jako budou prodloužený prázdniny a že vlastně nic neopouštim.
plno věcí by mi to zjednodušilo a co já vim, třeba to tak i dopadne.
argument proč to nedělat je, že by mě to osvobodilo tady, ale omezovalo tam. hůř by se pak hledala dobrá práce, s tím že by mi v hlavě běželo, že tam ale nehodlám zůstávat. že je to jen na chvilku.
a v oboru taková práce, kde by todle nebylo komplikací mě žádná nenapadá. zatím. 
Mohl bych u pohovoru lhát, že se chci v Londýně usadit a přitom pomalu vymejšlet co budu vyprávět za rok až jim řeknu díkyčau! ale nemyslim že by to zafungovalo. člověk co má plán zmizet, se chová jinak než člověk co ho nemá. (něco o tom vim)

asi nejchytřejší by bylo tydle dva přístupy mít oba, v každou chvíli ten co se mi zrovna hodí... ale na to bych asi neměl. rozhodně by tak ani jeden z těch přístupů nestál za nic.

řekněme, že něco mezi pěti a desetil lety, si představuju, by mě mohlo učinit spokojeným...
ale hej, jak už sem říkal. nemyslim si že má smysl títmo způsobem vůbec uvažovat.

ale jako..

už teď se učim!!!

dovolenou bych měl nastoupit 15.6, tzn. příští týden ve středu. že už bych jako do práce šel jenom dvakrát. sem dneska zjistil. jak se ukázalo, první výpočet na 21.6 byl omyl.
což sem se doslechl omylem... po té co mě dneska šéf požádal ať zůstanu déle.
takže zůstanu u původního plánu. dám si ještě příští týden a v průběhu toho dalšího to zaseknu.
za chvilku padla.
nějak mi to ještě nedochází.
natož to, že za necelý měsíc odlétám.

občas sem nervozní.
protože si jako procházím co by mohlo být a co bych v tu chvíli dělatl atd.
a samozřejmě z praktického hlediska je zbytečné si procházet ty pozitivní varianty možného vývoje.. bych si mohl myslet! ale není to tak. kolik budu mít záložních plánů je jedno a představování si negativních vývojů mi jen ubírá energii.
takže sem si naplánoval výlety na nějakej ten winsdorkej hrad a do cambridge, až budu mít první volnej den nebo dva. kouknul sem po internetech po ojetym kole v londýně, abych ušetřil za mhd... to bylo příjemný plánování a na morálku jako mezi cihly malta.

říkám si občas, jak můžu mít obavy že neuspěju? dyť cokoli co dělam tak dělam dobře a když se podívam na lidi co se do toho Londýna hrnou a co uměj (např. ve FBskupině če.ši a slov.áci v UK :-D ) a stejně sou spokojený, tak sem delfín mezi tuňákama! nemůžu pohořet.
ne?
jenže jak poslední odstavec naznačuje, tak sem taky strašně marnivej (?) a mam od sebe, často uplně nereálný, očekávání...
a to neni tak jako že se pak spokojim s tim co mam. ale pořád se v sobě rejpu a nejsem schopnej bejt spokojenej s ničim. to sem vždycky jenom pár dní v roce, kdy mam pocit že dělam něco na co sem si myslel, že nemam a přitom to zvládám dobře.

byl sem v úterý s klukama na kulečníku. dva britové, ir, lotyš a fin. ... protože teď sem asi kurva světovej ne?!
zvedlo mi to sebevědomí. nejmíň co se jazyka týká.
dostal sem pár užitečných rad co sem zatím ještě nedostal nebo nenašel. (mimo jiné, jak dostat do smyku předokolku s abskou, bez použití ruční brzdy. a to pomocí sešlapování plynu a brzdy zároveň, patou a špičkou pravé nohy. (to se zrovna moc netýkalo londýna))
Chris (vážně príma chlapík) napsal svejm kámošům a dva z nich se nabídli, že mě u sebe do začátku pár dní nechaj spát.
takže už jenom potvrdit tu práci číšníka v italský restauraci v Chelsea a sem více méně pořešenej :-D

____________

a když tam zjistim že bez kámošů nemůžu žít a nebo že je londýn strašnej. nebo že nám tu vypukla občanská válka (zaman a jeho mloci vs. výkvět národa) a já bych se měl vrátit, tak rok nebo dva nic nejsou.
aldy byl taky pryč věky a když se vrátil, bylo to jako by neodjel!

nejvíc mě štve když mi lidi říkaj, že jim budu chybět. od někoho to beru. od jednoho nebo dvou (mimo rodinu) od zbytku mě to akorát štve. ... za prvý to neni pravda a za druhý to ve mě vyvolává provinilej pocit, že sem si byl s někym bližší, než sem si uvědomoval.

ne.. taky mi bude plno lidí a věcí chybět. to je život...
vůbec bych se ale nedivil kdybych byl nakonec s některými lidmi víc v kontaktu než sem teď... to prej bejvá.

____________

dneska sem si na facebooku upravil jméno z nicku na občanský.
bude to teď tak praktičtější. nejenom, že posledním deseti lidem v řadě, kterým jsem se představil, jsem řekl, že jsem honza. ale pravděpodobně to tak bude i s příštíma deseti a více.

ještě si udělat profilovku se svym xichtem... ale mam novej ajfoun, tak to jistě půjde snadno!

to bude asi vše