trochu pomlka... artistická... a jedeme dál!

tak sem se odstěhoval do Londýna. opustil domovinu, přátele a rodinu. opustil sem profesi (trochu) snad jen kouřit sem nepřestal.

sem tu necelejch sedmdesát dní. takle dlouho sem mimo republiku asi ještě nebyl... (byla tam ta víkendová zastáka na Sněhoprincovu svatbu. ale když sem se o neděli po té, toulal Prahou na letiště, lidi na mě stejně mluvili anglicky. .. muselo to bejt buď divnou denní dobou kdy sem tam byl, nebo tou monstrkocovinou...)
chybí mi čeština... hlavě ta moje. potkal sem pražáka předevčírem, v hospodě. bylo to prima. většina čechů co tu žije sou neskutečný hovada a svoloč... co sem tak vypozoroval, ale tendle kluk byl fajn. zněl sem divně. vyznívalo to zvláštně když sem se pokoušel vyjadřovat familiérně a bylo to poznat. ale vubec mi to nevadilo. mluvil sem a mluvil.

angličtina se zlepšuje. ale zejména v tom smyslu, že si dávám míň a míň pozor na to jak zní co říkám a jestli se vyjadřuju správně. díky čemuž se mi zpřístupňuje víc a víc vocab, co sem měl dřív než sem se přestěhoval někam kde většina umí anglicky líp než já. (ikdyž ne až tak velká většina jak by si jeden mohl myslet)
a z nějakýho důvodu zním britům víc a víc jihoafricky... asi bych se tam měl někdy podívat.
a že američanum a jiným anglicky prvojazyčným zním stále skotsky, měl bych i tam. ale tam se plánuju vyrazit podívat už nějakou chvíli.

byla tam etapa kdy sem dva měsíce žil v jižním londýně kousek od croydonu. byla dlouhá a náročná.
konečně sem a severu. ve svym (pronajatym pokojíku :-D), koupil sem si kolo, našel oblíbenou hospodu  a stal se v ním štamgastem, vyrazil na výlet k moři zakoukal se do bláznivý holky s vočima a vlasama černýma jak uhlí.

plno mi toho chybí z domova. nevíc lidi.
ale plno z toho co se mi tu dostává se doma prostě nekonalo. a nejspíš by se ani nikdy konat nemohlo.

žiju.
hrozně moc.

rozhodně mi to tak příde. jak dlouho mi to vydrží je věc druhá. ale k poznání onoho nehodlám si spěchem napomáhat.
ne všechno se daří naplno a tak to má bejt. sem šťastnej člověk. a zase se mám rád. myslím, že zase chvilku budu mít klid od toho nenávistnýho hlásku, co mě tak štvává když mám pocit že nevyužívám nic z toho potenciálu co mam.
todle město je rozmanitej svět co se mísí a tříští a tančí a já se snažím co nejméně mrkat abych o nic nepřišel. všechny smysly na plný pecky a v srdci touha (jako by mi bylo dvacet, jen o něco kultiovanější a o dva litry míň hloupá).

ne vždycky usínám takto pozitivně nalazen. ale většinou se tam budím.

rozepsal bych se... ale není čas!