úterý, března 21, 2017

Minulej tejden sem byl na dovolenej, ani nevim po jak dlouhý době. A byla to nejlepší dovolená za posledních několik let, možná až pět.
Že sem byl šťastnej sem bytostně pociťoval celou dobu jejího trvání. Ale jak strašně moc sem byl štatnej sem si uvědomil až když to skončilo a já se z minuty na minutu propadnul do chladných útrob psího žalu.
Psí žal je sice masakr, ale je návalovej a dlouho netrvá. 

Bylo to opravdu vydařenejch pět dní. Nestejská se mi už v jednom kuse, ale posílá mě to do zvláštních perspektiv uvažování o mým životě. Jestli to dělám dobře, jestli nejsem sám sobě odporem, jestli si náhodou záměrně nebráním ve štěstí ...  třeba abych nemusel přijmout že sem jako všichni ostatní nebo třeba že zemřu nahej, tak jak sem se narodil.

J: Jak je možný během pár dní k někomu tolik přilnout. 
H: Snadno, člověk některý věci potřebuje a když je nemá najde je kde nejsou. 
J: Některý věci nikde nejsou dokud je někdo nenajde v sobě.
H: Už ne
J: Oddalování nevyhnutelnýho neni kůl ani forlorn sexy
H: Bezhlavý vožení se v životech lidí na vlnách vlastních emocí neni hrdinství ani frajeřina
J: Jebat
H: To s tim úzce souvisí
J: Kdo narcis, ten pokrytec. Kdo pokrytec, ten narcis
H: Není horší jistota než nejistota

Jako bych se v mé odhodlání, nepropadnout nadšení pro krásu, natchnul více než pro jakékoli jiné odhodlání kterým jsem kdy v životě prošel. Beru si od huby, zcela při vědomí i v nejhlubší pohrouženosti.
Dokud se na mě lidi usmívají, dostávají ze mě dobrej vájb a posílaj ho zpět, nezabloudil sem.

Pozoroval sem se jako studijní subjekt u něčeho u čeho sem se ještě nikdy na místě nepřistihl a choval sem se mimořádně nevědecky ba přímo nekorektně. Alespoň ale ne nelidsky.
Mám ale pocit že sem to neměl dělat protože je to hroznej nezmar a že teď už to tak bude vždycky, tak jako sem vším co se kdy naučím spatřit.

Barvy se nemění, jen obzor se žene z tvaru do tvaru a blíží se a zase mizí pokaždé z jiné strany. Budu kde sem, ať je to v přecpanym vlaku; v moři studenym tak že nejde plavat; s nožem u stolu otevírajíce dopis; na hromosvodu v třetím patře; v půli a jakémkoli jiném úseku mojí cesty mezi kanclem a podnikem kam chodím na oběd; ve větru; v očích; sám; sám s někým.

zvíře a tma
výbuch temného klidu pod nehybnou hladinou kalné vody
odraz hvězdné oblohy propadající se pod nečekanou tíhou vlastního jasu
nějaký další sračky

Budu se teď pár dní opravdu vážně zamejšlejt a vědět že je to jedno a že to stejně dělam abych si ospravedlnil odkládání čekáním. 
A budu překvapen, že se plno věcí stalo samo od sebe ale, že stejně nemám o nic lehčí hlavu, jen těžkou zase trochu jinak.

no, a tak si tady žijem