říct si

měly sme se skautama takovu hru tárorovou, že sme každej měli sekerku a mlátily sme vedoucí v různejch oblecích jako že seracény a určitě to mělo i příběh.
v první bitce sem jako jedinej zůstal vzadu a jal se uvažovat konstruktivně narozdíl od ostatních... tedy kupy svišťů se sekirkama co se v hloučku a s řevem vydaly za prvním nepřítelem co spatřily.
měly sme totiž hledat nějakej prapor. kolik mi bylo? osm? deset? a jak sem tak hledal prapor tak sem ho skutečně oběvil, a byl tam i Uďa. to byl jeden z vedoucích, měl sekerku a štít, a měl paruku z liščího ohonu a já byl sám a malej.
jal sem se tedy volat o posily až sem skutečně někoho přilákal a nějak se mi podařilo ho s úskokem párkrát vzít přes kotníky když se věnoval někomu jinýmu. většinou nám zahodil sekerky a pak zahodil i nás,... teda s těma sekerkama neházel tak šetrně. a on tam tak jako chodil po kolenou že nemá nohy ale stejně přiliš rychle než abych se cejtil ve svech jít po praporu, nakonec k němu odnikud přiběhl můj mladší brácha vzal ho a utekl (dycky byl klikař), tedy jal sem se také k ústupu, však naoko a ošklivě sem uďu vzal sekerkou do zad když si myslel že už jako dobrý. naštěstí ze mě měl radost a nezahodil mě, dokonce měl radost když sem mu štípnul sekerku i štít ale paruku mi nedal, posmrtně bručel že sou to jeho vlasy.

po bitvě sme se v táboře měli sejít a vychvalovat svoje činy aby nám dle zásluh byl vyplacen žold v táborové měně. byl sem na řadě první, všichni věděly že sem skolil Uďu. a já si přines celou mou výzbroj i ukořistěnou a vsadil na skromnost což byla chyba. vzali mi kořist a dostal sem houbeles ale byl sem dobrej příklad pro ostatní, už nikdo nebyl skromnej. i můj brácha co nikoho nesundal a jen štípl prapor o kterej sem pracně šachoval, dostal víc.
skoro bych řekl smůla ale byl to pech, podobnou příležitost už sme nedostaly, vychloubat se a dostat za to cash, a tak sem byl uplně sám a jedinej kdo na tom takle odstrouhal. však to nebyly žádný pedagogové ti vedoucí tehdy.

útěchou bylo že sem na konci tábora dostal tu sekerku a štít co sem ukořistil. měl sem dvě sekerky a jeden štít, to bylo super. a věděl sem že sem sejmul Uďu. nevim jak moc mě nechal ale vim že se to nikomu jinýmu nepodařilo a to sme ho ten tábor potkaly ještě hodněkrát.

pak je tam pár záblesků kdy se nám ve skupině podařilo strhnout na zem poučku(praktikant) s holí v saracénském, a v zápaluboje sem mu zcela se záměrem ublížit mu pošlapal prsty kterýma svýral tyč jako tipyckou ukázku saracénských zbraní. omluvou je mi snad to že když sme na něj ze zálohy sbíhaly z pahorku pokousaly mě vosy na zátylku a to že rozzuřený malí skautíci ve složení v jakém sme byli sou mor a davová psichooza funguje i ve trojici a to nás bylo kolem deseti.


neska po mě chtějí abych si řekl kolik chci za práci, za odvedenou práci. a já nemám vzoreček dle kerýho se chytit , cokoli čeho se opřít nebo jak to spočítat. nechci to přehnat, abych dostal další práci a nechci se podcenit, to se nevyplácí , vim to. a tak se tak probíram zkušenostma. zavadil sem i ten tábor skautskej tehdy. a tak si jako říkal, dyť se rozhoduju podle toho co sem kdy zažil.. tedy zkušeností, a že sem bez vzorečků a pomůcek v hajzlu protože skušenosti samotný sou sbírka blbostí co se skutečně odehrály a mam je na kontě ale nedá se s nima nic dělat než je tak napsat na blog. nedaj se použít přímo, je to jen jakási složka intuice, pokud ne uplně něčeho jinýho.


widěl sem watchmeny, byli super a moc se mi líbily.