memento de kozel

už je to pár týdnů co se mi oběsil kozel.
pili sme tak jako už tolikrát u nás doma, já, démon alkoholu a kozel a hrály jsme v karty.
ten den se k nám přidali dva čerti, kteří když všechno vyhráli odpotáceli se domů, výtah v našem domě jezdí až do podsvětí.
bylo už opravdu pozdě, já nebyl schopný rovně sedět, démon alkoholu se jako obvykle rozvaloval v gauči a pročítal se biblí s občasnými výbuchy vulgárního smíchu.
kozel, sedě za stolem ještě pořád svíral své dvě karty, snad protože mu prostě nevypadly z kopyta a tupě na ně zíral.
odploužil sem se na záchod a při návratu si všimnul že je v předsíni otevřená skříň a na šatní tyči se pomocí tkaničky od bot kozel oběsil.
neobtěžoval se z tkaničky sundavat botu, měl vypoulené oči a jazyk vypláznutý až na břicho.
byl sem tak opilý že jsem akorát skříň zavřel a upadnul do postele.
ráno jsem vystřelil do práce a na kozla si vzpoměl až o několik dní poté.
kozel byl pořád ve skříni, nikam nezmizel, vždycky strašně smrděl, byl starý prase, ale teď už nesmrděl jako on, ale jako tlející mrtvola bezejmeného přestárlého kozla.
nechal sem ho tam ještě několik dní.
oholil sem mu chlupy na břiše a vykouřil je.
včera jsem ho uložil do výtahu a poslal do pekla. tam kam patří, mezi jeho přátele.

byl to dobrý spolubydlící. měl plno vad ale za každou měl nejmíň jeden klad. s tím že většina těch kladů byla, že ty vady nebyly v tak velkém měřítku jak dost dobře být mohly.
byl to vášnivý kuřák a hráč karet.
celé dny sledoval pořady o hraní karet, o karetních trycích a karetní porno. (nevím kde ho vyhrabal, ale mám toho plný počítač)
sám moc triků, pro svá kopyta nedovedl. byl zázrak když se naučil karty zvednout ze stolu, ale milovat hru tolik že se nikdy nevzdával.
většinou neznal pravidla, občas okrajově. například poznal kdy je na něj řada.
nevěděl často co se od něj v jeho kole očekává, takže většinou improvizoval a snažil se napodobovat hráče které viděl televizi. občas vyložil karty na stůl a shrábnul bank, někdy prostě jenom kopýtkem rozházel balíček a plivnul na některého protihráče, zamečel a vyčaroval neskutečně přesvědčivý pockerface.
jak to nebyl dobrý karbaník, byl vynikající herce. ačkoli většinu hry v ruce svíral dvě karty z jeho vlastního balíčku, vsázel jenom co mi tu přes den sežral a pak vykašlal na stůl, vlastně se s nim dalo docela dobře hrát. s trochou tolerance a alkoholu.

v neznámém ale jistě přehnaném věku odešel na věčnost, tam kam patřil, stejně nikdy neměl jiné přátele než čerty. v bytě jsme spolu s demonem alkoholu osiřeli ale doba truchlení se pomalu blíží ke svému konci.
nenáviděli jsme ho a milovali zároveň.
sbohem kozle

____________________

uvažujeme o novém spolubydlícím. vlastně jsme o něm uvažovali už za kozla a doufali sme že konečně chcípne. nebyly sme ale schopní nic vymyslet, až do dneška. kdy nám přišel dopis, oknem na dlažební kostce kterou po mě hodil nějaký zarostlý skřet když kolem prolétal na čápu.

není na něm žádně písmo nebo cokoli smysluplného, jen zaschlá krev, přilepené peří a několik zvířecích stop. dle enciklopedie jsou jezevčí.

během několika dní se v tomto světě plánují zhmotnit stárnoucí dvojčata jezevců, profesor teologie a hodinář v důchodu, a mají vážný zájem o bydlení v dobré společnosti na klidném místě.
před chvílí se v předsíni objevili jejich kufry z kuřecí kůže.
a teď sem se vrátil z výpravy k mříži nad odtokovým kanálem za starou tovární halou mojí fantazie. na lopatě sem donesl blob zatuchajícího hnusu, který se na ní hromadí.
kydnul sem ho doprostřed pokoje, jdu si udělat kafe a pak začne sochařina.
už mám celkem jasnou představu o díle, zbývá jen forma a inyciální jiskra.

myslím že tu ve čtyřech budeme šťastní. nejméně tak jako za kozla.
nikdy na něj nezapomeneme, možná se nám podaří zapomenout jenom na to špatné o něm, čož ale bude dost na hraně, abychom na něj nezapoměli dočista.

si dělam kafe.
vždycky si nejdřív umeju hrnek, protože ho nemeju potom co ho vypiju.
a uvěmil sem si, jak mi to dělá dobře. si umejt hrnek po kafi ze včerejška (nebo ze kdy)

kafe se tak stává kompaktní čiností.
postupně:
rozhodnutí že si udělam kafe...
zapnu konvici a než se voda vaří, najdu hrnek kde sem ho nechal posledně, umyji ho, nasypu do něj kávu, připravím si mléko na linku.
tou dobou už se voda vaří. zaleju hrnek vodou a mlékem.
vytáhnu konvici ze zásuvky, uklidím mléko, zamíchám hrnek
opouštím kuchyni s hrnkem kávy, abych se tam s ním nevracel, dokud nepudu pro další kafe.
vracím se k čemukoli co sem opustil abych si udělal kafe

žádný prodlevy, žádný mezičasy kdy se člověk nesmí pouštět do hlubších úvah, protože velice snadno zapomene na zbytek světa a se zepětným uvědoměním že si dělal kafe, často shledává, že voda dávno dovařila a zase vychladla.

ale kromě týdle praktický stránky. ještě moc rád meju hrnky od kafe. asi něco na tom jak to de snadno, nebo čim to.

________________


začly se mi včera a předevčírem vysírat kolena... jako za starý časů.
bude to počasím a musí to přejít. takle sem se rozhodl :-D

to všechno... s těma depresema a tak... dobrý. opravdu to odchází... chvilku sem se bál. že sem to rozkopal na furt. ale dobrý. už se zase zlobim místo smutnění a směju místo kňučení.
ještě kousek a sem venku...

vzal sem si dovolenou... na dva tejdny. (mam příliš nevyužitý a nepodaří se mi využít všechna) a vůbec nevim co budu dělat.
asi záslužný věci. třeba pojedu za babičkou. babička je nejlepší. the most beautiful soul i know, she is complete and plain of blemish. thats a feat!!

potřebuju si odpočinout. neskutečně moc. všechno mě bolí. každej pohyb mysli v rámci mého povolání je eko stressu a tlaku.
udělal sem toho plno, za ty dva roky a půl. spoustu opravdu skvělejch a krásnejch věcí. a teď to všechno zapomenu. aspoň natolik, že mi bude jedno, jestli se kdy rozvspomenu.

its a time to put things together and create some value... some value, that i (the I, the mr. !) could reflect upon. not just things, not just thoughts, not just love.
a conclusion of  age. sort of milestone. for it only feals right, to make one.
but you know... i dont think i´d mind, if i just laid about for a bit.

i met a man today, he claimed to be a wizard and man of knowledge and he lectured me about darkness. depths of a soul and about endless sorrow of self consciousness...
he was silly and tiresome, annoying , yet i pitied him.
he was so old for ventures of that sort. i cant imagine him, ever finding his way out. there was so much ahead of him to swallow. and so little poise of spirit in him, to actually take on anything real.
i know what you are thinking... and no! that man wasnt me.
he had a hat and everythink. artefacts. cat. he had it all.
sort of a simptom of this age.. you need exact equipment and apparel to become somethink. he was so real in that matter!

_______________


learn learn learn!!!!!!! LEARN! ou do!
it´ll make you feel, that you are, and that you know.
but dont expect it to make you, you. neither should you actualy fall for the notion that you know... anythink...at all.

i dont know now, how to make this entry appear optimistitc... but it really is! :-D

im drunk! and thrilled with all the beauty out there!
great think to do, is to invite a colour to your explenations of what you see. the actual ones, not the real ones... those that painters see. those colours that come out of emotion rather than from thought.

mind! dobrý sluha, špatný pán.
its not wrong to treat a servant as your lesser... until its your servant, i guess... or atleast a servant.

dunno... and thats just allright :-)

this bit is a little bit out of character. so, brace your self.
i dont mean to shock or anythink. just to make a note of somethink.
no mather what you are going to read, im allright.

dneska, jsem si prošel největším návalem úzkosti a nejdelší depresí co kdy vůbec. jen tak.
neni to zlý (...), protože to trvalo jenom asi pět hodin. a je to relativně kontrolovaná věc. vím odkud přišla a tak.
abych pravdu řekl, několik posledních týdnů prožívám na denním pořádku panické záchvaty, mám deprese jako normální dospělý lidi (...) návaly zoufalství z neznámých (...) důvodů. bojím se, až téměř děsím věcí, které sem dříve nijak zvlášť neprožíval... jako třeba změn.

(je třeba poznamenat že také zažívám nejhezčí pocity, co kdy... nevím jak moc souvisí se situací a vnitřním rozpoložením... ale v rámci objektivity mám pocit, že si to zaslouží zmínku, v této luxusní závorce.)

hulil sem. extenzivně... až dva kousky denně, déle než dva měsíce. ne jenom že to bylo prima, ale zároveň mě zajímalo co to se mnou provede. a provedlo to se mnou opravdovou divočinu. předevčírem mi došel materiál a nehodlám shánět další. myslím že dnešek byl absťák. sem citlivka, věci co jakkoli pozměňují myšlení, vnímám intenzivně. smíchem počínaje.
další částí bude cesta ven, kdy se doufám vrátí vše čím sem byl, do původního pořádku. ztratil sem hranu, soustředěnost, vytrvalost a odvahu. to sou ty dobrý vlastnosti co se upozadili. špatný co se zjemnily jsou agresivita a egocentrizmus.

schyzofrenii do toho tahat nebudu. na to nemám dostatečný podklady. ale návalový stavy, panika, strachy a deprese zažívám. můžu říct že sem tam byl. rozumím tomu zkušeností, už ne jenom z vyprávění a teď pomalu ale jistě ven.
co mě vede k přesvědčení že sem tomu opravdu dobře porozuměl je, že sem dokázal efekty jednotlivých projevů substituovat volně, tak že nikdo nic nepoznal. (volně myslím vůlí, jako že když sem v situaci kdy se cítím nějak ale vím že teaz před experimentem by se cítil a zachoval jinak, přitlačím na pilu. jako když se hecnete... )
kolegové, známí, přátelé, nikdo nic nepoznal (nebo neřekl, a velice solidně vypokrfejsoval)
nabízí se pár vysvětlení:
emovysvětlení - nobody cares (which is bullshit)
zadruhé, znal sem se předtím tak dobře, že jsem se dovedl skvěle napodobovat (tomu bych chtěl věřit)
zatřetí, nikdo mě nezná dost aby jakoukoli změnu, krom useknuté hlavy, dovedl registrovat (co si budem povídat)
a poslední, vysvětlení v rámci současného stavu - možná si to celý zveličuju.

Každopádně:
byl sem na výletě do temnot duše. je čas se začít vracet.
poznal sem věci které jsem znal pouze z vyprávění. teď když mi druhý poví o úzkosti a iracionálních straších, už budu rozumět o čem mluví. nikdy sem si nemysle že by to souviselo se zbabělostí čí čím jiným. ale nedovedl sem nabídnout nic než respekt a nějaký to poplácání po rameni. dnes dovedu nabídnout porozumění... nevim sice jak to bude vypadat :-D... ale vím o čem je řeč a jaké to opravdu je.

řekl bych že mě ještě čeká pár nehezkých dní, ba týdnů (možná i horších než dopodavaď). ale útěchou mi je, že mířím zpět nad hladinu.

přemýšelel sem dnes v průběhu ponoru, jaké by asi bylo, se tomu poddat. jestli bych se neměl skusit jednou pro změnu odevzdat proudu. ale říkám si, že teď by se to opravdu nehodilo. děje se příliš zajímavých věcí. a hodlám se teď nějakou chvíli brát s rezervou , ať si budu myslet cokoliv.

____________

ještě je třeba říct že to nese jen minimální podobnosti se stavem kterým sem si procházel začátkem tohoto roku... to byl smutek a rozčarování a hártbrejk. todle je distortion of layers of my psyche...

my psyche is my playground.
and lately im coming to realise, that any attempt of its willful manipulation is wrong.
though im at it, for at least eight years now...
so there is nothing else for me to do, but to follow thru.

good think is, that im strong enough, to get myself out of anything... at least i remember that im/was.. em

peace...sort of a war, in which, you ( I ..) fight mostly yourself (myself ..).

its worth it though.
when you see progress. and that i do.. not the sort i´d expect, but progress it is.

______________

its all a joke.
you just need to look at it from the right direction.

napadlo mě takle...

pozoroval sem nějaký děti, vzpomínal a potkával odlesky minulosti.
nutil sem se k smíchu a ovládal se abych co nejméně přemýšlel.
viděl sem lidi v polohách a pozicích ve kterých nebývají vidět jinak než sebou navzájem.
koukal sem se lidem na oči a do nich, tak jako nikdy dřív. ne jako že tam něco může být ale abych viděl co tam je. přímo sem pátral a někdy nalézal a někdy ne.

člověk který se málo směje, je člověk který je v pozici nad jeho síly.
člověk který se směje příliš, je v pozici pod jeho úroveň.
člověk strojený a strohý je člověk který se snaží dohnat svůj stín a člověk příliš bodrý a uvolněný, je před svým stínem na útěku.

každý vtip má nějakou úroveň. jakoby úroveň obtížnosti.
vtipy nad vaši obtížnostní úroveň vám nedojdou a vtipy hluboko pod ní, vás už nepobaví.
sou jistě vtipy oborově, kulturně a jinak tématicky vyhrazené, na které je mimo inteligence potřeba konkrétní znalosti. ale i v těchto vtipech se s dostatečným nadhledem lze vyznat. rozumět. pokud je to vtip jiné kultury, pořád v něm figurují lidé (nebo zvířata atd.) které známe, mají stejný základ a podstatu. u spousty vtipů je jedno z jaké strany je pochopíte.
ale nezabíhaje do specifik: jsou vtipy které nás rozesmívali jako děti a jsou vtipy které rozesmějí our elders (nevim jak česky) ale né nás. tím sem nechtěl říct že je to otázka věku ale určité vyspělosti. poloha v žebříčku poznání.

a nejenom že mi v poslední době příde spousta věcí kterými sem dříve žil jako vtip... opravdu to není jenom o tom že si přídu rozumější a rozumější (to už spíš naopak, a bylo by to dobře, rozum je přeceňovanej. vnímat jej jako nástroj je jedna věc, ale opravdu ho tak používat a ne jinak, je věc druhá)
takovej ten moment, kdy vám někdo popíše váš život svými slovy, tak že je to groteskně humorný. to aby jeden dovedl, musí tomu opravdu rozumět. lidi se zasmějou a pak dou domu a stejně si dál lámou hlavu nad tim, co si o nich někdo myslí, nebo takněco.

někudy tudy se mi hlava ubírala, když sem se pousmál nad úvahou, že ona komplikovanost života se odvíjí od jeho neskutečné kapacity skládat se s časem do obrazců které na člověka působí jako dotek boha, setkání s podstatou života. smích dokáže člověka očistit a uvolnit jako máloco.
strávit s někým večer smíchem, výměnou vtipů je jako hledání společného bodu duše v moři všedního života. to když se vydaří, jde o jeden z nejosobnějších prožitků co lze sdílet.

spousta důkazů je, kdyby o ně byl zájem. lidé kteří se nedovedou smát sami sobě, to nikdy daleko nedotáhli a tak. vlastně nevim, neznám jich tolik, a ty které sem potkal sem se neobtěžoval dostatečně poznávat. příde mi teď, že někdo kdo se nedokáže smát sám sobě nemůže být schopen lásky.. takové té opravdové.(...)
ale tendle odstavec není nic jiného než další průkaz toho, jak se mi ne vždy daří držet tématu a neodbíhat pozorností za jednotlivími jiskrami, tak jak odletují od kutého železa.

že se můžeš zasmát opravdu od srdce, znamená že jsi doma. (významově, někam kam patříš)
a tento svět a náš život by neměl být méně či více komplikovaný, než abychom v něm mohli být sami sebou. což by mohl být jeden z důvodů, proč vše okolo nás lze vysvětlit více než jedním způsobem.
a kdybych tudle logiku rozvinul až tam kam dohlédnu, říkám si, že by bylo opravdu zábavný, kdyby smysl života (opravdu smysl sebereflektující inteligence) byl vtip. volně ložený mezi ostatními hračkamu v bedně pod postelí. čekající na ty nejnadanější z nás, až se na něj jednoho dne podívají a opravdu dobře se jím pobaví.

and thus: pobavení a smích je mimo jiné přirozená reakce duše na reflex rozumu, který mu způsobí pohled do zrcadla.

šlo by rozvíjet dále a více. ale myslím že hlavní myšlenku jsem zachytil a dál už bych jenom nudil sám sebe, že to musím psát, že si to neproberu v havě, během nějaké záslužnější činosti.

.....

představa že se jednoho dne bude sčítat, jak moc jste se během života od srdce smáli, není o nic zvláštnější než představa že se jednou bude soudit, kolik jste udělali dobrého a kolik zlého.

ale abych si jenom nenahrával: už ste viděli skrze abstraktní dílo které vás pobavilo? rozesmálo? ... okey, to sem si asi zase nahrál. :-D