Londýn se mi jaksi dostal pod kůži a nevím přesně kdy ale nebylo to dlouho, sem se vybudil a věděl, že vždycky bude mojí součástí. Pocit to byl přibližně takový jako by vždy mou součástí byl.

Co sem přijel z dovolené jsem mile překvapen že dvoutýdení přestup na češtinu mě proti očekávání od života v angličtině neoddálil ale naopak přiblížil.

Nestává se už že se během hovorů a nebo jen tak při banteru o oficu přistihnu jak svojí odpověď či reakci překládám tak aby dávala jazykově nebo kulturně smysl.

Můj přízvuk se značně ustálil a konečně zaznamenávám náznaky českého přízvuku ... nebo aspoň mého českého přízvuku. nebo mám alespoň takový pocit, že by si toho někdo všimnul, to ne.

Taky se stane že po pivku nebo dvou, spustím větu česky aniž bych si to uvědomoval. Což není samo o sobě nic praktického ale je to dobrým znamení že už v hlavě během řeči nekontroluji abych správně formuloval ale prostě "řadím ne podle otáčkoměru ale podle citu".

Nastal tedy čas abych v angličtině pokročil na další level. A tím levelem bude že se naučím anglicky psát. Ne psát jako sem tu psal anglicky doposavaď ale abych tu anglicky psal jak tu píšu česky.

Jako že dobře a kreativně a ne za účelem jazykovým ale za účelem literárním. Což samozřejmě nepude hned a bude vyžadovat speciální přístup aby se to podařilo co nejrychleji.

Přeložím něco z toho co už tu je. jednu z těch pár věcí jež považuji za hodnotné co sem tady napsal.

Tady je má minulost v jazycích mé přítomnosti, jsem vše čím jsem kdy býval a poslední stále pomatuje prvého.

A vůbec neočekávám že to půjde snadno.

Dneska to taky nebude.

To dál není ono..

_____________________

lost whispers stolen away by wind.

 Little cobwebs and clusters of dust caught by pealing off tree barks in tall spruce forests.

that's where wind hides its spoils. many of them lies. a lot of them of love.

When one finds themselves self in such wood alone all the whispers can be heard. All of them being repeated at the same time.

There are woods like that around our cottage where i spent most of my childhood.

When very young i remember to have feared those woods in the night whilst being in love with them during the day.

soft dry and sun warm moss under my feet, fern bushes here and there, cones scattered revealed by their shadows in patches of sunlight coming through the canopy. Mushrooms or blueberries in their seasons. remembering the day i sneaked up on a deer. it wasn't startled when i got up, just stared shorty and walked away

Visited the forest some weeks ago after more than a year.

Never have I been away from there for this long.

Still love the forest during the day. And at night I sometime dream of it. dream of dreaming in it. 

*

nechci nad tim trávit moc času. v tudle chvíli v rámci mé stávající úrovně vnímání skrze anglický jazyk je to pro mne výstižné toho pocitu, který jsem se pokoušel zachytit, dostatečně.

mám v aj přecejenom omezenou slovní zásobu a stilisticky si s tim taky moc nemůžu hrát abych si neznejistěl zdali to ještě dává smysl.

tak se stalo co se stát muselo a krátce na to co mi celej můj malej svět vtlačil do hlavy myšlenku že sem nejhodnější kluk na světě a že nemam špatnou kost v těle, sem bez jakéhokoli podezření či pohoršení pozoroval sám sebe jak sem krutý a tvrdý na člověka který je daleko hodnější a čistší duše než sem já.
Dělal sem to ze strachu.
Zlobil sem se že mám strach a dával sem jej za vinu jí.
Myslím že to neni poprvý co sem se takle k někomu choval. Ale je to poprvý co sem si to v reálnym čase uvědomil a nevnímal to jako slabost v druhých ale jako slabost vlastní.
Bojím se milovat. Je to jediná doba kdy sem zranitelný. A jednou sem si takle k bolístce přišel. Bylo to to nejhorší co se mi doposavaď kdy stalo a jak sem na jednu stranu přesvědčenej že dokážu snést i mnohem víc a že pokud by se mělo něco takovýho opakovat, že mě to opět zase jen posílí, podvědomě se děsím, že se to kdy vrátí a nejsem si naprosto jistej tim že mě to vlastně posílilo... jestli sem se jen víc neuzavřel do sebe. brnění neni síla. brnění je pouze odpověd na brnění a znamením statusu.

A nebo možná takle:
Myslím že sem v lásce víc ublížil druhým než bylo ublíženo mě. A vím že sem si to dnes neuvědomil poprvé. Poprvé sem to ale pojmenoval. poprvé sem to zasadil do širšího kontextu a vyvodil plausible závěry a došel k uvědomění, která jak nejsou vůbec příjemná, jsou zásadní a měly přijít mnohem dřív.
Když miluji nevystavuji sebe druhým ale druhé mě.
Přijímám další osobu do nejbližšího okruhu. Do předsálí mé duše kde vládne nehostinné a bouřlivě proměnlivé počasí, které cokoli co není nejtvrdší diamant, postupně omele a obrousí, omeje a odplaví. Místo které zvenku působí jako nedobytný hrad ověšený ctnostnými livrejemi laskavosti a moudrosti, ale než aby byl nedobytný z venčí, je pevnou nádobou ve které nosím oživlý chaos. V tomdle hradě nikdy není klid a nic není v bezpečí protože není kam se schovat. A cokoli co mi kdy bylo drahé a chtěl sem uchovat, musel sem poslat ven.

Jsem čímkoli co ve mě kdo chce vidět. Jsem vypravěč a posluchač. Jsem všichni a nikdo. Jsem chaos. Tady mě máte.
Jsem atraktivní sobě podobným neboť má pevnost zdá se má mnohem pevnější zdi a vyšší věže. není to ale proto že sem lepší architekt. je to protože neschovávám slabost či nehojící se ránu. schovávám vás před sebou.
Není se mnou nic v nepořádku. Jsem nepořádek. absolutní.

Pátrat po tom proč to tak je a kde sem se vzal je třeba taky zajímavý a rozhodně sem na tom už času strávil plno ačkoli ne dost.
Co s tím, je ale mnohem zásadnější. Mám to využit a najít uplatnění pro to co sem? Mám se to snažit změnit?(třeba ještě dalších dvacet let..) Mám doufat, že to někdo dovede změnit a mám hledat pomoc? Mám to přijmout, strhnout ctnostné livreje a spustit padací most? přestat být člověkem a stát se elementem kterým sem se narodil .....

Nevim. Ale myslim, že jsem blíž nalezení odpovědi než sem kdy byl. Myslim že nejmoudřejší bude prostě počkat.
Co ale musím, je přestat podléhat pokušení, jež mě vystavují mí noví přátelé, kteří mě neznali dost dlouho, a to je nakažlivé přesvědčení že sem dobrý člověk a čistá duše.
Ať mi klidně věří, spolehnout se na mě můžou, bát se nemusí. Jsem to já kdo nesmí zapomenout proč sem rezervovaný a nepouštím si lidi moc blízko k tělu. není to nějaká má divnost a nebo plachost ... je to zásadní mechanismus který je na svém místě z dobrého důvodu.

nechci a nikdy sem nikomu nechtěl ublížit ale zároveň mi to nedělá problémy.

________________

A že čtu Kafku tomu taky nepomáhá. Musím se ale obdivovat jeho literární formě.

Crossroads
are one of many obstacles that lay on the path of a man. And passing one now and then is a good indication that one hasn't been walking in circles.

Learned man knows his directions ahead and guides his fate with reason.
Passionate man follows his gut.
Brave man goes where the heart is.

And since one doesn't decide his fate or creates the future but merely chooses out of the options given And since the path is life. The destination is a fate with the hope as its prophet. And place where ones path started is what ones sole is made of.
Then a possible technical drawing of the life as an output of the aforementioned conditions is a task a good technician can draw up to a good accuracy.

What is to be then decided and where is the freedom that everybody seems to fuss about so?

One can decide the drawing standard and style and these days one can even decide most of the colours he uses without breaking the two previous points.
So go out there and make for a nice drawing and make sure you are happy with it prior submitting it to manufacture.
If you are a technician you should know the best how to do that. And if you are hiring go to someone with some under his belt and for fucks sake: Let him do his job.

And to make this preposterous hint of a metaphor in to an actual metaphor by giving it sense:
to make a nice, clean, effective drawing that'll serve you well. Using whichever standard and style, colours and perhaps a hired force, it all has to go well together. you can judge that, professional or not, by accessing whether it's pretty.
and we know what's pretty and what isn't and we know what makes life good or crap too.

So what you can choose in your life and not only I suggest: be positive, don't hate and love a lot. focus on the things that are actual and don't worry about stuff that you can't affect.
all this is optional and anyone with a speck of reason to them can decide for it and learn it.

practising my english here ... go away