v poslední době mám tady na blogu velkou návštěvnost. nejvíc z portálu na hledání sexu v praze. jsem poctěn. prosím čtěte. téměř každé druhé slovo které zde píšu burácí erotikou a každé sloveso čiší tělesnými tekutinami. jam jam, eat my thoughts!

myslím že mám zlomený malíček... nejmíň štípnutý. hoří a bolí a při mnutí chroupe a bolí ještě víc. hoří furt stejně. je to nepříjemný, na zbytek těla je mi totiž vcelku chladno. proč si tím ale nejsem zcela jistý, je to, že nemám nejmenší tušení jak se to stalo. vůbec.

dnes jsem po dalším powertripu. jak se dnes říká, "manažuji" nějaké ty projekty. (projektant) dnes jsem byl na jedné stavbě. byl sem tam nejmladší v odstupu deseti let. (samozřejmě nejhezčí a nej i jakkoli jinak) sešli se tam tři profese (osm lidí) a já byl ten co říkal co a jak a co se věci dělaly podle něj, za kym se chodilo pro radu a rozhodnutí. někteří si přišly i pro útěchu a motivaci a všem sem řekl co maj dělat a jak. to sem energeticky zvládnul a pozařídil během chvíle. a všichni si mě oblíbili. sem doma v říkání lidem co maj dělat! kdy! a jak! a aby!
ale jinak, odhlédnu od toho jak sem to napsal a vzpomenu si,  jak to na mě skutečně působí: mám pocit že se utrpěl něčím, čím nejčastěji trpí pubescentní děvčata, byl sem společností přinucen předčasně dospět. nemám pocit že rozumím dost věcem, že dokážu dost dobře jednat s lidmi a uplně se nevyznám v tom jak to chodí. útěchou je mi že takový pocit předpokládám stejně nikdy nenabydu. a co mě nutí přesvědčivě, sebevědomě pokračovat se vším silou a elánem, je můj Überšourek... a nebo něco co se mi stalo v hlavě během poslední dekády kdy jsem nedával bacha a důkladně se seznamoval se svým mužstvím.
doufám že to nezní hrdě, do jisté míry to tak zní nemá.

proč tu nestojí to, co by tu stát mělo, není tím že by to tu stát nechtělo. je to tím že nevím který z nás by to měl napsat, protože na to všichni máme téměř totožný názor.
což vede k tomu že to sem nechce psát žádný z nás, protože se bojí že by to napsal nepřesně a byl by ostatním k smíchu.
stalne-li se totiž, že jsme v něčem jednotn"ý", je totiž málo místa pro konfronataci a chybí debata, při které skrze pipisování jednotlivých postojů a vykládání argumentům, získává ona emoce tvar slovy popsatelný.

zahnal sem ukřivněnou křivdící babu na útěk jako orangutan. poslal sem k loji, dramatickou pizdu a pohrdlivě vyignoroval zbytek jejího, se studem umírajícího vystoupení. vyjel sem proti montérovi co mi, z pozice mylné autority, chtěl radit v mé práci a usadil ho skrze svoji služební autoritu... nadřízenost.
a nejsou to jenom reakce v situacích, které na sobě nepoznávám. mám například uplně jasný názor na jednu uplně novou věc. tadle otázka pro mě neexistovala a pak začla a já v zápětí přišel s jasnou a neůstupnou odpovědí: deka do pračky nepatří.

dospěl sem také k poznatku, že skutečně existují ony bájné kvality, které bych nikdy nedovedl skutečně ocenit, kdybych kdy přestal být šovinistou. *v dnešní době slovo pro muže přesvědčeného že mezi lidmi různého pohlaví je větší rozdíl než pouze fyzický* (od té doby kdy sem se jím ve věku šesti let stal)

mám v sobě nějaké to THC a několik těch pivek a během chvilky pudu na cigáro. a to co jsem zde dnes napsal, mi dává smysl.
až tak moc, že bych si myslel, že ho to bude dávat i ráno. jsem o tom přímo přesvědčen! (gua gua gua! *monstrózně*)

dvě hvězdičky: *text*, obsahují popis, v textu předcházejícího slova. nejčastěji popisují pocit či výraz.
to vypadá že pokrok dorazil i na tu naši dědinu! Pantáto, cigáro čeká! to se samo nevykouří! to neni jako novákovic venca!


SHIT! :-D :-D :-D :-D :-D