Jeden by řekl že není možné stratit lásku kterou nikdy neměl, spoléhal na to.
ale pravděpodobně tu lésku měl, protože teď ho to bolí.
a možná že to bolí právě proto že ji stále má.

čekal moc dlouho. teď je s někým jiným.

ten hlupák a snílek čekal a doufal přiliš dlouho a nejspíš dlouho doufat nepřestane.
ten moudrý a čestný člověk čekal dost dlouho aby zjistil že je někdy pěkný hlupák a sílek ale nepřišel na to kde udělal chybu.

a tak se dva spily v Jednoho a ten má v hlavě zmatek a v srci bolest

mezi černou a bílou, mezi srcem a hlavou, mezi pannou a orlem není kompromisu, pouze lítost a nepochopení nebo jenom nestabilní plocha mince která nikdy nevydrží protože život není rovný a snadno pochopitelný.

nejhorší je boj bez jasného vítěze, jde pak totiž o boj strachu se strachem a strach vždy vítězí, lítost se točí jako káča a bolest jenom roste.
pak tedy ještě že je pravda vždy na straně vítěze.

nestranost nelze. je pouze lež a ve lži je strach. jediná obrana před strachem je přijmout barvy jedné ze stran.
tehdy se suchý, větrný a prašný strach promění v dokonalou nenávist a překrásnou lásku.

je lež a lež a jenom jedna z nich je protiklad pravdy. ta druhá se tak jenom jmenuje.


a nakonec: Kde se vzal Zmatek?

Let the Sunshine In

ale vlastně to nebylo tak dramatický

teda jako bylo dost a byl sem statečnej jako vojáček.

ale prodal sem je, tak to bylo takový jako že snažší, že to dávalo smysl.



a udělal sem fotku na kerej vypadam jako borec, a dal sem si ji na fejsbuk

zařídil sem si fejsbuk, ještě furt to trochu bolí a ještě sem si ho nezačal užívat jak by to mělo být protože tak byl vymyšlenej.
a buď je to falešnej pocit nebo skutečně mám trochu větší přehled o tom co se děje... jako že než byl fejsbuk tak se to dalo zjistit i jinde ale teď je to jinak.
ale teď už bych se jenom snažil se ospravedlňovat a to je na nic.

mam totiž krátký vlasy. a je to lepší.

ostříhal sem se. nebo nechal... na dvacet milimetrů

něco se stalo

-a nebylo toho málo..
-a hlavně se nestalo že bych si našel čas na blog a to nemam ani faceboook ani nic jinýho.
-a tak se neska stalo že sem si čas našel

a dám sem i fotky!

________

Tuhle sem se vypravil na sraz lolitek jako lolitka, jelo se na zámek kozel a šeredně sem si sprasil nohy v lodičkách. ale to už je fakt dýl takže si pomatuju jen že to bylo fajn - spousa pěknejch holek, vidláci poulily voči, prohlídl sem si kozel a exhibitoval sem se až až.
očekávání byla naplněna a ještě sem se nechal nalíčit jako v televizi co se průběhu i výsledku týká (dokonce tam byly nějaký nástroje co sem se domníval že sou palečnice ale pak to bylo na obočí).

já a moje žena


lolitky, lolíci, lolkové a lordíci

________

výkend nebo dva zpátky se v třemošný bojovala první světová. rekonstrukce bitvy někde z konce války na italské frontě (pak mi babička řekla že tam byl taky pra pra děda(na tej skutečnej frontě)). bojoval sem na italský straně jako rakouskej legionář a tak sem prohrál ale o to šlo pramálo. den před večerem sem se naučil povely, vyzkoušel uniformu, byl instruován s flintou a druhý den pak už svorně se zbytkem jednotky padl, a to opakovaně aby to nebylo moc krátký.
vzduchem lítala hlína, tráva hořela a pod nohama se motal ostnatej drát, smrděl střelnej prach a do očí a nosu se dral dým a kouř, pušky se prachem zasekávaly, z hluku až pískalo v uších a zákopy se sypaly otřesy výbuchů. prostě "maso"
sice nešlo jen o bitvu, byla i přehlídka na náměstí v plzni a tak, ale z tý bitvy mam zážitky jako z ničeho v poslední době.
a v jednom mám zase jasnějc. válka neni prima... střílelo se slepejma a nikdo mi neusiloval o život ale stejně to bylo hustý.
to sem si fakt užil tudle akci.

já a minomet

náš první útok po dělostřelecké přípravě

promenáda jednotek po bitvě

já a moje žena

________

pak sem chtěl psát ještě vo nějakym podniku ale asi nebyl nic velkýho pročež sem na něj zapoměl.

dobrou chuť s kobrou

Judgement

sel zlo a všeobecně nebyl milý

je-li zlo, tak pouze jako vedlejší (či nezamýšlený hlavní) produkt lidského snažení o "dobro" (spravedlnost, správnost...).
škodolibost, závist, strach, nenávist, to jsou produkty zla spáchaného dříve někde jinde a nyní se zrdcadlí v srdcích lydí kteří je berou za přirozená neboť jsou.
součástí lidské podstaty není zlo jak bych se stihl domnívat. řekl by že láska a nenávist, s tím bych dovedl souhlasit. jde o tu schopnost hlubokého citu kterému se dává tolik jmen, citu který nás pohání k činění ve světě přírody nepochopitelnému:
víra, umění, touha/chtíč? a láska
(pokud sem něco vynechal tak omlylem a nebo protože se v tom pletete. a možné je že tomu nerozumí) zbytek bych považoval za naturální a ze současného bodu bytí bych mu nevěnoval energii větší než je nutná. což mi příde také zcela přirozené a z něktrých pohledů sem nikdy nečinil jinak a ani nikdo jiný.
(u tohoto materiálu shledávám že je nás málo k diskuzi, pročež o něm diskuze v tomoto odstavci ani článku nebude)...

dobrý či zlý. zlý: jedouše, páchá nedobré věci(zlo) dobrý: dělá dobré věci? páchá dobro? e? ..páchá věci co se nám zamlouvají a u zlého naopak. já rozhodně dělám věci co se mi zamlouvají, jsem dobrý a to že, se někomu co dělám nezamlouvá, se mi nezamlouvá. vznikl dobrý a zlý. a dalo by se vlastně říct že: já/my a zlý.
aby jeden mohl oběktivně soudit musel by se zříci toho že je sám dobrý a to vám nikdo neuvěří a vlastně to ani uplně nejde.
soudit tedy lze jen na základě všeobecně známých pravd, zásad, zákonů a to v "dobré víře" tedy mě či nám vlastní.

v presumci že co neznáme je špatné a v uvědomění že si ani nedokážu představit jak moc toho ještě nevím/e a čemu všemu ještě nerozumím/e. nemůžu než považovat spravedlnost za improvizaci z nedostatku, která nám má pomoci jít tmou směrem který nebyl stanoven protože se po něm nikdo neptal.
....a "neznalost neomlouvá"
.

něco jako p.s.: člověk prostě potřebuje vědět že má pravdu a jak jinak to zjistit než tak že s ním ostatní souhlasí?... važně!, jak?
___________________________________


mimo kontext vytrženo z času:

-pokud ti něco nedává smysl, tak to neznamená že to smysl nemá a nedává.

-slzy druhých bolí,
vlastní hojí

-roste mi pupek a sem namyšlenej a jestli ne tak mi to stejně nikdo neuvěří

kozlí krev

sex nebo snění.

láska je nad vším a není tam sama.

a my sme pod tím vším pod ní a jsme tu samy.


miloval jsme se a snil sem.
stavěl bych to na stejnou hladinu.
k páření sem však nucen a usměrňován skoro vším co fyzicky jsem.
ten zbytek by jen snil.
kde je pak ta osoba co píše, sem snad jiskra mezi křemeny?
ta totiž nakonec zasne.


jsoucnost bolí když rozum stojí.
a on se nehne a nehne, zírá do světla protože zbytek je ve tmě.

říct si

měly sme se skautama takovu hru tárorovou, že sme každej měli sekerku a mlátily sme vedoucí v různejch oblecích jako že seracény a určitě to mělo i příběh.
v první bitce sem jako jedinej zůstal vzadu a jal se uvažovat konstruktivně narozdíl od ostatních... tedy kupy svišťů se sekirkama co se v hloučku a s řevem vydaly za prvním nepřítelem co spatřily.
měly sme totiž hledat nějakej prapor. kolik mi bylo? osm? deset? a jak sem tak hledal prapor tak sem ho skutečně oběvil, a byl tam i Uďa. to byl jeden z vedoucích, měl sekerku a štít, a měl paruku z liščího ohonu a já byl sám a malej.
jal sem se tedy volat o posily až sem skutečně někoho přilákal a nějak se mi podařilo ho s úskokem párkrát vzít přes kotníky když se věnoval někomu jinýmu. většinou nám zahodil sekerky a pak zahodil i nás,... teda s těma sekerkama neházel tak šetrně. a on tam tak jako chodil po kolenou že nemá nohy ale stejně přiliš rychle než abych se cejtil ve svech jít po praporu, nakonec k němu odnikud přiběhl můj mladší brácha vzal ho a utekl (dycky byl klikař), tedy jal sem se také k ústupu, však naoko a ošklivě sem uďu vzal sekerkou do zad když si myslel že už jako dobrý. naštěstí ze mě měl radost a nezahodil mě, dokonce měl radost když sem mu štípnul sekerku i štít ale paruku mi nedal, posmrtně bručel že sou to jeho vlasy.

po bitvě sme se v táboře měli sejít a vychvalovat svoje činy aby nám dle zásluh byl vyplacen žold v táborové měně. byl sem na řadě první, všichni věděly že sem skolil Uďu. a já si přines celou mou výzbroj i ukořistěnou a vsadil na skromnost což byla chyba. vzali mi kořist a dostal sem houbeles ale byl sem dobrej příklad pro ostatní, už nikdo nebyl skromnej. i můj brácha co nikoho nesundal a jen štípl prapor o kterej sem pracně šachoval, dostal víc.
skoro bych řekl smůla ale byl to pech, podobnou příležitost už sme nedostaly, vychloubat se a dostat za to cash, a tak sem byl uplně sám a jedinej kdo na tom takle odstrouhal. však to nebyly žádný pedagogové ti vedoucí tehdy.

útěchou bylo že sem na konci tábora dostal tu sekerku a štít co sem ukořistil. měl sem dvě sekerky a jeden štít, to bylo super. a věděl sem že sem sejmul Uďu. nevim jak moc mě nechal ale vim že se to nikomu jinýmu nepodařilo a to sme ho ten tábor potkaly ještě hodněkrát.

pak je tam pár záblesků kdy se nám ve skupině podařilo strhnout na zem poučku(praktikant) s holí v saracénském, a v zápaluboje sem mu zcela se záměrem ublížit mu pošlapal prsty kterýma svýral tyč jako tipyckou ukázku saracénských zbraní. omluvou je mi snad to že když sme na něj ze zálohy sbíhaly z pahorku pokousaly mě vosy na zátylku a to že rozzuřený malí skautíci ve složení v jakém sme byli sou mor a davová psichooza funguje i ve trojici a to nás bylo kolem deseti.


neska po mě chtějí abych si řekl kolik chci za práci, za odvedenou práci. a já nemám vzoreček dle kerýho se chytit , cokoli čeho se opřít nebo jak to spočítat. nechci to přehnat, abych dostal další práci a nechci se podcenit, to se nevyplácí , vim to. a tak se tak probíram zkušenostma. zavadil sem i ten tábor skautskej tehdy. a tak si jako říkal, dyť se rozhoduju podle toho co sem kdy zažil.. tedy zkušeností, a že sem bez vzorečků a pomůcek v hajzlu protože skušenosti samotný sou sbírka blbostí co se skutečně odehrály a mam je na kontě ale nedá se s nima nic dělat než je tak napsat na blog. nedaj se použít přímo, je to jen jakási složka intuice, pokud ne uplně něčeho jinýho.


widěl sem watchmeny, byli super a moc se mi líbily.

chopoodmlceužnenitiprotožeodmlkunelzeuzavříttichemjaksetadynestalopříštěvymyslimnejdřívnadpis

měl sem fofr...

fakt jo. ještě nikdy sem neudělal takovu blbost abych nešel dvě noci za sebou spát jen abych nevypadl ze školy a stihl odevzdat věci do práce včas.
teda do nedávna. tejden zpátky sem provedl nískej průlet nad dvěma dedlajnama. jedna byla zásadnější než druhá ale ani ta druhá nebyla vynechatelná.
tak sem to stihl, ve škole sem dostal dvojku. mohla to bejt jednička kdybych to nedělal přes noc. tak se pořádná semestrálka na jedničku prostě zvládnout nedá (v tomdle oboru).

omlouvá mě to že sem u toho letos poprvé pracoval, u zkoušek myslim. dělám v oboru tak jako menčí úkoly ale zajímavý, dokonce u toho můžu myslet a ještě se to vyžaduje. je to zajímavá práce a praxe, poklidná, kreativní, doma, výdělek je příjemnej a peníze se dycky hodí. posouvá mě to dál a sem schopnej udělat víc práce než dřív.
štěstí sem měl že mám nový počítač, nebýt jej, ještě bych na tom dělal. procesor je neska a v mém oboru třeba víc a víc. se svými čtyřmi jádry 2,66 a ramkou o čtyřech gigabajtech sem jednu samotnou vizualizaci a to jeden pohled rendrovat kousíček pod šestnáct hodin. jinak bych to možná i stíhal lépe.
baví mě to a jednou bych to klidně dělal naplno a rád pokud se za rok nedostanu někam na architekturu. však i k té možná v této práci přičichnu.

a co vlastně dělam co? vypomáhá jedné paní architektce na tom co zrovna dělá, řeklo by se i že spolupracuji, teď zařizovala prodejnu optiky, dále je na programu rodinný domek. však začal sem tam přes školu(velké štěstí) kde jsem vyhrál soutěž o výškově stavitelnou a celodřevěnou židly pro jednu základní školu. mám pro ně k té židly navrhnou ještě stoly a vybavení učebny pro hudební výchovu což díky bohu není přes naši školu jako židle samotná neb peníze co jsem měl za návrh dostat šly na samolepky od vindouzů co nějakej zmetek seškrábal na počítačích v naší učebně.(k tomu a nejem tomu ohledně naší učebny bych se mohl ještě pořádně rozohnit ale asi bych si rozmlátil klávesnici).
prostě mam konečně práci a ještě takovou jakou sem dycky chtěl.

mám taky plány do budoucna.. začnu čmárat, hodně, víc a rukou abych si ji vykreslil co to de, koupim si fixy a naučim se kreslit abych měl aspoń minimální šanci u přímaček na vysokou školu umeleckoprůmyslovou kde bych rád studoval architekturu. dále si plánuju jednou vydělat na spitfajra( http://www.diggerhistory.info/images/uniforms4/uk-spitfire.jpg ), zmoderniovat ho a vydat se s ním a se svojí ženou na nový zéland přes ural, čínu japonsko a austráli a zpět zase jinudy, třeba přes indii.
taky bych chtěl umět nespat a bejt přitom vcajku. třeba nějakou meditaci chvikovou.. ale zatim o ničem nevim.

mám novu flešku a viděl sem "how i met your mother" a bylo to pěkný.

ve volnu hraji IL2sturmovik. kosim je, mam sice dost mizernou páku ale dávam jim i tak. jen si musím sehnat rozšířenou verzi abych se naučil se spitfajrem... tady v tej totiž neni, todle je o lítání na východní frontě(druhá válka) zas(tam sice pak taky pár spitfajrů bylo ale v tejdle hře prostě nejsou)
a teď du taky někoho skosit. ale tentokrát asi sednu na mesršmit.

tak jako mezi dvěma zrdcadly. přez svoji tělesnou schránku nelze zřít nekonečno.

škoda... snad