What a year that was ... and it isn't over yet! Still some twelve hours ahead. And knowing what it was like so far, I would not be surprised if my life went in to a twist or a couple before the year ends.
Nechci sepisovat co všechno se stalo ... to bych tu byl do příštího roku. (je poledne 30.12.16 .. takže vtip) Chtěl bych někomu říct co všechno cejtim a o čem všem přemejšlim a co mi leží v hlavě a na srdci ... tak jako jak se to dělá, abych si ulevil nebo proč. Ale sněhoprinc zůstal v praze a každou chvíli bude rodit.
V mym starym životě se stačilo sejít jednou za tejden nebo míň abych jako ze sebe všechno dostal a získal od něj perspektivu (říkáme tomu telenovela). ale co sem se přestěhoval a trochu se to rozjelo, až potažmo trochu víc, nemyslím že by stačilo třikrát za týden. to je tak pro představu o kvantitě ... Myslim si totiž, že protože jednou mi todle tempo, pokud mě nesemele (moc), přijde naprosto běžný, zapomenu že se žil i pomaleji.
když to začínalo vypadat jako že se mi začínají věci srovnávat a stavět do řady, tak aby dávaly dohromady smysl a že můj novej život (už teď nenávidím todle rozdělení na novej a starej život) se trochu zklidní a já budu mít aspoň nějakou šanci předpovědět kam přibližně to všechno vede a naučit se ten směr mít rád, ukázalo se že můj starej život je jen za rohem a ještě má dost co povědět.
A tak je dnes téměř (hele jak sem učenlivej) jisté, že do roku 2017 budu vstupovat rozpolcený, zmatený a s pocitem že nemám žádnou vládu nad vlastním osudem ... ale šťastný. jak jen to de. vlastně se mi dějou jen dobrý věci. myslim. což je důležitý ... myslet si to. když si člověk myslí že se mu dějou dobrý věci, je šťastnej. to jestli sou ty věci dobrý je věc druhá, ale nad tím se nemá smysl zamejšlet, od toho máme čas.
to mi přinesl rok 2016 ... naučit se nebojovat s časem... nebo teda aspoň si uvědomit že je to pošetilý. A že čas je spojenec. jen je potřeba naučit se, brát ho takovej jakej je.
Čas vlastně udává hodnotu věcí v našem životě ... ne zlato, ne láska, ne bůh ani sůl (doufám že sem zašel dost daleko)
Jeden ze základních znaků života je, že se vyskytuje v omezeném časovém úseku.
krása je krása, pes je pes, konec je začátek, kočka je Micka a krása je otázka času.
I'm trying to say: the more time you spend on sth. the more it matters to you. whether it becomes dear or hated. And whether you spend the time doing it, living it, or just thinking about it.
I mean, you have some amount of choice about what you do and don't do. But you have very little power over what you think about and what fills your mind. It may feel like it perhaps ... but from my point of view in my present time in life ... you can only choose amounts and magnitudes, you can repress and bring to focus. Yet, the matter that your mind processes never comes purely from within, without an outside or bodily impuls.
your focus determines your reality, as master Qui-Gon said and i keep repeating.
And your focus is completely dependant on where you are and have been. You may choose to focus on the left from you and repress the right. You may even succeed due to being massively trained. But the left you then perceive is only the left against the right you managed to defeat, its not The left.
Why yes, a bit colourblind metafor. not always is life black or white and world to the left from you or to the right (well... isn't it) but .... well. No point in trying to steer? just enjoy the ride?
the key to happiness is to think and believe that what is happening to you and what you are doing is good and maintain the notion as long as you can. So, should one think ahead and see what can be good for the longest time as oppose to other stuff? I guess you can try. After all, that's what most of us does the whole of their life.
And is that some kind of twisted branch of survival instinkt or is there happiness instinkt? If we only where as good in being happy as we are in surviving.
Well what if we kept the society safe and secure yet on the edge of unhappiness, the edge just before it snaps, for long enough. So that perhaps the striving humanity learns of what it is about to be happy and some kind od happiness instinkt naturally develops in the generations to come.
But who can find the balance and foresee it to maintain it?
the one who is not blinded by the names and meanings of colours and distinguishing good and bad or even left and right.
a toddler perhaps?
nah... happiness is instant and fleeting and can only be achieved when it is to bee seen in you vicinity and you have wide enough scope to locate it and are master of your focus so that you can narrow it in its way. (can you say thatwards? i bet you can)
jestli si dnešní příspěvek tisíckrát protiřečí, zachytil co sem chtěl... nebo aspoň co zachytit měl.
Šťastný nový rok všem.
(tedy dostatečné procento dobrého času v něm, aby jste jej za šťastný považovali)
___________________________________________
po půlnoci rok nekouřim.
sobota, prosince 31, 2016
čtvrtek, prosince 08, 2016
V pondělí du do nový práce.
Šlo to rychle.
na dva tejdny před vánocema aby sme jako vyzkoušeli, že si opravdu budem tolik rozumět s mým budoucím manažerem, tak jak nám to přišlo na pohovoru. a když opravdu, dostanu začátkem příštího roku trvalej kontrakt.
Budu pracovat jako projektant truhlařiny pro firmu co dělá celý baráky od cihel a malty až po záclony. Budu se muset rychle chytit a naučit jak to dělaj tady ... co je jiný než doma atd. A z toho co sem o firmě pochopil, je tam velká možnost se vypracovat k širšímu profesionálnímu záběru a dost se naučit i odjinud než jen co se interiéru týká.
myslim si velký věci a sem vcelku nadšenej. Líbí se mi že sem je našel přímo, že sem nešel přes agenta a že to šlo takle rychle ... v podstatě sem byl nezaměstnanej 7 pracovních dnů a od výpovědi sem byl a budu doma dohromady 18 dní s výkendama. A neni to tak že sem vzal první věc co na mě vyskočila, protože sem musel.
Řekl bych že si slibuju že to bude jako v Tunnelu (džob co sem dělal v Praze) ale s většim prostorem k růstu ...
Sem samozřejmě zvědavej jak mi to příde za ty dva tejdny a nebo za dva měsíce pokud tam ještě budu! ale to je prostě jenom další ze zbytečnejch pochyb co si nedovedu odpustit.
Do Cambridge sem na kole nevyrazil. bolelo mě v krku! :D
ale udělal sem si z kartonu a lepenky celkem obstojnej držák na telefon na řidítka. i sem ho odskoušel.
Letos už asi na ten výlet nepojedu, seběhlo se víc věcí co musim stihnout před vánocema a příštích pár dnů ještě budu čajovat... Ale nejpozději s prvním náznakem jara jedu!
Teď musim nakoupit dary. Vymyslet a nakoupit! miluju vánoce. A taky po mě naši chtějí abych vymyslel co chci já! ale že sem těžce spirituální a nematerialstickej, věci který chci, mi nikdo nemůže dát. Sobectví v nejhorší podobě! A k tomu se ještě malými krůčky snažím dopracovat se k minimalismu a to je pak opravdu urážka celý vánoční tradice.
A držák mobilu na kolo už mam ....
Fusekle to jistí.
Stejně sem úžasnej :-D kéž by takovejch jako sem já, bylo víc. mohl bych se zmlátit do krve a věděl bych že si to nebudu mít za zlý. Musel bych ho sice nějak překvapit, protože jinak by se nedal. A nejspíš by mohl mít podobnej nápad... takže bych musel dávat bacha za každym rohem a mít plán pro každou situaci kdy bych mohl bejt zranitelnej nebo snadno napadnutelnej.
Ale tak už vlastně nějakou dobu ... roky žiju.
Vono víc takovejch jako já, pár je, jen všichni žijem v jednom těle, kde se do krve milujem a platonicky bijem.
To je takovej pocit co mám, po těch několika posledních dnech, kdy sem byl nahoře a dole a všechno to bylo způsobený jen mnou samotnym a tou spoustou pánů co každýho zvlášť musím potěšit tak aby mi dal svůj souhlas k tomu cítit se dobře. a všechny tydle modly a bůžci a pilířové z hlubin mé paměti a ctnostných síní mého ruzumu jsou tak rozličných chutí a světonázorů, že pravděpodobně vždycky bude nejmíň jeden v opozici, ať udělám cokoli nebo nic.
A zbavit se jich nedá. Pud sebezáchovy mě nenechá, jsou to jeho děti které vytvořil z masa mé duše a jsou živy z mého neustavičného snění.
Chtěl sem jim aspoň zkusit snít proti chuti, abych se jako vymezil, ale dlouho sem to nevydržel. Bylo to jak kreslit tužkou na papír bez tužky a papíru.
On vlastně život je bolest. Živá bytost je hmota posedlá zvláštnim druhem neklidu, kterej spočívá v nepočítatelnym množství malých a velkých putí, která jdou-li proti sobě, bolí to. Soustava potenciálních bolestí, která nabízí jakousi rovnovážnou polohu v pohybu, kdy člověk začne mít pocit že cítí rytmus a že vlastně spousta úkonů ke kterým jej jedna pnutí přimějí, pohání úkony vycházející z pnutí dalších a tak dále. Bla bla ble ... blo ... bl ......
Blbá zima... je furt tma.
Přijet sem v půlce léta byla sice nejsnažší varianta.. ale vpravdě sem tu druhou půlku léta hledal práci a honil logistiku těla. a když sem se stihnu jakžtakž položit do svý postele, zbylo jen pár teplejch dnů a má vlastně první zkušenost se životem v londýně je todle zimní pošmourno.
Příště se stěhuju během zimy. bude to náročnější (např. zimní hadry zaberou víc místa) ale nepřídu pak o tolik z těch zajímavejch ročních období ... nejsem uplně v poloze kdy bych si mohl nebo chtěl užít lyžovačku :-D
Je to jedno a ničeho nelituju, jen si říkam ... ten první dojem je nejdůležitější, že?
Uvidíme co nabídne příští rok (a on tendle nejspíš taky ještě má pár lentilek v logru.)
Šlo to rychle.
na dva tejdny před vánocema aby sme jako vyzkoušeli, že si opravdu budem tolik rozumět s mým budoucím manažerem, tak jak nám to přišlo na pohovoru. a když opravdu, dostanu začátkem příštího roku trvalej kontrakt.
Budu pracovat jako projektant truhlařiny pro firmu co dělá celý baráky od cihel a malty až po záclony. Budu se muset rychle chytit a naučit jak to dělaj tady ... co je jiný než doma atd. A z toho co sem o firmě pochopil, je tam velká možnost se vypracovat k širšímu profesionálnímu záběru a dost se naučit i odjinud než jen co se interiéru týká.
myslim si velký věci a sem vcelku nadšenej. Líbí se mi že sem je našel přímo, že sem nešel přes agenta a že to šlo takle rychle ... v podstatě sem byl nezaměstnanej 7 pracovních dnů a od výpovědi sem byl a budu doma dohromady 18 dní s výkendama. A neni to tak že sem vzal první věc co na mě vyskočila, protože sem musel.
Řekl bych že si slibuju že to bude jako v Tunnelu (džob co sem dělal v Praze) ale s většim prostorem k růstu ...
Sem samozřejmě zvědavej jak mi to příde za ty dva tejdny a nebo za dva měsíce pokud tam ještě budu! ale to je prostě jenom další ze zbytečnejch pochyb co si nedovedu odpustit.
Do Cambridge sem na kole nevyrazil. bolelo mě v krku! :D
ale udělal sem si z kartonu a lepenky celkem obstojnej držák na telefon na řidítka. i sem ho odskoušel.
Letos už asi na ten výlet nepojedu, seběhlo se víc věcí co musim stihnout před vánocema a příštích pár dnů ještě budu čajovat... Ale nejpozději s prvním náznakem jara jedu!
Teď musim nakoupit dary. Vymyslet a nakoupit! miluju vánoce. A taky po mě naši chtějí abych vymyslel co chci já! ale že sem těžce spirituální a nematerialstickej, věci který chci, mi nikdo nemůže dát. Sobectví v nejhorší podobě! A k tomu se ještě malými krůčky snažím dopracovat se k minimalismu a to je pak opravdu urážka celý vánoční tradice.
A držák mobilu na kolo už mam ....
Fusekle to jistí.
Stejně sem úžasnej :-D kéž by takovejch jako sem já, bylo víc. mohl bych se zmlátit do krve a věděl bych že si to nebudu mít za zlý. Musel bych ho sice nějak překvapit, protože jinak by se nedal. A nejspíš by mohl mít podobnej nápad... takže bych musel dávat bacha za každym rohem a mít plán pro každou situaci kdy bych mohl bejt zranitelnej nebo snadno napadnutelnej.
Ale tak už vlastně nějakou dobu ... roky žiju.
Vono víc takovejch jako já, pár je, jen všichni žijem v jednom těle, kde se do krve milujem a platonicky bijem.
To je takovej pocit co mám, po těch několika posledních dnech, kdy sem byl nahoře a dole a všechno to bylo způsobený jen mnou samotnym a tou spoustou pánů co každýho zvlášť musím potěšit tak aby mi dal svůj souhlas k tomu cítit se dobře. a všechny tydle modly a bůžci a pilířové z hlubin mé paměti a ctnostných síní mého ruzumu jsou tak rozličných chutí a světonázorů, že pravděpodobně vždycky bude nejmíň jeden v opozici, ať udělám cokoli nebo nic.
A zbavit se jich nedá. Pud sebezáchovy mě nenechá, jsou to jeho děti které vytvořil z masa mé duše a jsou živy z mého neustavičného snění.
Chtěl sem jim aspoň zkusit snít proti chuti, abych se jako vymezil, ale dlouho sem to nevydržel. Bylo to jak kreslit tužkou na papír bez tužky a papíru.
On vlastně život je bolest. Živá bytost je hmota posedlá zvláštnim druhem neklidu, kterej spočívá v nepočítatelnym množství malých a velkých putí, která jdou-li proti sobě, bolí to. Soustava potenciálních bolestí, která nabízí jakousi rovnovážnou polohu v pohybu, kdy člověk začne mít pocit že cítí rytmus a že vlastně spousta úkonů ke kterým jej jedna pnutí přimějí, pohání úkony vycházející z pnutí dalších a tak dále. Bla bla ble ... blo ... bl ......
Blbá zima... je furt tma.
Přijet sem v půlce léta byla sice nejsnažší varianta.. ale vpravdě sem tu druhou půlku léta hledal práci a honil logistiku těla. a když sem se stihnu jakžtakž položit do svý postele, zbylo jen pár teplejch dnů a má vlastně první zkušenost se životem v londýně je todle zimní pošmourno.
Příště se stěhuju během zimy. bude to náročnější (např. zimní hadry zaberou víc místa) ale nepřídu pak o tolik z těch zajímavejch ročních období ... nejsem uplně v poloze kdy bych si mohl nebo chtěl užít lyžovačku :-D
Je to jedno a ničeho nelituju, jen si říkam ... ten první dojem je nejdůležitější, že?
Uvidíme co nabídne příští rok (a on tendle nejspíš taky ještě má pár lentilek v logru.)
neděle, prosince 04, 2016
no a že nemam co dělat ... nebo spíš nemam chuť a finance nic dělat, budu tu asi zase o něco víc psát.
a abych neztratil ani špetku ironie co si s ní maluju válečný barvy pro dennodenní boj se všedními situacemi, budu psát o tom co bych chtěl udělat ve středu. A že se znam, už to nejsem schopnej brát jako plán neb vím že jakékoli mé plány jsou vždycky tak padesát na padesát.
Ve středu mám volný den, zatím. (Zejtra mám pohovor (měl sem jeden v pátek) a v úterý mám meeting s Gavem :D což je employment agent, nebo jak bych ho nazval. Budem si povídat o tom co chci dělat, co umím a k čemu se hodim nejvíc. Našel si mě sám a byl to jeho nápad... prej se mu pak bude snáz mě prodávat... nevim, takle to tu chodí. proč ne, žejo. Můžu se jedině něco naučit. Je to zadarmo. A člověk má pocit že je mnohem skutečnější než si sám příde :-D)
Každopádně středa:
Přivstanu si, posnídám na výkon, nahodím předem zabalený baťůžek (:-D), sednu na WunderCycle a pojedu podel řeky do Cambridge, kde se budu chvilku opájet svým výkonem a místní architekturou a pak pojedu vlakem domu.
Cesta tam by měla bejt supr krásná a hlavně v ranním oparu, když vyrazím opravdu včas (ono se stejně rozednívá kousek před osmou). tuhle sem na ni koukal vlakem ze Stansteadu ... řeka se tam kroutí bažinatým údolíčkem (jako že mělkym údolím), je upravená pro plavbu a sou podel ní stezky a domky atd.
teď sem se trochu utrh od psaní tady a začal sem dávat dohromady itinerář na kus papíru co se mi objevil pod rukou... plánování, to je moje.
chybí mi držák na vodu, už takle v báglu potáhnu zámek na kolo a bez treninku ten těžkej bágl na kole neni uplně záda friendly. taky by se hodil držák na telefon kvůli navigaci (nevypadá to uplně jednoduše... ta řeka je podel cesty do půlky.)
a už mě přestalo bavit psát protože mam lepší nápad co s časem! :-D
jdu koukat na kolo, mnout si u toho bradu a vymejšlet jak zadarmo do rámu ukotvit ten zámek, tak aby to přežilo 60mil a až mi tam bude zima (mam kolo na verandě.. tady se tomu říká winter garden) tak s pomocí lepenky a kartonu vyrobim držák na telefon co pude na řidítka nebo představec a vydrží aspoň 60mil.
a další zábavná věc co bych s ní mohl mrhat časem tak aby to nebylo nepříjemný, je že bych celou tudle expedici zdokumentoval :-D ...
Nejradši se mám když se pro něco nadchnu. S přibývajícím věkem se to děje míň a míň a ne vždycky to vydrží dýl než půl hodiny ... ale v tu chvíli je to dycky hrozně fajn a to se počítá.
a abych neztratil ani špetku ironie co si s ní maluju válečný barvy pro dennodenní boj se všedními situacemi, budu psát o tom co bych chtěl udělat ve středu. A že se znam, už to nejsem schopnej brát jako plán neb vím že jakékoli mé plány jsou vždycky tak padesát na padesát.
Ve středu mám volný den, zatím. (Zejtra mám pohovor (měl sem jeden v pátek) a v úterý mám meeting s Gavem :D což je employment agent, nebo jak bych ho nazval. Budem si povídat o tom co chci dělat, co umím a k čemu se hodim nejvíc. Našel si mě sám a byl to jeho nápad... prej se mu pak bude snáz mě prodávat... nevim, takle to tu chodí. proč ne, žejo. Můžu se jedině něco naučit. Je to zadarmo. A člověk má pocit že je mnohem skutečnější než si sám příde :-D)
Každopádně středa:
Přivstanu si, posnídám na výkon, nahodím předem zabalený baťůžek (:-D), sednu na WunderCycle a pojedu podel řeky do Cambridge, kde se budu chvilku opájet svým výkonem a místní architekturou a pak pojedu vlakem domu.
Cesta tam by měla bejt supr krásná a hlavně v ranním oparu, když vyrazím opravdu včas (ono se stejně rozednívá kousek před osmou). tuhle sem na ni koukal vlakem ze Stansteadu ... řeka se tam kroutí bažinatým údolíčkem (jako že mělkym údolím), je upravená pro plavbu a sou podel ní stezky a domky atd.
teď sem se trochu utrh od psaní tady a začal sem dávat dohromady itinerář na kus papíru co se mi objevil pod rukou... plánování, to je moje.
chybí mi držák na vodu, už takle v báglu potáhnu zámek na kolo a bez treninku ten těžkej bágl na kole neni uplně záda friendly. taky by se hodil držák na telefon kvůli navigaci (nevypadá to uplně jednoduše... ta řeka je podel cesty do půlky.)
a už mě přestalo bavit psát protože mam lepší nápad co s časem! :-D
jdu koukat na kolo, mnout si u toho bradu a vymejšlet jak zadarmo do rámu ukotvit ten zámek, tak aby to přežilo 60mil a až mi tam bude zima (mam kolo na verandě.. tady se tomu říká winter garden) tak s pomocí lepenky a kartonu vyrobim držák na telefon co pude na řidítka nebo představec a vydrží aspoň 60mil.
a další zábavná věc co bych s ní mohl mrhat časem tak aby to nebylo nepříjemný, je že bych celou tudle expedici zdokumentoval :-D ...
Nejradši se mám když se pro něco nadchnu. S přibývajícím věkem se to děje míň a míň a ne vždycky to vydrží dýl než půl hodiny ... ale v tu chvíli je to dycky hrozně fajn a to se počítá.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)