život.
smysl života:

nelze nic zjistit aniž by člověk hledal. a to se dělá tak že se jeden koukne na různá místa. a tak.
tim chci omluvit že vysvětlení smyslu života začnu otázkou... nic víc. chápu že je to spíš zavádějící... ta věta. celá.
jde o tom mít přehled. obecnej. jinak se těžko chápe věci. chápat znamená schopnost zasadit látku ve funkčním vzorci do vlastního obrazu reality. a pak de o kvalitu obrazu. někdo hraje na kvalitu, nekdo na kvantitu... ale obojí se zakládá na spoustě práce. někdo vyhledává, nekdo neignoruje.
(okey, začátek otázkou obhájen)

jaký je rozdíl mezi živým a neživým?
jako plno. ale ptam se na ten základní... jako co neživý věci obecně, oproti všem živým, nedělají.
bla bla bla... jakákoli odpověď vás napadá, je špatná. pokud to neni ta samá co moje (dyžtak komentáře).
a ta moje odpověď na tudle otázku zní: živí tvorové a živé věci a všeobecně co žije, narozdíl od neživých věcí, přeměňuje energii.
vezmu ananas a udělam deset kliků (a malý hovínko.. ale to má jen velmi nízkou energetickou hodnotu.)
prožiju bolest a napíšu báseň (:-D nenapíšu) stořím umělecké dílo (nestvořím :-D) ale obecně, energii uvolněnou silným emocionálním zážitkem převedu do skutku nebo třeba týdle sesmoleniny.
ale dejme tomu že umělecký dílo, někdo uvidí, pochopí (nějak, jakkoli) a nechá se jím ovlivnit v nějakym smyslu. trochu stačí, už jde o přeměnu energie.
a pak jednoduše... pes jí a pak běhá. na kytku svítí sluníčko, přiletí motýl, ten se z ní napapá a letí, čímž přenáší pyl, bla bla... víc motýlů, víc kytek.
neživý věci nepřetváří energii. (můžou ji třeba produkovat... vlastně nevim... asi jo) ale nepřetváří. auto se tak třeba tváří. ale jde vlastně o to že ten co ho sestrojí a nalije do něj benzín a pak s nim jede na výlet, je ten co za tudle přeměnu energie může. (a pokud to všechno provedou stroje, někdo sestrojil ty stroje, ke svému obrazu, tak že přeměňují energii... nikdo ještě neudělal robotickej kámen, nebo koláč ... občas nějakej koláč zplesniví.. ale to se nepočítá)
takže to je obecná věc, kterou můžete považovat za zkušební otázku, zdali jde o něco živého či neživého.

takže, jak žít tak aby to bylo co nejsmysluplnější?
přetvářet energii. co nejefektivně (nemrhat ale ani si nebrat od huby) zpracovávat a v co nejvyšší míře ji vydávat v co nejplodnější formě (nejplodnější... tedy co nejvíc stimulující další přeměnu. brát a dávat, jíst a sílit, vnímat a učit se, prožívat a vytvářet)
ostatně v tomdle nám tělo pozitivním ohlasem dává najevo, že jsme na správné cestě. (tělo je pro život nezbytná věc... myslim obecně fyzická forma)

někdo by řekl... že to je cesta jak přežít, ale ne jak žít. že k život potřebuju nějakou filozofickou náplň... ale všechno se všim souvisí. a filozofie je taky v podstatě přetvářením energie. (vysvětlete si to sami, spěchám)
proto sem začátek otázkou ospravedlňoval žvástem o všeobecnym přehledu. a taky dávno víme, že když člověk žije zdravě, tak mu to líp myslí.

takže slibovaný návod na štěstí: soustřeďte se na co nejefektivnější přeměnu energie ať jde o jakýkoli způsob vstupu... takže v podstatě co jde o jídlo - jezde dobře a hejbejte se adekvátně, a jezte přiměřeně k tomu jak se hejbáte.
a tak jednejte i u ostatních způsobů přeměny energie, od tvorby až po lásku.
a vzhledem k tomu že todle všechno spolu souvisí, tak dělejte všechny přirozený a nezbytný věci co nejlíp. a když to nejde se všema, tak aspoň co s nejvíce z nich.
zanedbáte jednu, ostatní trpí. když si jednou nevíte rady, přitlačte na ostatní a ona se zvedne.

easy as that... se divim že to někomu nedocvaklo dřív.
o co vám de, když ne o život... žejo.

je třeba říct že všechno je jinak.

ryba je paryba, já sem nekňuba, a můj současný emocionální stav se opět přehoupnul na tu příjemnější stranu spektra.
horská dráha todle
nejspíš mě todle období bude stát důchod, kterýho se kvůli němu nedožiju... ale na co bych to srce měl kdybych ho nepoužíval!

mam, z mého pohledu, ultrazajímavý zajímavý téma k vypsání se z.
vlastně několik.
ale nevim kdy se k tomu dostanu.

snad brzo, než bude zase všechno jinak :-D

je mi nejzlejc jak mi kdy bylo.

původně sem o tom něchtěl psát... aby to někdo kdo by to mohl číst nevzal jako volání o pomoc nebo mu nějak nepřišlo že je třeba s tou informací něco dělat.

neni to volání o pomoc.. .. jen je to potřeba zaznamenat. je to milník.

neni mi jak pomoci. v tudle chvíli se to prostě musí zahojit. nedá se nic dělat. kdyby bylo pomoci, pomohl sem si, nebo si o pomoc řekl. byl sem tam a támhle, dělal tamto a tamto a nic nepomohlo.

nesmim se tomu dál vyhejbat. je třeba se zahojit a naučit se s tim žít.

...

vlastně je mi pomoci... jeden člověk by měl tu moc. ale na toho se nelze spolehnout... bylo by to skoro jako chtít po rybě aby se učila chodit.

chtěl bych naučit rybu chodit, dokázal bych to. dokážu téměř cokoli (krom budnutí si nože do nohy... to prostě nedovedu)... ale musela by mi pomoct. nedokážu rybu učit chodit, natož ji to naučit, aniž by sama chtěla.

jenže rybě se do jezírka vychcal pánbu a ta je teď přesvědčená že spolkla všechno moudro světa. a o chůzi nemá zájem protože doplavat se stejně dá mnohem dál. 

což je samořejmě pravda, na zemi ji mnohem víc prostoru k plutí než k chůzi. 

ale milá ryba je v jezírku co by snadno šlo zaměnit s kaluží. 

to že se někdo narodí ve vodě a od narození umí plavat, neznamená že může plavat. a funguje to i obráceně. vlastně to neni že by jedno bylo lepší než druhý. jedno bez druhýho je prostě nedostatčující, pokud člověk něco hledá a nebo někam směřuje, nebo se prostě jenom má někam dostat.

občas je třeba nechat se nést proudem, občas se životem jentak proplouvá a občas je potřeba zvednou vlastníma silama celou svojí váhu (něco jako přenést se přes sebe) a kousek se poponýst, než lze zase plavat. 

sou tací co většinu života plavou a chodí zřídka a jsou chodci co se občas nechají vodou svézt. nedá se ale někam směřovat a dělat pořád to samé.

to se snadno stane že ryba začne plavat proti proudu a život stráví hroznou dřinou na jednom místě, aniž by cokoli kdy viděla. nebo prostě leží na dně svýho ledovýho jezírka, hrdá a umanutá, plete si moudrost z knih s moudrostí životní a obráceně, zatím co na ni postupně všichni zapomínají.

ale ryby sou ryby a nebyly naštěstí nadány láskou. jinak by se musely zákonitě zbláznit.

_______________

kdysi mi, můj tehdejší mistr řekl, že se neumím vzdávat.

nerozuměl sem a přišlo mi to jako hloupost.

několikrát už sem se k tomu vrátil, párkrát sem měl pocit že to teda nakonec asi dává smysl, než sem skončil u toho, že jediný na čem záleží je kolik má člověk síly a vůle. a že když jí člověk má dost, tak nakonec ani neni potřeba se vzdát. třeba vás prostě někdo zastřelí, to je přece snažší než se vzdát. a nebo prostě časem přestane bejt o co bojovat když člověk bojuje příliš dlouho bezvýsledně.

a dneska sem v situaci... kdy je třeba se vzdát. přímo toužím po tom se vzdát. ale nějak se mi to nedaří. nikdy sem se to nenaučil, neměl sem jak, nechtěl sem.

a teď musím opustit něco kvůli čemu sem dokázal tolik věcí, přemohl tolik nepřátel a dokonce opustil staré druhy ve zbrani... rozum a zvíře, protože už nemohli dál.

a co musim vzdát, je fantazie o rybě a o tom jak se chtěla naučit chodit.

tak jako se nedovedu bodnou do nohy, vím že ryba nedovede milovat.

a to je něco bez čeho to někdy prostě nejde.

Jenže! namítal by jeden, že pro lásku bych se do nohy klidně bodnul. 

druhej zase kaboní, že ryby se přece daj nějakou vzdálenost nosit!

Bodni se do nohy! to je cesta k poznání! 

jakmile se vzdáš jednou, už nikdy se nepřestaneš vzdávat!

až se vzdáš, tak to teprv začne pořádně bolet! 

a jako každý smrtelník žijící s vírou že i nemožné je možné a přesvědčením že jenom nemožné je nemožné a vzhledem k nejistotě o tom co je nemožné, se nemožné nestává možným, ale ani možné se nestává nemožným. a tak proč by mělo cokoli být nemožné? třeba nic není možné a jakákoli představa o jakékoli moci nad čímkoli je nemoc z lásky. kterou člověk chytne krátce po narození a nemusí se z ní nikdy vyléčit.

ehm ehm... a jako každý takovýto smrtelník, zákonitě musím trpět.

čož beru. trpění mě nikdy neodrazovalo od života. a to že teď trpim hůř než kdy dřív, neznamená že to neni nejhorší co kdy bude.

musim teď vzdát svojí víru v mluvící ryby. musim se totiž začít hojit a to mi tadle víra nepovoluje.

_______________

nesouhlasím s realitou a proto nemůžu přestat brečet. to sem nedělal ani jako malej.

vody sou plný ryb... to mě má utěšit.

nejenom že sem ztratil tu rybu, já se ještě budu muset zbavit víry, která se vztahuje i na plno dalšich věcí.

nechci totiž strávit zbytek života plaváním na místě, proti proudu.

mam pocit že zabíjim kus sám sebe, kus kterej je krásnej, ale do tohodle světa prostě nepatří. a ten kus je tim neskutečně ukřiděnej a nehodlá mi to usnadnit.

šak já se časem vzdam. musim přeci. todle nejde dlouho vydržet. neni čeho se bát. jenom já se teda bojim.. ale to je uplně přirozený. prostě se pust. držíš se zbytečně. věř mu, on se jenom málo kdy plete.

........... shi i  i   i t! ... shit.

!

____________________________________________

pokud si v budoucnost devedu vybavit jak se toudle dobou cejtim, tak si docela snadno odpustim tendle příspěvek. a vás, mí případní čtenáři, žádám o tom samé.

v reakci na poslední příspěvek... ten předposlední myslim.
myslim že to byl ten predposlední.
ten o redefinici základních hodnot a principu.

trvá to dlouho. trvá to nesnesitelně dlouho. potřebuju závěr. potřebuju hodit se do klidu abych mohl pokračovat ve svém obecném snění a budování vědomí.
nebo je to jinak. a vlastně už je hotovo. restart proběhl a nová rutina byla nastolena a osvojena. však opět prostší dalších dogmat mého dětství a dospívání, mate svojí vágností a vyžaduje neustálou pozornost, pružné reakce v rámci požadavku na co nejotevřenější vnímání.

standartní postup mého myšlení pokud postaveno před problém. (vyvozuji z jeho pozorování při počítačových hrách, při práci v práci a mimo práci, při socializaci, v rámci nitrozpytu, během fyzické konfrontace, počínaje bojem až tam na druhou stranu.)
nenápadné pozorování, tvorba struktur a mapy slepé, sbírání struktur a mapy skutečné pomocí neohrožujících experimentů. konfrontace map se záměrem vyvodit podpůrný system jež bude aplikovatelný s co nejmenšími nároky na údržbu. aplikace podpůrného systemu. podrobné zkoumíní problemu (situace, osoby, skupiny osob, hry, potažmo náhle vypálené otázky) zpracovní zdrojů a variant, jejich konfrontace pro vytvoření co nejúčinější taktiky. a pak už jenom útok.
záleží na tom jestli útok neohrožující, a nebo celým tělem a duchem. prostě podle toho o jak velký problém se jedná.... jako že, když není zbytí, nemám problém v pokročilé fázi vydat a potažmo obětovat vše nač dosáhnu. pokud ve vybranou taktiku skutečně věřím.. a víra je jinými slovy nedostatečná znalost dostatečně oduševnělé alternativy.

proč že to sepisuju? bo sem pil a taky protože můj stávající restart se zasekl (řeklbych... vlastně tápu a snažím se tu o jakousi rekonstrukci možného postupu mého myšlení ve stávající situaci na základě mé znalosti jeho minulosti)
mám pocit že nejspíš již nebudu schopen vytvořit podpůrný system s minimální údržbou, myslím že nikdy nebudu schopenu přesně roztřídit a vyhodnotit okolní zdroje a nejspíš hned tak nějaká taktika nenabyde absolutní důvěry (tedy důvěry).

vlastně to vypadá že mi do kolébky přes okraj přepadlo cosi zaprášeného a cizího. něco, nač je můj rozum znalý pouze kolébky neschopen reagovat a má strach. něco co mi dává pocit že sem členem vesmíru. součástí něčeho zaprášeného a tragicky romantického na pohled skrze život. čehosi, přes neskutečný věk, plného stíných míst a neutržených lavin.

rozum se brání. ukazuje mi ty nejhorší možné věci co jen dovede vyprodukovat, abych mě odradil od věnování se té novotě a zlákal mě zpátky ke hře na hrdiny. a že je to můj rozum, a že o mě dost ví, sou to věci co dovedou zabolet neskutečnym způsobem.
ale od čeho jsou staří přátelé, než aby si navzájem dovedli odpustit slabost a přes ústupky ve vlastním pohodlí, jeden druhému pomohli znovu objevit světlo a dosáhnout ztraceného potenciálu.

žárlí. a mstí se a podkopává kdy může.
jindy by s tím co nasadil dávno vyhrál. ale myslím že se jedná o něco co prostě nezastaví tím že bude sám sebou... ať je to kdo je to.
"your effrot to stay who you are, is what limits you" (ghost in the shell)

__________________

tedy, v rámci předpředešlého příspěvku (nebo kterého)
nebyl by to restart kdybych ho čekal a nebyl by skutečný pokud bych na něj stačil tak jak jsem.

dále bych chtěl nabídnout svému rozumu příměří. nabízel bych, že dospěl čas a musíme jít každý svou cestou. ale to dost dobře nejde.
co by však bylo namístě, je vzájemná tolerance a o něco dospělejší chování na obou stranách. není třeba žárlit přecejenom si jedinej rozum co kdy budu mít a do určité míry tě stále obdivuji.

ty jsi ten z nás, jež dovede věřit a nevěřt. a nemůžeš čekat od ničeho aby dělalo něco. jako třeba věřilo. prostě se spolehni na vybraný směr. a pokud se ukáže špatným. bude pro tebe o to větší šlamastika z který mě vyhrabat. (a kdyby to tak nebylo, vždycky pro tebe bude uplatnění! "buď dobrej. nevzpírej se realitě" to je něco co si řekl ty... tak podle toho prosím jednej.) tak jak to máš rád.

__________________

reasoning beyond reason. can it be done reasonably?
it might seem, that wit and love are holding the finish line... or is it a start? another one?

clash will be where force won't follow me, as it usually is. at least i wish...i guess