byl sem nemocnej. ještě furt asi trochu sem, beru antibiotika a sem několik dní durch zapocenej jako pižamo co nosim. moje vlasy vypadaj zase drsně. sou nezvladatelný... tim ne uplně sexy způsobem... jedinej čas, kdy vypadaj dobře je, když sou několik dní nemytý. vypadaj jako bretovo (pitovo samozřejmě).
ale proč říkám že sem byl nemocnej. teď sem si vzal poslední pilulku antibiotik a zbytek krabičky, něco pod půlku, ukládám stranou.
Kašlu na to! nejzbytečnějších pár dní, v poslední době. už bych ty další tři nesnesl. zejtra du do práce, pokud ráno nebudu nachcípnutí.
jestli sem přestal bejt línej nebo co, nevim. ale todle nicnedělání mě štve. opět, abych okamžitě neudělal populárí závěr, že už nejsem línej, pátral sem po čemkoli dalším co by mě mohlo rušit z nicnedělání. a nebylo to daleko! mam těžkou hlavu, strašně... na to práce pomáhá. nikdy mi to takle ale nefungovalo. takže závěry se nabízí dva: už nejsem línej a nebo, mam těžkou hlavu jak sem nikdy neměl dřív.

takže nazačátek zamítněme variantu že už nejsem lenoch... to je naprostá ptákovina.
teorii s neobvykle těžkou hlavou podporuje i samotný fakt že sem marodil. nebyl sem nemocnej strašně dlouho! nějaký nachlazení nepočítam, nic co by mě položilo do postele se nekonalo snad skoro sedm let.
a fyzicky sem na tom lépe a lépe, dokonce se mi nedavno podařilo výrazně omezit kouření (ještě se mi nechce říkat že sem přestal, protože nechci přestat).
původ musel být psychycký... ne jako že mam angínu z mozku, ale že mi tělo zmatkem z chemickejch zpráv z mozku povolilo obranu. nebo tak nějak, prostě duch a tělo blízce souvisí.
už sem byl smutnější. už sem byl naštvanější, už sem byl zmatenější a taky už sem byl pod větším stresem. ale nikdy se to všechno dohromady netáhlo tak dlouho. a jedinej ten stres tam plyne ze zaměstnání, kde toho na mě teď hodně leží, a vůbec mi nepomáhá že sem byl doma a měl bych ještě bejt.

a to ten stres a pracovní zahlcení bylo příjemný odreágování od toho zbytku, co se na mě lepí v osobnim životě. říkam, byl už sem zmatenější, ale dycky to mělo nějaký rozuzlení, dycky sem se z toho dostal, ale teď nevim kudy kam. nevim kde mi hlava stojí. sice rozumim skoro všemu ale nevim co z čeho je teda jak a nevim jak to určit. je to stejný jako když sem v úterý šel do práce s tou angýnou. měl sem horečku a byl sem mrtvej že mě bolely klouby jak bábu, hlava mi třeštěla. to by bylo jednoduchý přece! určit že sem asi nějakej nemocnej! ale nebylo, mam v hlavě takovej divnej blok zdá se, kritický myšlení se utrhlo ze řetězu a začíná si dělat co chce.
cestou do práce sem si myslel že mam kocovinu (měl sem den předtim asi šest piv... z toho už normálně kocovinu nemívam, a když, tak ne takovou). pak sem neustále rozhejbával klouby, protože sem si myslel že je mam ztuhlý a nevěděl sem jestli si sundat svetr a nebo si vzít ještě kabát a bolest hlavy sem se v poslední době nějak naučil ignorovat. myslel sem si že by to mohlo bejt že se tomu poddávam, protože sem v zrcadle na záchodě zachytil že mam nějakej strhnutej xicht.
když mi bylo nějakejch sedmnáct, tak sem si uvědomil že na tom něco je, když mi táta říkaval při různejch příležitostech ať se tomu nepoddávam. od tý doby sem byl mnohem zchopnější, spokojenější a zdravější.

možná je to tim, že už nemam před kym dělat chudinku, nebo prostě už nemam žaludek na to dělat chudinku, ale nejspíš mi ta věc s nepoddáváním se přerostla přes hlavu. dokud je to jenom o tom, že nepoznam že sem nemocnej a v horečkách sedim v práci a snažim se dělat ačkoli se mi točí hlava a mam zimnice... tak je to okey, nakonec sem vypad o hodinu dřív a šel za doktorem. to je ještě takový to chlapský chlapáctví, jak mě nic nepoloží a že se to rozchodí
ale v tu chvíli, kdy mi to kecá do toho co si myslim a co cejtim, už neni dobře.
asi by to nebylo tak hrozný, kdyby to nebylo v kombinaci s mým chronickým sledováním souvislostí a hledáním základních složek a občas marnou snahou porozumění systemům.
mam tam zmatek, v hlavě, ohledně několika málo věcí, ale nejsem schopnej určit na čem sou skutečně založený. mam varianty, řekl bych všehny. ale bojim se jakoukoli z nich vyloučit, kvůli následkům, který by mohla nést mylná volba.

takže mi nezbývá, než to brát tak, že si prostě strašně moc nechci a nebo se bojím si něco připustit, něco zásadního, bez čeho sem takle nesmyslně zapad. dokonce i vim co, ale zase sou tam ty dvě, nebo tři varianty.

vtipný je, že pokud bych na čas jednu variantu vyloučil a zkusil tu další, nemyslim že bych byl zchopnej se vrátit do stavu kdy bych ještě měl na výběr. ani ve vlastní hlavě. omyl neomyl.

budu muset prostě zavést nějakej maintnance status operačního systemu a začít na rozklíčování pracovat odzadu, nebo odkud. je třeba změnit prostředí... ne nijak drasticky, jen změnit výchozí situaci, třeba se mi rozsvítí tak.

:-) a taky vždy lze doufat ve vnější vliv, co mi udělá jasnějc, nebo tak něco. ale mam pocit že v tudle chvíli něco takovýho taky nelze očekávat.

mam pocit, že už sem tady na blog někdy psal, nebo víckrát, že se mi podařilo přechytračit sama sebe... tak tentokrát opět, ale tentokrát vyhrál ten druhej!

_______________

strašně nudnej mi ten příspěvek příde... ale to bude tom že sem jednou za čas nepil než sem ho psal a nebo přitom. antibiotika se nepočítaj.
ale je to šestej den co sem bez piva
a budou to ještě tak další tři nebo čtyři co bez něj budu. strašlivý, si to takle připustit. mam vlhký oči.

nezbytnou provozní složkou živého organismu, tou co zajišťuje naplňování základních životních funkcích, těch co vyžadují investice fyzické energie je software. software adaptovaný na fyzickou formu tvora, tedy program zajišťující zodpovědných funkcí, zodpovědných k životu samotnému. životu jako skupenství/ posedlosti/ fyzikálnímu zákonu/ lokálnímu sjednocení směrů průběhu energie/ nemoci materiálu z ozáření/ prostředku k formulaci a posuzování metafor .... prostěživotu jakkoli ho vnímáte.

kdybych pokračoval v duchu varianty o metaforách, tak!
tygr má velkou výbušnou energii, rychlost a rozumpřesahující lovecký instinkt. potřebuje efektivně lovit a bespečně spát. za cenu potřeby spousty spánku a proteinů. ale zodpovědnosti je dostáto a tygr ve své formě žije.
roj včel má oraganizovanost, jasnou hierarchii, fanatickou obětavost a rychle doplnitelné počty. potřebuje získávat suroviny a bránit se. za cenu spousty mrtvých a ztracených a osudu ponechaných včel. roj pokračuje dál.
člověk má vysokou inteligenci, je přizpůsobivý a učenlivý. potřebuje chápat prostředí a být schopen předpovídat jeho vývoj v různých situacích, proto potřebuje rozumět souvislostem, (čím více souvislostem rozumí, tím méně je potřebuje chápat), musí vstřebávat a vyhodnocovat informace.

počítáč přijímá informace pomocí hardware... tedy USB, a ti všichni romové (cd a pod). ale aby je vstřebal či vyhodnotil, potřebuje lidsou pomoc (ne že by k HW nepotřeboval) ... člověk však krom mechaniky(HW) má ještě komlikovanej chemware (kdybych to tak nazval) a tadle chemie v kombinaci se zkušenostmi (starými chemickými zápisy) způsobuje emocionální výstup z přijatých informací, tedy vyhodnucuje, vstřebává a ukládá informace. (pokud by se na CD vypalovalo ohněm tak do mozku se vyleptává emocemi. toliko metafora v metafoře).

takže máme druhové přednosti, máme nároky a potřeby vyvozené ze zodpovědnosti fyzické podobě. a co chybí je cena. samozřejmě člověk i spí a odumíraí mu buňky... ale všechno se vším souvisí a člověk nespí tolik jako kočka a neodumírá dorůstajíce v procentech jako včelí roj. a protože jsme stále v metaforickém paradigmatu, nechte mě prosím pokračovat!
cena, kterou lidská bytost se vší svou specifičností oproti zbytku živočišné říše, musí platit, je komplikovaná osobnost. vedlejším produktem všech těch zařazených a vyhodnocených informací, je obrovskej pěnovej klobouk v podobě snů, lásek, mindráků, názorů, přesvědčení, strachů a ostatních věcí, přes který člověk občas nestíhá žít.

neni to chyba jednotlivce, že přes vedlejší produkt svýho adapativního software málem nedovedeme žít. lidstvo se přemnožilo a než aby sme se snažily přežít ve světě, musíme se snažit přežít mezi lidmi, což je tak nepřirozené, že u spousty jedinců přeroste vedlejší produkt zajišťování přežití, v hlavní zdroj v hledání smyslu bytí a života všeobecně. a protože se dneska už člověk nemusí vůbec snažit aby žil. (naučej ho mluvit a jak funguje společnost a pak ho veme proud a donese někam kde zestárne a pak už to ze setrvačnost došoupe) system hapruje a bác, člověk je jediná živá bytost co to dotáhla až na sebevraždy.
a ačkoli, bych měl řešit jak přežít a z role muže, se starat o přežití i zbytku mých bližních, řeším jaký to má smysl že žiji a jestli to nejde líp.

asi určitě. asi určitě, ale chce se to odprostit od zbytečností, jako je čest, morální zásady, svědomí... a tak. to bych pak asi nebyl já, protože můj pěnovej klobouk od leptání mozku vznikal u pohádek a příběhů, ve snech z nich vycházejících.
ale proč na tom lpět, že? "Já" je vedlejší produkt lidského života a občas vyměnit filtr neni nic špatnýho. vyždyť tak strašně snadno dovedu být někdo úplně jiný!
sebevražda je vlastně chyba, vylučuje život. duševní sebevražda je to kam se člověk má dopracovat před zbytkem tvorstva. vždyť už se jich tolik snažilo... nějakýto zavírání se do klášterů, vyznávání liberálních přístupů k životu a různý ty čakromachry. blbost! produkty pěny!

teď by mi do toho zapadalo prohánění lidí (další superteorie, který vzešla z kocovinových žvástů)... ale o té jindy.

ale abych se před tím čtvrtým pivem dostal k nějakému závěru. vaše osobnost, vaše Já, je to co vám brání ve štěstí. vaše pěna a pěna lidí ve vašem okolí, dělá z vody koupel a sociální život a postavení mění v život samotný.

takže pokud se tendle blog doposavaď věnoval mému duševnímu vývoji. je na čase duševní dávení. a ano! to je taky vývoj! a nepřehánějte to s těma metaforama tolik, dávení ducha neohrožuje život samotný! a pokud se vám výsledkem zdá být obézní hulvát, tak mě asi považujete za idiota... čož je vaše pěna.