krev chutná nejlépe když ji znáš, znáš ji od kořenů, čím více se ti podaří ji poznat, čím hlouběji, tím je výživnější.
může se taky stát že je tím nechutnější ale to na výživnosti neubírá, možná tak i nabývá.
dokud nenarazíš na nečistotu, na něco špatného, nemyslím hned incest, prostě vadu.
může to snadno přebrat všechnu pozornost a je po erekci.


Poznat zdali jde skutečně o "onen"(lidskou bytost tvořící) nedostatek ve vzorci a vodítko k vyřešnení neznámé, nebo jde o chybu ve vlastní logice založenou na nedostatku poznání a informací...
Vždy jde o hledání neznáma a to je strhující. nejvíce v ty chvíle kdy je tolik na dosah. pumpuje to adrenalin, dostavuje se chvění a touha, je to jako boj na smrt. často nemusíš vůbec poznat že si prohrál. Při soustředění na vítězství člověk ztrácí přehled o zbytku světa, o sobě.

věci do sebe zapadají ať se to vysvětluje jak chce, jestli zasahem božím, osudem dávno napsaným nebo logikou dění. sám je ten jež tvoří vyjímku potvrzující pravidlo.
příběhy se spojují.
spousta začátků a konců.
a jako je třeba začít aby se mohlo zkončit, je občas třeba skončit aby se dalo začít. o tom se těžko rozhoduje, o tom rozhoduje krev.

říkat věcem špatnými jmény lze z nedostatku času, rezignací a nebo strachy. je dobré si to aspoň uvědomovat, lze tomu pak říkat dosazování za neznámou.


mam v plánu bejt víc než sem, žádnej strach. v duši však neexistuje universální platidlo a bude třeba za něco měnit.
(těžký období, za to mluví už jen to že píšu. potřeba stvořit něco vznešeného za co se schovávat, hned tak mi něco není dost dobrý.)