zaplatilo se pár chlápkům z JZD aby to udělali.

kácely se stromy. byl sem u toho když umíraly. měly tak dvakrát tolik co já...
rozhodně sem je vídal z postele/týlky už hodně dávno, rostly se mnou.

břízy sou plevel v podstatě.

zaujal mě ten moment kdy se vyřízl první klín z jejího kmenu.
nenávratně smrtelný akt následovaný časem než byla vyosena ze svého místa a následně zpracována.

moment kdy není cesty zpět a přitom ještě vše vypadá jako dřív.

stromy padaj, já si málem "ukurvil" malíček, ten levej, ten nejdůležitější, kde mam všechnu sílu.
mám hroznou sílu, když to srovnám s tím jakou sem měl když sem založil tendle blog :-D
asi bych byl rál vědět tohle tehdy.
_____

dále:
úvaha byla na téma porozumění ve vztahu.
mluvit stejnou řečí jako partner je průšvih.
hrozí pak že se pochopíte a nebo, a co je nejhorší: pochopíte že jste nepochopeni.
to neni samozřejmně stížnost, stížnosti já neventiluji takto... spíš jde o smělou ideu co sem si dneska tak jako připustil v metru.

porozumění zavání ochotou, ochata zavání schopností, schopnost zavání nezbytností, a to už přece nejde slučovat s romantikou.
kdybych tak nepil, možná bych to i dovedl formulovat lépe.

čím méňě věcem rozumíš, tím obecněji dokážeš snít. A "obecné snění" je definice sociálního života jendotlivce.
od teď, protože sem to řekl, definoval, hawgh!!

teď spaní!

veselá osobnost, ó jaký to dar. přál bych si takový mít. Bzink! a je to, nepomatuju se kdy se to stalo ale jsem veselá bytost, už nějakou dobu.
točí se mi kolečko o něco rychlejc, než když sem bejval akward teenager. nebo se točí stejně ale vím lépe na co se soustředit a vím víc o tom co bych chtěl být, potažmo kým jsem.
(wow, nejsem teenager, sem si všiml po pěti letech)

jen se těď při tom jaru musim cejtit jako hroznej čurák. bejt jen o něco hlopější, tak se aspoň u toho kdy se chovam jako čurák nepřistihnu. to sou fakt hrozný, některý momenty kdy musím být přímým svědkem toho co říkám a jak se chovám. :-) ale plno lidí si tudle polohu nikdy nevyzkouší, a často po ní touží.
asi je lepší si to zkusit než strádat touhou bejt tam. asi.

nějak sem vyrost, se to stalo, to co se chtěl od prvního školního dne. a bude to horší.
dokonce se mi na některých frontách daří vytvářet mlhu chytrosti mlčením a zdržováním se vyžadovaných komentářů. nikdy bych neřekl že mě někde budou považovat za rozvážnýho, neukecanýho kluka. a co víc, vydrží jim to.
ale teď nepíšu v nějaký rozmařilý náladě, je mi skoro až ouzko jak si to teď všechno nazkoušku připouštím. protože pokud jsem skutečně dospěl tak teď teprve všechno bude trvat dlouho ve smyslu časovém a krátko ve smyslu snovém.

ale zase sou možnosti, skutečný. nedokážu si představit že bych byl celej život projektant potažmo architekt.
pořád mi ještě ulpívá ta představa že budu sledovat, oběvovat, porozumívat a nakonec třeba skutečně tvořit. a je možný že s trochou potravy se vrátí a budu zase důležitej.

a taky to bude možná všechno tím že pracuju v kolektivu lidí nad čtyřicet a nejblíž mi je tam jeden kluk co má za třicítkou ale aniž by byl usedlý nexesitoval by, nebo tak alespoň působí.
ale dobrej kolektiv :-). sem tam "mladej" a jsem mladej:-D je třeba na to nezapomínat.
měl bych si semtam dopustit něco pitomýho když si tolik dopřávám oné libidární demence, nebo mi ještě naroste koberec na hrudi!

dobrou noc

im sorry for the last one.
omluvou je mi osm piv a:

byl sem označen za spiritualistu ve slova smyslu opačném materialismu.
souhlasim že nejsem materialista ale rozhodně nejsem spiritualista!

byl sem označen za liberální socku.... stále ještě v přátelském rozhovoru.
okey to na mě sedí víc než opak těch slov... ta socka skrze cigára občas, jinak ne!

zadalší. když člověk dost přemejšlí o tom o čem !kostka!, dojde k tomu že lidi sou stádo ovcí, a lidstvo složený z výraznejch blbů a bezbraností rezignovanejch chytřejších jedinců je v důsledku hloupé jako jeho nejhloupější jedinec (neberme v úvahu poruchy).
jenže pak přišlo sociální inženýrství a to hejno se naučilo pod dohledem a vedením malé sorty žít v jakési civilizaci. asi je to lepší co se týče životních poměrů průměrného jedince... určitě pokud hodnotíme skrze hodnoty které vyznáváme... byli sme naučeni vyznávat (inženýrství neni planý slovo) a ta malá sorta z toho profituje též a vpodstatě je to lepší než co bylo... jen to teď už dost prohnívá.
A tak si jeden říká že, by možná dovedl designovat relativně lepší system hodnot a sociální struktury a její osobnosti. a vymýšlí už to dlouho a je ohledně výsledků vcelku sebevědomý, a pak sní o nemožném ale !sen! přísunu prostředků a příležitosti a napadá ho i jak by za určitých okolností dovedl zavést system do praxe.

Jenže pak se sejde s kamarádem se kterým víme že máme dost rozdílný pohled na svět ale vzájemně si sebe dokážeme vážit. a k tomu je ten člověk rozumnej ne-li chytrej až téměř velmi :-D.
a najednou jsem přehlušen něčím co sem dřív považoval za ignoranci a dnes bych tomu říkal "vůle dokončovat, dosahovat a uzavírat pro Víc".
argumentů mám přehršle ale jediný není protějšku pochopitelný protože on je z jiné palnety země. řekl bych že té umělé. ale to pak znamená že já sem odpadl a jsem defektní


zbytek příště, letim na trenink

once again I was walking among you, scum.

nothink special.

im one of you, i Feal without without precedent.
A lot. Im sorry i hate you so much.

I dont think i could love my self so much otherwise.

Exceptions? yes. not counscius thought.

I wish you where... come out, come out, wherever you are!

Love. I dont know you.
So important part of thodays life, and i have never met you face to face. Em i unimportant?
... to who?

and drunk,... im drunk. and sad. still sexy, thought sad... the worst kind of sexy!!! :-D

where is my mind?!?!

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=qrdpliMfoAM&noredirect=1#!

zázrak (ve slova smyslu magie, ne když vám neujede autobus ačkoli by měl... jedině kdyby to bylo způsobeno nevysvětlitelnou diletací času :-D NbTň (*nebo tak něco :-D)) je:

-něco co se nemůže stát.
to by to pak nebyl zázrak žejo když vám neujede autobus protože si na něj zasedl semafor tak je to pro vás stejně příjemné jako by vám neujel autobus protože se pan řidič ten den zamiloval a během jízdy musel na chvilku zastavit když své vyvolené do telefonu předstíral že pracuje v bance.... ne špatnej příklad... takle: autobus projel kouzelnejma dveřma a ty ho na dvě minuty vymezily z času.
To se Nemůže stát

-a něco co se přece nemohlo stát.
stalo se ale ještě se neví jak to. jako že někdo neinformovaný dedukce neznalý potažmo líný, bez fantazie (tedy tím špatným druhem fantazie která blbost strojí do krásných šatů dětské mysli, jež ve skutečnosti tolik nevoní... !! dětská mysl je zlá! o tom už sem tu jistě kdysi psal) udělal závěr aniž by ho napadlo že řidič dneska vypadá jako na obláčku a na vsi se o něm traduje že je pokritec.... to je pak jasný, musel někde předstírat že je superstár a musí teď každou chvíli zatavit aby mohl napsat novej tweet svejm fandům.


dalo by se pak říct že zázraky se dějí tam kde je nedostatek poznání ale vlastně se dějí tam kde k poznání není vůle.
Poznání poznání a k jeho doznání. štěk štěk přemet

nevůle k poznání je velmi podobná neschopnosti poznání a proto se stane, že člověk zamění hlupáka s debilem.

pak sou situace kdy jeden stojí před zrcadlem, dělá ksichty a když mu dojdou ksichty, jeden mu nedovolí odejít dřív než se označí debilem aniž by uhýbal svému pohledu a jeden to odmítá říci, ví že by mu to zůstalo na triku a tak po nějakém tom dalším boji uniká z úst "ach jo" a "debil" už říkám ledničce.
proklatý jaro, kdyby aspoň bylo, s rozhalenkou na košili se o tolik líp rebeluje. koupim si vestu a budu se hádat se psy za plotem!

P.s. k poslednímu příspěvku: že by snaha o redukci smýšlení o sobě samém a snížení očekávání které mám ohledně rozhodnutí které musím/budu muset v blízké době udělat?

nezdařilo se a nebo se to ještě nedostavilo, ale asi si o sobě myslím fakt moc (a jedeme dál ve smyslu zamýšlené redukce! :-D)

ale skutečně sem vyřešil problém s nenalézáním své podstaty, osoby vycházející z osobnosti kterou se neustále tak egocentricky zabývám. Asi bych neměl vychovávat děti když mám takovýdle výsledky s pokusy o výchovu sebe sama :-D. strach strach strach ze ztráty tak douho kýžené a dobývané sebeúcty.

podařilo se mi zachytit život a svojí úlohu v něm.
začlo to ztrátou postřehu o svojí existenci skrze zpochybňováním jednotlivých vlastních hodnot až po ty základní osobnostní a dál skrze ty základní a jediné v duchu způsobu fyzické existence která je jediná smyslově zachytitená a dovolím si říct, že tím jediná reálná. s tím že jakákoli duchovní mimofyzická existence jednotlivce či druhu je pouze pomocným nástrojem pro vlastní retrospektivu a vzávěru se skládá pouze z paměťových pomůcek k rozeznávání ne zcela pochopených, či skrze praxí, neosvojených "lekcí" inteligentního (a jiného, nám(mě?) již téměř cizího) života.

když tedy přeskočím několik odstavců které ještě mají svůj čas na zrání, můžu říci: že jsem fyzicky omezená buňka s časovou pamětí která se prožíváním (v onom čase) mění a zraje, potažmo odumírá a stává se výchozí sutuací a prostředkem základní náplně(struktury .. neuznávám objímající hranice "něčeho víc" když jde o život) pro vznikající buňky (v různých množstvích) skrze moje "duševní" pochody, emoce a pocity sdílené se svým druhovým okolím se stávám nositelem druhové paměti. esencí života "stvoření" kterého bych zval lidstvem(myšlenka je samozřejmě aplikovatelná na celou živočišnou říši, potažmo planetu jako uzavřené uskupení ovládané životem některých jeho částí, a stejně tak je to aplikovatelné v nižší míře na sektu či sokolské hnutí a pod.

Nakonec takto docházím k tomu, že svoboda rozhodování nad tím z čeho se sklám co mě tvoří a co utvářim (tedy můj život) , nelze. Jdu-li ale dále, zjišťuji že život musí mít příčinu a přísun energie, tudíž se stává zodpovědným svému fyzickému stavu. A svoboda v tu chvíli znamená smrt, ne však rozhodnutí se pro ni/či proti... tedy jedině smrt, jak ta po životě, tak ta před ním je svobodná. což tedy není ta smrt jak ji vnímáme ale spíš neexistence paměti a ztráta/nenabytí smyslu.
nejsem si jistý jakoukoli známou definicí života ale veřím, že život musí mít průběh.

pokud tedy za výše daných pravidel mám rozeznat to čím skutečně jsem, když ne to co dělám, jsem ta část paměti (možná, né jen svojí pokud uznám i vyšší druhovou příslušnost) která spočívá v emočních reakcích a jejich memorování, na zkušenosti které se mi dostávají skrze prožívání (i film třeba...)
/např.: jako malej sem spadl na bruslích na hlavu a emocí která způsobila hlubší zapsání do paměti(stále si to dovedu vybavit než jiné i snad větší události) byl strach a panika poté. Nyní se tato zkušenost stává součástí toho čím jsem a také mám v emoční hladině možnost s tím pracovat, vyrovnat se s tím, zbavit se strachu, přetvořit jej, nebo se jím nechat dále tvořit... s vlastním pádem na led už nic neudělám. Byl to incident pevně ukotvený v čase definovaném mým prožíváním (fiziologickým omezením mé formy), stejně tak jako leknutí které už nevemu zpět./
Byl jsem naučen po svém zrození, bytostmi které nepovažuji za bezchybné a vždy pravdivé (a ještě že tak :-D) jak vnímat dění kolem sebe, potažmo mi byly vnuknut zásady vnímání a počínání tím co se děje ve "mě". Nemohu tedy ani ty emoce, zaznamenávající bezvýznamné až ty nejzávažnější události v mém životě a také je podle toho třídící, brát jako absolutně mé vlastní, mnou vytvořené....
Ale o tom je ten život o kterém tady píšu. Dycky je to něco za něco, volby u kterých si sám nemohu "svobodně" vybírat a nebývá většinou dobrá volba. ale pak je tady plno těch dalších voleb o něčem a něčem jiném kde, připustím-li že jsem živý, tedy !mám příčinu a následek! a že naplnění mých pudů a potřeb je zdrojem mého života a že například mými činy někdo zemře, neznamená že nikdy nežil (neplánuji zabít, jen sem skrze fatalitu chtěl zabránit zcestným výkladům lidí žijících v lásce k přírodě která tu byla a my ne, či těm co považují smrt za strašlivou věc co je skoro za trest, nebo těch co si pokrytecky netroufají v teple domova upřednostnit svůj život před životem druhých(pak sou tu i ti co považují svůj život za každopádně důležitější než ten můj... ne, to neni pravda, dokud dejcham tak ne :-D))

život je tedy paměť a osobnost jednotlivce je cosi co spojuje emocionální výstupy ze zkušeností, dovoluje jim se prolínat a utvářet "nové" .. lépe: konstruktivní idee. a je tam kde se nachází fantazie.
(lidi co opakujou furt ty samý vtipy o sobě který jim někdo řekl a tím se snaží najít si svoje místo považuji za mrtvé maso.... čistě backup disck... po přežití apokalipsy, by narozdíl od genetickejch mutantů bez výchovy s omezenou inteligencí, věděli jak se chodí po schodech a na nějaký informativní úrovni mluví... to by se asi hodilo ty nový lidi naučit, aby nemuseli začínat od píky)

A jednotlivej jako součást lidsva je jeho pamětí - čerstvá buňka která skrze pudy, potřeby a poznatky svých předchůdců jako součástí výchovy, vnímá potřeby, neduhy a ....výdobytky* jeho současné společnosti, utváří vlastní časo-prostorově unikátní pohled a hodnoty keré pak předává dál kde je s nimi nakládáno tak jako bylo nakládáno s "duší" jeho předchůdců. pak je vyčerpána, umírá.
(takže je třeba se snažit umírat na fyziologickou sešlost nežli na důševní... )


aned jak napsat něco jednoduchého složitě, vrazit do toho nějaký klišé a emocionální výlevy.
ne ne, nejsem se sebou teď nějak extra spokojenej, ale rozhodně víc než když sem nevěděl jak že to kde existuju jestli vůbec.... blbej tejden to byl... ne že bych teď věděl o něco víc jak si dát život do pořádku :-D... ale asi už mám z čeho dál vycházet ve jménu svojí psychologie.