v práci se razí ouvrkil projekt. další byt v londýně. a jak mi to posledně přišlo organizačně ztřeštěný, zběsile riskantní a hlavolamně náročný. tak to v porovnání s timhle bylo naprosto o ničem. opravdu doufám že o tomto projektu jednou nebudu muset říct to samé. nevim co bych musel bejt za člověka.
už sem skrz fázi, kdy sem sí říkal že jako dost.. že to dodělam a seknu s toudle prací, že už se do stejný situace nikdy nechci dostat. už jenom prostě každý ráno čekam to nejhorší a když to opravdu příde, jako vlastně pořád, tak se to snažim dát do pořádku, tak abych večer mohl usnout a probudit se do dalšího rána.
ne, tak zlý to neni. už. za týden letím na místo na poslední fázi montáže, před kolaudací, která se prostě musí stát... ne že by bylo reálně možné aby se stala takle brzo... ale hej, když musí, tak se stane. ... prostě tam budu dokud se to nestane.
mezitím se učím text na divadlo. což mi oživilo slast mých školních let. připomělo mi to jak sem naprosto nezchopnej se naučit něco co se musim naučit. zejra je poslední zkouška a já sem se během dnešního pokusu se to konečně naučit, málem zapomněl všechno ostatní.
mám fantastickou oporu v Soně, která to skrze mě všechno odnáší sama. ale drží mě nad vodou... tou vodou, do které když se potápím, můj mozek plodí ty nejzběsilejší koncepty a teorie o smyslu života a propadá se hladinami šílenství do nejroztodivnějších světů duševního spletence a psychopatologických úsilí o nápravu světadění z druhé strany, nápravou mého vnímání a chápání.
(to by bylo tradičně pár zbytečně složitých slov)
čož je moc dobře, každá špetka příčetnosti se bude jednou hodit.
začal sem běhat... čož se stalo tak že sem si koupil boty na běhání... poučen z minulosti, vědom si že od bot se ve mě odvíjí spousta věcí, sem se nebál, že je koupím dřív než začnu a pak se na ně stejně bude jen prášit.
to je vše. až bude londýn hotov, bude se mnou zase řeč. přestanu bejt krutej a náročnej na discilínu a začnu se zase jen šklebit při pohledu na cokoli, co sem třeba prostě jenom chvíli neviděl. to sem slíbil doma a vlastně i sobě.
tendle efišnt and koldhártyd teaz je ta z verzí které nemám zrovna v lásce.
třeba se mi pak bude i lépe psát sem.
