být on

oidipovský komplex po mym... jestli mluvim o tom o čem si myslim že mluvim


mám svůj pokoj a mám tu bordel, prach a hrbim se u počítače, sem často vzhůru dlouho do noci a pak sem nevyspalý .. pomalu to začíná vypadat že si na tom stavím svůj image.

hraji si s pistolkou, vykecávam se na blogu a zadělávám si na kruté trable se zády nošením notebooku na pravém rameni protože na levém to neumím.

mám nepořádek v hlavě až takový že mi některé věci sepnou třeba o den později než je běžná reakce a některé zase fungují až tak automaticky že je skoro ani nemůžu ovlivnit. nehýbu se, demoluji si kondici a fizičku u počítače na kterém se nachází valná většina mých poviností a velká část náplně mého volného času. rostou mi řídké fousky které si neholím protože ... to kruci nevim proč, ale prostě už by to chtělo.

nemám proč bych se sebou měl být spokojený, snad jen kuli tomu novýmu tričku co sem si pořídil, mám ho stejné s pradym.


a proč je to tak?


no, vykádám si to tak že mám malinký pokoj na všechno... nemám ložnici kde bych spal a oblékal se. nemám obývak kde bych trávil volný čas, a kde bych pracoval, nemám kuchyň s jídelnou ve které bych se najedl a nebyl přitom celou chodbu přes několik zdí od všeho, celého mého pokoje.

jo takový místnosti my doma máme... ale nejni to moje teritorium... vládne tam otec se soji ženou(mou matkou) když se tam zdržuju tak je velice reálné nebezpečí že mě někdo zaúkoluje... ne že bych se bál práce ale u nás doma to nikdy neni uplně jednoduchý..je tam otec, a ten velice dobře ví jak na lidi a matka která de na lydi jak na počítač... oškrábej brambory, to máš hned... tak jo už si meju ruce hotovo: nastrouhej mi jabka... a musíš je umejt a oškrábat, tak konečně hotovo: a ještě bys mohl umejt vanu a umyvadlo, počkej ještě, kdo naposled luxoval? jestli si myslí že se mi to tak dělá líp když nevim co mě ještě čeká? nevim ale sere mě to, mam nárok na svůj rozvrh.

a je toho víc proč se tam prostě nerad zdržuju. u mě je to aspoň trochu v klidu, v mim pokoji. otec a bratr se už naučily klepat.. matka to taky umí, ale nějak si myslí že to neni potřeba ale vůbec to nemyslí špatně.


pevně věřím že až si zařídím své teritorium budu mít větší pořádek. rozrh si budu stavět jen na sobě, čas si budu třídit sám, a tak... budu si moci vybudvat rituály díky kterým zoptimalizuji časové stráty například při raním vstávání při návratu domu, při čemkoli do čeho mi neustále někdo hází klacky. jak můžou chtít abych byl vyrovnanej a soustředěnej?!!

no a pokud ne, a stejně budu mít bordel jak pes, pokud budu furt roztěkanej jako sem, přiznávám a nestydím se za to, tak potom. tak to potom budu asi fakt stroskotanec. však pevně věřím v opak, a čemu takle věřím.. to je.. jednou.


a navíc mam ženu co ji mam rád. takže si stroskotanectví nemužu dovolit... teď sem prostě jenom student.(tečka.)

to sem skoušel co umí počítač a dávam

to sem jako že obrázek

aby tu bylo na co koukat

nesekal se a render mu trval 10 minut

mám ho také rád

ikdyž ne tolik jako tu ženu

a něco smysluplnýho?

všechno. dyk víte.


musim se tu vyzvracet, šel sem totiž prahou.
mám ji rád, je velká, krásná, plná a stará. a teď před vánoci svítí víc než jindy.
ale ona ta předvánočnost má pár odporných a prohnilých zákoutí k bežnýmu pražskýmu číslu navíc.
deně ráno vystupuji na olšanském náměstí, kde nedaleko studuji a tuhle ne dávno tam byl santa.. ten hnusnej, pupkatej, dobrosrdečnej, sprofanovanej, komerční, kreten co je nastavenej na nebohý děti kerý si neumí uvědomit co je, i kdyby naprosto, nevkusný. a to je slabý slovo.
je to hnus a jenom někdo kdo má v hlavě hnus a nablito může dát abasolutně toxicky stvořenýho metrovýho šaška s najlonovym knírem, lenonkama bez sklíček a rádoby dosbrosrdečnym výrazem, co se houpe v bocích a hraje na saxofon furt dokola to samý!!!!!!!!!
vypadá to hnusně, je to k ničemu, zatemňuje to dětem mozek a pak se najdou ještě takový nány vyklovaný co v tom ty svý děti podporujou.

a jak říkam.. byl sem ve městě... nákupy a tak. a těhdle ohavných !vykaděností! je tam všude spousta, na každym rohu, maj hadry v barvě strupu po rozhnípanym beďaru, přináší řídkou(neni se co divit při pohledu na to z čeho a kde vznikla) dekulturu která časem nevytvrdně, tak jedině za ní přitáhnou mouchy. a každym pohledem, třebaže zhnuseným odnáší miliony mozkových buněk.

nechápu že si to ty lidi neuvědomí. mohly by.

nemuseli by ani tak vulgárně jako já, stačilo by, kdyby aspoň!!!


již je mi mnohem lépe a mohu pokračovat v předvánoční pohodě, děkuji:)

přeji vám hezké vánoce a klidné prožití svátků

klidně ať masakrujou kapry... nikdy to nebude takovej masakr jako santův masakr mozků. ten totiž nebere ohledy ani na děti.



a hezkej novej rok:)

guagog, blip blub blab blííííííp

afakunm faklan duakol logafui vakom. fepl kafli blagog rokaliz.

právě sem se vrátil z francouštiny... otec si myslí a pevně věří že mu za to jednou poděkuju. necpal do mě že kolik jazyků umíš tolik že seš lidí, ale že prej: je dobrý umět jeden jazyk navíc dobře a základy aspoň jednoho dalšího. a já si myslim ,že de spíš o to se snažit vyhovět co nejvíce lidem... což je dosti proti mému současnému motu.

které zní... hlavně když ho řekneš v tunelu...

a zní, je z jednoho filmu, evil death- the army of the darknes, ty co ho znájí již jistě ví... a neni to nic se žranim duší,ale přesně zní: god, bad... Iam the guy with the gun. po jehož vyslovení hlavní hrdina zastřelí sám sebe.
a to že je to anglicky je pro dnes nepodstatné.
možná sem ho sem už kdysi dávno napsal když teď tak vzpomínám.. ale je pro mě furt aktuální... nebo spíš, zase.
jak může bejt takovej brak poučnej? sám nevim... ale většinu věcí sem se naučil buď v "béčkovejch" filmech nebo v "brakový" literatuře.
ale to že to byl brak neznamená že se mi nelíbil... kouknul sem se na něj hned dvakrát.

ne že bych sebou nějak často nosil "gun" jen sem tam... ale na francouštinu ne.


umim anglicky, umim anglicky improvizovat, že to vede až k tomu, že se angliky domluvim, většinou.
Česky umím mrzačit, roubovat a látat až tak, že dovedu po nějaké chvíli vždy přesně vyjádřit, co přesně chci.(Tuhle větu sem napsal správně schválně abych naznačil, že pravopis sice nepovažuji za umění češtiny, ale přesto v něm nejsem úplně tupý).
a francouzsky se učím ale asi nikdy umět nebudu

proč taky žejo...

já jen že tam fakt nechodim uplně rád... no ale dostal sem počítač že prej když tam budu chodit... tak co fňukam že....

chtěl sem se dát obrázek ale nejde to, tak naspat!

teď sem to dopsal.. čti nebo ne.

Už nic nechtěl… zemřel…

Běžně se to děje naopak, člověk zemře a potom už nic nechce, ne že by měl na výběr.. jemu se to stalo naopak už nic nechtěl a tak umřel.. ne že by neměl na výběr. Bylo mu to jedno, nic nechtěl a proto umřel, naprosto bez záměru sedíc na zídce v zahradě u domu ve kterém nikdo nežil.

Procitnutí bylo, jako každé nepříjemné procitnutí, dost nepříjemné. Nadechl se jako člověk který se právě beznadějně topil, vzduch byl ledový. Rozkašlal se a celé tělo rezonovalo ukrutnou bolestí, pak se naklonil kupředu a spadl po hlavě na zem do tajícího sněhu a bahna.
Byl promrzlý na kost a měl pocit jako by nebyl. Bahno se sněhovou břečkou rychle proniklo skrz jeho oděv, bylo teplé a měkké, tak zavřel oči, chtěl spát, neměl energii, byl promrzlý jako by několik dní seděl na studené zdi … což by znamenalo smrt ale mrtvý nebyl. Dalo by se říct že nevěděl kdo je ale spíš, a to hůř nevěděl jestli je někdo.
Pak jeho tělo vyrovnalo, teplotu s okolním a na rozdíl od něj se začalo zahřívat a začala mu být zima. Konečně se začal cítit jako člověk.
Chtěl vstát ale ačkoli byl teplejší než sníh s bahnem nebyl dost teplý aby to dokázal, pokusil se nadzvednout na loktech ale svaly mu odpověděly tupou křečí a v loktech vystřelila bolest.
Nakonec se plazil.. směrem k neznámému domu.
U vstupních dveří se opět pokusil se zvednou aby vzal za kliku ale opět upadl, dveře byly otevřené a on propadl dovnitř. Nebyl to ani tolik dům jako domeček.. velice prostě a ne uplně vybavený a očividně obydlený. Plazil se dál po teplé podlaze. Pak dospěl kuchyně spojené s obývákem kde na zemi ležela mrtvá dívka.měla zlomený vaz a byla horká, věděl že by měla být studená ale asi to bylo tím jak předtím promrznul, zdála se mu horká. S obtížemi se k ní přitulil a usnul.
Měl pocit jako by vůbec neusnul ale když otevřel oči všechno se změnilo, dívka byla ledová.odvalil ji ze sebe a stoupnul si, bolest v kloubech tu stále byla ale stál. Měl pocit jako by stál poprvé v životě a bál se že je to uplně jinak, stále byl strašlivě unavený a k tomu ještě vůbec nebyl rozespalý.
Posadil se do svého křesla a pak hrůzou zařval, nebo si jen na chvilku myslel že by měl ale na povrch se dostalo jen malé škubnutí v zátylku.
Znal člověka kterému patřil tendle dům, znal člověka který miloval tudle ženu, tak jako znal todle křeslo, znal dokoce vzpomínky tohohle člověka ale nevěděl kde je ani kdo to je.
Podíval se na dívku, měla hezkou postavu a mohla být i docela krásná ale měla nepřirozeně natočenou hlavu a ležela jako kus hadru.
Nenáviděl ho. Už věděl kdo byl, už věděl jak zemřel a proč a tak i pochopil že jeho obava že sám není nikdo se naplnila.

Bily se polštáři smáli se a kočkovali a pak ji tlumeně prasklo v kruku a oči jí zeskelnatěly. Když ji praštil polštářem. V tu chvíli věděl co udělal, úsměv v její mrtvé tváři se pomalu vytratil.
Když mu pomalu došly souvislosti zjistil že chce zmizet, odejít a když vyšel z domu zjistil že to vlastně vůbec nechce tak si sednul aniž by to chtěl a pak přestal být. Tehdy se v okolí rozštěkaly psy.

Neměl důvod ho nenávidět za to co udělal, prakticky s ním měl společné jen jeho tělo ale krom toho mu zněj zbyla ta nenávist a vztek a nic víc.
,,kdo sem?“ zeptal se mrtvoly. A pak si odpověděl sám: ,,mrtvola s kapkou vzeku?“
Ještě dlouho takhle seděl a seznamoval se, se vztekem který se v něm kumuloval. Věděl že je to jeho podstata, toužil se ho zbavit ale potřeboval ho někam nasměrovat aby mohl začít a skončit, ale nebylo se komu mstít.

Šel do kuchyně a zabil se. Vzal nůž a podřezal si tepny a když ho to nebolelo vrazil si překvapivě klidně nůž do srdce.
Měl by zemřít. Z ran tekla krev a všechno bylo jak má být až na to že neumíral. Stál na dlažbě nad umyvadlem a krvacel.
Krev se rozlevala spárami v dlaždicích a byla ji už pořádná kaluž když pocítil že mu začíná být zima, nemohl se zabít, nikdo jako on neexistoval. Už nechtěl být slabý jako pod zídkou a tak si rány ovázal. Stál před zrcadlem v koupelně a snažil se si ovázat hrudník, a pak se podíval na svou tvář ale nebyl tam, byl tam On! Bolestně zavyl a úderem který nijak neplánoval rozbil zrdcalo a strhal si nehty o spáru mezi dlaždičkami za ním.
robouřená Hladina vzteku se opět pomalu uklidňovala když někdo zazvonil na dveřní zvonek.
Otevřel
,,obsílk..“
Pošťačka hleděla na muže v zakrvácených kalhotách, s krvavýmy obvazy na zápěstích a na hrudníku, byl bílí, smrděl a měl uplně prázdné oči.. až na. Žena vyjekla a dala se na útěk, dohnal ji rychle, mohl ji rychle zabít, toužil ji zabít pomalu a neudělal nic, nechal ji běžet. Vztek se vařil a on vyl! Padl na kolena a ryl rukama v promočené zemi a řval. Pak byl jeho vztek ukojen aspoň natolik aby se nemusel třást a mohl aspoň trošku uvažovat. Došel si pro krumpáč a zničil zídku, když vypadala jako hromada suti… tehdy se začly scházet lidé a nedaleko zaslechl sirény, vrátil se do domu, oblékl si z Jeho šatníku věci které On nosil nejmíň a zmizel zadním oknem do malého lesíka a neúnavným během pokračoval až do Prahy kde se nepozorován schoulil v kanále a jal se uvažovat co udělá s tím co má… nejspíš nemrtvé tělo plné vzteku. Věděl že je nikdo ale taky věděl že to není normální a že přemýšlí a tudíž musí být a rozhodl se vypátrat kdo, a to tak že bude žít. Usnul, věděl že bude potřebovat sílu


ukončil sem to tak aby se v tom dalo pokračovat... ale kdo ví. sem dost náladovej jestli je to srávný slovo.. ale rozhodně vim jak bych chtěl pokračovat

proč (téměř) nikdo nečte můj blog?

buť/ď (teď nevim) je to tím že o něm nikdo neví.. nebo tim že nikoho nezajímá, nebo tim že nikoho nezaujal, nebo tim že se mi o něm jenom zdá, nebo se někomu zdá nepochopitelnej a zmatenj čímž ho odradil při první navštěvě(nebo kerý)... ale ... to je pochopitelný.

a vadí mi že nikdo nečte můj blog? nevim, píši sem věci(občas) který bych jindy a jinde nenechal vyjít na světlo světa a trošku se straším toho že to někdo použije proti mě (reflex z dětství a televize) (a proč to přecijen zveřejňuji? Vlítnout tam a sejmnout je- je totiž v poslední době mým heslem) a tehdy mi není uplně nepříjemné že nemám čtenáře. no a pak sem občas dám nějakej ten obrázek..hah a napíšu něco čím chci lidi zaujmout nebo aspoň donutit k zamyšlení, znechutit, a nebo jenom totálně zmást a to bez Těch lidí nějak neni ono... takže je mi to vlastně fuk.

je mi to fuk? ne.

ale pokud mi když něco nepochopíš doporučíš lékaře nebo prášky a nebo jiná z těch frází co mě věčně provází... tak rači TÁhni!

ach?

z čeho sem chcal

to jako je nadpis k textu o tom z čeho jsem v poslední době uchcával... šlo o filmy...


dlouho dlouho dlouho se mi nestalo že sem byl z filmu naměko... ani teď sem teda nebyl ale není to dávno co jsem byl v kině a odcházej jsem uchvácen.


byl sem na hvězdném prachu, zdali to bylo atmosférou toho dne, dívkou se kterou sem kino navštívil(a s jakou asi jinou?) či číkoli, nebo filmem jsem si nebyl dlouho jist... toho večera sem byl šťastný. a nyní vím že pokud de o večer tak nešlo jen o film, a pokud de o film.. tak že byl fantastikej.... obsahoval vše co jsem hledal a snil sem o, a neobsahoval nic z toho co mě už 19let zabíjí. byl,... prostě se mě dotknul... ale tím nechci říct že sem zaslepen city či tak a jinak... i ty ostatní části jako film jako že film byly také Víc než jindy.


ale todle neni článek o hvězdném prachu... teď sem dokoukal bourneovo ultimátum.


už včera kdy jsem dokoukal první díl této trilogie* (dvojky se nikdy nepovedou)agent bez minulosti sem uvažoval že sem o tom něco chrstnu ale dnešní film mě ...dostal? jo. james bond hadr(zůstanu-li u češtiny)(a toho sem pletu jen kvuli podobnosti ve jménech)


ten film(y) sou skvělý film(y) a opět se dotýkají mých fantasií a obohacují je, hladí a halí je do tepla a příjemného přítmí(vyjadřuju se podivně? jo,... ale ještě nedávno sem toho nebyl schopen vubec)... tak to teď cejtim. koukal sem i na titulky .. až do konce, v kině normálka ale doma a sám.. to většinou moc nehrotim. tentokrát ano.




(a neví někdo jak udělat aby ,když na obrázek co sem aploudnu(>8D) kliknu, stal se větším nebo aspoň otevřel jinde v plné velikosti? díky(to se tak dělá.. mluvim o tom děkování))

a tady zase něco z tvorby poslední doby abych nebyl hplufk:

bohužel opět malé::

nemenuje se to

vzpomínka na dětství

právě sem si uvědomil že tendle blog vzniknul abych, krom toho že se tu vykecám, sem dával obrázky... a ze začátku tak fakt fungoval... to jo, a stále se sem chodim vykecávat z nudy ale dlouho sem sem žádnej obrázek nevložil. hm, ne že bych žádnej nenakreslil.. nebo tak ale prostě sem to neudělal... a mohl bych se i vymlouvat , to jo! a tak sem dávám ... toto okýnko ne uplně náhodně vyplněné barvičkamy(moc jich neni no)

to je to co mě naposled bavilo uplně nejvíc... sou to 3D modely "kombinovaných obraných perimetrálních stíhačů T-1 "(název je tak dlouhej abych alibizoval veškeré technické nedostatky jež by mohl nějaký techničtěji založený člověk odhalit(ne že by tam byli!!!) no a to T jako teaz)

stvořil sem je v autocadu... a bohužel v něm i rendroval neb 3dsmax zvládnu až, už brzo ale ještě ne dost... pak nebudou k rozeznání od skutečnosti!!!!! >8D (tehdy ovládnu svět(nějakej))

váže se k nim i příběh a ten sem možná i napíšu časem, až pro mě nebude tak osobní a zveřejněním méně poškoditelný. můžu snad jen říct že sem byl pod inspirativním vlivem románu "Jak se plaší smrt" od Antonína Lišky (asi má nej knížka) o českých druhoválečných stíhačích v británii. lítaly na spitfirech (hlavně) kterými je inspirován tvar T-1 mimo amerických stíhaček F-15 a těch prskavek co v nich jedijové lítaly v E3.

a tak no

ježíšku já nic nechci, a nečum na mě!

neexistuje zlo. je jen blbost... a televize¨




a jestli to zlo existuje, Tak kde SAkra je?!!!!

Chci mlátit lidi(nebo cokoli) do hlavy a nemít víčitky!!! (a problémi se zákonem a tak)



ještě bych mohl psát o tom jak kluk těžce bojuje se svým chťí.. "hormony" čehož sou plný filmy a přitom je tak jednoduchý se toho zbavit narozdíl od potlačované vrozené agresivity a loveckých pudů(v podstatě taky hormony ale...) o kterých vypráví jen málokdo a Mechanický pomeranč. TO zlo ve mě sem taky já!!!!!
ale o tom psát nebudu protože celou myšlenku sem myslím dostatečně vyjádřil (nebo aspoň naznačil)tímto.

pár keců na dobrou noc(hlavně mě)

zdálo se mu něco co ihned po tom co se vzbudil zapoměl a vzbudil se právě před několika pikosekundami, byla tma, všude okolo jeho postele ale ne taková aby si nevšiml postavy se nad nim sklánějící, měla(ta postava) dlouhé vlasy které ji místo dolu splívaly nahoru do vzduchu jako by nic... aspoň ho nelochtaly na nose, ,,nečum woe" řekl, převalil se na břicho a usnul s maximálním pocitem člověka který si právě po namáhavé a dlouhé připravě odřihnul.
______

přišel domu a byl doma... dycky dyž se vrátil domu, tak byl doma čímž bylo celé jeho bytí doma zcela nalněno a prosyceno.
dycky chodil z domu někam, kamkoli a pak se vracel, celkem pravidelně a byl doma.
po nějaké době ho doma přestalo bavit bytí doma a neměl co dělat.. doma.
měl doma lednici, prázdnou, ne docela, byl tam hrášek, jeden malý hrášek. chodil a koukal se do lednice jak si nějak zvyknul v časech které dávno minuly.
právě teď šel a otevřel lednici nacvičeným pohybem a přejel prázdné regály až jeho oči spočinuly na hrášku. pak lednici zavřel a pokračoval v bytí doma... pak vše provedl ještě jednou, znova a tak několikrát ještě a možná ještě mnohokrát až jednou přišel a nacvičenými pohyby otevřel lednici a jeho pohled spočinul na dvou hrášcích. a tehdy nevěděl co si počít, bál se aby příště nebyl hrášek zase jenom jeden a tak stál a koukal do lednice a strážil své hrášky, .......doma.
(věnováno pradymu)
______

a dycky dyž se zase rafička na starých kukačkových hodinách posunula o malý kousek všimla si toho, sledovala čas, ani kousek ji neunikl a všechen si pamatovala.. ačkoli čelý čas sám o sobě vypadal furt stejně, každou sekundu byl schopen ji uniknout a nenávratně se v sobě ztratit a tak jej pevně držela a nepouštěla jej ani na moment až jednou kukačka sestoupila z hodin, velkým plechovým klíčem ji natáhla až to zapraskalo, otočila ji směrem ke dveřím a vypustila ji nabytou hormony, nepřekonatelnou zvědavostí a proradnou, skrytou touhou vstříc náručím a

pak, když zmizela z dohledu, kukačka padla k zemi mrtvá jako by nic, hodiny se zastavily a onehdy z nich odešel čas(s hlubokým oddechnutím někoho kdo musí dělat furt to samé), dybyste to neviděli na vlastní oči nevěřily by ste v tu chvíly že se tam vešel, ale něco takového se v podstatě děje furt takže....(já u toho taky ještě nebyl.. ale jinak si to představit nedokážu)
______

cáry masa na jehličí, střeva mezi větvema, bolest křik nářek, puch! končetiny tvarů podivných všude okolo, některé trhány jiné trhajíc. zuby řev hlad, polikání trhání. chlupatá těla. praskání, chroupání kostí pukání a praskání a stříkání lámaných končeti a roztrhávaných kloubů. záře obnaženách kostí, kouř povalující se z kaluží krve, vnitřností a stoupající od zběsile hodujících tlam plných zla, zubů, lidí,, smrad tělesných tekutin. křik, histerický pláč kletby a bolest, utrpení a muka roztrhaných, znetvořených, pojídaných.
a o několik set metrů na nimy migroval páreček kachen(nebo čeho), byly na cestě dlouho, ale síly jim stačily, neletěli poprvé.
(všem husám)
______

byl komár už pár hodin nebo čeho to, letěl, seděl, sál a pak si všiml že jak letěl, vzduch ho vynesl vysoko do hor a on se pozapoměl v letu a teď byl na útesu a všude bylo daleko a blízko byl jen holej kámen, tak si řekl že bude sát a vydal se směrem zeleň, možná věděl že je několi kilometrů vetrných proudů daleko a že tam ve svym životě už nestihne doletět ale taky věděl že je tam na co sednout a pít tomu krev... tak letěl a zemřel uprostřed této dlouhé vydatné myšlenky.
(všem 81. komárům co sem jednoho večera ve 2000 n.m. upáli zapalovačem abych nebyl masově pit)

šílenství

Myslim že každý z nás může být šílený... možná jsou šílení všichni to jo... a možná všechno co je pravda je leš a neexistujou světový strany přotože země je kulatá a tak...

sem šílený? nevim... to používam furt častějc to slovo.. ale dál. sem šílený?
když je někdo šílený tak je většinou poslední kdo si toho všimne a komu to řeknou.. takže to že mi ještě nikdo (...) neřekl že sem šílený (...) neznamená že nejsem šílený.. a navíc ani poznat to bejt nemusí... prej to klíčí dlouho než to vyklíčí.. wobčas...
mám podezření že jsem.. že sem šílenej... a odkaď pramení toto mé přesvědčené podezření?.. z toho že uvažuji o tom zdaly nejsem šílený.. a vždy dojdu k tomu že TO!! SAKRA nemůžu vědět!!! je to hlubina... když o tom člověk uvažuje moc dlouho tak si najednou uvědomí jak se v tom pomalu začíná topit... a tak! spousta lidí se tam utopila aniž by se v tom koupala jako to dělam já... ale ještě nikomu kdo se ponořil moc hluboko se nepodařilo vrátit se zpět... je to neprozkoumaná půda... co víme o utopencích? víme: že jsou utopení, proč se utopily, někdy i jak se utopily, nějaký blbosti vokolo ale né jaká je utopenost a jak ji cítí... nejsme zchopni to zjistit jinak než se utopit a pak.. to je ještě víc nahovno.... je pravda že šílenci občas mluví trochu víc než utopenci ale to by se dalo přirovnat k tomu že utopenci mají zase plíce plné vody.. a tak.. považoval bych to spíš za následky... nebo průvodní jevy... nic o tom nevíme jako nic nevíme o smrti... jen to že se nikdo nevrátil... ze smrti, z šílenství? možná vrátil z obého ale co z toho? mám snad čekat metaforu světla na konci tunelu? .... Kruci! ale těch už bylo!!!!

a vo tom těď mluvim... ta kapalina je moc řídká... a já ji kopu už dlouho, jasně.. dycky změnim téma .. ale i prkno se nakonec potopí.....
možná vyplavu než mi dojde dech... třeba se něco změní... možná, nevim co. jedna "bárka" už mi hodila kruh... to jo, ale co je kruh když je člověk pod hladinou?je to furt kruh?(jistě)....

a proč sem si vrazil tendle hřebík do "rakve"? snad jen marný pokus nazvat svoji pouť do neznáma oběvitelskou výpravou. kdybych se náhodou vrátil aby byla větší šance že mi to někdo uvěří...

(však tímto tam nespěchám... ještě se pokusim otrávit sponzora nebo tak... z hloubek mam.. ne uplně fobii, spíš respekt.(dyž de o vodu) a tak se mi tam přirozeně nechce a tak se jako každý duševně zdravý člověk jež je obdařen pudem sebezáchovy... nevim co ale rozhodně něco.)

neberte to ale uplně vážně co sem tu napsal... nějak mi hrabe nebo co.*x* ;)

jak to ale je

mam furt co dělat, prázdninový program se tvoří sám jako většina mého života aniž bych do toho moc tahal snahu, nervy, nebo tak.. prostě se tvoří přesně tam kde ubíhá do času. furt něco mam... hory, cony, doly(zase moc ne) nory?(těch by mohlo bejt víc) až vlastně teď nemam co dělat. sedim doma, po treningu, nejsem ani tólik vyplivanej.
že by došlo na nejhorší a našla se trhlina v rozvrhu? možná ale vzhledem k tomu že sem doma dlouho nebyl mi to ani moc neva a z toho samýho důvodu bych mohl trhlinu odhlásit ze seznamu a nahlásit ji v rozvrhu jako domácí intermezo.

interméco: mééé mééé mééé..!

však, na příští tejden mam zase program, a pak se určitě něco dalšího "napíše" jako to bylo doposavaď. už teď mi tam něco švitoří(ale nebudu předbíhat, mohl bych to vyplašit)

tuhle sem si uvědomil že mam maturitu... příjemnej pocit.

a jak to tak chodí, už nemam čas sem kydat myšlenku za myšlenkou a tak zase někdy jindy.

Prázdninový program

NEMAM!!! a nechci... nemam rád program, nejsem programovatelnej a jestli jo, tak se za to stydim!!!!!!!! stejně jako by měl kdokoli jinej.
mam prázdniny, nedělání ničeho a nebo jen toho co se mi chce.. zatim to tak více méně vypadá.. ale někdo po mě něco furt chce... vlastně mluvim o své rodině... tamlety chtějí abych šel na brigádu, tuti chtějí abych si udělal program a rozepsal si co kdy bude, tamdle ten mě sere protože je sfetovanej testosteronem a já mam věčně chuť mu pustit žilou.
jasně ať si chtěj bragádu ... prostě bude nebo ne a můžu to odkejvat ať je pokoj.. jasně! kéž by! včera večer když sem se ukádal do postele po mě bylo vyžadováno datum a popis práce.. a to je dycky když se zmíním o tom že jedu tam nebo tam nebo že budu dělat tamto nebo todleto... tak jo, snášim to, už v tom mam nějakej ten pátek praxi(snášim.. né že se v klidu! to nemam v povaze)... nemůžu vystát reklamy... měl sem nějakou toleranci, ale ta je teď fuč.. pro reklamy není místo v mém paměťovém odpadu. ! nenávidim ! jedna z hodně mála věcí co fakt nemusim.. pak ještě nemusim omezený lidi.. ale to je tak širokej pojem že se to dá vydejchat(a navíc kdo by je měl rád... takle to sem napsat vlasně vůbec nic neříká. Ale co, kde napsaný, něco říká.. žádnej výprodej ani koncert nebo vydávání neplánuju). pak nesnášim .. už nevim

jo, byl sem na FFku, a bylo to hodně fájn a příště zas. a přestal sem kouřit... ne že bych do tý doby kouřil.. semtam na nějaký kalbě sem si dal pár cigár... na tej poslední skoro celou krabku... no a pak sem se divyl když mi při skřetbalu(...) nestačil dech. jedno cigáro si klidně dam.. tak pro chuť... ale nebude následovat kupa dalších. maximálně tak jedno a pak den nebo víc bez. vim že sem teď použil spoustu slov a spojení kerý použivaj lidi co tvrdí že přestaly kouřit ale stejně dobře jako ostatní vědí že to je beznadějný. ale není to tak! mám plán! řek sem si že nebudu kouřit dva měsíce... dal sem si na to záložku do dyjáře(nebo jak se to píše) a pak budu moct zase kouřit jak chci. je to skvělý v tom že to neni totální omeznení a vypadá to jen jako že chci jen spravit kondici a jedu dál, a předpokad(>že mi tam chybí l sem si všiml při dodatečný kontrole ale bez něj to zni tak skvěle že sem ho tam ani nedopsal<) je takový že pokud to doržím budu si vážit své dosavadní čistoty(...) odvyknu nikotinu, navyknu kyslíku. a už se mi do cígár ani nebude chtít... ale pst.. vo tom vlastně nevim, podprahově jasně že jo, ale vubec se tim nezabejvam.

pokud se někomu líbila ta "povídka" co sem s ní zakončil předchozí příspěvek tak... je magor!

JO! a na tu školu sem se dostal...

newim nic

tak sem tam byl... zase sem postoupil do druhého kola... zase sem odevzdal všechny práce v nejlepšm přesvědšení o jejich kvalitě... ne.!ne! NE! .. myslim že to co sem tam předved bylo nicmocovní vystoupení.
to je dobře... dycky dyž to bylo tak že sem věřil svojí práci tak sem se o tři body nebo o kolik kamkoli nedostal.
ještě nevim jak to dopadlo... spíš sem nejistej a převládá skeptická doměnná o možném výsledku který bych se měl za pár dní dozvědět.
když se nedostanu bude mi to možná i trochu líto. takový věci mi normálně líto nebejvaj... jen na venek abych uspokoji nároky okolí na předpokládané chování "přeci uplně každýho".
proč mi to bude líto zrovna tentokrát? ... no bo sem to tam fakt pokonil. kresbu sem zmršil a to až tak že sem podělal perspektivu(!!!). to se mi nestává .. ale tentokrát sem zvládl i to.
no a i ostantní výtvarný úkoly sem nijak dobře nepojednal ... nebylo to špatný ale něco tomu chybělo... vim i co a mimo to tomu chybělo ještě něco a to je moc.
no.... nebudu teď spekulovat o tom zdaly mě přijmou či ne, teď mam náladu jako pes a mam chuť někoho zbít ale tak abych se u toho nemusel moc hejbat... nebo ne.. mam chuť spát(ale v poslední době nějak nevim jak se to dělá a dycky musim čekat až to příde samo a neužiju si to tolik).

newim proč ale mam nějakou náladově špatně laděnou chvilku a snad bych i řval... to tu dlouho nebylo.

a tak tam stál a někde hřmělo a někde sněžilo a někde pálilo slunce a někde zuřil vítr a někde ležela mlha jako knedlík ale on slyšel jen pravidelné klapání vrzání a skřípání a jinak nic.. otevíral totiž konzervu guláše a velice se na to soustředil... měl hlad. měl konzervu. měl otvírák. víc nepotřebova. měl hrozný hlad, hladověl. jak se tak blížil k počátku zubaté trhlinovitě rozšklebené serpentiny na jedné z těch plošejších stran plechovky, aroma keklného ale výživného obsahu okupovalo stále víc a víc všem ukradeného ovzduší. a pak vytáhl zub otevíráku načež s ním odklopil výko... byl tam a byl to guláš.
vyklopil ho na plochej kámen co se tu vzal odtamtudnebovodkud a prázdnou plechovku položil hned vedle. pak na guláš dlouho koukal, pak koukal na spoustu mravenců co se do guláše po čase pustily, pak pršelo a zbytek guláše s mravenci voda smyla do trávy která mu byla cizí. začal plakat.. nejdřív tiše a usedavě až pomalu došel k hysterickému pláči beznadějných a nesmířených. pak vzal do ruky plechovku a zakousl se do odklopeného víka. snažil se jej rozkousat ale zuby jen skříměly. trhal škubal, rval za výko ale to nepovolilo, z úst se mu řinula krev a mísila se s dešťovkou a slzami stékajícími mu po tváři. pak v histerii spolknul jeden ze zubů které si vylomil. začal se dávit, odhodil plechovku i s víkem lehce ověšeným potrhanou tkání dásní a pokrytým smívající se hustou černou krví. klečel a v předklonu dávil, pozvracel se... neměl co zvracet.. dlouho hladověl.. šlo jen o žaludeční šťávy a zuby a krev. to vše nyní leželo kousek od jeho zakrváceného a vyděšeného obličeje. vše leželo ve zbytcích guláše v trávě smáčeného deštěm. pak se zatvářil jako někdo kdo pochopil. usmál se a popotáhl krev která se mu v předklonu řinula do nosu.
pak vstal, zvedl plochý kámen lehce zašpiněný od guláše a hodil jím proti zdi a kámen se rozletěl do stran v záplavě menších.
přestalo pršet, chlapec stál a od úst se mu táhla rudá skvrna přes bílé tričko až po holých lítkách do sandálů a mezi prsty se vlévala do splašků pod ním. stál a usmíval se, zle ale upřímě. pak se rozhodl poohlédnout po dalším kameni.....

to už tady bylo

zejtra mam přímačky... když se nedostanu tam tak du makat.. proč to říkam tak ošklivě.. du vydělávat peníze.

ne něco umim... tak mě snad vemou za to jak se umim usmívat (nikdy sem to nesledoval ale na starý babičky to platí)

to bych se na to podíval aby pršeli psi.

a jak se tak večer blížil...

a možná už i byl... cvičil sem... a proč to sem píšu? to je docela normální věc kerou nezveřejňuje nikdo pod třicítku (...). napsal sem to sem bo sem začal cvičit víc než po čtyřech týdnech... a neníliž pravda, za tu dobu sem pěkně zuzeněl... normálně vysazuju cvičení když je fyzická námaha nebo tak.. teď sem vysadil kvuli maturitě a to na obě strany od ní a asi to nebylo uplně šťastný tah.
stala se mi taková věc.. dělaly sme sedlehy na čas... a ani sem nenapíšu jak moc sem to projel. to že sem to projel je jedno... prohry mi v takovéto míře nijak nevadí... ale tak hrozně moc jak sem to nedal mě bylo dosti zarážejícím. spolehl sem se na tělo jako dřív... vim co dam.. normálka... ale todle sem nedal ani trochu a vubec sem to nečekal.. až dyž sem si našel ty výšezmíňěné výmluvy.. rozhodl sem se začít opět cvičit a tvrději když sem teď ten nezaměstnanej nebo co.

dal sem jen !třináct! sedlehů v minutě... nezačal sem cvičit sedlehy abych jich příště dal víc... to ne na sedlehy mam svůj názor.. zradilo mě břicho... moje bříško co přežilo treningy s dasherem a kdo ví co ještě... no prostě nepřestanu dokud nebudu mít bříšáky po kolena a pak budu pornohercem a bastafidlywoepico23wiolonchelo!!!!¨

co dál? nevim co bude dál. nevim co bude za měsíc.. natož za hodinu... idyž za hodinku by mohly přijít bramborový knedlíky plňený uzenym.... budoucnost vypadá slibně a zajišťěně.. krásně a sladce(spíš slaně teda.. a trošku mastně s cibulkou).
ale za ten měsíc.. hm.. musim se dostat na školu(pak se ozvu).. musim a nebo du makat.. ale nějak se toho bojim míň a míň.............................................................. gaga

a cokoli bude se dít, Vlak provázej mé kroky a nedej nepřátelům nebo čemukoli aby zkřížilo mou cestu víc než bych si mohl přát (a dycky se nejdřív zeptej prosimtě).

huaae?

mam to... známky šly a všechno bylo jinak.

ekl-kekl a špinavej špunt

je pozdě... vypadávaj my oči a přece vím že zajistil-li bych je v hlavě víčky, na spánek by nedošlo. A mít zavřený oči je občas za stavu bdělého příjemné spestření ale nemam na to vůbec náladu. chci to.. toužim po tom.. spal bych jako pes!
čtyři roky sem chodil do školy. čtyři roky sem na školu sral. naposled sem se učil na přímačky na střední. od pondělí sem se "učil" dohromady víc než doposavaď od onehdy kdy sem spatřil světlo zářivky na porodním sále.

chtěl sem sem napsat něco po čem bych mohl v pondělí navázat.. nějak jako : mam to, tak až v září... nebo podobně.
skvěla příprava na tyto obě verze by byla: v pondělí pudu.., ale na to sem moc ukecanej.

tímto sem se chtěl připravit na případný neúspěch a protože sem zjistil že to nejde tak na to kašlu... na přípravu... na špatnej výsledek.. tak.

dodnes sem tekl jako říčka.. přehledná s rovnoměrným a prostým korytem... ale pak sem se vlyl do přehrady a život se nahromadil na jednom místě a přes hráz neni vidět kudy poteču dál.. a v pondělí ta přehrada praskne... gaga

nic sem nenakreslil, učim se na maturitu

Je to blízko, dejchá mi to jako na záda jenomže zepředu a kouká mi to do vočí. Nemam totiž kam utýct a ani nechci... teda chtěl bych kdybych se tomu jenom o trošku víc nechtěl postavit (musel). sou tací jež tvrdí že je to fraška, také potkal jsem ty jež tvrdily že je těžký jak to vypadá a pak sem tu já a postupně zjišťuji že umím uplný kostkový, pak sem tu já kterej si věřim a vim že bych to dal i s tim co vim teď před svaťákem, pak sem tu já co se mě to vubec netýká a pak je tu on co neví co chce a co si myslet a bojim se že sem to já.
další zvířátko v mém soukromém zoo je tajné ikdyž nikdy nepochopilo jak funguje lodní šroub... (je s nim nuda a nikdo se s nim nebaví a tak prostě jen vegetuje živíce se strachem ze zániku) to o maturitě vůbec nepřemýšlí, můj a jeho svět jsou si tak cizí že bych ani nevěděl jak se ho zeptat na oblíbený jídlo.

šel sem jednou takle po tmě chodbou a napálil sem na otevřený kraj dveří až sem si lehnul na záda... měl sem pak čárku na čele a bouli... měl sem z toho radost. A stejně, když od té doby jdu po tmě chodbou, dávám si pozor abych do nich nevrazli znovu. Asi protože po druhý by to bylo trapný.

tuhle mi Bratr(nejedná se o mého bratra) zlomil nos bokkenem. měl sem ho na stranu. je to měsíc zpátky a furt to bolí... měl sem z toho radost(až na pár drobností(jendu z nich hluboce miluji)), pak mě zdéňa druhej den napáli míč ze dvou metrů do hlavy přesně tak že ho vrátil zase i kousek zpátky(což sem neudělal na místě první deformace sám neb mě o tom nikdo neinformoval.. až doma zrdcadlo)... teď mam nos na stranu jen nepatrně a stejně bolí kdykoli na něj zatlačím či vehementněji sáhnu... a radost se vytratila kdovíkam.

radost mam když vytisknu dobrej rys(většina mejch rysů je dobrá(kvalita na úkor množství:D)) je to chvilková radost trvající nedlouho a končící bez příčiny ztráceje se kamsi do neznáma.. je to čistá radost, možná proto je tak prchavá a lehká jako mlha nezatížená podivnými nánosy bytí, zkušeností a opotřebováním. Člověk je vyroben tak aby měl radost když se mu něco skutečně povede, jako má radost z potomka. (většinou..totiž ne jen člověk může bejt opotřebovanej... stává se to i se společností)...... a člověk má přirozeně obavy z maturity- snad z toho nebudu mít potomka

teaz no muerte... porfavor (nevim ani co je to za jazyk.. uplně jistě)

líbjej se mi holky ze starejch francouzskejch filmů

všiml sem si že v poslední době kvalita mích příspěvků dosti upadá a proto sem se rozhodl napsat tento příspěvek (který ani já nehodlám hodnotit zdali je kvalitní) po kterém dále přispjeji až obrázkem(dělat si ultimáta sám na sebe... to je hovnařina) nebo nějakým jiným aspoň polovičně kvalitním příspěvkem... vydíte tam ty zadní vrátka? to sou vrata jak do pole co? sem prostě brokolicový lupič! muhahahahahahahahahahahahahaha ... muhahahahahahahahahahahaha ..... MUHAHAHAHAHAHA *dávení*

jako malej sem netoužil po tom býti kosmonautem, nebo presidentem, či pornohvězdou ani o popelářinu a podobné věci nešlo... chtěl sem bejt (ale to už je zase jinej příběh)
zato neska vím jistě jedno! chtěl bych být černokněžníkem!!!!!...!!!!!!!!!!!.....!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

->!!!<-

nejsem kmán!

gaga k čemuž bych chtěl dodat a dodám: HA Ťa ťa (a dodávám)... ňA.

říkám to často a říkám to rád, a taky nevím proč to říkám a nejsem si plně jist tím co to znamená ale říkám to často a rád!!! rád!!!

(akce duch.. long time ago(to je přibližně rok a půl zpátky))

proč?

proč sem sem dal povídku? a proč zrovna tudle? a proč se na to ptam...?
bod prvý: no, protože se mi chtělo. a protože se mi chtělo napsat dlaší příspěvek neb jsem dlouho nepřispíval(nějak zatostojícně), a nechtělo se mi vymejšlet co psát ......(spousta keců)
dod druhý: jediná má povídka co má konec. fakt.. mam spoustu fragmentů... a dobrých, dle těch jež se k nim nějak dostali.. a mě se s odstupem času taky celkem líbí. jen sou to prostě fragmenty. tadle se mi nelíbí uplně nejvíc a dlouho sem si nemyslel že je dobrá(nebo přijatelná) přes to co mi říkaly ti jež ji četli ať už mi to říkaly z jakýchkoli důvodu. a tím myslím cokoli z toho co mi říkaly.......... ale hlavní je to že má konec
bod třetí: bo sem si sám nebyl jistej a takle si dycky pěkně utřídim proče a prota... prostě mi, když sem se sem přišel neska podívat, přišla nějak nepatřičně spočívající

a abych ji nějak zpatřičnil: je stará asi .. dlouho.. půl nebo rok? možná dýl.... . a vostatní je vitacit

Konec Orvela vlkodlaka

povídka, stará, poměrně. díky, nemáte zač.
ale nevim jestli je to ta opravená nebo ta verze s chybama... a je ti to jedno




S omítkou padal prach, podnes tlející v hustých nánosech všude kam se dostal, tlumené rány a údery, se dunivě rozléhaly temnou místnosti. Na starém křesle s jakoby zázrakem zachovalým čalouněním, ležela vrstva prachu jako na všem ostatním, od řezbami zdobeného stolu z masivu dnes již jistě prolezlého červotočem, několika židlí v podobném stavu až po postel na níž ležel mrtvý muž v pokročilém stádiu rozkladu. Na křesle bylo ale něco zvláštního, byl v něm jakoby vysezený důlek, vysezený ve vrstvě prachu a místy šlo spatřit strukturu potahové látky, barva již vybledlá nyní převzala odstín prachu, který pokrýval celý pokoj. Jediné světlo se dostávalo dovnitř skrze pár, nejspíš zubem času, zničených a chybějících žaluzijí směřujících pravděpodobně na balkon. Proužky světla, natahující se pokojem, ozářily mimo obličeje mrtvého i zdi a až tehdy by si pozorovatel mohl všimnou obrazů, pod vrstvou prachu téměř splívaly se zdí. Světlo také ozářilo televizi, zrnící na stolku před křeslem. Podlaha dříve snad pokrytá kobercem nyní pod tlustou vrstvou prachu nebyla vidět, pouze mezi postelí a křeslem se táhla šouravým krokem vyšlapaná cestička, v níž pod vrstvou prachu bylo možno rozeznat spuchřelé a rozpraskané lino.
Rámus ozývající se celým domem byl stále hlasitější a hlasitější, s každým novým úderem či ránou z kdovíjakého důvodu se ze stropu a stěn sesypalo něco prachu. Ohnisko onoho Rachotu se přibližovalo k pokoji. Ze slabších ran již bylo možno rozeznat výstřely, silnější rány zněly jako by něco těžkého naráželo do stěn a o několik minut později bylo slyšet i výkřiky. Nyní již nebylo sporu že šlo o boj. Dlouhou bitku která se odehrávala ve starém opuštěném domě uprostřed z bůh ví jakých důvodů vylidněného města. Boj se pomalu přesunul až do místnosti nad popisovaným pokojem. Provázeny mnohými vystřely a výkřiky, duněly tupé nárazy domem a s každým z nich se ze stropu sypalo více a více prachu a omítky.
Orvel sváděl boj o život a věděl že na jeho konci o něj přijde, jako poprvé v rodné vesnici při útoku vlkodlaka. Všem tvrdil že už si nepomatuje jak to bylo ale moc dobře si to pamatoval. Nyní však ho nečekal žádný jinný spůsob existence, tady šlo o víc než jen o život, šlo o duši.
Měl mnoho drobných zranění, několik průstřelů končetin, jedna rána mu rozdrtila kosti v zápěstí, ruka mu jen tak plandala a už nebyla v boji použitelná. Protože kulky kterými, nejspíš lovec odměn střílel, byly stříbrné, zranění se nehojila. Orvel měl na začátku boje také střelnou zbraň, měl AKáčko ale náboje mu došly stejně záhy jako přišel o pětici svých kumpánů.
Lovec odměn, stál uprostřed místnosti střílel pistolí po Vlkodlakovi odrážejícímu se od stěn aby uhnul a našel skulinku v palbě aby zaútočil. Lovec měl dost času a proto nespěchal, věděl že z celého zásobníku zasáhne maximálně jednou a to ani ne pořádně. Vlastně už si to jenom užíval, zabil pět vlkodlaků z šesti na které byl najat a šestý byl už v podstatě mrtvý. Kdyby teď odešel, zvíře by se nedožilo příštího rána.
Dostřílel zásobník a Vlk se vrhl vpřed, velkým skokem přímo na Lovce, ten v tu samou chvíly nacvičeným pohybem uložil pistoli do pouzdra a oběma rukama sevřel katanu kterou doposavaď třímal v levačce, ještě než vkodlak dopadl ukročil a velkým obloukem ťal do zvířecího trupu. Vlk těžce narazil na podlahu a ta pokračovala v jeho pádu s ním.
Dva trámy se na jednom konci vytrhly ze zdi a zastavily se o podlahu Pokoje. Část podlahy která s Orvelem pokračoval se tím pádem zastavila našikmo o patro níž a bezvládné tělo pomalu sjelo na zaprášenpu podlahu o patro níž kde zůstalo ležet. Čepel nebyla stříbrná ale přeťala míchu pročež Vlkodlak dočasně stratil vládu nad svým tělem. Hleděl vzhůru a z úst mu ucházelo smířené sténání. Na okraji díry po propadlém stropě stál lovec. Orvel si uvědomil že až teď si ho může pořádně prohlédnout, měl na sobě šedé hadry. To jediné o něm doteď věděl. Vspoměl si jak na ně záůtočil když přecházeli tichou a prázdnou ulicí. Z ničeho nic se zhmotnil z trosek zříceného domu. Postavil se v bezprostřední blízkosti skupinky a než nejblíž stojící dva z nich zabil téměř nepostřehnutelným výpadem pronesl krátce, sarkasticky a až unaveně „baf“. Orvel si teď uvědomil že otrhaný vzhled šedých cárů mu zaručuje neviditelnost. Zdánlivé cáry byly promyšleným maskováním v šerém zaprášeném městě bez živých obyvatel.
Lovec schoval meč do pochvy na zádech a odkuďsi z cárů vytáhl pistoli, byl to hystorický colt 1911. vypustil zásobník do prázdné dlaně, tu zastrčil jinam mezi cáry a vytáhl ji s plným zásobníkem, zalesklo se stříbro, nabyl. S kovovým cvaknutím skočil rám zbraně do pohotovostní polohy. Přez obličej měl roušku kterou teď stáhl na krk. Vypadal na čtyřicet ale měl mladé oči, vlastně nevypadal až tak staře jen byl zaprášený.
Orvelovi se mezitím scelila páteř a mohl se hýbat ale nehnul se, věděl že je bez šance pokud by se mu podařilo proskočit strochnivělými žaluziemi aniž by se zranil při dopadu. Nevěděl v jakém je patře. Nežil by dlouho, ve stínech města se pohybuje mnoho nebezpečí a v takovémhle stavu by byl jen snadným cílem.
Mladík mu bezeslova prostřelil srdce a odešel, medailon kterým chtěl prokázat že Orvela Aldese zabil získal již v průběhu boje. Šel, byl utahaný hladový a potřeboval se umýt.
Z Orvela se pomalu vytrácel život, aniž by chtěl proměnil se zpět do lidské podoby. Necítil jak jeho tělo chladne. Chladný byl od doby kdy zemřel naposled. Teď jenom ztrácel síly. Už nebyl schopen ani prudce vydechnout aby dostal usazujícíse rozvýřený prach z otevřeného hrdla.
Ležel tak několik dalších minut které mu přišly jako dny. Bylo ticho až na televizi která mu šuměla nad hlavou. Už mu ani nepřišlo divné proč televize funguje bez proudu a proč je stále funkční.Prach už se usadil.
Po asi hodině bolestivého umírání v tichu se něco pohlo. Na posteli se trhaně posadil tlející muž. Všim si ho až teď, z jeho úhlu nebyl na posteli vidět. Zombije se trhaně postavila a šourala se již dříve zřetelně vyšlapanou cestičkou. V půlce cesty se zastavila a vrhla prázdný pohled na Orvela. Vlakodla hleděl do prázdných očních důlků a nepřemýšlel. Tlející muž se po chvíly odvrátil a pokračoval až do křesla kde se škubavě posadil a zahleděl se bezoce do televizoru.
Orvel si vspoměl na svoji … obě své matky a zemřel.

huhl

nevim.... co naspat, ale chci napsat prže mi to dělá dobře... když sedim a píšu co se mi honí v hlavě, bez příčiny, bez přípravy, bez háčků a čárek(mam na mysli všechny chyby), bez(e) studu, bez sudu, bez zápletky či údu(rým.. chapeš ne woe?!)........(úd ... mam? jo hned několik) nejsem zvyklej na nezvyklý věci, někdy je to dost nezvyk dělat něco nezvyklýho, tuhle sem takle stál a čekal na autobus... byla zima a foukl vítr, já měl jen triko a sáčko, konverzky a kalhoty s dírou na koleni a byla mi kosa. věděl sem kam jedu a proč, to jo. nebylo to nějak extra neobvyklý jen sem měl pocit že je to nezvykle jiný než jindy a byl sem prázdnej... stává se mi občas že sem prázdnej.. stojim, nebo cokoli.. a nic necejtim, prostě bez emocí, či čehokoli... jen smyslový vjemy, zcela ostré, víc než jindy... a nic, prázdno. pak se to napraví a zase sem citlivej kluk(to mi tvrdí matka... neberu to jako samochválu(či co) to tady publikovat... nejsem na to nějak hrdej) a všechno je jak má bejt... v těch chvílích se cejtim volnej ale necejtim to... vlastně si z takových chvílí moc nepomatuju... jen třeba co sem viděl, jestli mi bylo teplo či zima, kdo prošel, kdo něco řekl, ale co řekl to nevim... v tu chvíli sem to nijak nehodnotil tak možná proto se mi to ihned vypařuje z hlavy... . a pak sou chvíle kdy sem na emočním maximu(haha co) a od tamtoho stavu je to taková vzdálenost že... prostě velkej rozdíl... jako dyž z teplý vody vlezete do studený... však v tomto případě spíš naopak.

a tak .. na nějaký zakončení kašel, nemam na to čas... zakončení mi dycky zabere nejvíc času... psát obsah je jednoduchý, píšu jak to teče ale pak to nějak uzavřít a při nejlepšim to nějak zauzlovat aby to neteklo dál a vznikl z toho solidní balonek(s timdle slovem se nějak ne a ne ani nevim co), to je fuška.

n.s.p.n. část první

ale teď fakt... co se stalo od minula. připočtu k tomu i to minulo co uplynulo mezi tímto a mým posledním příspěvkem, neb bylo co se událostí týká vcelku.... nepodstatné ale proč ho tajit..takže:
začal sem opět plést, přehodnotil sem svůj názor na bokken ze "zbraň" na "perfetní zbraň". zabil spoustu lidí. i nadále pokračuji ve strarých omylech neb nevím že jde o omyly(tipuji a logika je na mé straně). uzavřel sem spojenectví se sebou.. máme se ještě hodně co učit ale nesejdeme-li z cesty, jednou si budeme víc než vzájemně prospěšní. plánuji že začnu spát nahý abych se zbavil nervozity. oblíbil sem si kaktus ,se kterým sem ještě neprohodil ani slovo, jen proto že je trnitý velmi bolestivým způsobem ale dokud se ho nedotknete tváří se jako plešoun, podivně tvarovnaný, oschlý plešoun.
...
ten kaktus má v květináči plastovýho motýla na drátku, hlína je zakryta zbaběle stejnobarevnými oblázky v barvě montoního vzorku na květináči.... jde o hnědou barvu, nijakým způsobem nekontrastující se zelenou barvou kaktusu... vcelku by to mohlo být pěkné jen ten kaktus se tváří jakoby o to vůbec nestál a to celý dojem kazí.
Před malou chviličkou sem se natáhl od počítače a do motýla cvrnknul, a kaktus jsem se rozhodl pojmenovat "...". snad nám to usnadní seznamování.
...
pro dnešek vše... byl sem vyrušen takovým způsobem nebo spíš osobou takovou že, ač bych mohl ještě dlouho psát, psát už nebudu..... zase příště

Citát by Kirana

"Jsou chvíle, kdy by se hyperaktivní magoři měli popravovat!!!"
END

AHOJ

od minula se stala spousta věcí... a taky proto víme že nejsme v minulu ale nyní... protože dyby se nic nedělo nevěděli by sme že je jindy a to povětšinou nyní... což je právě... te-před-dávno.. ale to je docela paradoxní neb teď je slovo pro současný moment a ten už není... a snažit se chytit čas a dát mu obojek kde napíšeme "nyní" a od té doby budeme mít neustále přehled jak se hejbe je... nad síly(všeho co znám). takže teď je minulost a tvrdit že nyní či teď je název či označení pro dobu lehce minulou, současnou(vydíte to?!!) a lehce budoucí z pohlednu na čas očima člověka je dosti neurčité... nikdy nedokážete říct jak zrovna čas teče rychle... už se vám určitě stalo že ste něco dělali teprv chvilku, juknete na hodiny(proti těm více méně nic nemám, je to vcelku geniální vynález) a -kurciš dyk já tu sedim už dvě hodiny!! nebo kolik chcete. a samozřejmě už se vám určitě stalo něco naprosto opáčného... třeba ve škole se to stává. a když si dáte budíka? takže budete spát přesně tolik hodin kolik vám stačí a ono ne, a ste vospalý jak koťata- to to zrovna uteklo dost rychle. pokračoval bych v dávání příkladů až by došlo jak to myslim uplně každýmu ale komu to nedošlo do teď se v tom stejně někde stratil a sem už se nedočet neb to vzdal či jak tomu říká...
na chatě.. fajn místo, spousta vzpomínek,.. je řeka asi Otava.. teče z jedný strany na druhou(furt stejně) a je tam pár jezů, ke všem z nich se dá slízt a dělat nanich růzý věci... na tom druhym po proudu od chaty(docela nepodstatná informace neníliž pravda) sem jako malej koukával.(hned příště si to zopáknu) na ten zlom kdy je voda klidná hluboká a tak(prostě volej) a pak se přehoupne přes hřeben jezu a ztratí se v pěnění pro jezy tipickém... ale v tu dobu kdy se ztrácí a přehupuje nebo v době kterýkoli jiný fáze už je nespočetené množství další vody v ostatních fázích... takže voda vpodstatě stále přepadá, je klidná a pění a v lidských silách nini ji pozorovat, zachytit, sledovat, v celku... musíme si vybrat... buď ten zlom kdy se věci dějí až /ly, nebo pěnění, či volej... pěnění je chaos minulosti.. nelze se v něm pořádně vyznat, je řídké a do kopce voda neteče, pak je tu lákavý poklidný volej.. ale i ten doteče na zlom a pak se rychle změní v pěnu jako spousta vody před ním nepovšimnuta, a zbývá zlom... je návykový, začnete se bát aby vám při rozhlédnutíse buď do pěny či na volej neuteklo přiliš vody ...... já jako ten malej kluk.. myslim že sem to byl já(...) (to nezkoumat jen sem si to nemohl odpustit) sem stál a koukal na zlom, sledoval jak pomalu klidně se plavící list najednou chytne rychlost a dřív než se naděješ ztratí se v pěně... (pěna zní dost toxicky ale mam namysli tu vodu okysličenou zurčením z kamene na kámen) pak mě listy nebavily, tak sem flusal.. kemr(neska si nějak nedokážu odpustit spoustu věcí) se na oleji krátce před zlomem rozplizl. v tom jeho zpodní část přešel přez hranici a zmyzel v pěně.. celý plivanec se natáhl jak postupně přecházel na druhou stranu a pak zmizel... pak sem plivnul znova... docela sem si to užíval .

takže: co je bylo a co příde vyrve vám minulost z rukou. a co s tím?.. nevim.. zatim prostě plivu

výsledky pátrání

dnes se mi podařilo rozlousknout proč se cowboy(viz příspěvek nebo dva, tři? zpátky, čtyři?) říká chlápkům od krav, či jsem oběvil indicii k mnohem ponurejší, temnější a děsivější pravdě. O tom, proč se podle prvního ze superhrdinů, chlápci odkrav prohlásily a jsou uznáváni jako cowboyové.
Totiž slyšel sem v rádiu písničku(shodou okolností country(neni to moje rádio)) kde jakási děva juchala a výskala přičemž semtam zazpívala o "Cowboyovi" a mimo nepotstatné (jako že se jí líbil a nepřímo naznačila že s nim chodila a snad i spala (což by vnucovalo naději že existuje potomek prvního ze superhrdinů)) zmínila že chřestil ostruhama a že voněl senem a že měl stáj pod oknem.
A právě tyto vlastnosti se o mnoho let později vyskytli u chlápků od krav což, jak lze předpokládat či celkem logicky dosáhnout dedukcí mohlo vést někoho historicky vzdělaného, z legrace poznamenat o jakémsi senem smrdícím pasákovi: "ty jeden cowboyi" s dodatkem třeba smrdutej nebo že smrdí jako cowboy. což se poté, možná i z důvodu že spojením anglických výrazů cow(kráva) a boy(chlapec, kluk) vznikne podobné slovo a to:"kauboj", rychle uchytilo u tehdy ne příliš početné populace.
Však k těmto teoriím nemám důkazy a jiné podklady krom jedné >mizerné/jak je libo< countrypísničky, a proto ve svém pátrání po prameni oné podivnosti budu pátrat i nadále. Dále do svých pátrání zahrnu i teorii o Cowboyově potomku,pročež budu nucen najmout někoho kdo by(country mě uspává) pátral v tvorbě této country zpěvačky a v případně neúspěchu i v hlubších temnotách tohoto žánru, po další podobně významných i jakýchkoli jiných zmínkách o prvním ze superhrdinů COWBOYOVY.

pondělí, hlad, okvětní lístek, to černý ze škrtátka, zvukomalba, šlápota, tmavý kout...ne kecam, jenom pondělí

všiml sem si že v posledních dvou příspěvcích sem dvakrát psal že je něco příliš osobního než abych to sem psal... s tim souhlasim ale ne... na co blog, dyž tam člověk nepíše nic osobního? asi na neosobní věci... jo, to je vlastně pravda... takže pokud někdo chcete vědět něco osobního o mé osobě tak to budete muset zjistit někde jinde.



ale dybych sem měl šplejchnout přece jenom něco osobního .. tak: žiju. než se člověk narodí tak buď neexistuje(děkuju definici existence taky znam) a nebo je embrijo.. či jiná z těhdle.. potvůrek.. s kerými se netoužím seznámit osobně.
pak se narodí.. pro někoho začíná žití(schválně sem nenapsal život) až tehdy, pro někoho už oním početím... pro vtipné trefisty se smyslem pro humor dyž vypadnou od rodičů(nic proti, třeba fakt jo ale chtěl sem předejít podobným reakcím protože na takový zprávy neni co říct jen asi tak "vysmrkej se" a to nepotřebuju.)
já sem zjistil ,že ve mně je něco víc než to co sem pokládal za život, když sem poprvé zatostojícně zvítězil v šermířskym souboji s kvalitním soupeřem.. byl to sek do krku, žádná rána s přimhouřenýma očima strachy.. měl sem ji v ruce, stlumil a nasměroval sem ji dokonale, nepřítel už neměl čas na to kuchnout mě v zápětí se slovy "to bych ještě stihnul", dostal sem se mu za meč. krása, pocit to byl fajnovej.

tuhle, už je to skoro půl roku, sem na to kápnul.. na ten život tam ve mě, vlastně sem to neprovedl uplně sám a hned to taky nebylo, už nevim jak dlouho sem loupal tu skořápku ale teď sem živý.. pohání mě uplně nová energie(oproti předešlé mnohem krásnější, čistější, "energičtější", sladší...)..
a že by ta skořápka byla oloupaná to taky říct nemůžu.. semtam dyž už si říkam že už to víc nejde tak ... ale to už se dá slyšet v každý eškový romantický slátanině tak proč bych tady hledal jak se správně vyjádřit dyž je závěr všem jasnej?!

však stále si nejsem jist co pod tou skořápkou je... ale jestli se toho dotkne někdo jinej než já a ona/on (moc osobní)... tak přeskočim vyhrožování (a vzhlem k tomu že se považuji za jednoduchýho člověka s jasnýma prioritama... nehledejde cokoli jinýho co by mohlo následovat po vyhrožování něž to co mam na mysli)



a k tomuto příspěvku musím dodat že nejde o onen posledně zmiňovaný příspěvek s hlavou a patou psaný záměrně s účelem šokovat.. nebo co(ale je to tak zažitý spojení že se skoro rýmuje)..
.... prostě záměrně psaný... mam už totiž zase poč a tak dále

nadpis sem měl fajnovej

takovej že by co případného kolemjdoucího třeba i vytrhlo ze zamyšlení a přimělo si přečíst obsah.. kterej sem měl taky mimochodem skvělej.. byla to zajímavá exkurze do mých citových, emočních, osobních a niterných útrob, však u obojího sem shledal že je to příliš osobní než abych to zde publikoval pročež sem zde vykašlal tendle blábol...

a k tomu všemu tamtomu ... tejden nebudu na netu, jen nárazově... takže pokud se zde tou dobou objeví nějaký další z mých božšských příspěvků... tak bude mít i hlavu a patu(voni maj všechny ale o tom by se daly vést diskuze a já vlastně nemam proč to někomu nutit) protože ho sem budu psát záměrně, předem promyšleně a nejspíš ze školy... (snad sem neprozradil moc) takže se těšte ale nic neslibuju(na tu poslední větu sem moc pyšnej)

Jedi

každej bere svý jedijem bytí po svym... to je dobře, stejně tak jako není... ale špatně to neni rozhodně. já to taky beru po svym.
O tom jak to beru já bych se mohl dosti rozhovořit... ale je to moje osobní záležitost.

Rytíř_řádu

tak přesně takovej nick měl jeden kokot na call of duty, byl to rytíř asi tak jako moje bota. a i tak to uměl hrát... běhal s brokovnicí(zasvěcení si odfrknou) furt stál ve dveřích a koukal za roh a dyž dostal políček pažbou aby uvolnil cestu tak do tebe střelil a překážel dál. na to že to byl campík jako lopata kempení mu moc nešlo... nepochopil že když má zamířeno na dveře a někdo se v nich oběví on nemusí bejt první kdo vystřelí a k tomu jako nepohyblivej cíl je mnohem zasáhnutelnější, ve dveřích je daleko víc místa kam uskočit než si jeden myslí a proto vždycky blokoval zásobování naší fronty teplou krví pročež se nahrnuli němci po desítkách, sejmul prvního a pak to dostal(představuju si jak se diví jak je to možný) tak se mi stalo že běžim koukam někdo ho sejmu... je volno fajn tak tam vlítnu s PPshčkem a prstem na kohoutku, skosim dva vběhnu do tunelu, sejmu dalšího pak to koupim však žiji, ještě jednoho dam pažbou a exnu.. pak se přezemně převalila kupa němčourů a to se opakovalo několikrát... Rytíř_řádu stále heroicky bránil dveře..(buřtipán)

7.d0Br3jCH

Cowboy byl první superhrdina, měl vemeno na břiše a dával najíst malým dětem. však společnost jej zavrhla poté co se nechal přeoperovat ne Evu.. první ženu na světě, toužil totiž po širším fanouškovském spektru.
A jen díky němu lidské ženy kojí a nebojí se k tomu přiznat. Než totiž došlo k tomuto pamětihodnému činu, bály se, aby je muži nepřirovnaly k fenám či jiným, při kojení volně spatřitelným tvorům. z čehož plyne, že neznalost se neomlouvá- je třeba komunikovat a kojit na veřejnosti- také na veřejnosti začít dojit psy- a zamyslet se jak se proboha stalo že cowboyi jsou nazýváni a se nazývají chlápci od krav.

PSFTd.: senzační je ,když se něco udá a ty jsi ten, komu se zdá, že se to událo ,tak jak mělo a jak si přál aby.

čímž chci říct- myslel sem to tak jak sem to napsal

den po tamtom dni

Hrozný hovno!!!! (tak abyste věděli!!)

a víc vám neska neřeknu, du dospat maturiťák....a možná si eště šuknu

záře nad okapem

bože, co sem si to vybrala? řekl a vyrazil do útoku.. když všichni padli, šel taky něco slupnout.

¨fakta, fakta, fakt tak, fuck tuck. lednička byla opět prázdná. vylovila se z výlevky, menovala se lovka a byl víl.

nikdy nejez snězenou večeři, leč tě sním a po mě monoho dalších... řekl aby nevypadal jako ignorant a cítil se jako drzoun

lžeš? asi máš důvod.... já třeba prdim aby mě nebolelo břicho. a stejně občas bolí... tak du a kadim. nebo bleju.. ale potom se cítím jako slaboch.. tak nelžu

nasál jsem vzduch a byl stejný jako dycky tak sem ho vydechl a dýchal jako vždycky.

mám zvláštní náladu... tipuju že ze všeho nejvíc jsem šťastný , dík za optání

středa

zatim tady asi budu dávat jen ty obrázky no... asi zase něco nakreslim... už skoro nemam co sem dávat... ano skutku nejsem plodný tvůrce.. většinou končím u fragmentu.

až sem začnu dávat fragmenty tak to bude znamenat že sem se rozešel s Aldorem. A to vám nedopřeju! je můj!!!

úterý

když tak čtu ty starý zprávy tak mě napadá, že bych měl aktualizovat diskitované:

se dvěma meči.. sem se zatim ještě nenaučil... snaha byla ale s jednim mi to prostě de líp a je to zábavnější...možná dyž mi jednou narostou větší svaly

bojim se sebe..? ano.. ale mam to pod kontrolou(...)

úterý

AHOJ - geniální toť prohlášení, a neopovažujte se mi to vyvracet! nejmíň je to moc pěkný slovo....
a abych si uplně nezprotivil ..tebe.. (nechápu co maj všichni proti mojí oblibě slova ahoj.. dycky dyž jim řeknu že je to moje oblíbený slovo) tak sem sem plácnul obrázek.. můj jeden starej.. ale líbí se mi..