todle neni ten zajímavej příspěvek.

potřebuju si poznamenat jak je to teď ale nevim kde začít. nemá to začátek ani konec.

mam pocit strašný vzdálenosti. mezi mnou, budoucností a minulostí. poblíž jako by se odvíjel film, do tmy kde neni nic jinýho vidět ani slyšet, ale sleduju ho jen napůl.
neni to něco co sem už viděl, vlastně je to něco uplně novýho, originálního. občas na to kouknu a divim se, je to i napínavý. ale vznášející se prach ve světle projektoru je o tolik zajímavější. a ta ozvěna, nese nejasné poselství o podobě věcí v okolní tmě. to místo zní staře, suše, bez života a přitom ne mrtvě.
jediná doba kdy mě film skutečně upoutá, aspoň na chvíli, je když hlavní hrdina bojuje. bitvy které si naplánoval, aby dal podobu úsilí, které tak jako tak bude během filmu vynakládat, protože už je prostě takovej.

mam za sebou třetí trenink tendle tejden... vlastně čtvrtej když počítám bazén v pondělí. a zejtra jdu na další. už se skoro nemůžu hejbat... ale tak sem se cejtil i včera. musim si pořídit suspenzor a nějakou mast nebo olej na podlitiny. nemodrám, tím sem obdarován, ale to neznamená že to nebolí.
v sobotu to taky nebude flákačka... vlastně to asi bude teprv nejhustší nářez. a v neděli chci do sauny. ale tu si budu muset zasloužit pár bazénama... možná nebudu nic dělat v pondělí... to bych si mohl pořídit ten suspík, a asi začnu s nějakejma proteinama... když se teď takle hejbu, bude to mít smysl.

věci co by mě dřív přiměly ztuhnout neprožívám. věci co mě dřív děsily mě nezaujmou. v realitě mě udržuje bolest. intenzivně prožívám každý krok. jako by si rozum vzal zaslouženou dovolenou... dukázal to... necítím nic nad rámec současného dění.
funguju, pracuju, řídím, reaguji na lidi, krmím zvíře a držím se konceptu.
a nemám ohledně toho žádnej pocit.
mám dovolenou. od minulosti s jejími bolístkami, od budoucnosti a jejího naléhání. od osoby o které jsem se snažil sebe a druhé přesvědčit že jsem.
možná to zní chmurně, ale skutečně není... jestli mě v tuhle chvíli něco tíží, tak to že sem rozbitej, což je nepříjemný svým průběhem ale zároveň je projevem vynaloženého úsilí směrem kterým sem chtěl. což je dycky super.

s přáním sladkého spánku, váš soon to be řízek.