they lay underground for long long time. they were hidden there, long before we were born. diamonds.

and than we came and dig them up and brushed them a succumb to them.

we´ll die, and others will carry them. and when others die, when everyone dies, they´ll just lay again..


stalo se ze všeho nejnečekanější... pro mě. asi to nebylo tak nečekaný obecně. ale já sem nečekal že se někdy takový věci můžou stát mě.

hned dvě.. ale vlastně sou jedna.

můj odvěký quest za potíráním dogmat vlastního rozumu a nitra, dostal mokrym hadrem přes ksicht. když se mu podařilo dojít až tak daleko, že objevil že má vlastní podstata je neexistující v rámci rozumem nepochopitelného něčeho... "boha" ... "bla" ...
tasil sem a vyrazil do útoku. šli sme do toho všichni, byl to masakr a lítalo maso a cákala krev... byla však jen naše vlastní.
dogma, je nástroj. jako se nepřítomnosti světla říká tma (fakt), a svícení slunce se říká den (fakt).
když něčemu nelze rozumět proč to tak je... ale je to tak. není to fakt, ale dogma. a když proč nemá vlastní protože, fakt z toho nikdy neuděláš.

to by byla věc první, co sem nečekal, nehledal a rozbil si o ní držku.

věc druhá. o něco tragičtější, ale prostší. stal sem se zajatcem diamantu, v místě který mě bolí. proč? to by bylo... proč máme. ale protože chybí a nebude. třeba si nějaký vymyslim.
možná se mi podaří přesněji definovat a situaci a najít pohodlnější polohu... ale diamant je dogma a snažit se s ním bojovat by mohlo být zbytečně devastující, s nejasným výsledkem.

to je tak jako, jak bych to viděl toudle dobou... jinak než včera, jinak než zítra.

důležité je zaznamenat že následuji dogma a padl jsem do zajetí. ... nevěřil bych. nikdy.

______________

taky je důležitý zaznamenat že..
... vzniklo dilema... odnikud. o tom zda si neoholit knír a bradku. myslim že je to vážný... ale nevim co to znamená.