kalit a nespat. moc nejde.
musí se občas spát.
a oto víc, když musí člověk pracovat.

ale lze si to užívat.
jakože vlastně ne... je to strašně nepříjemný. v určitejch chvílích.
když už je to třeba třetí noc v řadě.
člověk stráví den prací, předstírání před kolegama a lidma v práci že se nic neděje, že je v cajku, spokojenej a hlavně že neni nedospalej a nemá kocovinu. celej den se těší až lehne do postele a usne.
jenže pak je doma a ono to nespí a nespí. a pak neřekne ne a jde ven.
zle to přežene, protože je mu konečně dobře, když je v lihu, že konečně může přemejšlet o čem chce, protože přemejšlí o jinejch věcech jinym způsobem než obvykle.
a spí pár hodin.
dneska nikam nejdu (myslim... zatim. kdyby se někdo ozval tak nevim jestli dovedu říct ne, ale mam pocit že bych nedošel ani k metru.)

na dnešek sem spal opět uplně minimálně. ale nelituju. sem ve skvělym stavu.
jako... fyzicky je to strašně nepříjemný, a v duši mi to pohodu taky nevytváří... ale třetí večer v zápřahu je dycky nejlepší. člověk uplně zapomene na únavu a zničeho nic má energie jako po narození.
taky je člověk při třetim večeru nejchytřejší. jako že je konečně schopnej se dotknout svýho intelektuálního maxima.
tělo má malej panickej záchvat, že asi jde o život. má spoustu standartních krizovejch hlášení a nepřestává to. ještě dostane přidáno. tak vydá energii ze záloh a naladí mozek do nejvyšších otáček, v naději že najde cestu ven.
další věc o únavě a fungování mozku je o tom, že se člověku mírně posunou priority. některejma věcma se vůbec nezaobírá, věci co ho trápí ho štvou, věci co ho baví nedávaj stejně jako dřív a při úvahách má takovej člověk tendenci mnohem víc uzavírat dilemata. mnohem větší snahu dojít řešení a je ochotnej přistoupit k řešením který by normálně nebral. nebo o nich vůbec neuvažoval, protože by se nedostal přes nějakou věc, která vyčerpanýmu člověku příde jako maličkost.
a pak máš tendle naspýdovanej vypilovanej mozek k dispozici, s přídavkem lehký opilosti (hodně se v takovym stavu opít prostě nedá... jako že ... dycky si lze způsobit otravu, ale nejde se vyndat že o sobě nevíš... až na tu otravu teda)
pak je člověk nezastavitelnej, na cokoli se soustředí dostane do uplně fantastickejch proporcí. neni to jako optický halucinace, ale jako smyslový(jako ve významu) halucinace. člověk se podívá na lavičku, okolo který se právě nějak vyskytl a hlavou mu proběhne tolik věcí na základě jedný lavičky, a co teprv když se zaměří na složitější témata...
něco jako je v tom novym sherlockovi od bbc...
nebo jako v tom rčení, že včechno se dá pochopit z jednoho zrnka písku (nebo jak to je)
prostě vichr.

a pak to ráno poté. kocovina natřetí nebo kolikátou. horší než něco fakt hrozně hroznýho.
ale má to něco do sebe... ta vrtulka už se tolik netočí, ale člověk má zvláštní pocit patřičnosti a zodpovědnosti. sou mu opět některý věci jedno a jiný mu nepřídou tak plačivý jako obvykle. a sice už mu to nemyslí tak rychle, ale pořád má neskutečně zbystřelý smysly a vnímá věci který by obvykle nezanamenal. některý kontexty, mezimomenty, pomlky v dění... dává důraz na jiný věci než obvykle.
a pokouší se o něj spánek. a ví, že tentokrát spát budu. že nebude bdít, ale že upadne a vytuhne a šetří si to na tu správnou hodinu a minutu, aby z tý noci měl uplně nejvíc.

asi se takovýho stavu dá dosahnout i bez toho chlastu okolo... asi určitě. vlastně docela snadno, když na to člověk příde. ale v poslední době to neumim jinak než takle... zrovna když to potřebuju nejvíc.
mam pocit že budu muset ještě vymyslet pár věcí, než si dam pokoj. .... tak za dvacet let, bych mohl bejt volnější.
ještě mi zbejvá pochopit spoustu věcí, abych se sebou mohl bejt spokojenej.