a aby to nevypadalo že zahálím a nehledám cestu ven, nebo dál. nebo prostě způsob jak se zase naučit spát. následuje další popis subjektivního pocitu ohledně probíhajícího duševního svízele!


z nedostatku zkušeností? z neopatrnosti? z neznalosti? z neusměrnění dřímajícího potenciálu? vlivem mechanismu nad rámec mé bytosti? (bohužel, ještě pořád sem kompletně nezavrhnul tudle alternativu .. ale už to má zapár)
sem si přivodil chemickou katastrofu.
(to že o tom mluvím jako o chemii není myšleno nijak špatně. svoji vlastní osobnost (i vaši) beru jako pěnový klobouk nad mříží kanálu času (mříž - přítomný okamžik). vzniklý usazováním vedlejšího produktu chemických zápisů, operačního/obraného systemu těla, do paměti. (šedé kůry))(tadle metafora se mi líbí víc a víc ..!)

a jak se z toho, co prej (říkali doma a v televizi, a vlastně všichni co se jim to kdy stalo) má bejt uplně nejhezčí věc v životě, stala katastrofa? jako to u většiny převratů založenejch na emocích spíš neš na rozumu, uplně přirozeně...
nejsou viníci a nejsou nevinní. jsou jen poškození. a jediné co lze dělat, je najít cestu ven a to tentokrát s pomocí rozumu, protože emoce sou natolik smíšené že ani (pokud jsme v metafoře o politickém převratu) jeden občan sám neví, co že to přesně cejtí, kromě zklamání a deprese.

víme teď (my občané teazostánu) ... už dost o ukrajině!

zkusil sem si ale, čeho všeho sem schopen, když sem na tripu s toudle chemií. dokud je to na dobrej cestě a funguje to, zvýší se produktivita, množství energie, člověk je schopnej měnit sám sebe jako nikdy dřív, nemoci se téměř nedějí a staré bolesti se zapomínají. fyzička... lepší než všechny protejňáky a creatiny dohromady.... sou to přecejenom hormony... nejspíš. (to bohužel nevydrželo moc dlouho, musim, chci! to dát ještě jednou, nejmíň. v lepších (tzn. vhodných) podmínkách, poučen z nezdarů. pokud příde příležitost... takže času dost.)
ale co sem si zkusil o kousek víc, je jaký to má efekty když se tadle chemie zvrhne v badtrip.
efekty už nebudu vyjmenovávat, už bych zněl příliš jako bolestínek. včera sem byl na treninku, dal sem poloviční výkon s dvojnýsobným úsilím a večer sem neviděl dopředu a i přes obrovskou únavu sem zase nespal... (okey, tak sem nějaký vyjmenoval :-D)

_______________

nechci říct že příště hodlám milovat z rozumu. to je kravina. ale bylo by vhodný, kdyby k tomu měl rozum o něco víc co říct. a ani né nějak hodně. stačilo by prostě kdybych to nepumpoval do něčeho kde to bude mizet do tmy, bez jakýkoli zpětný odezvy. musí to aspoň nějak fungovat vzájemně... ne že to všechno dělá jeden. přizpůsobovaní se, snažení se, ustupování, naslouchání, zájem, odhodlání a ochotu....
to neni že by to byla podmínka... nebo že by to měl člověk vyžadovat nebo očekávat. tadle věc je založená na tom že se dává, ne že se bere. samotná chemie bez těhle věcí funguje ... ale chemie je nástroj, kterej je v některejch případech prostě potřeba, když maj dva uplně jiný v fungovat dohromady. a když ho má jenom jeden, nemá dvakrát tolik práce, ale rovnou čtyřikrát a nakonec vlastně ani nemá šanci něco vytvořit...

jako třeba v případě kdy sou ty dva tolik jiný na tolika úrovních. ... a to je právě něco co měl odhalit rozum, a mělo mu být nasloucháno, více než jenom aby se to smetlo ze stolu s tim že "chci! teď!"
už nechci bejt dítě, ve hrách dospělých je to strašnej deficit. a dětský hry už mě neba.

_______________

už nebudu psát o tom jak to bolí a fňuk a tak. to neni třeba zapisovat, to si  budu pomatovat, to je k ničemu.
je třeba uvažovat jak to bude dál. bylo by najivní dál čekat, tady už nic nepříde. todle musí odejít.

je zvláštní, že tadle superzchopnost, co vychází z vás. musí někam směřovat, nejlíp někam kde to má smysl, budoucnost, musí mít nějakou personifikaci. (k botám dovedu cejtit hodně, ale zdaleka ne todle. je plno poddruhů, někdy člověk miluje představu vlastní budoucnosti. někdy se zamiluje v rámci pocitu odpoutání od něčeho co ho dlouho dusilo a tak... známe všichni)
nemělo by to jít cejtit jentak obecně? ...to jednu stranu to zní krásně, na druhou to zní jako typický eko naší společnosti založený na sobeckejch principech s velkym zatížením na vyjímečnost osobnosti jedince.

jako... mimo ten shit z toho, sem vlastně přišel ke spoustě zajímavý látky k úvahám. to já rád. a co musim udělat je, srovnat si to dostatečně, aby mi tendle badtrip nezkazil prožitek z těch příštích, nebo mě uplně nepřipravil o tudle zchopnost.
to prej jde... slyšel sem, viděl sem.

ale to se netýká nás, my jsme příliš starý voči!
 Blast!
never give up, never surrender! to the infinity and beyond!