střed uprostřed

dítě se odnaučí že je středem světa. malý kluk se naučí že není středem zájmu druhých. mladý muž se naučí že jeho vlastní hlava není tabu. dál sem nebyl.... ve vývoji, muž, starý muž ... whatever.
(velmi zjednodušeně, ne do důsledku... plamen taky jen líže a nemusí spáli aby posvítil)
ta myšlenka co sem měl teď byla něco jako: to že se něco stane není vždy kuli tobě, jako v nějaký počítačový hře kde sou naskriptovaný události podle toho co uděláš nebo kam se hneš ať je to zřejmé nebo ne... není to jako ve hrách s matkou kdy okolo nebylo nic a všechna pozornost byla jen tvoje a vše co si dokázal vnímat se dělo aby si na to reagoval.
když si člověk uvědomí že to tak není... že to že někdo např. vyjádří svůj názor neni další test toho jak dokážeš zareagovat, jsi hodnocen a všeobecně ze sebe musíš vymáčknout to nejlepší protože o to ve hrách samozřejmě jde. nebo se někdo zeptá lidí v místnosti jestli někdo neví co je dneska k obědu a ty mu obratem s nejlepším svědomím odpovíš že nevíš!
nepomatuji se že bych hrál hru která by vedla k tomu, nikomu nevnucovat svůj život když o něj nestojí. rozpoznat motivaci chlápka co k tobě přistoupí na refíži a zeptá se jestli si někdy slyšel o šlapacích balonech.
takový hry se asi nikdy moc nehrály, protože většinou si člověk všimne jestli tomu člověku smrdí z huby a když ne tak se zamyslí a podívá na oblohu ... to člověk udělá ,když se ho někdo zeptá na balony a třeba cukne obočim nahoru nebo "potajmo" ukáže prstem vzhůru. pak se lehce stane že vás druhej očoruje i o zlatej zub jak otevřete pusu když koukáte nahoru.

to neni nijak nová myšlenka. ale je to příklad onoho výše zmíněného... že nejste středem světa a zájmu všech okolo. to s tim tabu v hlavě je podivně formulováno, ale neska si nehodlám rvát chlupy z nosu.
jde mi o to že jakmile si uvědomíte že "o vás nejde" posune se vaše vidění ža vaše oči... do vaší hlavy kde je uplně nový svět, mnohem skvělejší od předešlého protože v něm jde jen a jen o vás, však nedostačující protože jste v něm uplně sami ať je vás třeba osm.
a tak je na výběr, listuji jak mě napadá:
žít před očima- povrchně v očích druhých a dovnitř si strkat svoje obrázky
žít za očima v krásně jednoduchý VYkrajině a za společností občast vylézt ven a zle je zmást či pobavit svojí ztraceností

pak jsou kombinace, v lidských silách je dle mého stíhat oba světy, však obtížným bude v žádném nezabřednout příliš a žádný nezanedbat protože oba jsou úžasné.
jsou položeny v řadě za sebou jako by první měl být příprava na druhý... zatím těžko soudit, nemusíte první pochopit úplně aby jste se dostali do druhého... jde jen o to jedno zaklínadlo. Dále toho jejich rozložení nabízí pokračování, tam sem nebyl (asi), nabízí se různé teorie povznesení či života po smrti a Možná to má co do činění s dětma. v tudle chvíli bych vážně jen fantazíroval dopředu, o to mi teď nejde... vědět co bude dál, co je ta další skvělá věc co najdu tam kam svoje zraky zatím nedovedu otočit.


než sem se rozepsal tak byla nejistota jestli To vše není to samé znova ale jinak a zmizí to stejně jako předtím až si uvědomím že sem si pomíchal světy.
jde o něco jako zodpovědnost, když se rozhodnete někoho pustit do svého světa, nevzít si jeho obraz a netančit dál bez jeho osoby stojící ve dveřích. to je pak špatně (asi).. ať pak s osobou trávíte třeba každou minutu, nenávratně se stane že se podoby ukradeného obrazu a oné osoby rozejdou. nakonec zjistíte že obraz vypadá mnohem víc jako vy a z osoby je "místo kterým denně chodíte" (často vám taková místa připomínájí že nemáte to co chcete) a že ukradený obraz vám už nic nedá, jen srovnání a to bolí všechny "zůčastněné". a osoba je všední, jaká jiná by také mohla být?! (ne že bych sledoval jen moje světy... ale ty dva když nejsou spolu tak to bolí... to beru jako znamení že je to špatně... ne že bych se nesnažil je sloučit jinak... a vubec, todle není moje obhajoba.)

znám špatný postup, neznám správný. samotnou "teorii světů" nechápu(zatím) dost dobře abych na ní mohl stavět konstrukce, teorie a odovozovat z jejích proporcí účely jednotlivých součástek.
ale vědět jak to nedělat mi v tuto chvíli příde lepší než nevědět nic. je třeba mít na vědomí že ve hře jsou čtyři světy. žádná novinka, ale nabízí možnost teorie pátého světa, personálně tedy třetího... dalšího v řadě.

(jsou-li liché sdílené nejde o pátý)

logicky tedy... něco jako podmínky v nějakejch počtech co sem už zapomel: třetí(pátý) svět netvořím jen já. třetí(pátý) svět vznikne spojením dvou a dvou světů, tedy neznámá chybějící by mohlo být zaklínadlo (láska by nahrávala teorii s dětmi :oD).třetí(pátý) svět lze pravděpodobně identifikovat tak že se po vzoru předchozích dvou nerozpadá ( ty se rozpadají až v momentě kdy už si to nelze pomatovat z nedostatku života(to je uplně hloupá a bezpředmětná podmínka)) třetí(pátý) svět nesouvisí se čtvrtým (:oD ne to už neni uplně logika ale spíš intuitivní hlod vyšinutého autora)... další brány se otevírají ale už mě to neba



to může bejt všechno blbost, omyl nebo poloteorie ale v při hypitetické korektnosti je zajímavé zamyšlení nad lokací onoho světa... jeho tvarem. myslim že by to šlo sledovat a přirovnat a přiřadit k reálným pozorovatelný věcem. ale to už je zase uplně jinam než sem dnes mířil.
šlo mi asi o to tu sdílet nějakou nejistotu, která nemá místo nikde jinde. a to by se mi asi povedlo i s mnohem jednodušším obsahem ale já sním dál... řekl bych že jsem osoba s vysoce vyvinutým smyslem pro naději :oD. (což samozřejmě nelze říct a nelhat :oD(lze, ale o tom jindy))