zrození ústředního padoucha

Jak se sakra můžou stát ty věci co se vám jistě stanou?
ale tak,... lehce.
uplne snadno jako ty co se vám nestanou.

u některých věcí víc záleží na tom jestli se vám stali a u některých jestli nestali, to je to samý. takže řekněme že u většiny záleží na obojím.
nejvíc záleží na tom co je to za věci. ale o to mi nejde.

často se stane že se vám něco stane, a je to něco o co vubec nejde, jde o to že se vám nestalo něco co bylo-li by se stalo, nestalo by se ono, o co nejde. což může být velmi nepříjemné.
zajímá mě pak, máli cenu, honit se za tím co se nestalo. když už se to stalo tak nešťastně, že o to víc nešlo, než že to bylo ono, co bylo potřeba. je potřeba? pokud to stále je potřeba tak mám problém. měl bych začít chodit fandit na fotbal a semtam se tam porvat nebo tak něco. a nebo vyzkoušet nějaký to "sado maso".

ach jo, je vážně možný že mě to takle baví. už skoro nic neni stejný jako dřív. něco se změnilo jen lehce a další věci radikálně. ačkoli ne třeba k dobrému, jsou jiné! a to mě nutí myslet, ikdyž mě teď spousta věcí trápí, některé si vyčítám. zkusil sem si pár skutečně odpornejch chvil.
bylo to asi špatně, viděl sem se v nich z venčí a přemejšlel jak se asi nejlépe chovat a co se ode mne očekává a zkoušel sem mačkat na knoflíky a koukal sem co vyteče. je škoda že mam jen jedno tělo a jednu osobu. kdybych měl víc, vytvořil bych novou úžasnou komunitu. jen nevim co by se v ní dělo. asi proto je "všechno"(jako že, víme jak to myslím ne? :-D) tak pohnojený na tom světě, jinak by se nic nedělo. a v tudle chvíli mi příde to, že problémi se nemají řešit ale vyřešit, uplně mimo. ale to bude asi jen pud sebezáchovy protože to je přece to co já dělám, ději se. kdybych chtěl vyřesit všechny problémi tak vše zničím že.
nemylte se, pochopit a rozluštit problém není jeho řešením, jde pouze o hledání cesty k jeho eliminaci, pokud nejde o eliminaci samotnou.
a co já potřebuju, je něco co udělá hrozně velký BUM :-D až z toho imploduje vesmír. s tímdle přístupem jedině mám pocit že se dostávám k jádru podstaty existence. existence je problém. neexistence! samotná její představa je úžasná.

otázka tedy zní: řešit nebo vyřešit?
asi je to tak že má člověk od přírody potřebu problémi, které ho potkávají nebo si je sám vytváří, řešit, a občas nějaký vyřeší. tam bude ta zakopaná sebedestruktivita lidké rasy.
lidi si řeší svoje problémi a často tím působí problémi dalším lidem a ti si také řeší své problémi. a tak se ti lidé řeší a řeší navzájem (čti: rubou) až se jednou ti lidé vyřeší (vyrubou).
bude klid! :-D už nebudou problémi, lidstva. nikdo jinej nemá problémi.

neska sem hodně opakoval jedno slovo neustále s měkým I. vážně nevím. slibuju že nikoho nezabiju, o tom tu dneska nepadlo ani slovo a pokud vam to tak přiapadá tak (...) děte spát.

takže doufejme že budu mít dost vlastních problémů (:-D haha) abych nemusel začít řešit ty vaše, vás, nás, BUM :-D. dneska budu usínat v naději na nějaký krasosen :-D