kalná voda. studená voda. tekoucí voda.

není vidět dna, studeny nohy a tak... něco o tom jak teče a věci se mění, běžný kidy.

jedi larp byl prima, vypadal sem drsně a neprohrál sem, dosáhl sem všeho pro co sem šel a co hledám.

mlha se mísí s tmou a naopak, hned se zase rozední. nové věci dávají nový smysl a pak ho zase ztrácí jako ty staré. zůstává jen málo věcí a jen jedna se nemění... skutečně bych rád věděl která to je, abych s ní taky mohl něco udělat.
to kým jste není vaše rozhodnutí , je to následkem činění toho kým jste byli. o tom, kým budete, sami vymyslíte pramálo. ale není to tak že by se vám prostě stal život... děje se to naopak, vy se stanete životu . ale co jste vy, to ještě nevim, možná vaše nejhlubší přání a nejhlubší obavy, plus nějaky barvičky a do obrazců nalepený těstoviny různých druhů.

boj bolí, vítězství je na pokračování a pak ještě něco co taky vlastně dává smysl ale nikomu neříká proč to vlastně píšu, nebo říkam, nebo tak něco.
trochu začínam srát sám sebe, ale já nejsem hádavej a ani člověk co se zlobí... blíží se čas kdy za sebou zaskočim na kus řeči a nakonec to skončí v posteli, vznikne novej teaz a k tomu se stane ještě něco strašně zábavnýho co bych kdykoli mohl vymyslet ale ne teď.

jsem fakt strašně ospalej, a co tu píšu nevzniko pouze srážkami střepů mé příčetnosti... člověk je takle pozdě a unaven, náchylný k vnějším vlivům víc než by jeden řekl.