chce se mi napsat něco uplně jinýho, vcelku stejnýho ale ne o mě. nesmí se mě to vubec tejkat a musi v tom bejt něco o něčem tak aby to naznačovalo něco co se mě netýká. a ja v tom vubec nebyl. a mělo by to bejt napsaný jako kdybych to psal ja, bejt někdo jinej na jinym místě v jiny situaci a jinej době... ale ne zase tak odlišný.
nějakej psychochytrolín by ted mohl říkat že bych chtěl utýct před tím kdo sem ale to je taková blbost že sem tady musel poznamenat že to bych vážně nechtěl.
spíš to bude asi tim že mám pocit jak se mi odcizuje můj vlastní blog tím že už nejsem ten samej člověk co ho zakládal. ne že bych se tak změnil ale z pohledu z venčí, těch pohledů kterými sem byl blogu známý. už mi nemůže bejt uplně jedno co se o mě blog dozví.

a tak, ale to je blbost že? můj blog, moje víkaly. to už sem se naučil o životě, ještě to naučit blog o mě. znělo by to skoro jako bych předpokládal že má někdo nějaký nároky na obsah mého blogu, a třeba i má, ale to je jedno. blog fungoval tak že je nikdo nemá, jen já, a to z větí části na sebe. to mi chybí, proto ten první odstavec dnešního příspěvku.

zapisoval sem zde sebe, šifroval sem to do žvástů(to neni výmluva proč sou to takový žvásty :-D), někdy víc někdy míň. teď musím příliš, až tomu sám občas nerozumím.
přestal sem a začal znova.

člověk přece nezavrhne svůj vlastní blog protože zůstal v tramvaji kterou sám opustil. nehodlám mu ujet jinou tramvají jinam, která odjíždí každou chvíli ale nehodlám ji ani zmeškat. řešení je několik plných nasilí a poškozování veřejného majetku, pak je tam jedno zahrnující strašnou kliku a pak je tam ta s rozdvojenou osobností.
to jsou vlastně řeči o době minulé... tehdy sem zavrhnul všechny tři, ta s klikou je nejasná jak vyšla.

:-D a vlastně je to složitější ještě než dokážu napsat... ale jak sem řekl, na čem záleží neni ta část blogu co mě soudí, nebo tak něco. já myslim že je to srozumitelný všechno :-D neni co dál psát, snad jen:

dokázal sem to jednou, dokážu to zas.
a todle může znamenat tolik věcí a tendle příspěvek může být tak matoucí že překecám třeba bráchu aby ho publikoval za mě ve jménu starých dobrých časů.

(moč s kapustou v mixeru :-D)