v poslední době

Stalo se pár věcí.

dost mě zasáhly. některý mě změnily. vyřešil sem pár okamžiků kde jsem byl nejistý a získal spoustu nových otázek.

a nevim jestli sem tomu rád. před tím to bylo jednodušší, teď je to temnější a smutnější.. takový na kroužkovku a pevný ideály.

nicméňě jak praví logika a lidi co mluví v metaforách, tak ke světlu se jde tmou. jen se ptám, kde sem to začal když ne ve světle, že se mi vše zdá temější a temější.

Brečel sem, chvilku sem váhal zdali to sem psát či nechat si to pro sebe, ale dle všeho někdy brečí každej.

takle sem nebrečel, dobrejch deset let. a před tím možná taky ne. skoro sem zapoměl jak se to dělá ale nakonec mi to šlo fakt srdceryvně.(tímto se to nepokouším nijak zlehčovat.. je to přecejenom Událost)

Trvalo to dvacet let ale nakonec sem si konečně dokázal po čem sem už dlouho prahnul. sem dobrej, umím se bít líp než "tak nějak" a nepřicházím při tom o rozum. sem chytrej, přemejšlím a vyvozuji s nejlepším svědomím se snahou nenechat se ovlivnit tou spoustou sajrajtu co se dneska tlačí. možná sem potřeboval někoho aby mi to řekl přímo, někoho o kom smýšlím jako o chytrém člověku, nezaujatém. v pravdě byly časy kdy sem k tomu člověku vzhlížel a nechápal jej a myslel si, že je tomu tak protože sem hloupej.

pozadí celé věci se z větší části odehrálo na letošním, dost zvláštním FFku. (a popředí v mé hlavě samozřejmě)

došel sem několika sdělitelných závěrů. a že je těch co bych dokázal napsat málo, napíšu jeden ten zásadnější pro moje hledání.

"tak jako s dobrem přichází zlo tak se sílou přichází slabost."

(a naopak ale to by pak tak neznělo)

to sem mohl odvodit a logicky zdůvodnit mnohem dřív ale nejspíš sem na to měl prostě přijít jinak.

určitě by se to dalo někde vyčíst ale nikdy by mi to neřeklo tolik jako mi to říká nyní.

jak tam postupem času poznávám sám sebe, nabízí se mi spousta "magických mečů" s jejichž pomocí bych mohl vyrazit kupředu a pohodlně si probíjet cestu ku štěstí a jednoduchosti. jsou to takovéty stereotipy ve kterých bych si mohl hovět a ospravedlňovat jimi svoji ignoranci. někdy po nich až toužím ale pokud mi něco neuteklo tak pokračuji nadále nezmámen a v nepohodlí hledám dál.

znám spoustu lidí kteří se zlákat nechaly, pár z nich sou mí přátelé, nazýval bych je lidmi kteří přišli o svou tvořivost. řekl bych že naprosto tvůrčí člověk neexistuje, stereotipy jsou všude a za vším, a umění je se vymanit a nevypadnout ze společnosti či ze života. (ikdyž spousta umělců vypadla)

a jak na mě leze ta temnota mého hledání(budu-li to tak nazývat) tak to šířim i sem.

nenechte si skazit náladu. pořád sem tamten teaz, nebo ten bláža. to budu dycky, čestný skautský.

tady sem se chtěl rozepsat o spoustě světských věcí, o tom co se stalo a co sem dělal a tak, něco o ffku a o tom co pak, a jak to souviselo, ale tu už sem psal vejš, chtěl sem to psát stravitelně, tak jako že nosil sem aldorovo tričko co mi dělalo velký svaly, hrál sem skřetbal a nátepníky se mi poprvé skutečně osvědčily, a podobný lehce stravitelný záznamy mých zážitků, ale nějak už nevim jak na to. možná jindy

obsah mých příspěvků se temní a proto se pokusím o nový světlejší vhled svého blogu ale neslibuju nic.

toto je vendulka, teď už je větší. a sem na ni zlej a alergickej a oba si to moc užíváme. je drzá, oprsklá a velká hlídačka. já sem velkej a hloupej a nic ji nedaruju, dycky nakonec prohraju v přetahování a běham pomalu jako slimák

znám ji od terezky, bydlí u nich. terezka na ni občas žárlí

-toliko positivního až roztomilého teaze