sem šťastný, mám se rád (a že mě má ráda)

mít se rád takový jaký sem a ne takový jaký bych si přál abych byl to je TO!
(mám se rád akorát a né více!)

o doprovodných teoriích (prostě psichologie) ve škole sme se nějak mimochodem, snad v něakém textu zavadil sem, dostali k tomu že se z chlapce stává můž.
>mimochodem mám ten předmět rád, a máme na něj fajn profesora a tak<
a není nepravdou, že jsem ve věku kdy by to mělo nejméňě propuknout. a asi už se to děje a asi není správné slovo, a dokonce bych řekl že onen počátek lze datovat o nějaký ten rok zpátky.
no a k věci... měním se, to rozhodně. i to dovedu pozorovat sám. a shledávám, že ke smutku všech mých nohsledů a následovníků, mám myslím od běžného obrazu odlišnou představu o bytí můžem,... a dospělým. a k vlastní spokojenosti bych mohl říct že se oné představě přibližuji a blížím každým rozhodnutím, každým zamyšlením, každou ozvěnou a rezonancí starších zamyšlení.
no a jak se tu tak chvástám a oblažuji si dacha/y měl bych se postupně dostat k druhé části nádpisu. k tý části v závorce, byla dopsána po konzultaci s oběktem mé duševní přízně.
a to by bylo tak všechno o tý části v závorce¨

teď něco o silvestru a nebo až příště.. neb teď mě onen výše zmíňěný objekt odtatuje mé zmatené a zauzlené a nevyzpytatelné myšelní kam se mu zlíbí a tak píšu větší žvásty než jindy. a nebo bych psal kdybych pasal dál

bla