chains

Udělal sem to, mám dva papíry se spoustou razítek a podstatných informací. a prej mi za ně daj řidičák v jungmannově ulici.
to jako že sem udělal zkoušky na řidičský průkaz. teď si počkám ještě tři týdny od pondělka kdy si tam zajdu. a možná dýl kuli nadcházejícím svátkům, ale už v lednu bych mohl sedlat.
perličky nebyly. pár odchylek od scénáře jo, ale to je i když du močit dycky něco, jako to dělam častějc než řidičák ale nikdy sem to neudělal naprosto stejně, tomu nelze věřit.
prostě nic zajímavýho dost abych tady plejtval řádky.


včera mi ztuhnul krk, brzo z rána... bolelo mě se převalit a nešlo to přes tu bolest. přece se nebudu převalovat krkem si řeknete, ale mě bolelo tu hlavu zvednout a nebo aspoň otáčet s tělem. fakt mizérie, nic takovýho se mi ještě nestalo. dlouho sem si v posteli zoufal a skoušel se hnout znova a znova, jeden si uvědomí jak ke každýmu pohybu využívá víc svalů než si pomyslí. nakonec sem se s trochou slz z bolesti svezl bokem z postele a s bojovým řevem posadil o postel do tureckého sedu.
měl sem z tý bolesti v hlavě takovej šumák že sem málem začal zdrhat jako zajíc kdyby to dycky nezabolelo ještě víc. inu nakonec sem se uklidnil neb když člověk sedí rovně a nehrbí se namáhá krční svalstvo jen minimálně. a tak to bolelo jen trochu. nakonec sem se dost nepřirozeně zvedl s pomocí skříně, došel(velice pomalu vyrovnaně jako modelka) si pro hřejivou mast a šátek, s pláčem si ošetřil krk, a oděl se jako marod. můžu sedět a stát a teď už i bezbolestně chodím. noc bylo peklo, jediné co mě přimělo ulehnout byla myšlenka společně s podvědomým že po ránu to bude lepčí. se slzami sem přebalil krk(abyste daly ruce do polohy kdy si dosáhnete na krk musíte použít krční svalstvo) a volným pádem se snesl do peřin. předklonit se bolí... takže i usedání jak ho známe by byla strast. se spoustou fíglů, které mě jakožto bojovníkovy anatomie znalému, šly samy od sebe docela rychle, sem se nakonec dostal do polohy ve které jsem byl schopen relativně bozbolestně usínat.
ráno byla past, musel sem se vzbudit zpět do bolesti a nemohoucnosti. na chvíly po probuzení sem ztratil víru že to zvládnu bez lékařské pomoci když došlo na zvertikálnění. ale po přebalení a smyslovému zaostření(vyvoraná myš) sem zjistil že například v případě že dojde k náhlému a nepředpokládanému předklonění jsem schopen se s vypětím všech sil i přeze všechnu bolest opět narovnat aniž bych si pomáhal rukama a opíráním o stěny. v tuto chvíli jsem schopen i natáčet hlavu na obě strany, ze začátku i bezbolestně, a nahoru a dolu s bolestí ale lze to, ne moc ale pokrok to je. věřím že zítra už vstanu nohama napřed.

byla to lekce, vlastně furt je. jestli se to k něčemu vztahuje nebo náhoda(asi spíš co?) těžko říct, ale kterak sem se vždy spoléhal na svě tělo, tak sem si uvědomil jak mě může vyřadit malá elementární a dočasná(určitě jo) ... disfunkce.?
měl sem podezření že to tak je i dřív ale teď sem si to fakt ověřil. asi sem to zvládl docela dobře, což mě vede k dalším věcem co sem se naučil, co sem věděl ale potřeboval sem se s nima plesknout a tak. brečel sem jen bolestí.. fizickou. tedy morálka drží.

nejlepší sou ty nejostřejší ze zkušeností, tomudle se budu smát až to budu mít za sebou. nenapadlo by mě jak strašně člověk spoléhá na svoje tělo. ikdyž měl bych z toho těžit asi teď protože pak to pro mě bude mít poloviční váhu a možná menší.

strávil sem víkend bolestí upoután v sedě. priority se míchaly, pocity taky a tak. prostě zážitek, až budu zase v pohodě tak to tady zmínim poukud na to budu mít pomyšlení ale něco mě nutí si myslet že už budu mít v hlavě plno jinejch věcí, život se musí žít dál. je jich víc co by to udělaly za mě ale co bych pak byl? skoro je mi líto že se nepolituju až budu v cajku, tou dobou si na mě teď asi ani nevzpomenu. krutost lidství.
a tak to tady píšu v záchvěvu naděje že si na sebe jednou vzpomenu a bude mi se trochu líto, bylo by fajn kdybych se tou dobou mohl poplácat po rameni a říct mi.. to bude v cajku kámo. nebo cokoli podobnýho co i přes svou zdánlivou jednoduchost člověka povzbudí.

sobecké? opak mi příde zase krutý. člověk se furt učí.