dal sem si den největšího slobu (z aj. pardon, nemůžu si pomoct!). abych si všechno pořádně promyslel.
a vymyslel sem vskutku mnoho nových věcí. což mi opravdu nepomohlo si v už takle myšlenkama zakydanym kumbále, udělat pořádek.
což ale vlastně vůbec nevadí, neboť většina těch myšlenek byla veskrze pozitivních!(většina, opravdu)

ono nadání, vypořádávat se s věcmi které jsou před vás postaveny. může jinými slovy být vlastně nadání k tomu aby před vás byly postavovány věci k překonání.
a nabízí se představa že lidé s takto definovaným nadáním jsou mnozí a že ti z nich, které dovedeme rozeznat, jsou pouze ti, jež se s překážkami vypořádávají.
a ti jež nedovedou, jsou všichni ostatní.
ona schopnost vyrovnávat se s tímto nadáním, je často zaměňována s nadáním samotným.
však rozdíl mezi nadáním a schopností je, že nadání je zhůry(či odkud) dáno, zatímco schopnost lze v jednom vybuduvat druhými či svépomocí.
je pravda že jsou nemocní a slabí lidé kteří mají opravdu ztížené zadání, ale s tím se nezbývá než vyrovnat.

its the way, thinks follow one another, isnt it?
its not that they fall to their place, they fall somewhere, and it becomes their place.
its not tetris, dont look for such order, its not a book with its storys start and end, dont look for such order, its not a design, construction or device of any sort.
dont look for anythink in what you are observeing, or you might just miss the most important, which is what you are actualy looking at.

_______________________


fly me to the moon, and hit me!
whatever that means...

how deep are you willing to go?
...till i reach the depth.

the moment, when you decide, that its time. and that you have seen and have been thru enough, that now, you can navigate yourself better, by a thought rather than intuition. and that you can begin building on that.
its one of those important mistakes, that we are so capable of making, and is so desirable for one to go thru, in order to learn of what is really important.
learning for instance (like by that mistake for instance)

for instatnce. and for anonther.

im not saying that all we can ever do, is a mistake. im just saying, that mistake is not at all wrong thing to do.


_______________________


which, applied directly. is to mean something like this:
although i hope, that what im doing right now, is not a mistake. i realise that it would be pointless to attempt to decipher whether it is or isnt, before its time. and that i take that eventuality in peace. and that hope of mine, placed meticulously in its part, i see as a tool supposed to work for me and never against. and that i shall wield it so, and in case of its redundancy it will be put back to its holder, on the wall above the fireplace.