huhl

nevim.... co naspat, ale chci napsat prže mi to dělá dobře... když sedim a píšu co se mi honí v hlavě, bez příčiny, bez přípravy, bez háčků a čárek(mam na mysli všechny chyby), bez(e) studu, bez sudu, bez zápletky či údu(rým.. chapeš ne woe?!)........(úd ... mam? jo hned několik) nejsem zvyklej na nezvyklý věci, někdy je to dost nezvyk dělat něco nezvyklýho, tuhle sem takle stál a čekal na autobus... byla zima a foukl vítr, já měl jen triko a sáčko, konverzky a kalhoty s dírou na koleni a byla mi kosa. věděl sem kam jedu a proč, to jo. nebylo to nějak extra neobvyklý jen sem měl pocit že je to nezvykle jiný než jindy a byl sem prázdnej... stává se mi občas že sem prázdnej.. stojim, nebo cokoli.. a nic necejtim, prostě bez emocí, či čehokoli... jen smyslový vjemy, zcela ostré, víc než jindy... a nic, prázdno. pak se to napraví a zase sem citlivej kluk(to mi tvrdí matka... neberu to jako samochválu(či co) to tady publikovat... nejsem na to nějak hrdej) a všechno je jak má bejt... v těch chvílích se cejtim volnej ale necejtim to... vlastně si z takových chvílí moc nepomatuju... jen třeba co sem viděl, jestli mi bylo teplo či zima, kdo prošel, kdo něco řekl, ale co řekl to nevim... v tu chvíli sem to nijak nehodnotil tak možná proto se mi to ihned vypařuje z hlavy... . a pak sou chvíle kdy sem na emočním maximu(haha co) a od tamtoho stavu je to taková vzdálenost že... prostě velkej rozdíl... jako dyž z teplý vody vlezete do studený... však v tomto případě spíš naopak.

a tak .. na nějaký zakončení kašel, nemam na to čas... zakončení mi dycky zabere nejvíc času... psát obsah je jednoduchý, píšu jak to teče ale pak to nějak uzavřít a při nejlepšim to nějak zauzlovat aby to neteklo dál a vznikl z toho solidní balonek(s timdle slovem se nějak ne a ne ani nevim co), to je fuška.