AHOJ

od minula se stala spousta věcí... a taky proto víme že nejsme v minulu ale nyní... protože dyby se nic nedělo nevěděli by sme že je jindy a to povětšinou nyní... což je právě... te-před-dávno.. ale to je docela paradoxní neb teď je slovo pro současný moment a ten už není... a snažit se chytit čas a dát mu obojek kde napíšeme "nyní" a od té doby budeme mít neustále přehled jak se hejbe je... nad síly(všeho co znám). takže teď je minulost a tvrdit že nyní či teď je název či označení pro dobu lehce minulou, současnou(vydíte to?!!) a lehce budoucí z pohlednu na čas očima člověka je dosti neurčité... nikdy nedokážete říct jak zrovna čas teče rychle... už se vám určitě stalo že ste něco dělali teprv chvilku, juknete na hodiny(proti těm více méně nic nemám, je to vcelku geniální vynález) a -kurciš dyk já tu sedim už dvě hodiny!! nebo kolik chcete. a samozřejmě už se vám určitě stalo něco naprosto opáčného... třeba ve škole se to stává. a když si dáte budíka? takže budete spát přesně tolik hodin kolik vám stačí a ono ne, a ste vospalý jak koťata- to to zrovna uteklo dost rychle. pokračoval bych v dávání příkladů až by došlo jak to myslim uplně každýmu ale komu to nedošlo do teď se v tom stejně někde stratil a sem už se nedočet neb to vzdal či jak tomu říká...
na chatě.. fajn místo, spousta vzpomínek,.. je řeka asi Otava.. teče z jedný strany na druhou(furt stejně) a je tam pár jezů, ke všem z nich se dá slízt a dělat nanich růzý věci... na tom druhym po proudu od chaty(docela nepodstatná informace neníliž pravda) sem jako malej koukával.(hned příště si to zopáknu) na ten zlom kdy je voda klidná hluboká a tak(prostě volej) a pak se přehoupne přes hřeben jezu a ztratí se v pěnění pro jezy tipickém... ale v tu dobu kdy se ztrácí a přehupuje nebo v době kterýkoli jiný fáze už je nespočetené množství další vody v ostatních fázích... takže voda vpodstatě stále přepadá, je klidná a pění a v lidských silách nini ji pozorovat, zachytit, sledovat, v celku... musíme si vybrat... buď ten zlom kdy se věci dějí až /ly, nebo pěnění, či volej... pěnění je chaos minulosti.. nelze se v něm pořádně vyznat, je řídké a do kopce voda neteče, pak je tu lákavý poklidný volej.. ale i ten doteče na zlom a pak se rychle změní v pěnu jako spousta vody před ním nepovšimnuta, a zbývá zlom... je návykový, začnete se bát aby vám při rozhlédnutíse buď do pěny či na volej neuteklo přiliš vody ...... já jako ten malej kluk.. myslim že sem to byl já(...) (to nezkoumat jen sem si to nemohl odpustit) sem stál a koukal na zlom, sledoval jak pomalu klidně se plavící list najednou chytne rychlost a dřív než se naděješ ztratí se v pěně... (pěna zní dost toxicky ale mam namysli tu vodu okysličenou zurčením z kamene na kámen) pak mě listy nebavily, tak sem flusal.. kemr(neska si nějak nedokážu odpustit spoustu věcí) se na oleji krátce před zlomem rozplizl. v tom jeho zpodní část přešel přez hranici a zmyzel v pěně.. celý plivanec se natáhl jak postupně přecházel na druhou stranu a pak zmizel... pak sem plivnul znova... docela sem si to užíval .

takže: co je bylo a co příde vyrve vám minulost z rukou. a co s tím?.. nevim.. zatim prostě plivu