newim nic

tak sem tam byl... zase sem postoupil do druhého kola... zase sem odevzdal všechny práce v nejlepšm přesvědšení o jejich kvalitě... ne.!ne! NE! .. myslim že to co sem tam předved bylo nicmocovní vystoupení.
to je dobře... dycky dyž to bylo tak že sem věřil svojí práci tak sem se o tři body nebo o kolik kamkoli nedostal.
ještě nevim jak to dopadlo... spíš sem nejistej a převládá skeptická doměnná o možném výsledku který bych se měl za pár dní dozvědět.
když se nedostanu bude mi to možná i trochu líto. takový věci mi normálně líto nebejvaj... jen na venek abych uspokoji nároky okolí na předpokládané chování "přeci uplně každýho".
proč mi to bude líto zrovna tentokrát? ... no bo sem to tam fakt pokonil. kresbu sem zmršil a to až tak že sem podělal perspektivu(!!!). to se mi nestává .. ale tentokrát sem zvládl i to.
no a i ostantní výtvarný úkoly sem nijak dobře nepojednal ... nebylo to špatný ale něco tomu chybělo... vim i co a mimo to tomu chybělo ještě něco a to je moc.
no.... nebudu teď spekulovat o tom zdaly mě přijmou či ne, teď mam náladu jako pes a mam chuť někoho zbít ale tak abych se u toho nemusel moc hejbat... nebo ne.. mam chuť spát(ale v poslední době nějak nevim jak se to dělá a dycky musim čekat až to příde samo a neužiju si to tolik).

newim proč ale mam nějakou náladově špatně laděnou chvilku a snad bych i řval... to tu dlouho nebylo.

a tak tam stál a někde hřmělo a někde sněžilo a někde pálilo slunce a někde zuřil vítr a někde ležela mlha jako knedlík ale on slyšel jen pravidelné klapání vrzání a skřípání a jinak nic.. otevíral totiž konzervu guláše a velice se na to soustředil... měl hlad. měl konzervu. měl otvírák. víc nepotřebova. měl hrozný hlad, hladověl. jak se tak blížil k počátku zubaté trhlinovitě rozšklebené serpentiny na jedné z těch plošejších stran plechovky, aroma keklného ale výživného obsahu okupovalo stále víc a víc všem ukradeného ovzduší. a pak vytáhl zub otevíráku načež s ním odklopil výko... byl tam a byl to guláš.
vyklopil ho na plochej kámen co se tu vzal odtamtudnebovodkud a prázdnou plechovku položil hned vedle. pak na guláš dlouho koukal, pak koukal na spoustu mravenců co se do guláše po čase pustily, pak pršelo a zbytek guláše s mravenci voda smyla do trávy která mu byla cizí. začal plakat.. nejdřív tiše a usedavě až pomalu došel k hysterickému pláči beznadějných a nesmířených. pak vzal do ruky plechovku a zakousl se do odklopeného víka. snažil se jej rozkousat ale zuby jen skříměly. trhal škubal, rval za výko ale to nepovolilo, z úst se mu řinula krev a mísila se s dešťovkou a slzami stékajícími mu po tváři. pak v histerii spolknul jeden ze zubů které si vylomil. začal se dávit, odhodil plechovku i s víkem lehce ověšeným potrhanou tkání dásní a pokrytým smívající se hustou černou krví. klečel a v předklonu dávil, pozvracel se... neměl co zvracet.. dlouho hladověl.. šlo jen o žaludeční šťávy a zuby a krev. to vše nyní leželo kousek od jeho zakrváceného a vyděšeného obličeje. vše leželo ve zbytcích guláše v trávě smáčeného deštěm. pak se zatvářil jako někdo kdo pochopil. usmál se a popotáhl krev která se mu v předklonu řinula do nosu.
pak vstal, zvedl plochý kámen lehce zašpiněný od guláše a hodil jím proti zdi a kámen se rozletěl do stran v záplavě menších.
přestalo pršet, chlapec stál a od úst se mu táhla rudá skvrna přes bílé tričko až po holých lítkách do sandálů a mezi prsty se vlévala do splašků pod ním. stál a usmíval se, zle ale upřímě. pak se rozhodl poohlédnout po dalším kameni.....