pár keců na dobrou noc(hlavně mě)

zdálo se mu něco co ihned po tom co se vzbudil zapoměl a vzbudil se právě před několika pikosekundami, byla tma, všude okolo jeho postele ale ne taková aby si nevšiml postavy se nad nim sklánějící, měla(ta postava) dlouhé vlasy které ji místo dolu splívaly nahoru do vzduchu jako by nic... aspoň ho nelochtaly na nose, ,,nečum woe" řekl, převalil se na břicho a usnul s maximálním pocitem člověka který si právě po namáhavé a dlouhé připravě odřihnul.
______

přišel domu a byl doma... dycky dyž se vrátil domu, tak byl doma čímž bylo celé jeho bytí doma zcela nalněno a prosyceno.
dycky chodil z domu někam, kamkoli a pak se vracel, celkem pravidelně a byl doma.
po nějaké době ho doma přestalo bavit bytí doma a neměl co dělat.. doma.
měl doma lednici, prázdnou, ne docela, byl tam hrášek, jeden malý hrášek. chodil a koukal se do lednice jak si nějak zvyknul v časech které dávno minuly.
právě teď šel a otevřel lednici nacvičeným pohybem a přejel prázdné regály až jeho oči spočinuly na hrášku. pak lednici zavřel a pokračoval v bytí doma... pak vše provedl ještě jednou, znova a tak několikrát ještě a možná ještě mnohokrát až jednou přišel a nacvičenými pohyby otevřel lednici a jeho pohled spočinul na dvou hrášcích. a tehdy nevěděl co si počít, bál se aby příště nebyl hrášek zase jenom jeden a tak stál a koukal do lednice a strážil své hrášky, .......doma.
(věnováno pradymu)
______

a dycky dyž se zase rafička na starých kukačkových hodinách posunula o malý kousek všimla si toho, sledovala čas, ani kousek ji neunikl a všechen si pamatovala.. ačkoli čelý čas sám o sobě vypadal furt stejně, každou sekundu byl schopen ji uniknout a nenávratně se v sobě ztratit a tak jej pevně držela a nepouštěla jej ani na moment až jednou kukačka sestoupila z hodin, velkým plechovým klíčem ji natáhla až to zapraskalo, otočila ji směrem ke dveřím a vypustila ji nabytou hormony, nepřekonatelnou zvědavostí a proradnou, skrytou touhou vstříc náručím a

pak, když zmizela z dohledu, kukačka padla k zemi mrtvá jako by nic, hodiny se zastavily a onehdy z nich odešel čas(s hlubokým oddechnutím někoho kdo musí dělat furt to samé), dybyste to neviděli na vlastní oči nevěřily by ste v tu chvíly že se tam vešel, ale něco takového se v podstatě děje furt takže....(já u toho taky ještě nebyl.. ale jinak si to představit nedokážu)
______

cáry masa na jehličí, střeva mezi větvema, bolest křik nářek, puch! končetiny tvarů podivných všude okolo, některé trhány jiné trhajíc. zuby řev hlad, polikání trhání. chlupatá těla. praskání, chroupání kostí pukání a praskání a stříkání lámaných končeti a roztrhávaných kloubů. záře obnaženách kostí, kouř povalující se z kaluží krve, vnitřností a stoupající od zběsile hodujících tlam plných zla, zubů, lidí,, smrad tělesných tekutin. křik, histerický pláč kletby a bolest, utrpení a muka roztrhaných, znetvořených, pojídaných.
a o několik set metrů na nimy migroval páreček kachen(nebo čeho), byly na cestě dlouho, ale síly jim stačily, neletěli poprvé.
(všem husám)
______

byl komár už pár hodin nebo čeho to, letěl, seděl, sál a pak si všiml že jak letěl, vzduch ho vynesl vysoko do hor a on se pozapoměl v letu a teď byl na útesu a všude bylo daleko a blízko byl jen holej kámen, tak si řekl že bude sát a vydal se směrem zeleň, možná věděl že je několi kilometrů vetrných proudů daleko a že tam ve svym životě už nestihne doletět ale taky věděl že je tam na co sednout a pít tomu krev... tak letěl a zemřel uprostřed této dlouhé vydatné myšlenky.
(všem 81. komárům co sem jednoho večera ve 2000 n.m. upáli zapalovačem abych nebyl masově pit)