si dělam kafe.
vždycky si nejdřív umeju hrnek, protože ho nemeju potom co ho vypiju.
a uvěmil sem si, jak mi to dělá dobře. si umejt hrnek po kafi ze včerejška (nebo ze kdy)

kafe se tak stává kompaktní čiností.
postupně:
rozhodnutí že si udělam kafe...
zapnu konvici a než se voda vaří, najdu hrnek kde sem ho nechal posledně, umyji ho, nasypu do něj kávu, připravím si mléko na linku.
tou dobou už se voda vaří. zaleju hrnek vodou a mlékem.
vytáhnu konvici ze zásuvky, uklidím mléko, zamíchám hrnek
opouštím kuchyni s hrnkem kávy, abych se tam s ním nevracel, dokud nepudu pro další kafe.
vracím se k čemukoli co sem opustil abych si udělal kafe

žádný prodlevy, žádný mezičasy kdy se člověk nesmí pouštět do hlubších úvah, protože velice snadno zapomene na zbytek světa a se zepětným uvědoměním že si dělal kafe, často shledává, že voda dávno dovařila a zase vychladla.

ale kromě týdle praktický stránky. ještě moc rád meju hrnky od kafe. asi něco na tom jak to de snadno, nebo čim to.

________________


začly se mi včera a předevčírem vysírat kolena... jako za starý časů.
bude to počasím a musí to přejít. takle sem se rozhodl :-D