peace...sort of a war, in which, you ( I ..) fight mostly yourself (myself ..).

its worth it though.
when you see progress. and that i do.. not the sort i´d expect, but progress it is.

______________

its all a joke.
you just need to look at it from the right direction.

napadlo mě takle...

pozoroval sem nějaký děti, vzpomínal a potkával odlesky minulosti.
nutil sem se k smíchu a ovládal se abych co nejméně přemýšlel.
viděl sem lidi v polohách a pozicích ve kterých nebývají vidět jinak než sebou navzájem.
koukal sem se lidem na oči a do nich, tak jako nikdy dřív. ne jako že tam něco může být ale abych viděl co tam je. přímo sem pátral a někdy nalézal a někdy ne.

člověk který se málo směje, je člověk který je v pozici nad jeho síly.
člověk který se směje příliš, je v pozici pod jeho úroveň.
člověk strojený a strohý je člověk který se snaží dohnat svůj stín a člověk příliš bodrý a uvolněný, je před svým stínem na útěku.

každý vtip má nějakou úroveň. jakoby úroveň obtížnosti.
vtipy nad vaši obtížnostní úroveň vám nedojdou a vtipy hluboko pod ní, vás už nepobaví.
sou jistě vtipy oborově, kulturně a jinak tématicky vyhrazené, na které je mimo inteligence potřeba konkrétní znalosti. ale i v těchto vtipech se s dostatečným nadhledem lze vyznat. rozumět. pokud je to vtip jiné kultury, pořád v něm figurují lidé (nebo zvířata atd.) které známe, mají stejný základ a podstatu. u spousty vtipů je jedno z jaké strany je pochopíte.
ale nezabíhaje do specifik: jsou vtipy které nás rozesmívali jako děti a jsou vtipy které rozesmějí our elders (nevim jak česky) ale né nás. tím sem nechtěl říct že je to otázka věku ale určité vyspělosti. poloha v žebříčku poznání.

a nejenom že mi v poslední době příde spousta věcí kterými sem dříve žil jako vtip... opravdu to není jenom o tom že si přídu rozumější a rozumější (to už spíš naopak, a bylo by to dobře, rozum je přeceňovanej. vnímat jej jako nástroj je jedna věc, ale opravdu ho tak používat a ne jinak, je věc druhá)
takovej ten moment, kdy vám někdo popíše váš život svými slovy, tak že je to groteskně humorný. to aby jeden dovedl, musí tomu opravdu rozumět. lidi se zasmějou a pak dou domu a stejně si dál lámou hlavu nad tim, co si o nich někdo myslí, nebo takněco.

někudy tudy se mi hlava ubírala, když sem se pousmál nad úvahou, že ona komplikovanost života se odvíjí od jeho neskutečné kapacity skládat se s časem do obrazců které na člověka působí jako dotek boha, setkání s podstatou života. smích dokáže člověka očistit a uvolnit jako máloco.
strávit s někým večer smíchem, výměnou vtipů je jako hledání společného bodu duše v moři všedního života. to když se vydaří, jde o jeden z nejosobnějších prožitků co lze sdílet.

spousta důkazů je, kdyby o ně byl zájem. lidé kteří se nedovedou smát sami sobě, to nikdy daleko nedotáhli a tak. vlastně nevim, neznám jich tolik, a ty které sem potkal sem se neobtěžoval dostatečně poznávat. příde mi teď, že někdo kdo se nedokáže smát sám sobě nemůže být schopen lásky.. takové té opravdové.(...)
ale tendle odstavec není nic jiného než další průkaz toho, jak se mi ne vždy daří držet tématu a neodbíhat pozorností za jednotlivími jiskrami, tak jak odletují od kutého železa.

že se můžeš zasmát opravdu od srdce, znamená že jsi doma. (významově, někam kam patříš)
a tento svět a náš život by neměl být méně či více komplikovaný, než abychom v něm mohli být sami sebou. což by mohl být jeden z důvodů, proč vše okolo nás lze vysvětlit více než jedním způsobem.
a kdybych tudle logiku rozvinul až tam kam dohlédnu, říkám si, že by bylo opravdu zábavný, kdyby smysl života (opravdu smysl sebereflektující inteligence) byl vtip. volně ložený mezi ostatními hračkamu v bedně pod postelí. čekající na ty nejnadanější z nás, až se na něj jednoho dne podívají a opravdu dobře se jím pobaví.

and thus: pobavení a smích je mimo jiné přirozená reakce duše na reflex rozumu, který mu způsobí pohled do zrcadla.

šlo by rozvíjet dále a více. ale myslím že hlavní myšlenku jsem zachytil a dál už bych jenom nudil sám sebe, že to musím psát, že si to neproberu v havě, během nějaké záslužnější činosti.

.....

představa že se jednoho dne bude sčítat, jak moc jste se během života od srdce smáli, není o nic zvláštnější než představa že se jednou bude soudit, kolik jste udělali dobrého a kolik zlého.

ale abych si jenom nenahrával: už ste viděli skrze abstraktní dílo které vás pobavilo? rozesmálo? ... okey, to sem si asi zase nahrál. :-D