tak sem zpět.
našlapanej a tak. plnou hlavu. hrozně moc, toho, hrozně moc chci. (ou gramaŠit :-D )
a něco z toho bych tu rozhodně chtěl zapsat.
ne ale teď.

myslim ale, že se večer (okey, ne dneska, to nedávam a ani zejtra a pozejtří ne... prostě až mi zbyde chvilka)  podívam po práci v londýně a udělam si nějakou rešerši, jak by se to tam dalo udělat s bydlením.
prostě tak, kdyby mi to nadšení vydrželo. ještě tady mam spoustu práce. tak na rok nejmíň. (jako, ona bude furt přibejvat... ale ne ta v anglii, co by tu beze mě dávali dohromady zbytečně složitě (okey, to se fakt cejtim :-D ))
ne, teď mi to příde jako skvělá věc. něco co musim udělat, protože sou na tom samý klady a žádný zápory. což takle s některejmě nápadama bejvá. ne jenom nápadama.... se člověk takle zamiluje a nechce slyšet a vidět až doskotačí do prdele.

ale todle je ta dobrá zamilovanost, taková ta inteligentní, ne ta leptavá. kdy objektem zájmu neni osoba druhá někde (třeba blízko) ale osoba první, někde... v nějakym kontextu s někým nebo něčím.
(todle taky ještě někdy budu muset rozvést)