nevim jestli to neni pouze souhrou toho, že je toho teď prostě příliš v práci, tak moc že to ani neni vtipný, společně s těma filmama co sem na ně v poslední době koukal. ale rodí se mi v hlavě nutkání, udělat si plán útěku. nebo zmizení, odchodu... vlastně tak by to vypadalo pouze z pohledu z místa kde sem teď... z toho místa kde bych byl v rámci uskutečnění onoho plánu, by to vypadalo jako cesta.
jeden plán týdle cesty sem měl. byla to cizinecká legie, ale s tím astmatem co se mi začíná vracet a pohledem na geopolitickej vývoj, to už neni ani zdaleka tolik reálný a možná i ne tolik přitažlivý.
lákavý bylo že bych se tam naučil plno věcí, vzaly by mě ssebou do všech možnejch koutů světa (maj výcvikový základny ve všech podnebnejch pásech  po všech směrech světem) a dostal bych se tam k věcem a zážitkům, ke kterým se člověk jinde nedostane (nemyslim jen ty nejhorší), a za to všechno bych dostal zaplaceno... nemusel bych řešit kde vemu na jídlo nebo na dopravu, kde přespim a kde se umeju.
a dovedu si představit že se zkušenostma odtud by se dalo snadno pokračovat po své ose.
ale dejme tomu, že to je pase.... (ať to bolí jak chce)
chce to plán, jak to financovat, jak to provést logisticky. bos, v botech, na kole, ojetina, letecky? a vybrat směr pro prvních pár týdnů, než se to začne odvíjet samo od sebe. je na to čas, to ne že ne, ještě musim pár věcí dodělat a v pravdě si nejsem jistej jestli sem tomu nutkání udělat ten plán podlehl... kdo ví, jak to budu vnímat až se věci v práci zklidní (pokud o ní nepřídu společně s nohama a další hrozný scénáře) a ten život co se mi vrací do žil se trochu ustálí.

nějak ale nemam pocit že zbejvá cokoli jinýho. zatim dělam to co se ode mě očekává, dycky sem si hrál na raráška, ale veskutečnosti se svym životem nedělam nic neobvyklýho. jako to se těžko dělá, když nevim co od toho chci, že. ale myslim že toho vim víc než sem věděl dřív, mnohonásobně víc. snad dost, abych se nevydal nějakou z těch horších cest. a že jich je.
vlastně přestávam rozumět tomu proč dělam to co dělam... aby ty věci co na tomdle světě mam rád, mohly zůstat takový jaký sou? možná... ale stojí za zavážení jestli by těmdle věcem změna ublížila víc než prospěla.

lead, follow, or get out of the way.
a s malou úpravou:
nevim kam se vést, tak se nechávám vést. to neni nic proti ničemu, vlastně mi příde že je to relativně rozumný. nevedou mě do ničeho strašnýho. ale už mi to kam mě vedou nepříde tak samozřejmý a v podstatě dobrý a nezávadný, jak se mi to zdálo dřív. myslim že se blíží ten horizont, kdy z dělání si názoru, přejdu do stavu vlastnění názoru.
a abych se klidil z cesty, na to sem moc velkej egoista. zatim. doufam.
to je jako bych se do něčeho tak skutečnýho jako je život, nechal vést nováčkem (třeba sebou). do života asi budu dycky nováček, ale ne třeba tolik, ve srovnání s nimi, jimiž se zatím nechávám vést.

zkoušim skutečně všechno (!!) možný, abych našel něco s alespoň stopovým obsahem smyslu. zatim nic. ale přestávam si myslet že nenajdu-li nic, nebude to protože sem nehledal dost. ale prostě protože už bylo dost hledání, který bylo pointa sama a že je čas dělat něco dalšího. možná... a nebo jinak. kdo ví, myslim že se to dozvim včas