nedokážu dát myšlenky dohromady (ještě o něco víc než obvykle :-D)
jako bych neměl co psát, nějakou chvíli. ale tak to neni. rezepsal sem hned několik příspěvků ale žádný sem nedovedl dokončit. vždycky sem se dostal do bodu kdy to přestalo dávat smysl.
vlastně nevim jestli vůbec dokončim tendle příspěvek.

________________

myslim že se mi muselo zdát, někdy, že sem kůň. nepomatuji si ten sen. ale mám z toho pohybovou vzpomínku. jako když někoho sledujete jak něco dělá a pak to uděláte podle něj. něco jako schopnost pozorovat pohyb. naučil sem se tak jezdit na snowboardu. že sem to nejdřív zkoušel dle rad a padal a pak už mě to štvalo tolik, že sem jen seděl a sledoval. a pak to zkusil jako bych chtěl napodobovat že jezdim na prkně, prostý všech rad co jsem dostal od těch jež mě učili. nešlo to napodobit do tý doby, než sem překonal strach a prostě to pustil... pak to co sem odpozoroval začalo fungovat.
něco takovýho mam teď s koněm. jenom trošku jinak. jako kdybych si představil že boxuju do pytle, nebo jedu na kole, nebo dělam eskimáka. záleží na tom jak moc to děláte a umíte... když si ale představíte že děláte něco co umíte... třeba rozklepáváte vajíčko na pánev, co já vim? tak se vám vybaví jakýsi pocit v jednotlivých svalech které zapojujete nejvíce. když se hodně soustředíte na pohyb vašeho podvědomí při představě nějakého známého úkonu, uvědomíte si že postupnost jednotlivých svalových operací je mnohem komplexněji uspořádána do řady, tak aby byla i možnost reakce a přizpůsobení provedení úkonu v neočekávaných okolnostech.(více či méně)
když se opravdu hodně budete snažit (já třeba musim zavřít oči, sednout si rovně), můžete si zkusit do týdle podvědomý představy fyzického pohybového protokolu drknout. nejde to moc nečekaně, ale lze. prostě klepete vejce a někdo/něco vám drkne do loktu. mělo by to nějak zafungovat. nebo zkuste nějaký známější úkon.

no a já si od včerejška dovedu vybavit podvědomej pohybovej protokol běhu koně. nebo něčeho hodně podobnýho... takže koně.
je to divný. nemam na to potřebnou stavbu těla. jako bych ale někdy měl, skoro si dovedu představit pocit koňského těla. dovedu si vybavit běh tryskem po měkké půdě (normální louka asi, jen sem těžší, mám tvrdá kopyta, ve kterých nemám cit a mám velkou sílu v odrazu, půda se proto zdá měkčí, než na dotek nohou v botě, nebo lidskou rukou.)
představím si vzájemnou vazbu pohybu jednotlivých nohou které se pohybují v párech, stahování a roztahování trupu, spolu s vyvažováním krkem a tlumením nárazů.. jako bych jeho pohybem chytal onen kontrolovaný pád pohybu vpřed... pohybem nahoru a dolu a dopředu a zpět. umím i zatáčet.
když si tendle pohyb vybavím, nedostávám ale odezvu z jednotlivých svalů, jen jakési zmatení z celého těla. a teď si uvědomuju že je to dost nepříjemný. ještě sem to nepozoroval tolik, jako teď když to popisuju. a ten zmatenej pocit ze svalový odezvy je po nějakej chvíli dost nepříjemnej a trochu se mi zvedl kýbl.
wow

______________

to by bylo něco zajímavýho... zbytek je taky zajímavej, ale jek už sem psal, nedovedu to nijak sepsat.
asi je dobrý se co nejdřív naučit, k čemu člověku slouží pocity, jako je zklamání, jak s ním nakládat a jak ho brát.
je to pocit kterej má naznačovat jakým způsobem na vás působí něco co už se stalo. mělo by se to využít k odhalení toho čemu jste nerozuměli nebo co ste přehlídli, když jste učinili předpoklad, který se nenaplnil. ale nemělo by svojí emocionální energií do rozumového rozhodnutí o budoucím vývoji čehokoli.
protože většinou, když máte tendle pocit, tak je to protože ste něčemu nerozuměli, neco jste podcenili a nebo přecenili nebo jste prostě něco přehlídli, nevědomky nebo jinak.
a to většinou neni čas k tomu snažit se měnit dávno danné hodnoty jednotlivých činitelů, nebo zanevřít na činitele a proměnné, za trest, nebo proč. to je čas, dát si dohromady která barva je která, proč ste viděli dvě a pět, místo dvou a dvou. a až rozklíčujete proč ste neviděli co ste měli ale to co ste chtěli, je čas poštelovat si optiku.

a teď provádim přelazování jako nikdy dřív. (nebo si to teda aspoň uvědomuju víc než kdy dřív.) je třeba se tou optikou koukat na různý věci. který znáte, který neznáte a prostě to pomocí citu, nějak štelovat a ladit, než vám to příde jak jen ostrý to může bejt.
(a pak, až vám do toho někdo kopne a nebo se to rozladí třeba počasim, to ladit znova a zas. ale o tom že všechno živé(...) vyžaduje průběžnou údržbu už sem tu někdy nedavno psal)

______________

některý věci sem zapoměl a některý zapoměl, a některý ne. a na některý sem si vzpoměl a uvědomil si že si ani neuvědomuju že sem je zapoměl.
většinou se říkam jak je nahovno, že sem ve stavu v jakym sem. protože je to nepříjemnej stav. tuhle nedavno, tam proběhla úvaha, jak je nahovno že sem ve stavu v jakym sem, protože je potřeba zase žít, že už je to neodkladný.to bych řekl, že je moc dobře.


pak sem ještě chtěl psát něco na téma, že: spousta "konečně" která proběhnou, velmi často probíhají v rámci "pozdě" protože velmi často, by ani nemohli proběhnout v rámci "včas". to bych řekl že sou ty velká "konečně", u kterých je kýžené "ještě včas" v rosporu s oním "mystickým včas", které často jen velmi málo souvisí s tím co si myslíme, co chceme, nebo co cítíme. asi záleží...

ne... to by si zasloužilo o několik odstavců víc. a na to mam příliš hlad.