už jenom frekvence toho jak tu přispívám, vypovídá o tom, že mám co sem psát. (:-D... :-D teď sem se zboural tak na minutu a půl :-D)

další vtipná věc- rozdíl mezi optimistou a pesimistou... nebo normálnim člověkem a ksindlem:
téma je líbání, dyť na to je věk v každém věku. dojde ke srovnání, co by byla preference. radši by sis teď od děvčte nechal namasírovat nohy a nebo se s ní líbal? oba váhají...  učinit výběr nelze bez podmínky. nakonec se shodnou na líbání. Ale zároveň co jeden vysvětluje, že kdyby byla fakt moc hezká, tak určitě líbání. tak ten druhý stanovuje, že například kdyby neměla ruce, tak by se asi taky radši líbal.
vtipný je, že je to true story.
dosmáli jsme se a pak si porovnaly, jak si to kerej představoval. normální optimista si představil, že je řeč o holce, co jí končí ruce v ramenou. a pesimistickej ksindl si představoval holku co jí jedna končí na nad loktem a druhá těsně pod ním, a představoval si jak se pokouší o tu masáž nohou.
vlastně mam i vtipnější historky a nepíšu je sem, ale tadle mi příde výstižná.

wow, včera sem se tomu smál, teď sem z toho trošku rozpačitej, už aby bylo zejtra, abych se zase smál.

 ____________________

dneska mi pan doktor po kompletní prohlídce řekl že sem kluk jako buk a zdravej jako řípa.(ne že bych už směl začít cvičit) fakt mi dlouho nic nebylo. ta angýna určitě znamenala mnohem víc, než jenom že sem někde něco chytil.
projel tam se mnou moje záznamy. bylo toho hrozně moc. od dejchacích problémů v dětství, přes zápal plic, mononukleózu(... stejně to nežeru), nějaký ty žaludeční věci divný. snad mi i zjistily že mam nějaký játro menčí, nebo co ale že praj cajk. moc už sem ho neposlouchal jak to přibejvalo a nevěděl sem jestli se stydět, nebo zlobit, nebo si hrát s propiskou.
přiměl mě zpětně se na tydle věci podívat. vím teď jistě, že přes padesát procent problémů co sem měl, bylo založených na psychice, a u dalších pětadvaceti mám vážné podezření. (ten zbytek si sem ale zase vědom toho, že sem byl docela žoužel)
nějak sem to dětství nedával, hlavně mě neměli dávat do školy. takový věci prostě nejsou pro mě. tam z člověka začnou strouhat sny. vnutěj mu různý ptákoviny, kerejch se pak těžko zbavuje a bezdůvodně ho stresujou něčim, co je "určitě" lepší než nic.

když si vzpomínam na to dětství takle... ne to uplně ranný... ty pískoviště a froté slipky... na to dětství všeobecně myslim. vybavuju si školu. z ní většinou ty nepříjemný věci. třeba jakej sem byl sígr. já, taková dobrá duše, čistá a vyrovnaná :-D!
víc sem toho tou dobou prožil ve škole, než s rodiči... s rodiči to bylo jako dneska s filmama... příjemný (nebo i jiný) vytržení, ale hopla, zpět do skutečného života.
todle sou moje vzpomínky, s tim si nepomůžu.
chtěl bych si věřit, že to jednou udělam jinak... že vzpomínky mějch případnejch dětí začnou doma (ne na mučírnu ve sklepě samozřejmě) a pak se budou dopátrávat toho, jaký to vlastně bylo ve škole.

a možná to uvidim jinak, až zase jednou nebudu pesimistickej ksindl.

___________________

už jenom ta tendece, todle rozpoložení a tydle směry uvažování, zaznamenat. vypovídá o tom, že někdo tam vevnitř věří že se zase dam do pohody.


chtěl sem ještě žvatlat něco o rozpolcenosti dnešního života, o tom jak se nedovedu ztotožnit s tím, že sem to čím se živím a že to neni proto že by mi to přišlo málo, ale protože je v tom málo psů (třeba). že bych se asi taky nepředstavoval jako teaz, krotitel šelem, popř. teaz ředitel pěti podniků... kdybych jím byl, a pořád bych přikládal starašlivou váhu světům v mé hlavě.
todle pak totiž většinou sklouzává k cizinecké legii. a tím už si vážně lezu na nervy.

asi bych potřeboval, aby mě někdo přemlouval abych to zkusil :-D