!!! dneska sem tančil! všude! v posteli, v práci, v autě, u večeře, teď! a je to mega moc super!
nejlepší co může bejt, nejde přestat. myslim že se mi zdálo o nějakej bitce, ale tančil sem u toho!
všechno tak de líp, člověku je uplně šťastno, nejhorší je když musí přestat. třeba protože s někym mluví, nebo protože by se strašně pobrindal. (brindání prostě musí bejt s měkym i) ale pak začne zas, ani o tom nepřemejšlí. cestou domu sem skákal ve všech loužích co sem potkal. mam kalhoty jako prase! :-D
miluju jazz, miluju dokonce i rudu z ostravy! tak jako člověk může tančit protože je šťastnej, je strašně jednoduchý bejt šťastnej protože tančím!

pozitivita mého ducha dnes zachází až tak daleko, že si myslim že to nebude předzvěst ničeho špatnýho, fakt ne. do života se mi vrátilo pivo a prostě mi chybí pohyb. vypadá to že sem na něm závyslejší než sem si myslel. psaní při tančení lze, nevim jak pude spaní. psaní lze tančit! i kousání a polykání lze odtancovat. to spaní bude fakt výzva.

takový ty prostoje denního života, kdy se čeká na autobus, nebo stojí na červenej, nebo člověk poslouchá vyzvánění telefonu, nebo když člověk dáví plky na blogu, nebo stojí ve frontě v pekárně, nebo když čeká na signál mikrovlnky... tydle momenty sou strašně zbytečný... dokud je člověk neprotancuje.
dycky mě trápily takový ty věci... jako že sem si dal párky do mikrovlnky, pak sem čuměl do blba a když byl ohřátý, tak sem ten cennej čas, kdy ještě sou teplý strávil tim že sem si nalejval pití k tomu, vyndaval hořčici, hledal něco co u jídla budu sledovat... než abych to všechno připravil, zatimco sou párky v mikrovlnce.
to je jednoduchej příklad... todle už mam zmáknutý. ale sou jiný momenty, kdy prostě lze využívat energii a čas efektivnějc... to je můj věčnej boj. to je důvod proč mam problémy s lidma co maj pomalý reakce... věci musej ocejpat! když se něco děje, musí to fungovat, musí to mít rytmus. musí to zapadat, musí to dávat smysl.
když člověk tančí, nelze nic dělat jinak! tanec je prostě absolutně správně. dokonce se u něj i fantasticky přemejšlí, člověk nesklouzne k negativitě, tělo nechce, tělo neumí negativitu, když tančí. dovede se zlobit a dovede nenávidět... ale i smutek, zloba a nenávist v je v podání tance svym způsobem pozitivní.
je strašně milý až romantický tančit smutek, je strašně rozvášňující tančit zlobu a tančit nenávist způsobuje neskutečně prudký vlny husí kůže po celym těle.

ty emoce, který člověk vnímal jako něco čeho by se nejradši zbavil, s tancem začínají dávat smysl. konečně je lze prožít. nic se nemusí odkládat, nic se nemusí dusit, nic se nemusí strojit. vše dává smysl, jsem sebou. jsem v bezpečí, mám všechno svou duševní a fyzickou sílu mezi prsty a všichni ti kostlivci v hloubkách mé mysli se přestávají schovávat a vybíhají na parket pulzující neskutečným nábojem a spouštějí se se mnou do víru jehož energie pomalu ale jistě přebírá vládu nad mým tělem.

v jazzu je démon

a já nechci nikdy přestat
 
!!!!!! :-D!