as if!

v noci na dnešek sem byl stíhací pilot (něčeho mezi viperem z BSG a A-wingem ze SW), eště teď z toho mam vyplavenej adrenalin. ještě cejtim na nohou, jak sem měl z přetížení vytlačený švy na chladících kalhotech do stehen. rychlost si říká o ještě větší rychlost.
nakonec sem se někde plácnul o palubu něčeho velkýho, vyloupl se z kokpitu jako burák a rozplácl se o nějakej asteroid.

ale nevzbudilo mě to, protože už sem byl napůl někde jinde. plížil sem se stínama v nějakym strašně starym městě a pronásledoval dvojici nějakejch koumáků. potřeboval sem vědět kam choděj... myslim že byli z nějaký odbojový skupiny, ohledně nějakejch místních politickejch taškařic.
a já sem je potřeboval infiltrovat a využít jejich zdroje k jinejm cílům. potřeboval sem získat nějakej artefakt (taky to nebylo na zemi ale někde jinde). byl sem tam jen krátce a přišly mi jako nejlepší možnost.
scházely se v katakombách pod městem, který byly z doby kdy město bejvávalo na mnohem vytší úrovni. skoro jako by šlo o jinou, vyspělejší civilizaci, která vymizela a na jejích ruinách se usadily lidé z našeho 14tého století, nezatížení náboženskými válkami ale s politickými problémi srovnatelnými s itálií na konci devatenáctého a začátku dvacáteho století.
našel sem je a chvilku s nima blbnul, nějaký odpalování mostů (nakonec měli zbraně z období druhý světový války), párkrát sme vypálili nějakou vesnici a postříleli nějaký pohlaváry. jednou sme i zachraňovaly našeho informátora z vězeňskýho transportu. byla to léčka, ale nakonec sme z toho vyšly vítězně. tou dobou sem si na ně už docela zvykl a zapadl mezi ně jako do rodiny.
tehdy sem nastrčil pár klamnejch informací do několika zaplacených úst a ze své pozice spolehlivého bratra ve zbrani, agitoval za útok na základnu v horách, kde mimo jiné probíhaly vykopávky.
pro nás by to bez oněch dezinformací zcela nepodstatný cíl. navlíkl sem vykopávky jako krytí za stavbu dělostřelecké tvrze navazující na velkou síť podzemních tunelů.
po něakolika pozorování, "tábor" byl skutečně podivně hodně střežený na jentaknějaké vykopávky, jsme se odhodlaly k nočnímu útoku. zpočátku to bylo snadné. nikdo nás neočekával. ale když sme překonaly první val (mimochodem peklo, ještě že sem měl ten adrenalin z předchozího snu), ocitli sme se pod minometnou palbou.. ta byla celkem nestandartní. měly sme velký ztráty v prvních několika okamžicích, nakonec sme se dostaly do vnitřního perimetru, bylo to na bajonety, my už neměli munici a nepřítel byl v absolutním zmatku.
když sem se probojoval ke vstupu do vykopávek... šlo zase o onu "antickou" architekturu, byly se mnou už jenom dva z mých soudruhů. zbytek zůstal venku a jak umírali, já průběžně zapomínl jejich jména a tváře. byl se mnou chlapík, jehož jméno sem si neustále pletl, ale za ten čas co sem s nimi strávil mě začal vnímat jako jakéhosi staršího bratra a vzor. bylo pohodlné mu to nevyvracet. pak se mnou byla mladá holka, co fungovala ve skupině jako medička a tahala brašny s granátama a záložní municí, měla velký oči a sny.
po několika přestřelkách ve spleti podzemních cest jsem je zabil sám. bylo mnohem snažší, vydávat se za místní a plížit se stíny... byl sem v tom fakt šikovnej, a nikdo mě neočekával.
svůj artefakt sem objevil v hromadě věcí nanošených do zvláštní místnosti, kde měli čekat na další prozkoumání.
zpět sem se dostal v přestrojení, vynášeje raněné a mrtvé, společně s ostatními vojáky. z mé staré rodiny byla hromada na podpal, ne mnoha se podařilo utéct. velkým okruhem sem ze vyhnul několika zajatým "bratrům" čekajícím na výslech.
ve všeobecném shonu jsme zmizel do lesa a počkal na tmu (měl sem na sobě uniformu co si říkala o kulku)
po setmění sem přešel hřeben a slezl na odvrácené úpatí hory. přivolal sem evakuační modul své lodi schované na orbitě. po cestě nahoru sem se pomalu začel vytrácet do jiného snu, pomatuju si jenom ten pocit úlevy že opouštim tu zavšivenou díru a vracím se do svého světa, do domova, co mám na orbitě... z toho si vybavuju pár tvarů barev a pocitů, ale ne nic co by stálo za popis.

pak mě vzbudil budík, a jel sem ve dvě ráno vyzvednout maminku k autobusu, co ji přivezl z hor.
jel sem rychle a cítil se na trní, když sem míjel hned několik policejních aut.

když sem se vrátil do postele, nemohl sem dlouho usnout. vážně bylo o čem přemejšlet.
nakonec sem mi zdálo pár věcí co se týkalo mýho skutečnýho života... doktor mi řekl ať ještě trochu omezim kouření, měl sem nějakou konverzačku s pár lidma co nikam nevedla. a pak sem si koupil boxovací rukavice a stratil je v autě.

mimochodem, auto si pomalu dělá jméno. předevčirem, když sem se vracel ze servisu, po tom co sem byl přesvědčenej že sem ho naboural... (protože sem skutečně nějakym způsobem havaroval) ukázalo že ona porucha... jediná, měla s tou havárkou společnýho snad jen to že sem přiliš dupnul na brzdu. Tdi Panzer Mondeo... kurva. tolik kamení mi ze srce dlouho nespadlo. zajely sme do myčky, koupily drahej mycí mód a celou dobu co mu myčka drbala záda, sem mu vyprávěl pohádky a historky o hrdniskejch vozidlech historie. měl sem zutý boty a nohy sem si natáhl na palubní desku a rozvalil se ve sklopenym sedadle.
no, uplná brmbrmantika.

___________________

ale svítá na lepší časy... kdy zase nebudu mít všechno co potřebuju k životu ale plno věcí, co mi chybí ke snění.