innards eating lizards

hledam si adrenalin na špatných místech. přestal sem se bát věcí, kterých je rozumný a hlavně bezpečný se bát. ne že bych neměl stres, to ne, pořád je pár věcí na kterých mi záleží. krom někalika lidí, třeba práce je jedna z těch světských.
ale ten adrenalin, to je nepříjemná věc. nejhorší je, že mě nenapadá co s tim. nějakej shot... to by nepomohl... to by věci mohlo tak jedině zhoršit. to mam ozkoušený. tim špatnym způsobem.

zatim mi ten způsob aspoň příde špatnej. fight club měl velký poselství. ani bych nemusel vyhodit město do vzduchu. občas se prostě porvat. jenže to se nesluší, že? ale já sem ten rytíř a žentlmen, že?  trochu roztroušená osobnost.
okey, víc a víc to zní jako fight club. jedna z mála myšlenek týkají se reálného světa, co se mi v poslední době v hlavě opakuje a rozvíjí, se týká bydlení. a toho jak si ho zařídim. a hodlám nakupovat v ikee :-D

dostal sem firmení oblečení... nějaký trika a bundu (nějakou super vychytanou funkční a moderní ze švédska) s logem firmy. dycky mě na oblečení sraly nápisy... nejvíc ty, co cokoli znamenaj, čim víc tim hůř. nosim jí. sem vystopovatelnej. taky sem se v posledních pár měsících představil svým reálným jménem více lidem než za celej rok, třeba. je to zvláštní. bejt tendle kluk, co je mi pětadvacet a dělá práci kerou dělá... má tydlety koníčky a zájmy. tydle potíže jeho. zvláštní člověk. jediný co mě s ním pojí, je přemejšlení. a všechen svět kolem něj se ho pokouší přesvědčit že to dělá příliš.
myslim že až podlehne a přestane. ztratím s ním kontakt kompletně. dozvídám se o něm a o sobě víc a víc. čím více připouštím jeho existenci, tím sílí má vlastní přítomnost. rosteme vedle sebe a sílíme, jak jeden dává víc a víc prostoru tomu druhému, a naše cesty se dělí. začínám ho brát vážně a on mě. chtěl bych dvě těla. v jednom oba dva můžeme být vždy maximálně napůl spokojení.
dřív nebo pozděj musí přiletět něco co nás opět spojí ve společnym úsilí. prostě musí, dycky zatim přiletělo. tou dobou sem vždycky vymyslel plno věcí... užitečných. narozdíl od těch v poslední době.

du spát, ve snech sem většinou jenom jedním z nás. mám z takových snů většinou hodně detailní vzpomínky (lze-li to tak nazvat). třeba by život byl taky detailnější a přišel by mi skutečnější, kdybych dokázal bejt jenom jidním z nás v jednu chvíli.

____________

neni to špatně... mam velkou kapacitu. příliš velkou, na to jaký mam ramky. můžu bejt oba dva, a nebude mě to zpomalovat.