v odpovědi na předchozí přízpěvek!

sám sem si způsobil účes. můj vlastní sestřih, provedený na základě impulzu, strojkem na fousy.
nešlo to hned, nezačal sem tím nejsnazším. vybavení nebylo stoprocentní . ale čirá zručnost a vynalézavost stála jako vždy při mě!

Mohawk, 18.6.13.
mám pocit že stojí za zaznamenání... jako by to bylo něco na co sem dlouho čekal a nebude to brzy, kdy jej přestanu nosit.
možná tak nebo jinak. každopádně sem na to dlouho čekal.
udělat něco impulzivního s následky, které si nedovedu představit, cosi out of line. něco co připodobní můj zevnějšek mému nitru (a nebo aspoň dá najevo že nějaké mám)
mám tu práci, kde jsou všichni pár generací napřed... až tak že jejich potomci jsou jen o několik let mladší než já. dřív bych neřekl, že někdy dovedu působit jako tolik seriozní mladý muž. pracovitý, důkladný, učenlivý a šikovný... a pár dalších věcí, které byly-li by řečeny o mě, mému několik let mladšímu já, rozpustil by je se smíchem.
tím si nechci honit ego, tentokrát :-D.
jde o to, že takový sem nikdy nebyl, ani to nehrozilo... aspoň mi teda nepřišlo že by něco takovýho hrozit mohlo.
potřeboval sem se s touhle prací, tímhle směrem změnit. zahrál sem to skvěle, přesvědčil sem sám sebe a skutečně sem se stal sebou kterým dnes jsem. bez přetvářky. je čas povolit grimasu a najít kompromis mezi mnou a mnou.

(tou osobou co měla dlouhý vlasy, zapíchávala si do nich tyčky, chodila s papírovou maskou po městě, roztáčela kola humoru až k sebepohrdání, nebála se ničeho a nikoho, nerespektovala nic a nosila tu utahanou blůzu s kapsama plnýma něčeho, vyznávala teatrální gesta a vyprávěla důležitý věci nesmyslnym způsobem, ...vůbec. ti co mě znali dříve, vědí, ti co ne, nepochopí)

soustředěnost a zodpovědnost přetrvává, však gesta se vrací, humor přiostřuje, sny se vzdalují realitě a předevčírem sem si vlezl do vany a vyholil mohawka. (účes!)

______________

nepotkal sem od tý doby mnoho přátel, a ty co jo, nereagovali nijak zábavně... někteří z nich jsou jednoduššího ražení (to se říká o hloupých lidech s omezeným slovníkem... pořád ale přátele... ne, neříkám jim to do očí, jen za zády) a druzí sou zrovna v procesu dělání si na mě názor a já jim do toho hodil opičí klíč. reakce v práci byly smíšené ale nakonec kladné... jako by jim nakonec došlo že sem na něco takovýho měl nárok a je jenom zvláštní že sem byl starý jako oni tak dlouho.
pak sem šel k vitnamcům, co je mam ve vchodě, koupit si nějaký sračky. už se tam známe. pani byla zatim nejlepší... až tak že sem si uvědomil, o co mi vlastně s tim účesem jde.
řekla mi že vypadám jako jiný člověk... předtim se vypadal jako student/kancelářský pracovník... a teď vypadam spíš jako umělec... musela si to najít ve slovníku. chvíli to trvalo a já věřil že hledá slovo voják... ale našla umělce. to dává smysl, voják sem byl doposavaď. umělec se vrací. snad se budou kamarádit.
byly časy, kdy sem se za umělce skutečně považoval a asi jím i do jisté míry byl.
(mám rád svojí vietnamskou prodavačku)

budu jím zas (umělcem). tentokrát dospěle... což zní ponuře, ale v mém podání, to rozhodně ponuré nebude.
voják nesmí utíkat, umělec nedělá nic jiného.
myslím že se umělci konečně povedlo utéct před vojákem do té vany. dokud oba zůstanou v poklusu, může to skvěle fungovat.